Časopis Myslivost

Vzhledem k četným dotazům adresovaným Loveckému a střeleckému klubu a vzhledem i k četným mysliveckým diskuzím si pojďme něco stručně povědět o jednotných střelách a problematice střelby s nimi.

Na trhu se můžeme setkat s různými konstrukcemi střel podle jednotlivých výrobců nábojů. Nejjednodušší provedení je použití sférické střely (koule), která je např. laborována do nábojů ráže 20. Velmi často je používán tvar obráceného kalíšku s biogiválním nebo kulovitým tvarem vrchlíku - přední části střely, případně se jedná o různě vyduté olověné válce opět se zaoblením v přední dopadové části střely. Tento tvar měla např. původní jednotná olověná střela Sellier & Bellot s-Ball, který používají dnes i jiní světoví výrobci (např. Federal, Remington, Winchester, B and P apod.).

Jednotná střela do brokovnice je stabilizována při svém letu stabilizací šípovou, nikoli rotací, jak je tomu jinak u kulovnicových střel. Proto se střely často doplňují v jejich zadní části ještě dalším, lehčím dílem, plastikovou nebo plstěnou zátkou (stabilizátorem), která tuto stabilizaci zesiluje a zvyšuje přesnost střelby (např. střely Brenneke, nová střela Sellier & Bellot Special Slug apod.). Střely bývají po svém obvodu osazeny šikmými žebry pro snadnější průchod zahrdlením hlavní a pro dodatečný stabilizační účinek vyvoláním rotace střely obtékáním vzduchu.

Nutnost nepřekročení maximálních povolených tlaků v hlavni během výstřelu omezuje možnosti zvyšování rychlosti střely, a tak je rychlost střely, vzhledem k její poměrně vysoké hmotnosti, také poměrně nízká a je obdobná jako u brokového shluku, tzn. V2 400-430 m/s. U nábojů některých zahraničních výrobců jednotná střela dociluje rychlosti při opuštění hlavně až 500 m/s (V2) - např. od firmy Remington.

Jednotné střely do brokovnice docilují své energie především svojí hmotností, která je přibližně stejná jako hmotnost brokové náplně (ráž 20: 17-24 gramů, ráž 16: 20 až 27 g, ráž 12: 28 až 35 g).

Vzhledem k velké hmotnosti a velkému příčnému průřezu dochází při letu jednotné střely poměrně k rychlému poklesu rychlosti a rychlejší ztrátě energie. Z tohoto důvodu se použití jednotných střel omezuje pouze do vzdálenosti 35 až 50 metrů.

Výjimku tvoří jednotná střela Subot Slug amerického výrobce Federal, která je podrážové konstrukce a vzhledem ke své odlehčené konstrukci dociluje rychlosti téměř na úrovni pomalejších kulovnicových střel. Tato střela je pak podstatně účinnější než klasické jednotné střely, má vyšší dopadovou energii, větší ranivost a delší účinný dostřel.

Při dopadu na cíl předává jednotná střela svoji velkou čelní plochou veškerou svoji energii, a proto se jednotné střely vyznačují, zejména při zásahu slabšího kusu zvěře, velkou zastavovací schopností. Okamžité předání většiny energie při dopadu na cíl způsobuje ale někdy problémy s pronikavostí (průbojností) střely při nárazu na krunýř nebo kost těžkého kusu zvěře a zejména při střelbě na hranici myslivecké vzdálenosti účinného dostřelu může způsobit jen povrchové zranění.

Velká část dotazů směřuje na porovnání jednotných střel od různých výrobců. Porovnání můžeme provést ve dvou rovinách. Z hlediska přesnosti a z hlediska ranivých účinků. Zkoušky střelbou z rozptyloměru ukázaly, že absolutní špičkou v přesnosti jsou jednotné střely od německé firmy Brenneke, které docilovaly při střelbě na 50 m výjimečně malý rozptyl do 10 cm. Nejhorší jsou střely S-Ball Plastik, které mají rozptyl i více než 30 cm. Ostatní střely se blížily výsledkům střel Brenneke.

Z hlediska ranivosti jsou z praxe lepší výsledky s celoolověnými střelami. Jednotná střela S-Ball Plastik měla ve sledovaných případech velmi často problémy s průbojností a tedy výslednou ranivostí, kdy střely často zůstávaly zachyceny v povrchové části těla zvěře.

