ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Současné problémy v chovu černé zvěře

RNDr. C. BABIČKA, CSc., Ing. V. DIVIŠ
Současné problémy v chovu černé zvěře
Chov černé zvěře se v ČR v současnosti dostal do situace, která vyžaduje zásadní řešení. Rozpory v chovu černé mezi řádným mysliveckým obhospodařováním a skutečnostmi v chovu v praxi začínají být neudržitelné.
V roce 1998 bylo již uloveno 60 685 kusů černé zvěře. V odstřelu byli zastoupení kňouři 3,4 %, bachyně 3,6 %, lončáci 36,2 % a selata 56,8 %.

V řadě okresů se odstřel černé zvěře za několik posledních let zvýšil 2x až 3x. Situace se stává neúnosnou především v řadě českých okresů, v některých moravských okresech není situace také dobrá. Všeobecně se v různém rozsahu nepořádek v chovu černé zvěře v různém stupni vztahuje na celé území ČR.

O problematice chovu černé zvěře včetně podrobných rozborů (např. z okresu Šumperk) více autory v minulých letech byla zveřejněna řada článků, bez odezvy v myslivecké praxi v honitbách.

Ostatně se ani nic jiného nedalo předpokládat. S ubývajícími loveckými možnostmi všeobecně, se snížením stavů drobné zvěře, v řadě honiteb zřejmě došli k závěru, že tuto mezeru vyplní černá zvěř.

Když k tomu přistoupí ještě nedůslednost státní správy myslivosti, která má když nic jiného přehledy o rozsahu "hlášeného" odstřelu černé zvěře a nevyžaduje důsledně dodržování koncepce chovu černé zvěře ve své správní jednotce - tj. okrese (pokud ji vůbec mají všude zpracovánu), pak se nelze divit současnému stavu.

Situace v honitbách je již taková, že i na územích bez většího zastoupení lesů se v době vegetace vyskytly tlupy černé zvěře o 70 až 180 kusech. Černá zvěř se běžně vyskytovala v remízech, v krytinách okolo vodotečí apod. Pak se nelze divit, že byly zaznamenány situace, kdy se na atraktivních zemědělských plodinách (hrách, kukuřice) soustředilo z širokého okolí v noci na žír až 300 ks černé zvěře.

Tato situace je myslivecky nezvládnutelná a vede k neúnosným stavům černé zvěře s následnou nejistou veterinární situací (opakovaný výskyt klasického moru prasat) a zvyšujícím se škodám v zemědělství. Bez vlivu nebudou současné stavy černé zvěře na myslivecké hospodaření - vliv jako predátor drobné zvěře a určitý význam ve ztrátách srnčat a kolouchů jelenců, což bylo již také prokázáno.

Pokud nebudou učiněna zásadní opatření v redukci současných stavů černé zvěře, ovšem za současného zlepšení věkové struktury populace, pak jsou to vše jen zase výkřiky bez kladných významů pro mysliveckou praxi a vlastní chov černé zvěře bez větších problémů v budoucím období.

Pravou příčinou současného stavu je totální rozpad věkové struktury populace černé zvěře, narušení sociálních vazeb v populaci a trvalé zmlazování populace. Do reprodukce (chrutí) přichází již většina bachyněk ve věku selat, jenom z důvodů, že samčí populace je zdevastována. Kňouři ve věku nad tři roky jsou v populaci jen mizivě zastoupení v důsledku již převažujícího odstřelu lončáků samčího pohlaví. Na každého z nich připadá neurčitelný počet bachyní. Do reprodukce jsou zapojeni neúměrně lončáci, čímž je umožněno pokládání selat samičího pohlaví. A podle posledních zjištění se do reprodukce mohou zapojovat i vyspělá selata samčího pohlaví. Nelze se pak divit, že se dnes lze setkat s metanými selaty prakticky v průběhu většiny roku (od února do pozdního podzimu). Tím se nestačí odlovit ani přírůstek a dochází k další explozi stavů. Zvláště v návaznosti jak se provádí a jak "pravdivé" je sčítání černé zvěře a z toho vyplývající plánování lovu černé zvěře a jeho skutečné plnění, resp. co je vykázáno ve statistice odstřelu a co bylo loveno ve skutečnosti po stránce dospělosti a jak "důsledně" probíhá kontrola plnění plánu lovu orgánem státní správy myslivosti.

