Ke každému správnému myslivci se při spatření trusu v přírodě vynoří celá řada dalších informací. V prvé řadě konstatuje, že tu byla zvěř. Podle tvaru a velikosti a při určité zkušenosti se myslivci vybaví i druh zvěře a u ještě lepších pozorovatelů eventuelně i pohlaví. Detailnějším rozborem trusu se dostáváme ještě dál. Běžně je známý rozbor na zjištění parazitního zamoření populace. Chtěla bych vám v tomto příspěvku přiblížit ještě další možnost využití trusu a sice nahlédnutí do jídelníčku zvířete, které trus zanechalo. Podobnou možnost nám nabízí obsah zažívacího traktu, zvláště bachoru. Pro myslivce, který právě úspěšně skončil lov, je to výhoz, který je pro něj bezcenný. Pro výzkumníka, zabývajícího se potravou kopytníků, je to však vzácný materiál, který může objasnit i mnoho pro praxi důležitých otazníků, ve vztahu k lesnímu hospodářství, přikrmování i soužití s dalšími druhy kopytníků. Také toto nahlížení do jídelníčku kopytníků různých druhů má své metodické základy ověřené mnohaletou praxí. Uvedeme aspoň ty základní.
Jednou z metod, užívaných v myslivecké praxi, je pozorování určitého zvířete nebo pasoucích se stád při sběru potravy. Snahou je zjistit co okusuje, případně zjistit i druh konzumované potravy. Metoda je ovšem omezeně použitelná - podle konfigurace terénu, zapojení porostu, pastevní doby i citlivosti zvířete k rušení. Tato metoda se osvědčila při výzkumech na domestikovaných nebo ochočených zvířatech.
Sledování stop okusů umožňuje sestavit seznam poškozovaných, resp. konzumovaných rostlin, ale neumožňuje přesněji určit její množství. Určit, který druh je původce okusu bylinného patra při vícedruhovém zastoupení kopytníků, je téměř nemožné. Z dřevin jsou okusovány letorosty do výše dané potravním chováním jednotlivých druhů. Je možné, do určité míry, zjistit, i kolik bylo zkonzumováno a to vyhodnocením poměru okousaných a neokousaných letorostů.
Hlubší poznání potravy a potravního režimu určitého druhu vyžaduje co nejúplnější poznání druhového spektra konzumovaných rostlin. Abychom toho dosáhli, musíme použít techniku založenou na zjišťování rostlinných zbytků v různých částech zažívacího traktu, nebo na jeho konci, to je v trusu.
Z tohoto hlediska se zdá metoda rozboru obsahu bachoru jako nejsnazší. K dispozici jsou také další informace jako je pohlaví, stáří jedince, doba a místo odlovu. Je ovšem limitována počtem vzorků, které můžeme ke studiu získat. U druhů lovných je možnost získat materiál omezena na povolenou dobu odlovu a nedovoluje tedy celoroční studium. U chráněných druhů je to metoda nepoužitelná.
Uvážíme-li všechna fakta, metoda rozboru trusu má řadu výhod a stává se dnes nejpoužívanější metodou studia potravy. Podíváme se podrobněji na použití této metody.
Vzorek trusu má dostatečně reprezentovat potravu zvířete po dobu celého roku. Je důležité znát kolik vzorků musíme zpracovat, abychom obdrželi objektivní výsledky. Rozhodující je jednotvárnost nebo různorodost biotopu. Většinou postačí sebrat trus od 10 zvířat (jeden vzorek z každé hromádky) každý měsíc od každého druhu. Sběr trusu nezpůsobuje vyrušování zvířat a velikost vzorku do určité míry není omezena. Problém nastává při příliš malé koncentraci zvěře nebo při velké koncentraci zvířat různých druhů. V tom případě je nutné tuto metodiku doplnit pozorováním zvířat a trus sbírat za konkrétním sledovaným jedincem.
Metoda je založena na určování mikroskopických zbytků konzumovaných druhů rostlin. Jedná se převážně o charakteristiky pokožkové části rostlin, které si i po průchodu zažívacím traktem zachovávají své typické znaky. Lépe můžeme říci, že se jedná o morfologické znaky voskové vrstvičky, která pokrývá pokožku rostlin, je odolná vůči zažívacím enzymům a zachovává znaky pokožkových buněk rostlin ze které pochází.
