Časopis Myslivost

Únor / 2002

Myslivecký zázrak

Ing. Karel Bartošek
Myslivecký zázrak
Nechybělo mnoho a mohl zde být jeden z mnoha nekrologů. Děje, osudy, konání, zájmy, vůle, činy, které by se jinak nikdy nesetkaly a když, tak ve vzájemném sporu a oslabení, se občas, velmi zřídka, protnou, setkají a spojí svá směřování a svá usilování často zcela nečekaným směrem. Vznikne tak moc srovnatelná snad jen s přílivovou vlnou tsunami - všechny ty síly najednou zmnohonásobí svou velikost, svou účinnost a vše před sebou drtí a ničí. Někdy to je dobré - pro člověka, pro skupinu, pro národ, pro lidstvo. Někdy je ale vzepětí a ničivost těch sil zlá a zůstává po ní poušť a spoušť. Už několik let se v našem státě takovéto nezvyklé a zdánlivě nesourodé společenstvo skupin, zájmů, institucí a sil sbíralo a připravovalo úder proti české myslivosti. Už asi nikdo nikdy nezjistí, proč se obětí této ničivé síly, všedrtící vlny, měla stát zrovna naše, mírumilovná, skromná, stranou stojící a laskavá myslivecká záliba. Nebo možná právě proto, že v bouřlivých dobách posledních let se myslivci jevili jako prostoduší, hodní, bodří, nezáludní a nevýznamní strejcové, kteří jsou vhodným hromosvodem, na který je lehké leccos svádět, ukazovat na něj prstem a odvracet jeho pohanou pozornost od jiných, vážných problémů, jejichž přikrytí je však zájmem mocných.
Módní radikální ekologická hnutí, sklízející od státu a mocných firem porážku za porážkou při prosazování svých ochranářských zájmů a proto se snažící ukázat svým příznivcům také úspěchy ve svém konání. Část politiků, honících před blížícími se volbami každý voličský hlas a uvědomující si, že ztrácí přízeň příliš velkého počtu občanů také kvůli svému arogantnímu opovrhování ochranou přírody a snažící se tedy alespoň nějakým gestem ukázat svůj zájem o tuto problematiku. Vlivné a bohaté státní lesy, z pouhé arogance moci nesnášející existenci spolku, který části jejich zaměstnanců omezil značnou část vedlejších příjmů. Některé sdělovací prostředky, koketující s bulvárem, které ve své touze po co největším počtu diváků či čtenářů vycítily přitažlivost nenávistných kampaní pro jistý okruh konzumentů pokleslejší zábavy a hledaly vhodného obětního beránka. Ti všichni a ještě i další se spojili a našli objekt svého nepřátelství. Objekt, z jejich pohledu dostatečně slabý a bezbranný (neboť po slabých a bezbranných se dobře a hlavně bezpečně dupe), objekt dostatečně odlišný od "zbytku" národa, objekt vyčleňující se svou mluvou, oděvem, zvyky, stykem se smrtí, nošením zbraní (a tedy ideálně odlišný pro vyvolání xenofobie - odporu k cizímu), objekt na druhou stranu dost známý a výrazný (a tedy vhodný pro veřejné ostouzení, neboť většina lidí si jeho existenci dobře uvědomuje), objekt svým způsobem tajuplný, neboť většina z jeho okolí nemá o jeho činnosti dostatečné či dostatečně přesné znalosti (a tedy o něm lze celkem úspěšně vyhlašovat a uvádět lži, nepravdy či polopravdy). Mocná, přemocná síla ten objekt našla a napřela veškerou svou nenávist, svou zlobu, svůj strach, svůj tlak, své obrovské prostředky i nemalé schopnosti jedním směrem - proti české myslivosti, proti českým myslivcům, proti myslivecké organizaci. Úhelným kamenem, vrcholem jejich tlaku byl myslivecký zákon. Co se poslední roky v naší společnosti odehrávalo, většina z nás dobře ví a zná. Mnozí jsme si to nechtěli nebo báli přiznat, ale nepřijetí nového mysliveckého zákona, nebo přijetí nějaké narychlo spíchnuté verze odpůrců myslivosti by asi znamenalo její konec v plném smyslu toho slova - minimálně alespoň rychlé vybití lovné zvěře majiteli miniaturních honiteb a státními lesy a deklasování myslivců na vyvrhele společnosti. Síla, která toto chtěla docílit, měla všechny předpoklady pro úspěch svého snažení. Stalo se ale něco, co nikdo z mocných a silných ani ve snu nepředpokládal. Jestliže takové vzepětí sil a spojení protichůdných proudů vznikne výjimečně, jednou za dlouhý čas, tak to, k čemu došlo u myslivců, úspěšná obrana hrstky slabých, zatracovaných a posmívaných, to že se vlna tsunami rozbila o jejich obranu a nesmetla je, to je skutečný zázrak, který se v naší myslivosti vyskytl jednou - dvakrát za její tisíciletou existenci. Prvním byl snad hrabě Sporck, který svým příkladem, zaváděním ušlechtilých tradic a kultivováním české myslivosti přeměnil dosavadní barbarské lovectví na kulturní zálibu a činnost ctící přírodu a zvěř, která má významné místo i v moderní společnosti. Jinak by česká myslivost po zániku významu zvěřiny jako důležité potravy a po omezení moci šlechtických vlastníků půdy zcela jistě zdegenerovala ve vybíjení zvěře veškerým venkovským obyvatelstvem, jak to nakonec dopadlo v mnoha evropských státech. Druhým byl možná i profesor Dyk a skupina českých, moravských a slovenských mysliveckých činovníků, publicistů, spisovatelů a odborníků, kterým se geniálně podařilo vyvést naši myslivost z prostředí polofeudální habsburské monarchie, ze šlechtických velkostatků, z německé myslivecké kultury a tradic do prostředí moderního, demokratického československého státu a vytvořit v rekordně krátkém čase samostatnou, osobitou, plnokrevnou, vysoce kvalitní myslivost českou, postupně (přes všechny i tehdy silné protitlaky) vysoce uznávanou jak čs. státem, tak jeho obyvatelstvem i zahraničím.

