ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Zachráníme zajíce pro příští generace ?

Jan NIEDOBA
Zachráníme zajíce pro příští generace ?
Navazuji na své články o problematice hospodaření se zaječí zvěří uveřejněné v minulých letech v časopisu Myslivost a uvádím v tomto článku další poznatky a některé návrhy.
V roce 1999 jsem pokračoval v určování pohlaví a věku ulovených zajíců. Po vyhodnocení a porovnání výsledků za roky 1996 až 1999 konstatuji, že neuvážený lov zajíců v honitbách, kde jejich stav dosud povolení lovu umožňuje, bude jedním z hlavních důvodu urychlení jejich úbytku. Porovnání koeficientu přírůstku jednoznačně ukazuje na to, že opakovaný lov zajíců odstřelem je velmi negativním zásahem do populace zajíce.

Ze 17 honiteb, ve kterých bylo prováděno určování pohlaví a věku, jen ve čtyřech honitbách nedošlo v roce 1999 k poklesu koeficientu přírůstku oproti roku 1998. V průměru poklesl koeficient přírůstku o 0,22, jak ukazuje tabulka č.1. Jsou však honitby, kde tento pokles je alarmující, jak dokumentuje tabulka č. 2.

Celkem bylo uloveno v okrese Prostějov v roce 1998 2700 zajíců, v roce 1999 pak 2347 zajíců. V honitbách, kde proběhlo šetření, bylo uloveno v roce 1998 1895 zajíců, z toho vyšetřeno 1196 ks, tj.63 %, v roce 1999 pak bylo uloveno 1746 zajíců, z toho vyšetřeno 953 ks, tj.55 %.

Při šetření v roce 1999 byly vizuálně zjištěné deformace a vady na pohlavních orgánech, které způsobují neplodnost jedince. Tyto vážné deformace byly zjištěny u 53 jedinců z celkem 953 vyšetřených kusů. Množství podle pohlaví, věku a procenta jsou uvedena v následující tabulce č. 3.

Na první pohled celkové procento 5,56 % neplodných jedinců nepůsobí znepokojivě. Je však nutné vzít v úvahu, že u ramlíků je to téměř 10 % neplodných jedinců a to při větším naředění populace mnohdy znamená, že honcující se zaječka nepotká plodného ramlíka. To každopádně působí na snížení přirůstku buď opožděním, nebo úplnou ztrátou vrhu, což je další negativní faktor. Zdůrazňuji, že toto je procento neplodnosti zjištěné vizuálně. O kolik by asi vzrostlo při podrobném laboratorním veterinárním vyšetření !?

Víme, že pro geneticky a reprodukčně stabilizovanou populaci je příhodná hustota zazvěření 40 ks na 100 ha (Zajíc polní, autoři: Doc. MVDr. Bukovjan,CSc., ing. Havránek, CSc., ing.Král,) a když hustota zazvěření zaječí zvěří poklesne na 10 ks/100 ha a méně, jde o kritickou kolapsovou situaci. Je nejvyšší čas se na stávající zazvěření zaječí zvěří podívat realisticky a otevřeně si přiznat, že v celé řadě honiteb jsme pod kritickou hranicí populační hustoty zaječí zvěře. Bohužel v řadě případů jsou již NJKS v některých honitbách stanoveny na spodní hranici, která v případě zařazení honitby do III. jakostní třídy činí 10 ks/100ha a u IV. jakostní třídy pouze 5 ks/100ha . Myslím, že to nepotřebuje komentáře, neboť rozhodnutím o zařazení honitby do jakostní třídy je daná uživateli honitby možnost legálně způsobit kolaps zaječí populace v dané honitbě.

Považuji za správné normovat zajíce i v honitbách zařazených do III. a IV. jakostní třídy už z důvodů udržení této zvěře v honitbě. V žádném případě by se však zajíc v těchto honitbách neměl samozřejmě lovit, i když jsou v nich tzv. normované stavy. Nemluvím v té souvislosti o mimořádných odlovech 1 - 3 ks při výcviku loveckých psů .