Prakticky ve všech věkových kategoriích, zvláště když někde není věnována pozornost předkládání určených znaků na chovatelské přehlídky ani u dospělé zvěře, zvláště samičí, natož lončáků a selat (spodní čelist).

Myslivecká komise a následně myslivecká rada ČMMJ se vzniklou situací v chovu černé zvěře podrobně zabývala. Názory na řešení situace byly odlišné a pro Ministerstvo zemědělství se doporučilo přijetí celostátních opatření podle proběhlé diskuze.

Většinou bylo konstatováno, že při snižování stavů nelze dodržet plánem stanovený poměr selat, lončáků a dospělé zvěře. Dále také, že zásady pracovníků Okresních úřadů, kteří trvají na plánovací metodice, jsou neudržitelné a je nutno požádat MZe o změnu metodiky a usměrnění pracovníků Okresních úřadů.

Bylo konstatováno, že situace je myslivecky nezvládnutelná, že nejsme schopni ani likvidovat přírůstek. Jak se ukázalo v okresech postižených morem, ani vyplácení zástřelného není řešením. Jsou názory, aby byl změněn postoj k černé zvěři a částečně i etika s těmito přístupy.

Nebudeme střílet bachyně od selat, ale pokud nezasáhneme do bachyní, problematiku nevyřešíme. Úspěchu také nedosáhneme, pokud budeme dodržovat vžité zásady plánování lovu - ty jsou dobré, když jsou normální stavy a normální poměr pohlaví. Nyní musíme výrazným způsobem snížit stavy bachyní a to lovem. Nebudeme lovit kvalitní staré bachyně, které jsou v honitbě dlouho, ale zejména bachyně lončáky. Takový lov je možné uplatňovat od října u vodících bachyní bez ohledu na etiku. K tomu je nutno vést jak myslivce, tak státní správu, která plány lovu stanovuje a kontroluje.

Na základě těchto návrhů a skutečností vznikly tyto připomínky pro Ministerstvo zemědělství ČR:
  • lov selat a lončáků povolit bez omezení;
  • lov bachyní do učité váhy (60 kg) povolit bez plánu;
  • lov starých bachyní a starých kňourů omezit plánem;
  • umožnění lovu úpravou zemědělských technologií - zemědělské kultury, které slouží jako kryt, nedávat k lesu, lány rozdělovat průseky apod.


I k těmto opatřením jsme v podstatě skeptičtí. Ani v současné době neznáme okres, kde by nebylo možné odstřel selat překročit v podstatě v rozsahu, co se stihne odstřílet.

I v současné době se loví lončáci v dvojnásobně větším zastoupení z celkového lovu černé zvěře, než by bylo žádoucí v řádně vedeném chovu. Ovšem v řádně vedeném chovu s optimálním zastoupení zvěře dle pohlaví a dospělosti. A možná i ve větším rozsahu než předpokládáme. Neboť je všeobecně známo, že tam, kde se nepředkládají čelisti selat ke kontrole, skončí řada lončáků ve výkaze jako selata. Takže pravděpodobně není odstřel selat ani těch vykázaných 57 % z odstřelu. Situaci by v podstatě vyřešilo jenom to, kdyby se opakovaně alespoň po 2 až 3 roky podařilo ulovit 80 a více % ze stavu selat v běžném roce.

Odstřel dospělé černé zvěře v rámci ČR vykazoval prakticky optimální stav pouze s několikaprocentním zastoupením kňourů a bachyní. Pokud by to ovšem byla úplná pravda a zase je známo, že tam, kde Okresní úřady nepovolují odstřel dospělé černé zvěře, protože v honitbě není normována, se také často lépe trefuje do velkých kusů, které jsou vykázány jako lončáci, či selata a nebo také vůbec nijak.