V každém případě je, při užití metody mikroskopického rozboru obsahu bachoru či trusu, nutné připravit srovnávací sbírku rostlinných druhů, které se na zkoumaném biotopu vyskytují, to je těch, které přicházejí v úvahu jako potravní zdroj zkoumaného druhu kopytníka. S materiálem ze sbírky budeme při vlastním rozboru porovnávat vzorky z trusu. Práce na sbírce tedy začíná v terénu, kde zjišťujeme druhovou potravní nabídku biotopu, sesbíráme a sepíšeme druhy, které kopytníci okusují a kterou část rostlin.
Mikroskopické preparáty děláme z každé konzumované části rostliny. Snažíme se podchytit všechny charakteristické struktury. Výrazně rozdílná může být i spodní a vrchní strana listu. Rozdíly ve tvaru buněk jsou patrné i na různých částech jednoho listu. U mechů je naopak stejný typ buněk na celém listu. Dobrým vodítkem při určování je tvar, velikost a množství chlupů (trichomů) na pokožce. Podpůrné struktury stonků a letorostů mají mnohem méně specifických znaků než listy. Jsou hodně vláknité a dřevnaté. Květy představují jemná pletiva s většinou nevýraznou strukturou pokožkových buněk. U plodů a semen je nositelem charakteristických znaků obvykle pokožka. Semena mají z celé rostliny nejvíce druhově specifickou velikost i tvar a atd.
Po této přípravě můžeme přistoupit k vlastnímu rozboru trusu. Předkládám stručný popis základních úkonů. Bobek se nechá přes noc namočen ve vodě. Po rozpůlení se z vnitřní části vybere pinzetou materiál, který se v Petriho misce zhomogenizuje. Část takto upraveného vzorku se přenese na podložní sklíčko do kapky glycerinu. Jednotlivé částečky se nemají překrývat a mají krýt plochu asi ze 75 %. Preparát se zakryje krycím sklíčkem a prohlíží pod zvětšením 50 - 400x. Vyhodnoceno bývá 200 zorných polí pro každý druh zvířete a každý měsíc. Tak je možno podchytit i potravní složky vyskytující se v malém procentu s vysokou pravděpodobností. Druhové (botanické) složení potravy je určeno porovnáváním se sbírkou preparátů, množství konzumované potravy je hodnoceno objemovými procenty součástí potravy. Tato metoda, z vědeckého pohledu optimální, je pracná, časově náročná, vyžadující dobrou zrakovou paměť. O to větší je však uspokojení, když přinese nové, pro praxi využitelné informace.
Přehled nejběžnějších metodických postupů při studiu potravy kopytníků
| METODA |
Pozorování zvířat |
Evidence okusů |
Obsah bachoru |
Trusové analýzy |
| Výsledek |
potravní chování |
potravní chování, druhové složení |
druhové složení i množství potravy |
druhové složení i množství potravy |
| Výhody |
informace o potravním chování |
okamžitá informace o kvalitě potravy a některých prvcích potravního chování |
informace o stáří, pohlaví, době a místě odlovu, snadnější rozbor obsahu |
snadný sběr trusu bez rušení zvířat možnost sledovat v čase i prostoru |
| Nevýhody |
nutnost přehledného terénu a přiblížení se ke zvířeti = rušení omezeno určení množství |
určení původce okusu byliny hůře sledovatelné orientační množství potravy |
obvykle malý vzorek v omezeném časovém období |
pracná metoda chybí údaje o jedinci |
Tyto metodiky jsou používány na mnoha pracovištích světa zabývajících se jak základním výzkumem tak praxí v oblasti výzkumu kopytníků. U nás je to především Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České republiky, kde s těmito metodami pracují s úspěchem po celou řadu let. Výsledky výzkumu potravní ekologie jsou základní podmínkou pro pochopení vztahu mezi kopytníky a jejich prostředím a směrují nás při hospodaření se zvěří i v otázce posuzování její funkce v ekosystému.
Mikroskopické snímky v potravě jelenovitých se vyskytující kapustky obecné a javoru babyky