Časopis Myslivost

Únor / 2002

Pohled na myslivecký zákon z třetí strany

Ing. Vladimír Doležal
Pohled na myslivecký zákon z třetí strany
Téměř rok jsme byli svědky souboje o pojetí mysliveckého zákona. Pokud bychom vycházeli pouze z obsahu medií, pak bychom mohli tvrdit, že proti sobě stála skupina lobistů hájících nezadatelná práva vlastníků pozemků proti lovu chtivým myslivcům na straně jedné a na straně druhé skupina nadřazující neomezená práva lovu chtivých myslivců nad práva vlastníků. Předesílám, že nejsem ani vlastník pozemků ani myslivec. Přesto jsem označován za myslivce sedícího v Poslanecké sněmovně, neboť jsem nebyl ochoten se připojit k demagogii tvrzení svých některých kolegů lobujících za práva vlastníků. Jejich hlavním argumentem je, že zvěř patří tomu, na jehož pozemku se právě teď pohybuje, či radši trpělivě stojí a čeká na výkon vlastnických práv. Nejsem myslivec, ale tolik o zvěři vím, že její pohyb v přírodě není regulován ani občanským zákoníkem ani katastrem nemovitostí. Nejsem vlastník zemědělských ani lesních pozemků, ale tolik vím, že jestliže srnčí poničí novou výsadbu stromků či divoká prasata přeorají krásnou louku, tak to nemusela být ta zvěř, kterou jsem viděl na svých pozemcích. V pojetí práva mých kolegů – vlastníků by mi to umožňilo v zájmu náhrady škody z cizí kapsy tvrdit, že to byla srna či prase mého souseda.
A tak zřejmě tyto mé neobyčejné vědomosti vedly některé kolegy poslance dokonce k tvrzení, že jsem prý spolu s některými dalšími poslanci ve spolupráci se známými z Českomoravské myslivecké jednoty myslivecký zákon vytvořil. Pravdou však je, že jsem žádný zákon nevytvářel a s představiteli ČMMJ jsem se seznámil až v průběhu téměř ročního projednávání návrhů zákona o myslivosti ve Sněmovně. Pravdou však také je, že jsem byl jedním ze spolupředkladatelů návrhu zákona o myslivosti - Sněmovní tisk 788.

Po přijetí návrhu mysliveckého zákona Poslaneckou sněmovnou 21.9.2001 se opět vzedmula mediální vlna odporu proti myslivcům a myslivosti. A tak představitelé hnutí Duha a zejména potom někteří mí kolegové poslanci se uchýlili ke zkresleným, nepravdivým a často zavádějícím informacím. Laická veřejnost byla informována nepravdivě a neobjektivně o schváleném zákonu. Ve čtenáři vznikl neomylně dojem špatného zákona ohrožujícího nejen vlastnická práva, ale i zdraví občanů a jejich volný pohyb v lese. Zákona, který myslivcům dává neomezená práva lovu zvěře, psů, ale i lidí, zákona, který u nás vytváří myslivecký stát. Vrcholem této mediální kampaně bylo srovnání činnosti myslivců s činností teroristů. Potom, co jsem si všechny tyto informace vyslechl či přečetl, získal jsem pocit, že jsem pravděpodobně ve Sněmovně v době schvalování zákona vůbec nebyl. Protože kdyby byl pravdou jenom zlomek těchto polopravd, lží a nesmyslů, nemohl bych nikdy pro takový zákon zvednout ruku. Proto jsem uvítal, když zákon vrátil Poslanecké sněmovně Senát s pozměňovacími návrhy ještě dále zpřesňujícími a zkvalitňujícími normu přijatou 21.9. Proto jsem také 27.11. hlasoval spolu s dalšími 133 kolegyněmi a kolegy pro přijetí zákona o myslivosti v senátním znění. Přijatý zákon důsledně vychází z vlastnického principu tvorby honiteb při respektování právní kvalifikace volného pohybu zvěře jako věci nemající vlastníka tj.jako věci ničí. Tak hovoří nejen právní teorie, ale toto právní pojetí zvěře je dokonce stanoveno i judikátem Nejvyššího soudu ČR z nedávné doby. Tak je to, bohužel na rozdíl od některých kolegů poslanců, jasné i laické veřejnosti. A tak je jelen či srna chloubou přírody, kráva či vypasené prase chloubou farmáře a tak to i díky bohu zůstane.