Po této době prvorepublikového vzepětí nezažila naše myslivost vážné ohrožení, přežila bez větších problémů zlomové roky 1939, 1945, 1948 i 1968. Potýkala se s běžnými problémy, měla velké i menší úspěchy, velké i menší prohry, ale stále existovala a nikoho vážně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ale snad Osud, nebo sv. Hubert věděli, co se za oponou poklidného vývoje a existence konce dvacátého století chystá a připravuje. A tak zatímco se oněch sedmdesát minulých let oněch "selankovitých" dob české myslivosti vyznačovalo občas se vynořivšími výraznými osobnostmi, hlavně v oblasti myslivecké kultury (jen namátkově vzpomeňme takové "supernovy" jako byli Jaromír Tomeček či Mirko Hanák), celé to období, snad právě kvůli tomu relativnímu klidu, se s odstupem jeví jako trochu šedivé a nevýrazné.

Ale mračna se začala stahovat už na konci osmdesátých let dvacátého století. Naštěstí se začal souběžně rodit i onen myslivecký zázrak - česká myslivost sice přišla o své nejvýraznější individuality a velikány, kteří postupně odešli, ale pomalu se kolem ní a v ní shromažďovala skupina, či spíše skupinka lidí, jejichž úkol měl teprve přijít. Obtížnost, velikost a odpovědnost z tohoto úkolu vyplývající byla obrovská a strašlivá. Po několika stech letech, snad poprvé od dob císaře Josefa II, který myslivost neuznával a podřazoval ji ekonomickým zájmům, hrozil české myslivosti, naší lovné zvěři, zánik a konec. A bylo na těchto pár lidech, na jejich bedrech, na jejich hlavách a v jejich pažích, aby ji ochránili a ubránili. Neměli k tomu skoro žádné prostředky, skoro žádné peníze, žádnou moc, minimální vliv, žádné zkušenosti z politiky, z "lobování", skoro žádný čas. Teď je známe - jsou našimi přáteli, čteme jejich články, vidíme je na mysliveckých akcích a jsou to úplně obyčejní, "normální" lidé. Možná právě pro svou obyčejnost, pro svou normálnost obstáli - zcela zázračně a mimořádně - v úkolu, ve kterém by snad silné individuality, jednotliví, ale osamocení velikáni zklamali, možná by jej nedotáhli do konce, pohašteřili by se. Obrovskou, mravenčí prací, spoluprací, uvědoměním si závažnosti díla, se jim podařilo nemožné. Získali nezbytně nutné prostředky, získali vliv, naučili se dělat "politiku", naučili se lobovat, vyšetřili čas na to všechno ošizením svých zálib, svých rodin. Přesto byly jejich šance proti valícímu se spojenectví mocných, bohatých a bezohledných nepatrné. Udrželi se. Možná za dvacet, možná za padesát let budou naši nástupci vzpomínat hraběte Sporcka, profesora Dyka, ale také - a možná hlavně - ty obyčejné ženy a muže, které a kteří zachránili českou myslivost. Nelze je vyjmenovat všechny a ostatně ani o všech nevím a zdaleka všechny neznám. Jen namátkou a s prosbou o prominutí těch, které neoprávněně opomenu, mezi mnohými jsou to třeba - profesor Hromas, předseda naší jednoty, obrovská osobnost a rovnocenný partner při vyjednávání se špičkami politické scény v našem státě, Milada Fabelová, která svou neskutečnou pracovitostí a šarmem posunula českou myslivost do takového mezinárodního uznání, že čeští nepřátelé myslivosti nemohli dost dobře opomíjet naše zahraniční úspěchy a postavení, Vladimír Broukal, jednatel ČMMJ, který se stal snad nejúspěšnějším lobystou a vyjednávačem na české politické scéně, už před deseti lety odhadl hrozící nebezpečí a vytrvalou prací vytvořil mezi politiky mocnou