ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

65. Memoriál Karla Podhajského

Vladimíra TICHÁ
65. Memoriál Karla Podhajského
Hovoří-li se před člověkem majícím povědomost o české historii o Vlašském dvoře, představí si místo, kde Václav IV. podepsal Dekret kutnohorský a místo, kde byl korunován za českého krále Vladislav II. Jagelonský. Hovoří-li se o Vlašském dvoře před člověkem majícím povědomost o lovecké kynologii, představí si nejen místo, kterým “kráčely” dějiny národa českého, ale také místo, na které dne 26. září 2003 dorazil slavnostní průvod vedený praporečníkem a v mysliveckém oděnými mažoretkami. Kutná Hora s úctou vítala účastníky 65.Memoriálu Karla Podhajského. Pořadatelem byl zdejší Okresní myslivecký spolek a své honitby pro něj propůjčila myslivecká sdružení Sv. Mikuláš, Sv. Jakub a Nové Dvory.
Samotné zahájení bylo rozděleno do dvou částí. Ta první byla velmi oficiální a slavnostní, odehrávala se ve zmíněném Vlašském dvoře a byla spojena s losováním. Druhá část zahájení by se dala označit jako pracovní, proběhla v sobotu ráno u zámku Kačina a byla nejvíce zaměřena na technickou část memoriálu. Na zvoleném přístupu byla znát velká snaha pořadatelů dostat se co nejdříve do revíru a usnadnit tak situaci psům a jejich vůdcům. Korona byla velmi početná, odhady se pohybovaly spíše v kategorii tisíce než stovek. Na první lesní disciplíně - přinášení lišky přes překážku, stáli diváci snad v deseti řadách. Ti zadní toho moc neviděli a byli určitě vděční vrchnímu rozhodčímu Mgr. Blechovi za hlasité komentování výkonů jednotlivých psů. Podobně to vypadalo i na dalších disciplínách a vzniklá atmosféra byla pro psy určitě nezvyklá a tedy i náročná. Je pochopitelné, že ten, kdo se jede na memoriál podívat, chce něco vidět. Méně pochopitelné ale je, že to občas chce vidět z takové blízkosti, že nakonec nevidí nic, protože pes právě kvůli přítomnosti cizích lidí v místě, kde je nečeká, nepředvede svůj stabilní výkon. Zklamáni pak jsou všichni. Vůdce, korona a nakonec i samotný pes.

K losování se dostavilo 20 ohařů. Zastoupeno bylo tentokrát pět plemen - 12 německých krátkosrstých ohařů, čtyři němečtí drátosrstí ohaři, dva čeští fousci a po jednom výmarský ohař krátkosrstý a slovenský hrubosrstý stavač. Vůdci pocházeli z České republiky, Polska a Slovenska. Vítězem nebo spíše vítězkou se stala fenka českého fouska Asta Hájský revír vedená panem Jiřím Černým. Odnesla si titul Vítěz 65. Memoriálu Karla Podhajského, čekatelství Českého šampionátu práce CACT a ocenění za nejlepší polní práci. Jemná fena, o které jeden z rozhodčích prohlásil, že takový pes se narodí jen jednou za čas, předváděla po celou dobu memoriálu vyrovnaný výkon. Obdiv zaslouží i její vůdce. Bylo znát, že v době výcviku dokázal přesně odhadnout, kde je třeba feně poskytnout prostor a kdy je naopak nutné ukázat, kdo je pánem. Výsledkem je dvojice, která dokáže i ve stresovém prostředí velkého memoriálu udržovat vynikající kontakt a také dvojice, která si viditelně věří. Druhé místo obsadil a CACT jako nejlepší jedinec plemene německý krátkosrstý ohař obdržel Marko z Kvítele, vedený panem Josefem Novákem. Temperamentní a chuťový pes patří k tomu nejlepšímu, co je možné u nás v oblasti výkonu ohařů vidět. Získal plný počet bodů (500) na Vojtěchově memoriálu v roce 2002, výborně bodoval na IKP a stal se vítězem letošního Memoriálu Richarda Knolla. Pozorovat Marka z Kvítele při jakékoliv disciplíně je nezapomenutelný zážitek, stejně jako klidná a zkušená práce jeho vůdce. Za připomenutí určitě stojí, že loňský Memoriál Karla Podhajského vyhrál pes ze stejného vrhu a že mimořádně kvalitní jsou i další sourozenci. Třetí místo a r.CACT patřily dalšímu německému krátkosrstému ohaři Arovi z Jeklíku vedenému panem Emanuelem Doležalem. Čtyři a půl roku starý, na mordě prošedivělý pes ukázal vynikající práci a třetí místo si právem zasloužil. Pozornost korony přitahoval výmarský krátkosrstý ohař Dix zo Splavu z Hoste vedený panem Ladislavem Baloghem. Slovenská dvojice získala CACT a celkově obsadila páté místo. Po exteriérové stránce mimořádně kvalitní pes vzbuzoval obdiv stylem práce na vlečkách. Šel rychle a zvěř bral na plnou mordu, ale vzhledem ke své mohutnosti a temperamentu až nečekaně jemně.