Nemile mne v této souvislosti překvapila reakce mého stranického kolegy a stínového ministra zemědělství Miloslava Kučery. Jeho až hysterická vystoupení ve sdělovacích prostředcích, které mu mimochodem v době jednání o zákonu umožnily nebývalý prostor, postrádala jediný konkrétní argument, jediný fakt, o který by opíral svá demagogická tvrzení. A tak jsme se od něj dozvěděli, že přijatý zákon i nadále povyšuje zájmy myslivců nad zájmy vlastníků a že nás na míle vzdaluje od legislativy Evropské unie. Nic víc nic míň. Úsudek ať si udělá každý sám, já se však domnívám, že jde o pouhou rétoriku bez seriózního zdůvodnění. A tak zbývá již jen otázka. Proč radil prezidentovi, aby zákon nepodepsal, proč vyhrožuje Ústavním soudem? Odpověď pana Kučery neznám, ale mohu se domnívat, že jde patrně o střet zájmů, možná je to ješitnost nebo přehnané ambice.

Nyní bych se chtěl vrátit k titulku svého článku. Proč pohled z třetí strany? Prozatím se stále hovořilo o dvou stranách boje o myslivecký zákon. Na jedné straně stáli soukromí vlastníci pozemků paradoxně a jistě nechtěně výrazně prezentováni státním podnikem Lesy České republiky, s.p., a na straně druhé potom myslivci. Zapomínáme však na stranu třetí, kterou jsou také vlastníci a to vlastníci soukromých firem, tj. podnikatelé podnikající provozováním myslivosti, podnikatelé myslivci a podnikatelé vlastnící honební pozemky. Ti totiž zásadně odmítají neoprávněně přisvojenou legitimitu svého zastupování ve sporu o myslivecký zákon poslanci M. Kučerou ml. a S. Němcem, Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR či Lesy České republiky, s.p.. Tito podnikatelé se, na rozdíl od mediálních kampaní a slovních přestřelek, obrátili na Senát s peticí podepsanou více než 140 zástupci této skupiny. Jejím smyslem je upozornit na nerovné postavení podnikatelských subjektů podnikajících v myslivosti bez vlastnictví honebních pozemků oproti státním podnikům podnikajícím v myslivosti na honebních pozemcích státu bez jakékoli úhrady za užívání takovýchto honiteb. Přitom do základního jmění celé řady soukromých společností vzniklých privatizací Lesních závodů bývalých podniků Státních lesů byl vložen a společnostmi také zaplacen movitý a nemovitý majetek určený výhradně k podnikání v myslivosti, zejména bažantnic. Přitom práva k honebním pozemkům ani v rozsahu práv původního vlastníka, Státních lesů, již nebyla těmto soukromým společnostem přiznána. Pokud se tedy tento zaplacený majetek neměl stát bezcenným, musely si tyto společnosti k jeho podnikatelskému využití pronajmout honební pozemky. Ne tedy přijatý zákon o myslivosti, ale např. vyřešení tohoto problému by mělo trápit stínového ministra zemědělství za ODS. Proč by například Pozemkový fond ČR nemohl pronajímat podnikatelům v myslivosti pro tuto činnost honební pozemky za stejných podmínek jako podnikatelům v zemědělství? Zejména ty pozemky, které nejsou řádně obhospodařovány nebo pozemky určené k zalesnění. Pro takovýto pronájem je opodstatnění v tlaku Evropské Unie na snížení výměry zemědělsky obhospodařovaných pozemků v České republice. Proč by nemohly státní podniky Lesy České republiky či Vojenské lesy a statky postoupit honební pozemky podnikatelům v myslivosti pro podnikání v této oblasti za stejných podmínek, za jakých jim je svěřil ke stejnému podnikání stát? Cílem je vytvořit srovnatelné podmínky pro podnikání v této oblasti podle pravidel hospodářské soutěže pro všechny podnikatelské subjekty.

A to je ten můj pohled ze třetí strany.


vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...