Časopis Myslivost

64. ročník Memoriálu Karla Podhajského

Vladimíra TICHÁ
64. ročník Memoriálu Karla Podhajského
V pátek 27. září se zdál být krásný a velký sál v Národním domě v Prostějově celkem malý. Právě v něm probíhalo losování 64. ročníku Memoriálu Karla Podhajského, losování, kterého se zúčastnilo tolik diváků, že, přehnaně řečeno, pro vůdce a jejich psy skoro nezbylo místo. Po skončení losování se na většině memoriálů začne probírat, co čísla losů pro jednotlivé účastníky znamenají. Tentokrát tradiční rituál narušila akce nadmíru krásná a zajímavá. Za potlesku přítomných se slavnostně křtil Myslivecký kalendář pana Petra Odložila a kdo chtěl, mohl se v přízemí podívat i na výstavu jeho obrazů.
Paleta startujících byla velmi pestrá jak z hlediska plemen, tak z pohledu států, z kterých psi a feny pocházeli. Nejpočetnější zastoupení měla samozřejmě Česká republika - deset startujících, pět vůdců přijelo ze Slovenska, dva z Polska a po jednom zástupci mělo Chorvatsko, Maďarsko a Rakousko. Zajímá byla i skladba plemen a jejich výsledky: německý krátkosrstý ohař (10x, z toho 5x I.c., 1x III.c., 4x neuspěl), gordon setr (2x, z toho 1x II.c., 1x neuspěl), maďarský krátkosrstý ohař (2x, z toho 1x III.c., 1x neuspěl), pointer (2x, z toho 1x I.c., 1x II.c.), český fousek (1x, z toho 1x I.c.), německý drátosrstý ohař (1x, z toho 1x I.c.), malý münsterlandský ohař (1x, z toho 1x I.c.), velký münsterlandský ohař (1x, z toho 1x neuspěl).

Výkony psů byly rozdílné od těch vynikajících až po velké zklamání znamenající nulu z některé disciplíny. Memoriál nedokončila ani vítězka letošního Memoriálu Richarda Knolla, Běta z Hamáče. Je ale třeba konstatovat, že její vůdce bral prohru sportovně, na memoriálu zůstal do samého konce a jedna zkažená vlečka na vztahu pána a jeho feny nic nezměnila. Důvodů, pro které někteří psi neuspěli tak, jak si přáli jejich příznivci, bylo víc. Do této oblasti asi patří snaha cvičit naplno až do poslední chvíle a z toho plynoucí přetrénovanost, patří sem i nervozita vůdce přenášená na psa a určitě i trochu jiné prostředí nebo spíše typ revíru, než je ten domácí, na který je pes zvyklý. Velkou roli hrálo i počasí. Sobota byla studená a nedělní sluníčko doprovázené oteplením způsobilo, že někteří psi působili vysloveně ospalým dojmem. Někomu v lepším případě chybělo potřebné kynologické štěstí a v horším jej provázela smůla. Ta určitě potkala velkého münsterlandského ohaře. Vzala na sebe podobu zajíce, který zadaunovanému psovi skočil přímo do mordy. Chyb se dopouštěli i lidé. Určitě nerozumný byl například přístup vůdce maďarského krátkosrstého ohaře, který chtěl seznámit psa s hlubokou vodou ráno, chvíli před nástupem na disciplínu. Prokřehlý pes se ztuhlými svaly pak neměl chuť ani energii ve vodě pracovat a memoriál pro něj skončil.

Prostory pro jednotlivé disciplíny nebyly položeny blízko sebe, ale byly výborně vybrány. Pochvala z úst korony i hlavního rozhodčího zaznívala na organizaci práce v lese. Příkop na ohrádce byl dostatečně široký i hluboký a liška poměrně velká a hlavně dlouhá, takže pes, který ji správně neuchopil, měl okamžitě potíže. První den z deseti psů na ohrádce obdrželi nejvyšší známku pouze dva. Druhý den byl o něco lepší, ale vůdcům i soucítící koroně zatrnulo, když psům liška padala do příkopu. Je třeba říci, že vůdci určitě podobnou situaci trénovali a že si psi okamžitě s problém věděli rady. Zcela vynikající bylo prostředí určené pro vodní práci. Dva na sebe navazující rybníky byly vzorně obsekané a korona mohla sledovat práci psa na hluboké vodě stejně dobře, jako nahánění v rákosí. Problémy dělalo některým psům malé pole. Pohozená se zkoušela v středně vysoké řepě a zdálo se, že se velké listy nad zvěří zavřou a pes má potíže s navětřením. Velké pole bylo přehledné a slušně zazvěřené.

