Časopis Myslivost

Umělé nory jsme začali stavět již před dvaceti pěti lety. V honitbě o výměře necelých 1300 ha jsem zbudoval devět nor a další nadšenci ještě 13, to vše bez finančního zatížení MS. Tvar nory není rozhodující, záleží na vlastní fantazii, pouze se neosvědčila nora s jedním vsukem, což představuje pro lišku past. Pro mě je prvořadá hloubka nory a vlastní pevnost, aby nora mohla sloužit i pro další generace. Na vlastní výkop si dnes již dokážu dohodnout provedení některým z levnějších zemních strojů. V nedostupnějších terénech se dají lehce přemluvit například ukrajinští kopáči. Doporučuji chodby v minimální hloubce 60 cm a kotle 80, lépe 100 cm pod povrchem. V mělkých norách se vyváděla pouze liščata, ale v zimě bez dostatečné sněhové pokrývky dávaly lišky přednost norám hlubokým. Osvědčily se nory tvaru U se dvěma kotli. Pouze kotle nedělám průchozí, nýbrž ze tvaru podkovy 1,5 m odbočím a stavím klasický kotel a o kousek dál to samé. Není tu průvan a liška se tu cítí bezpečná. Při každém odbočení v noře i v kotli musí být hrany oblé, aby se i pes s větším hrudníkem mohl stočit a bez větší námahy dostat k lišce. Ostré odbočení je naprosto nevhodné, jelikož si liška v tomto místě na psa počká a dochází ke střetu v němž má liška výhodu. Chování u obeznané nory musí být samozřejmostí. Na rozdíl od pana Kratochvíla (Myslivost 7/99), který provádí lov s jezevčíky, musí být v záloze teriér, který dokáže vyhnat i lišku lidským faktorem zrazenou. Nora musí sloužit dlouhá desetiletí, proto také musí být zvolen materiál a technologie i umístění stavby. Noru nesmí přebudovat ani jezevec, který se při své případně "stavební" činnosti musí dostat vždy na pevnou výplň. S hloubkou též laboruji proto, že by ji neměly poškodit ani těžké zemědělské či lesnické mechanizační prostředky. Od každé nory je nutno mít nákres, protože se mění její okolí a člověk také zapomíná. Do nory nevhazuji žádné padliny, ale při stavbě ji vysypávám plevami, kotle mírně zatepluji vystýlkou. Myši velmi rychle překryjí náš pach, nora dříve zestárne a stává se lukrativní. V norách navštěvovanými hlodavci se mi podařilo vynorovat také pět kun skalních, což do té doby nebylo možné. V letních měsících nám jezevec v noře nevadí, ale pakliže se chce zabydlet na zimu, tak jej mírným zrazením v měsíci říjnu navedeme do nor přírodních. Osobně lovím lišky pouze v zimních měsících, výjimku tvoří ojedinělý lov za účelem výcviku psa.

Způsoby ulovení lišek za poslední období v našem MS jsou následující: společné hony 10 %, náhodné setkání při pochůzkách 10 %,, noční čekaná 40 %, norováním 40 %. Liščata za poslední roky nejsme schopni u nás najít, i když máme honitbu přečtenu, což je dokladem dostatečného pronásledování v zimních měsících. Za posledních pět let u nás nebyla ulovena liška s náznakem onemocnění na prašivinu nebo vzteklinu. Lišky v zimě lovím, ne pro kožešinu, ale pro vzrušení s tímto lovem spojené. Je pro mě humánnější ulovit lišku začátkem března s věnečkem zárodku v sobě, než "mordovat" v květnu malá liščata.

Nyní se zmíním také o kunách, které považuji při jejich současném přemnožení (zvláště kuny skalní) za hrozbu pro drobnou zvěř. Kuna totiž dáví v afektu a tudíž usmrtí mnohem více než spotřebuje. O její činnosti jsme se přesvědčili téměř všichni v dobách hromadného polodivokého, popřípadě krotkého chovu bažantí zvěře a kachen. O zákeřnosti nás přesvědčují i stížnosti obyvatel obcí, kdy opomenou zavřít kurník, holubník nebo králíkárnu. Není ojedinělé ani zadávení čínské kachny sedící na vejcích. Hlavním domovem kuny skalní je dnes vesnice, stará stavení, rekreační chaty, zásobníky objemových krmiv, jak v lese, tak i u hospodářských stavení a různé sypané skály. Lovit však chodí převážně do honitby a mají-li dostatek úkrytu a potravy, zůstávají zde trvale. Tato skutečnost mě přiměla k vytváření umělých útočišť pro tyto šelmičky.

