ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Král noci před bytovou otázkou

Přemysl PAVLÍK
Král noci před bytovou otázkou
Výr velký mne fascinoval už od dětských let jak svým řídkým výskytem a majestátným vzezřením, tak tajemným způsobem svého nočního života. Bral jsem ho jako opravdového "krále noci" a vždy, kdykoliv jsem ještě jako městský kluk vstupoval pod klenbu hustých korun stromů a pocítil nezvyklou, tísnivou atmosféru lesa, představoval jsem si, že mne stále odněkud pozorují velké, oranžově planoucí oči a král noci sleduje každý můj krok. Toužil jsem se s ním setkat, ne však někde v ZOO nebo v malé kleci na dvoře hájenky, ale ve volné přírodě, přímo "tváří v tvář", a trochu blíže se s ním seznámit. Uběhla však pěkná řádka let, než se mi to podařilo.
Když jsem se začal věnovat fotografování přírody, bylo jednou z mých prvních přání dostat tohoto zajímavého ptáka na mušku svého objektivu. K tomu však bylo nezbytně nutné najít jeho hnízdo. S pátráním jsem pochopitelně začal v místech pro výra typických. Většinou se jednalo o skalnaté úseky břehů kolem Vltavy, zkoušel jsem štěstí v pískovcových skalách na severu Čech a propátral i mnoho nenápadných, nijak velikých skalních útvarů, skrytých uprostřed hlubokých lesů. Večer po setmění jsem poblíž těchto míst obvykle vyčkával, odkud se ozve jeho typický hlas. Ve dne pak následovalo dlouhé a náročné hledání vlastního hnízda.

Během let, která jsem výrům věnoval, jsem jich objevil celou řadu. Ovšem, byl zde jeden veliký problém. Výři bývají svému hnízdišti věrní po dlouhá léta a podobná místa jsou pak dobře známá jak různým sběratelům vajec, tak hlavně myslivcům, kteří výry ve svém revíru vidí jen neradi. Zákon jim dříve umožňoval mladé vybírat, takže se železnou pravidelností zmizela buď hned vajíčka nebo později mladí, i když jsem už v několika případech měl poblíž hnízda vybudovaný kryt. Značná část zničených snůšek také padala na vrub, byť nepřímo, horolezcům, pokud byly skály vhodné k jejich výcviku.

Pomalu jsem proto přestával doufat, že se mi mé přání získat snímek výra ve volné přírodě opravdu vyplní. Svou pozornost a svá fotografická snažení jsem postupně přeorientoval na všelijakou a lépe dostupnou vodní havěť a z hornatých částí naší vlasti se přesunul na jih do rozsáhlých rovin třeboňské pánve, do známé oblasti jihočeských rybníků. Ani ve snu by mě nenapadlo, že i zde, v tak odlišné a pro výra zcela netypické krajině, bych se mohl s králem noci setkat.

Jednoho jarního večera, kdy jsem s nastávajícím soumrakem stál na hrázi rybníka Podsedek a naslouchal nočním hlasům okolních rákosin, zaslechl jsem známý hluboký hlas výra. Ú - hu, ú - hu - neslo se nad ztichlými rybníky až sem ke mně a zřejmě z velké dálky! Řádně mě to překvapilo, zvláště proto, že byla právě doba hnízdění a nemohl jsem si představit, kdy by tu výr mohl najít vhodnou skálu s hnízdní polodutinou! Pak jsem si vzpomněl, že nedaleko na břehu Nových řek má chatu známý ornitolog z Prahy. Zašel jsem proto za ním na poradu a za pár minut jsme již spolu stáli pod mohutným dubem vyrůstajícím přímo z hráze Nových řek, jen pár set metrů od jeho chaty. Asi čtyři metry nad zemí byla prostorná dutina po vyhnilé větvi, naštěstí obrácená od hráze směrem do lesa a v ní podle sdělení mého přítele hnízdí výři pravidelně již řadu let. Při kontrole jsme opravdu v dutině našli dva mladé a jednu mrtvou lysku a ondatru!