Předpokládáme, že se v současnosti uloví stejně 70 až 80 % ze stavu lončáků, ovšem právě převážně samčího pohlaví. Je to neoddiskutovatelné, kdyby tomu tak nebylo, museli by se aspoň mladší kňouři vyskytovat častěji - v současnosti jsou mizivé stavy. Zastoupení skutečně vyspělých silných bachyní vhodných pro chov není v celkových stavech černé zvěře také nijak vysoké.

Drtivou většinu stavů černé zvěře tvoří letošní selata, vodící lončačky a bachyně tříleté, u kterých je známo, že mají obvykle nejvyšší průměrné přírůstky selat ze všech starších bachyní.

Bachyně lončáky se málokdy podaří ulovit v počtech blížících se počtu lovených kňourků - jednak se tak neroztoulávají jako kňourci a navíc se více zdržují v místech, kde jsou i starší bachyně, což je obvykle ve větších lesních komplexech. A zde se obtížnějí loví a nesporně zde hraje určitou úlohu i to, že řadu těchto honiteb mají soukromí nájemci. Ti sice mají prostředky na pronájem, ale obvykle už méně času na lov.

Nedokážeme posoudit, kolik se podaří odstřílet osiřelých selat zbylých po odstřelu lončaček, kdy skoro každá z nich vodí několik selat. Skutečností je, že pak zase samičí selata až dorostou do věku okolo osmi měsíců jsou pokládána a významným způsobem zvyšují reprodukci stavů nad předpokládanou plánovanou výši přírůstku.

Odstřel všech kusů do 60 kg hmotnosti ve věku lončáků a starším věku by měl být zcela běžnou chovatelskou záležitostí, ovšem musel by být podložen objektivním plánováním na základě skutečných stavů.

Lov vyspělé černé zvěře daný plánem by měl být rovněž samozřejmostí. Neplnění ani plánovaného odstřelu kňourů ukazuje na to, že v honitbách většinou nejsou a máme je jen napsané tužkou v plánech chovu a lovu, abychom je dostali do plánu a mohli kňoura ulovit, když se občas v honitbě dokonce vyskytne.

I v úpravě zemědělských technologií jsme skeptičtí. Žádný zemědělec nebude brát ohled na to, že myslivci nejsou schopni odstřílet skoro všechna selata. Navíc by to bylo možné nejvýše u velkých vlastníků zemědělské půdy. Dnešní soukromí farmáři těžko ovlivní své osevní postupy, zvláště když mají své výměrou menší pozemky v návaznosti na lesní komplexy.

Přes všechny tyto skutečnosti jsme zastánci řízeného a plánovaného chovu černé zvěře. Vycházíme pouze ze skutečností podrobně sledovaných a vyhodnocených za poslední tři desetiletí v bývalém okrese Šumperk (C. Babička, Myslivost 1998, č. 10).

I v okrese Šumperk není vše s chovem černé zvěře v pořádku. Stavy byly vždy vyšší než normované, ovšem v bývalém okrese bylo také 100 000 ha lesů. Žádné mnohatisícové odstřely zde nikdy nebyly. Žádné explozivní nárůsty stavů nenastaly. Škody v zemědělství, až na výjimky, nebyly větších rozsahů. Zastoupení lončáků v odstřelu bylo vždy vysoké, selat se lovilo nedostatečně. Ani plán lovu kňourů nebyl naplňován. Přes tyto skutečnosti je také ale pravda, že se v okrese Šumperk ulovilo a bylo oficiálně hodnoceno tolik medailových kňourů jako na polovině území Čech a to z hodnocení za období od roku 1945.

Je však třeba také konstatovat, že státní správa se vždy problémy černé zvěře podrobně zabývala a rozborovala je. Okresní úřad Šumperk měl samozřejmě řadu problémů v prosazování a optimalizaci chovu černé zvěře v okrese. Někdy nenašel v minulosti ani podporu nadřízených orgánů, spíše naopak a to nejenom u černé zvěře, ale ani při kontrole plnění plánů chovu a lovu obecně. Rovněž Okresní úřad Jeseník, který převzal část bývalého okresu Šumperk, se problematice černé zvěře věnuje. Pro příklad uvádíme, že v roce 1998 z ulovených 115 lončáků bylo 59 kňourků a 56 bachyněk.