skupinu, podporující zachování myslivosti a ještě zajistil svými kontakty na některé podniky a podnikatele potřebné zázemí pro prosazování mysliveckých zájmů, Štefan Hakeĺ, který organizoval většinu akcí ČMMJ tak, že se staly proslulými mezi politiky, podnikateli a nakonec i médii, tento časopis, který rozsáhlou vydavatelskou činností spojoval všechny české myslivce, dosáhl jejich potřebné informovanosti a koordinace jejich obrany, další pracovnice a pracovníci sekretariátu ČMMJ, členové Myslivecké rady, postavy myslivecké kultury, která v těchto těžkých letech zrodila spoustu výrazných osobností především v oblasti myslivecké hudby, ale i prózy, publicistiky, historie a odborných mysliveckých a loveckých disciplín. Na poli myslivecké kultury se odehrál dílčí zázrak - po dvou stech letech se jakoby vrátil zlatý věk hry na lovecký roh a borlici. V době, kdy nejvíce může promlouvat hudba, srozumitelná a akceptovaná všemi, i zjevnými nepřáteli všeho mysliveckého, se vynořily především mimořádné autorské i interpretační osobnosti sdružené kolem Loveckého tria ČMMJ. Pánové Selement, Dr. Vacek, Kirschner a Duda, ale i spousta mysliveckých trubačů z okresních mysliveckých spolků udělali na poli popularizace, organizace a přiblížení české myslivosti široké veřejnosti možná totéž, co vysocí myslivečtí činovníci. Stovky, ba tisíce prostých myslivců, funkcionářů mysliveckých sdružení a okresních mysliveckých spolků, kteří svým chováním, svým mysliveckým jednáním vyvraceli pověsti, nebo přehnaně zdůrazňované poklesky "takymyslivců", svou usilovnou organizační, publicistickou a přesvědčovací prací ve svém okolí, ve své obci, ve svém městě či regionu, v tomto časopisu, vůči "svým" poslancům a senátorům vytvořili takový protitlak, takovou obranu proti vlně antimysliveckých nálad, že se podařilo zákon o myslivosti nakonec přijmout. Zákon jistě není dokonalý, obsahuje spoustu problematických ustanovení, ale umožňuje prosadit to hlavní, co bylo ohroženo - zachování české myslivosti. To, co protimyslivecká loby považuje za svou drtivou porážku a co se stalo ukázkou neočekávaně vzniklé moci českých myslivců, začalo pomalu, ale zřetelně měnit postoje a názory mnoha médií a politiků (té prodejnosti a zbabělosti všude, kam se podíváme!!!) a tím v delším časovém horizontu změní jistě i postoje naší veřejnosti. Taková, třeba jen částečná změna postojů a nálad potom, jak pevně doufám, umožní odstranit ze stávající verze mysliveckého zákona alespoň některé špatné paragrafy.

Vlna tsunami se přehnala, zanechala za sebou spoušť, ale nesmetla nás, české myslivce, i když to bylo jistě jejím záměrem. Máme jednu výhodu - vydrželi jsme ten strašný nápor, vlna se o nás rozbila a teď se jistě našim protivníkům dlouho nepodaří sebrat takové síly, které byly proti naší myslivosti vyplýtvány v posledních zápasech. Teď jde hlavně o to, abychom si zázrak toho, že se česká myslivost zachovala proti vůli svých nepřátel, ve strašlivých bouřích a uragánech doby, uvědomili a nedopustili vlastní hádavostí, závistí, žárlivostí, svárlivostí a nesvorností ztrátu pozic, získaných s takovou námahou a vypětím. Teď musíme především poděkovat těm, kteří, stále nenápadní a nenároční, ten myslivecký zázrak udělali. Díky a sv. Hubert žehnej Vašim honbám!


vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 15:10 a zapadá v 5:27 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...