Při šetření v roce 1998 jsem zjistil, že koncem listopadu je část vyšetřovaných zaječek i ramlíků v honcování. Toto množství se prudce zvýšilo ve druhé dekádě prosince. V roce 1999 jsem tomu věnoval větší pozornost a první známky honcování zaječek jsem zjistil při vyšetřování na honech dne 20. listopadu 1999, při honech 27. listopadu to již bylo 10 % zaječek, 4. prosince okolo 20 % a při honech ve dnech 18. a 19.prosince 1999 bylo již v honcování 75 % všech vyšetřených zaječek.

Procento ramlíku se zvětšenými varlaty (pohmatem zjistitelnou známkou pohlavní aktivity) však bylo ve stejné době podstatně nižší, jen okolo 50 %. Zvětšená varlata mělo 80 % ramlíků starších než 1 rok. U ramlíků do 1 roku mělo zvětšená varlata jen 10 % z vyšetřovaných jedinců. U jedinců obojího pohlaví, u kterých byly okulárně zjištěny deformace na pohlavních orgánech, nebyla při tomto způsobu vyšetření zjištěna (ve výše uvedené době) pohlavní aktivita.

Je všeobecně známým faktem značný úbytek zajíců v období po žních. Jeho příčiny z větší části známe a dají se zmírnit jen nepatrně (např. založením dostatečného množství menších políček s vhodnou jetelotravní směskou pro zajíce).

Tento přirozený úbytek končí většinou koncem září. V říjnu se populace ustálí a v listopadu začíná (dosud) zákonná doba lovu. A tak co příroda ponechala k další reprodukci, to my ještě zredukujeme případným odstřelem. Situace je o to horší, že odlov odstřelem pokračuje a koncem listopadu a během prosince lovíme jedince, které příroda určila k reprodukci a většina je již v honcování. Znovu si tudíž vědomě snižujeme přírůst.

Výše uvedené poznatky mne vedou k následujícím návrhům a doporučením:

1. Změnit co nejrychleji (pokud možno ihned) dobu lovu zajíce polního a v žádném případě nelovit zajíce odstřelem po 15. listopadu. Navrhuji lov zajíce již od 15. září do 15. listopadu (bylo by možné od 1. září, maximálně však do 20. listopadu).

Důvody, které mě k tomuto návrhu vedou jsou následující:

a) byla by ulovena část zajíců, kteří nám v této době z dosud nedostatečně známých příčin uhynou, nebo zůstanou pod koly aut.

b) odlovem části populace zmírníme vnitrodruhovou potravní konkurenci na malých pastevních plochách, omezíme tak vzájemný kontakt, a tím i možnost přenosu nemocí.

2. V honitbách, kde populační hustota klesne pod 20 ks/100 ha, neprovádět v žádném případě lov odstřelem.

Důvody jsou z mého pohledu následující:

a) při lovu odstřelem za účasti značného množství lovců s výkonnými zbraněmi a při poměrně malých lečích dochází často k odlovu 75 - 90 % populace z dané plochy, a tím k vážnému narušení stability populace.

b) při lovu odchytem se v ideálním případě podaří chytit 30, max. 40 % jedinců z dané plochy. Většinou je to jen 10 - 25 %, to je při nízkých koeficientech přírůstku únosné a populaci tím neohrozíme.

3. Zajíce lovit v jednom roce maximálně na 1/2 výměry honitby.

4. Při koeficientu přírůstku pod 0,50, (což zjistím po první leči), zastavit okamžitě lov odstřelem na minimálně 2 - 3 roky a vyčkat, až se populace zvýší a stabilizuje.

5. Na každých 100 ha honitby mít povinně 1 ha malých políček pro zvěř s vhodnou směskou pro zajíce, rovnoměrně rozložených v menších (nejméně třech) plochách. Zlepšíme tím úživnost, snížíme koncentraci zvěře na jedné ploše, ztráty způsobené dopravními prostředky, atd.