Skutečností je, že v řadě okresů, kde jsou podmínky pro chov černé zvěře v menším rozsahu, byly a jsou tisícové odstřely černé zvěře ročně. Otřesné pak je, že i přes tyto odstřely je v rámci ČR 16 okresů, kde nebyl dosud zdokumentován a oficiálně hodnocen žádný medailový kňour. V dalších 21 okresech to bylo pak v počtu pouhých jednoho až dvou medailových kňourů.

Z hlediska tohoto hodnocení jsou na předních místech dosažené kvality černé zvěře z ČR pouze okresy Břeclav, Jindřichův Hradec Opava, Rychnov nad Kněžnou, Šumperk a Uherské Hradiště. Jedině v těchto okresech je podle prozatímního návrhu kategorizace chovů černé zvěře dosaženo nejvyšší kvality umožnující kategorizaci chovu v I. kategorii kvality, tj. výborné chovy.

Právě teď před výstavou trofejí Natura viva by bylo potřeba do konce února soustředit všechny dosud nehodnocené trofeje černé zvěře. U trofejí o bodové hodnotě pod 115,00 bodů CIC stačí hodnocení podepsané poradcem pro hodnocení trofejí a budou automaticky uvedeny ve výstavním katalogu. Je třeba co nejvíce zdokumentovat oprávněnost chovu černé zvěře v našich podmínkách.

Jenom okrajově se zmiňujeme k veterinární problematice chovu černé zvěře - ke klasickému moru prasat. Nevíme proč nelze také u nás využít zkušeností z Evropské unie, kde usilujeme také o členství, a tyto byly i u nás již publikovány (C. Rakušan, Silva bohemica, 1999, č. 11), a použít stejné metodiky jakou používají členské státy Evropské unie i u nás.

V rámci Evropské unie chovy domácích prasat nevakcinují. Ale v oblastech, kde byl mezi černou zvěří zjištěn mor, používají této metody. Např. když se objevil mor v Dolním Sasku v SRN, dostali majitelé honiteb zdarma proti moru vakcinovanou kukuřici v množství 25 kg na 100 ha honební plochy. Což přišlo levněji, než hospodářské škody, které vznikají totální likvidací postižených chovů domácích prasat. Navíc je to opatření místní, na základě podložené nákazové situace, nikoliv celoplošné. Domácí prasata se i v ČR nevakcinují.

Stejně je v značném počtu honiteb prováděno vnadění divočáků pro zvýšení lovu. V řadě honiteb jsou i trvalá krmeliště. Což jednou také vyložit vakcinovanou kukuřici a nedívat se na divočáky jen přes puškohled na různě nasypaných hromadách všemožného odpadu?

A základem všeho je přístup myslivců! Zkusme letos sčítat černou zvěř tak, aby sestavení plánu odstřelu bylo objektivní a s určitým jasným cílem. Vše stejně záleží na lidech. Sestavení nebo nesestavení plánu chovu a lovu pokud není zájem na konečném výsledku na základě objektivity v honitbách, je předem odsouzeno k nezdaru, ať si vymyslíme jakékoliv neomezené odstřely a všelijaká opatření.

Při sestavení plánu lovu zcela určitě každý Okresní úřad odsouhlasí jakékoliv sebevětší počty selat v plánech lovu a dostatečný počet lončáků. A jistě neodmítne ve vlastním zájmu zvláště u selat jakékoliv další zvýšení jejich odstřelu nad stanovený plán.

Uvědomme si, že pokud se chceme srovnat s normovanými stavy černé zvěře, musí být rok 2000 prvním rokem, kdy musíme v rámci snížení stavů černé zvěře jako výchozí předpoklad slovit až 90 % selat a 70 % lončáků z jejich stavů. A zašetřit kňoury ve věku od čtyř let a hmotnostně silné bachyně rovněž od věku čtyř let.

Pak je reálné, že se lze přiblížit cílovým stavům černé se zlepšením struktury populace podle pohlaví a dospělosti. V případě objektivních podkladů při sčítání a plánování odstřelu a jeho naplňování i v následných dvou letech, již v období do tří let.
Zpracování dat...