Časopis Myslivost

Únor / 2002

Znáte je?

Jan RYS
Znáte je?
Hodně lidí v zimě přehlédne, že mimo hostující havrany se u nás objevují občas ještě další ptačí tuláci ze severních krajů. Přiletují mnohdy až z dalekých oblastí Finska, Skandinávie, Ruska a Sibiře. Ukáží se tehdy, když vysoko na severu příroda zdrsní životní podmínky a dolehne na ně potravní nouze. Jejich cesta nejčastěji vede do střední Evropy, ale nikdy nerespektují žádnou světovou stranu; letí tam kde je pro ně prostřený stůl. Do našich krajin podnikají zimní potulky často populace severských hýlů obecných.
Už v prosinci se objevují hejnka, která lákají semena jasanů a javorů, jež se poměrně dost často vysazují kolem lidských sídlišť jako okrasné dřeviny. Severští hýlové bývají postavičkou robustnější než naše subtilní populace. Nejlépe se to pozná na samečcích za větších mrazů, když rozčepýří svoji rudou hruď do úplné koule. Prozradí je však také velká důvěřivost, jestliže nás nechají přiblížit k sobě na pár kroků, zavítají-li do naší zahrady na semeno šeříku. Jakmile se v lesích začnou rozevírat šišky smrků i borovic, hejna hýlů je vyhledávají a obratně černým zobákem s cirkusáckou semena vypadávají na zem, hýlové je pod stromy stejně náruživě s chutí hledají. Koncem února začnou severští hýlové z naší krajiny mizet, houfně se vrací do rodných míst v daleké lesotundře.

Ne zrovna pravidelným severským hostem v zimě bývá u nás také brkoslav severní. Přilétá až z nejvzdálenějších oblastí polárního kruhu. Objeví se často invazně ve velkém počtu. Shání se všude po bobulích jeřabin a šípků. Kde se ptáci ukáží, hned jsou nápadní baculatými úhlednými hábity v hedvábném rudošedém peří a s vznešenou chocholkou padající do zátylku. Jako všichni seveřané se lidí nebojí, když po zahradách hledají také bobule kaliny, dřišťálu, břečťanu a rojovníku, starají se hlavně o to, aby měli co do zobáku, do jednoho jsou totiž nesmírní jedlíci. Hladovost u nich vzniká rychlým průchodem potravy žaludkem a krátkými střevy, že často ještě neztrávená vychází ven. Na noc létají hejna brkoslavů nocovat do jehličnatých lesů a ani tam nepřehlédnou jedinou kuličku jmelí. Ornitologové u nás jich okroužkují při invazích velké množství a při zpětných hlášeních pak soutěží komu brkoslav doletěl nejdále za polární kruh. Charakter hromadného příletu v zimě mívají někdy také velká hejna čečetek ze severní tundry. Mnohé od nás letí dál, ale ty které zůstanou, rozdělí se do menších hejnek a vyhledávají po krajině hlavně břízy, jejichž semeno, dalo by se říci, je čečetčím chlebem. Samečci čečetek zimních jsou milí ptáčci s klaunsky červeným temenem a věčnou neposedností, kterou uplatňují dovedně v akrobatických kreacích na nejtenčích koncových větvičkách bříz při vybírání semínek. Kdo dobře zná zbarvení evropské populace čečetek okamžitě postřehne, že naší domácí samečci jsou daleko pestřejší šviháci než severští ve vybledlém hábitu.


vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 14:45 a zapadá v 4:18 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...