Sbor rozhodčích pracoval pod vedením pana Mgr. Oldřicha Blechy, a to v česko-polsko-slovenském složení. Posuzovalo se přísně, což dokazuje i skutečnost, že žádný pes neprošel memoriálem se samými čtyřkami. Chování vůdců bylo velmi korektní a potěšitelné je, že nebyl podán žádný protest. Memoriál úspěšně dokončilo 10 psů. Padesátiprocentní úspěšnost či neúspěšnost je dokladem toho, že 65. Memoriál Karla Podhajského byl nesmírně náročný a možná také toho, že někteří psi v době před memoriálem absolvovali víc soutěží, než odpovídalo jejich možnostem. Velmi složité byly podmínky na malém poli. Vlečka s pernatou se tahala po zčásti posekaném kukuřičném poli. Vítr byl střídavý a chvílemi dokonce žádný a pro řadu psů se pak vlečka stala neřešitelným problémem. Přes veškerou snahu prostě nedokázali bažanta navětřit. Lehké nebylo ani podle rozhodčích dobře zazvěřené velké pole. Naříká se, když je zvěře málo. Tentokrát byla situace opačná a zdálo se, že pro některé psy je například kontakt s více zajíci nečekaným překvapením. Možná i proto padaly horší známky z hlediska ohařů tak důležitého a typického hledání, vystavování a postupování. Poměrně těžký byl terén určený pro vodní práci. Rákosí bylo vysoké, husté a ostré. Přesto tuto část memoriálu prošla většina psů úspěšně, ale vzhledem k tomu, že rozhodčí u první feny nezaznamenali kontakt se živou kachnou, nebylo zadáno čekatelství mezinárodního šampionátu práce CACIT. Terén v lese byl střídavý a jen štěstí či smůla rozhodovaly o tom, zda pes bude pracovat v poměrně čistém porostu či zda jej čekají ostružiny nebo nepříjemně pichlavý angrešt.

Memoriál je v prvé řadě o výkonu psů. Z hlediska korony je ale také o čekání u jednotlivých disciplín na další skupinu soutěžících a tedy i na další podívanou. Příležitostí probírat vše co s kynologií souvisí i nesouvisí je víc než dost a volená témata většinou hodně vypovídají o tom, co odbornou kynologickou veřejnost zajímá. Povídalo a besedovalo se i na 65. Memoriálu Karla Podhajského. Na pořad samozřejmě přišla tradiční témata jako je politika a kvalita prodávaného piva. Nejvíce se ale hovořilo o problémech s honitbami, o rozdílech v terminologii při posuzování trailů a všestranných zkoušek nebo soutěží, o způsobu a průběhu kvalifikace na Memoriál Richarda Knolla a o tom, zda si změněné podmínky v myslivosti vynutí i změnu zkušebních řádů. Podobné úvahy zaznívaly i na Memoriálu Richarda Knolla a trochu v nich byla cítit obava, abychom se sami v souvislosti se začleněním do Evropy nepřipravili o to, co prosazoval a do určité míry současným kynologům i odkázal pan Karel Podhajský - o ohaře, který určitě je specialistou na polní práci, ale také umí být vynikajícím psem všestranným.

65. Memoriál Karla Podhajského - přehled výsledků
pořadí plemeno pes cena body   vůdce
1. český fousek Asta Hájský revír I.c 486 Vítěz memoriálu Jiří Černý
CACT, nejlepší pole
2. německý krátkosrstý ohař Marko z Kvítele I.c 479 CACT Josef Novák
3. německý krátkosrstý ohař Ar z Jeklíku I.c 478 r.CACT Emanuel Doležal
4. německý krátkosrstý ohař Dasta z Čeperáku I.c 472   Miloš Knotek
5. výmarský krátkosrstý ohař Dix zo Splavu z Hoste I.c 460 CACT Ladislav Balogh SR
6. německý krátkosrstý ohař Ralf Afoli II.c 449   Josef Musil
7. německý drátosrstý ohař Aron z Rudolecké Vubce II.c 448   Jaroslav Košťál
8. německý krátkosrstý ohař Arina od Luženské lípy II.c 442 nejlepší voda Ing.Zbyšek Šlehofer
9. český fousek Brita z Úbreža III.c 437   Dr.Jozef Antonič SR
10. německý krátkosrstý ohař Frey od Mohelského mlýna III.c 428 nejlepší les Miloš Nováček




Zpracování dat...