Výhody používání jednotných střel do brokovnice lze spatřovat zejména v tom, že na kratší vzdálenosti mají velmi dobrou ranivost a zejména zastavovací schopnost. Nejsou citlivé na překážky v dráze svého letu, takže střelba je s nimi možná i přes řídkou trávu nebo řídké tenčí větve křovin. Vzhledem k rychlé ztrátě energie je střelba s nimi poněkud bezpečnější a celoolověné střely (tedy nikoliv S-Ball Plastik) nejsou tak náchylné k nebezpečným odrazům jako střely kulovnicové. Zde je však třeba upozornit na to, že smrtící účinek na člověka má jednotná střela do brokovnice při přímé střelbě několik stovek metrů a maximální dostřel přes 1500 metrů se zachováním stejně nebezpečných účinků.

Další výhodou jednotných střel je právě možnost použití brokovnice s více hlavněmi a tedy s pohotovými dvěma ranami. Brokovnice umožňuje také rychlejší zamíření, je konstruována na rychlou střelbu pudových a tzv. hozených ran, střelba je pohotovější než z kulovnice.

Z hlediska realizace střelby je jednotná střela poněkud problematičtější. Lov probíhá většinou střelbou na zvěř v pohybu, a proto je třeba tomuto faktoru přizpůsobit způsob střelby. Stejně jako při střelbě na drobnou zvěř je nutné správné předsazení v zamíření. Odhad předsazení bývá největším problémem a jeho nesprávné stanovení je příčinou častých neúspěšných výstřelů na naháňkách. Většinou se jeho velikost podceňuje, a tak můžeme často např. na sněhu vidět jak zásahy míří daleko za prchající zvěř. Pro příklad stanovení správného předsazení si proveďme exaktní výpočet.

Budeme-li střílet například na zvěř ve vzdálenosti 40 m pohybující se kolmo ke směru střelby rychlostí asi 12 m/s, což znamená rychlejší běh, nikoliv ještě úprk, musíme předsadit o asi 2 metry před komoru zvěře. Tato velikost je možná překvapivá, nicméně je matematicky přesná.

Budeme-li střílet za stejných podmínek kulovnicí, potom předsazení je potřebné pouze 0,6 m, tzn. asi na ryj zvěře.

Rozdílnost potřebného předsazení při střelbě jednotnou střelou a kulovnicí způsobuje značné problémy při střelbě z kulobroku, kdy při každém výstřelu z různé hlavně (brokové nebo kulové) je třeba rychle měnit velikost předsazení. Tyto vyžadované rychlé změny způsobují také neúspěšnost střelby. Pokud se střelec netrefí první ranou, potom druhá rána bývá více méně symbolická, protože je výjimečně obtížné provést v rychlosti korekci zamíření (směru a úhlové rychlosti) na prchající zvěř po první ráně a ještě přitom změnit velikost předsazení podle druhu použité hlavně k výstřelu. Z tohoto důvodu je tady výhoda kulobrokové zbraně velmi relativní a může se, pro některé střelce, stát i výraznou nevýhodou i proti opakovací kulovnici nebo jednoznačně proti brokové samočinné zbrani. Nemluvě o kulovém dvojáku nebo kozlici, které jsou vůbec pro rychlé opakování rány nejvhodnější a pro tento druh lovu přímo předurčeny.

Závěrem lze konstatovat, že jednotné střely do brokovnice mají své místo a opodstatnění při společných lovech na černou zvěř, docilují velmi uspokojivé ranivosti i přesnosti při střelbě na krátké a kratší vzdálenosti. Použití brokovnice při lovu černé zvěře je vhodné volit např. v nepřehledném terénu, kde již předem očekáváme střelbu na krátkou vzdálenost a kde se hodí ergonomičtější stavba brokovnice pro pohotovou a rychlou střelbu.

V případě, že je předpoklad střelby i na větší vzdálenost, je lépe použít k lovu kulovnici a zabránit tak nemyslivecké střelbě. Každý snad jsme učinili zkušenost, že divočák ulovený kulovnicí měl v sobě i několik starých a nikoliv smrtelných, přesto však nutně velmi bolestivých zásahů jednotnou střelou vystřelenou na větší vzdálenosti než je účinný dostřel a myslivecká vzdálenost střelby, a to by se stávat nemělo!