Nejvyrovnanější výkon předvedl německý krátkosrstý ohař Mars z Kvítele. Stal se vítězem 64. Memoriálu Karla Podhajského, získal 492 bodů, ocenění za nejlepší práci v lese, čekatelství mezinárodního šampionátu práce CACIT a českého šampionátu CACT. Vůdci psa, panu Josefu Hendlovi, úspěch všichni přáli. Ví se, že je to člověk, který to se psy umí a také se ví , že je nesmírně skromný. Druhé místo, r.CACIT a r.CACT získala s 474 body fenka NKO Ajša z Mšených lázní, vedená panem Václavem Kratochvílem, třetí místo a ocenění za nejlepší práci v poli obdržela chorvatská fenka NKOUčka Hunters Dream of Gračece vedená panem Pospíšilem. Této feně přiřkli rozhodčí nejlepší polní práci. Čekatelství českého šampionátu CACT ještě získal německý drátosrstý ohař Öregtempomi Kóbor (I. c. - šesté místo), malý münsterlandský ohař Eros von der Mooshex (I. c.- sedmé místo), český fousek Borys z Anielskiego stawu (I. c. - osmé místo, nejlepší voda) a pointer Káča z Fančali (I. c. - deváté místo).

Sbor rozhodčích pracoval pod vedeném pana Luďka Müllera a byl česko-chorvatsko-polsko-španělský. Zahraniční rozhodčí sledovali se zájmem výkony malého münsterlanda. Opět se prokázalo, že se jedná o plemeno možná malé z hlediska kohoutkové výšky, ale velké z pohledu výkonu a vytrvalosti. Velmi početná korona nebyla přítomna jen na losování, ale zdála se být jedním ze základních znaků memoriálu. Snad nejvíce lidí bylo první den na ohrádce, odhad zněl asi 400 diváků. Práce vůdců, psů i rozhodčích byla pečlivě sledovaná a také probíraná. Diskutovalo se o mnoha problémech. Jedním z nich byl současný systém kapání barev a přenášení srnce, hovořilo se opakovaně o kontaktu s živou kachnou jako podmínce pro přiznání čekatelství mezinárodního šampionátu práce CACIT ( je to požadavek FCI a tedy z naší strany obtížně ovlivnitelný) a hovořilo se o poněkud rozdílném přístupu k hodnocení polní práce u nás a v jiných státech Evropy. Náš systém je postaven mimo jiné i na určité drezúře a případné nedostatky v této oblasti jsou penalizovány. Zahraniční rozhodčí naopak preferují vlohové vlastnosti psů a to, co je spíše otázkou výcviku, je až tak dalece nezajímá. Laicky řečeno, pokud pes najde zvěř tím správným způsobem a tou správnou rychlostí, nezáleží moc na tom, jak ji předá. Je velmi složité rozhodnout, kterým směrem by se lovecká kynologie měla ubírat. Ideální by ale určitě byl pes s vynikajícími vlohami a stejně výbornou drezúrou. Nakonec i cvičitelnost je z chovatelského hlediska zajímavá. Přístup k hodnocení by určitě měl být v souladu i s typem zkoušky nebo soutěže a asi by z tohoto pohledu měla být brána v úvahu skutečnost, zda se jedná o akci postavenou na standardem daného plemene požadovaném výkonu nebo akci, která je zaměřena na určitou z lovecké upotřebitelnosti vycházející práci psů obecně. Diskuze okolo výcviku loveckých psů ve vztahu k dalším státům jsou jistě důležité. Je třeba si ujasnit, co chceme a co ne. Zcela určitě je řada věcí, které by bylo dobře změnit. Jsou ale i lety ověřené přístupy, které lze nazvat naší tradicí a kterých bychom se asi vzdávat neměli.
Zpracování dat...