Vytvářím zdánlivě normální hromady klestu, v nichž je zabudován dutý kmen naležato nebo větší krb. Kmen nebo krb je však důkladně vycpán zateplením (různé vycpávky, vatovina, měkké kousky látek, seno, dokonce i skelná vata). Kostru hromady dělám ze silnějších větví, vršek z jemnějších, důležité však je, aby nepropršela a měla takovou velikost, aby se v ní kuna cítila bezpečna. U některých hromad, zvláště z listnatých větví musíme vyčkat do sněhové nadílky, aby sníh vytvořil peřinu, která izoluje teplo. Takovýchto hromad se dá vybudovat nespočet a ještě vám bude vlastník lesa vděčen za úklid. Hromady nutno umístňovat ke stromu, nebo je budovat v tyčovině, aby nemohly být zapáleny.

Vlastní obeznávání bez sněhové pokrývky provádím pomocí psa, kterého používám i k následnému lovu. Hromadu klestu při vlastním lovu zásadně nerozebírám, pouze napichuji zateplenou část ocelovou kulatinou o délce 2 m. Po několika napíchnutí hromady se kuna dává do pohybu a je buď odlovena nebo při chybení ji pes vyžene na strom a nebo ji zadáví. V případě kuny skalní, která není dobrý lezec, kouká z výšky až 10 m na zaštěkávajícího psa, podobně jako kočka. V případě kuny lesní musíme být při střelbě pohotovější, jelikož tato kuna je podstatně rychlejší a brzy se přesunuje na stromy, po kterých se nám ztratí v jejich vyšších patrech. V případě tchoře je vypichování náročnější, jelikož tchoř není dobrým běžcem a tudíž opouští hromadu velmi nerad. Není vhodné, aby u hromady pracovali dva psi současně, protože obeznaná zvěř nemá úniku. Osobně vlastním velšteriéra, kterého jsem od mládí vedl k vyhledávání těchto lasicovitých šelem. Při oznamování ježků jsem jej nekompromisně odvolával, u hlášení myší trestal, ale při hlášení hranostaje s pochvalou odnášel. Velmi dobře se dá pes prověřit pomocí fretky ukryté v kleci na různých místech, a to i klece zavěšené na strom. Na takovéto obeznávání bez sněhové pokrývky se dá použít kterékoli plemeno, nutností však je jeho ostrost na škodnou. Pes nás nesmí také balamutit oznamováním zbytku kořisti v těchto úkrytech, které se tam velmi často nachází. S počátku se mi velmi osvědčilo to, že jsem obeznal kunu na obnově bez psa. Při příchodu k úkrytu se psem jsem jej navedl z velké dálky na vítr a nechal jej hledat volným hledáním. Samotného, proto nepoužívám povel např. kočička. K hlásícímu psovi nespěchám, nýbrž jej po chvíli odvolám a opět s povelem ukaž jej vyšlu zpět k úkrytu. Je vhodné, aby si pes prvních pár úlovků zadávil sám, protože v pozdějších případech, když zvěř vypichujeme, je v naprostém tichu a spolupracuje při ulovení.

Dále mám v honitbě rozmístěno 10 krbů v lesních porostech ve stáří 40 - 50 let. Zateplení v těchto krbech je též umělé. Nezavěšuji je vysoko, pouze 5 až 8 m nad zem. Lesní kuna si jej najde sama a v případě kuny skalní, která se pohybuje po zemi, je nutno ke krbu opřít zešikma souš. Při obeznání v dutých stromech, je kuna téměř vždy v kořenovém náběhu stromu i když je někdy dutina dosti vysoko. Toto platí pro smrkové porosty, které u nás převládají. Smrk vyhnívá od spodu a je tu nejtepleji. Vyhnat kunu lze zápichem motorovu pilou do kořenového náběhu.

Nepoužívám žádné nepovolené či povolené lapací zařízením, chci lovit myslivecky, to jest palnou zbraní a s pomocí loveckého psa. Při mých lovech včetně norování používám brokové hlavně na skeet a náboje bez kontejnerů kvůli většímu rozptylu, jelikož se střílí na krátké vzdálenosti.

Pro popsané lovy se zapálili i někteří členové sousedních sdružení a vzájemně se zveme. I když individuální lov má své kouzlo, lov v kolektivu potěší více lidí. Za poslední zimu jsem se zúčastnil lovu dvanácti lišek norováním, třiceti kun skalních a dvou tchořů, a to nejen v naší honitbě.

Myslivost nelze stavět na ekonomice, bysnysu a produkci zvěřiny, ale pouze provozovat tradiční českou myslivost, i když tomu dnešní zákonodárství moc nepřeje.