Nejsem zastáncem absolutního zákazu odlovu zajíce polního, neboť dosud jsou honitby a lokality, kde je populace tohoto druhu zvěře na takové úrovni, že umožňuje odlov určitého množství jedinců. Takovýchto honiteb v okrese Prostějov je již pouze 8 z celkového množství 60. Ještě v roce 1975 se zajíc lovil ve všech honitbách našeho okresu a ulovilo se 12 335 zajíců. Od té doby se datuje trvalý pokles zaječí populace a mám vážnou obavu, že ve většině honiteb je zajíc pod kritickým stavem, kdy reprodukce nestačí krýt přirozené ztráty. Zároveň vím, že tuto situaci (až na výjimky) nezavinili uživatelé honiteb.

Proto, že se nejedná o úbytek zaječí zvěře jen na jednom okrese, ale je to jev celostátní, pak je nanejvýš nutné, aby bylo přijato okamžitě účinné opatření s celostátní působností.

Buďme rádi, že dosud máme pár lokalit s dobrými stavy této zvěře. Pečujme o ně a využijme jich k tomu, abychom tuto živou zvěř použili na zazvěření jiných lokalit. Myslím, že je to v zájmu celé společnosti, stejně tak jako budování ÚSESú (území ekologické stability) ze státních prostředků. Dotujme tudíž ze státních prostředků i zakládání a údržbu políček pro zvěř. Vždyť je využívají všichni volně žijící živočichové a jsou pro ně i vhodným biotopem. Dotujme odchyt živé zvěře a zazvěřování jiných lokalit. Uživatelé honiteb na to sami nestačí, zvlášť, když nemají jiný druh lovné zvěře na kompenzaci těchto nákladů. Přece všichni volně žijící živočichové jsou přírodním bohatstvím, zvěř nevyjímaje, a péče o udržení přírodního bohatství je povinností státu.

Položme si tedy otázku - Je správné a společensky prospěšné lovit zajíce odstřelem v osmi honitbách okresu (a napomáhat tak urychlení kolapsu populace i v těchto honitbách ) nebo je z celospolečenského hlediska žádoucí provést v těchto lokalitách odlov živých zajíců a jejich vypuštění v honitbách se stavem populace, kde již prostá reprodukce nestačí pokryt přirozené ztráty? Odpověď je myslím jednoznačná. Budeme-li v lokalitách, kde to stav zaječí populace umožňuje, provádět odchyt živé zvěře a vysazovat ji v jiných lokalitách naší republiky, pak máme nadále právo říkat si hrdě "myslivci " a veřejnost nás určitě v tomto úsilí podpoří. V opačném případě, kdy uživatelé několika honiteb, kde je zaječí populace dosud na dobré úrovni, trvají na odlovu zajíce výhradně odstřelem, nutno konstatovat, že tito lovci nikdy myslivci nebyli, nebudou, a myslivcům jen kazí dobré jméno.

Lov veškeré zvěře odstřelem je poslední možností, jak snížit nebo regulovat populaci daného druhu volně žijícího živočicha zařazeného mezi zvěř. Proto musí být brán vždy jako poslední možný, nutný chovatelský zásah do populace a ne jako samozřejmost. Odchyt živé zvěře (a zvlášť zajíců ) je mnohem zajímavější společenskou událostí. Sice náročnější na organizací, zato však bez rizika úrazu postřelením.

Tabulka č.1

    Zaječka Zajíc Celkem koef.
hon. do 1 r star do 1 r star. do 1 r star. přírustu
98   282 344 256 314 538 658 0.82
99 SA 185 310 173 285 358 595 0.60
98 % 45 55 45 55 45 55  
99 % 37 63 38 62 38 62
98 ks 626 52% ks 570 48% 1196  
99 Cel.ks.495 52% ks 458 48% 953


Tabulka č.2

98   18 9 13 7 31 16 1.94
99 12 14 30 26 24 40 54 0.74
98   34 31 39 22 73 53 1.38
99 16 29 43 24 59 53 102 0.52
98   22 18 18 22 40 40 1.00
99 25 5 18 7 9 12 27 0.45


Tabulka č.3

  Zaječka Zajíc
  do 1r star do 1r star
SA 0 8 14 31
% 0 2,58 8,09 10,87
SA 1.61 % 9.82 %
Z celkového množství 953 ks to je 5.56%




Zpracování dat...