Pro mne to bylo překvapivé zjištění, protože jsem ještě o podobném případu hnízdění nikdy neslyšel. Také není u nás mnoho tak objemných stromů, aby se v nich mohla vytvořit dostatečně prostorná dutina. Hodně večerů jsem pak trávil na hrázi poblíž hnízdního dubu a naslouchal různým hlasovým projevům těchto krásných sov. Stával zde tehdy nedaleko pod hrází triangulační bod, čnící vysoko nad vršky okolních stromů a na něm s nastalou tmou výr s oblibou sedával. Rozhlížel se po svém rozsáhlém revíru, na hrdle mu při každém houknutí zasvítila bílá skvrna a na velké hlavě mu vítr čechral jeho typická "ouška". O fotografování jsem se tenkrát ani nepokoušel, abych na obsazenou dutinu neupozornil náhodné kolemjdoucí.

Výři zde hnízdili ještě několik let, pak však došlo k regulaci řeky a tím i soustavnému rušení a unikátní stromové hnízdiště zaniklo. Staří se však neodstěhovali. V následujících letech se občas přišlo v okolním lese na vyvedené mládě nebo bylo přímo objeveno jejich "hnízdo" pod některým z četných vývratů. Jednou zjara, když jsem jel po hrázi, zahlédl jsem starého výra vylétnout z pod kmene padlého dubu, ležícího pod hrází na břehu řeky. Pod kmenem byla v písku vyhrabaná mělká kotlina, sotva tři metry od vody, a v ní ležela tři výří vejce. Jak se však bohužel dalo čekat, hnízdění zde skončilo neúspěšně.

Další naděje na získání snímku výra mi svitla, když jsem se dověděl, že jejich hnízdo bylo nalezeno na ostrově Naxos na rybníku Holná. Příští jaro jsem se na toto kouzelné místo ležící uprostřed Jemčinských lesů vypravil. Ostrov je dosti rozsáhlý, porostlý starými borovicemi a jedlemi. A po kratším hledání jsem pak mezi kořeny jedné z jedlí objevil výří snůšku!

Vyčkal jsem, až bylo mladým asi 14 dní a nebylo již nebezpečí, že by staří mohli hnízdo opustit. Ve vzdálenosti asi 50 m jsem si pak postavil malý a nenápadný kryt a blízko hnízda upevnil dobře zamaskovaný fotoaparát s bleskem. Od jeho spouště vedl tenký provázek do krytu. A hned druhý den, ještě dlouho před západem slunce jsem s důvěrou a očekáváním zalehl ve svém chatrném krytu. Čas ubíhal, země studila, údy dřevěněly, komáři štípali - a stále se nic nedělo. Jen na rybníku bylo slyšet křik a šplouchání peroucích se lysek, káchání březňaček a "hihňání" potápek malých. V lese kolem mne panoval stále klid. Až teprve za dlouhou dobu se v korunách nad hnízdem ozvalo zahoukání a konečně jsem také zahlédl proti světlejšímu pozadí temný stín, snášející se mezi kameny k hnízdu. Zatáhl jsem za provázek ovládající spoušť. Lesem prošlehlo oslňující světlo a v příštím okamžiku zapadlo vše znovu do hluboké tmy. Stačil jsem však postřehnout, že starý výr sedí před svými mláďaty, s hlavou otočenou ke mně a v zobáku stále drží donesenou kořist, vodní slípku.

Protože jsem neměl odvahu přiblížit se a přetočit film v kameře a také abych výry uklidnil, opustil jsem úkryt i ostrov a zopakoval si vše asi za dva dny. Pak se natrvalo zhoršilo počasí a měl jsem po fotografování. Oba záběry se kupodivu docela povedly. V příštích letech byl však na břehu rybníka zřízen rekreační tábor, hladinu počaly brázdit loďky plné hlučících dětí a tak i toto nezvyklé a zajímavé hnízdiště zaniklo.

Jak se však zdá, výři to myslí s obýváním nového prostředí bez kopců a skal opravdu vážně. Před několika málo lety zahnízdili v rezervaci Velký Tisý v opuštěném hnízdě orlů mořských a snad se jim i podařilo mladé zdárně vyvést. Nevím však, zda místní ochranáři mají z nového přírůstku radost nebo starost. Výr by patrně neváhal sebrat bezbranné orlí mládě z hnízda, pokud by ho máma nechala bez dozoru!


Zpracování dat...