ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Drama na daňčím říjišti

Ludvík Uhlíř
Drama na daňčím říjišti
Byla to daňčí říje jak má být. Chraplavé rochání daňků s tmavou maskou z výměšků slzníků po obou stranách hlavy, charakteristický pach v ovzduší, urputné souboje s daleko slyšitelným třeskem při nárazech paroží.
Nejsilnější nadějný lopatáč ovládl říjiště, halasně k sobě vábil daněly. Vybojoval si tak právo na jejich zájem, aby se právě on jejich pokládáním postaral o potomstvo a dokázal si své prvenství obhájit proti soupeřům, kteří se nemínili jen tak vzdát svých šancí.

Plynoucí čas říje však ubíral nejvíce sil tomuto pánovi říjiště, který čelil výpadům několika soků. A tak došlo k tomu, že při vyčerpávajícím přetlačování s dalším z nich to byl právě ten až dosud nejsilnější, který začal ustupovat a už se na účinné vzepření se nyní již zjevně zdatnějšímu nezmohl. Jen se mu dařilo bránit se proti sokovu stáčení hlavy se zaklesnutými parohy hned na tu a hned na druhou stranu, nenechal se převalit na zem.

A pak se to stalo: spárky zadních běhů, hledající oporu při brzdění ústupu, sklouzly do odvodňovacího příkopku, napjaté tělo ztratilo stabilitu, daněk poklesl a padl na bok. V ten ráz vyrazilo paroží protivníka k prudkému úderu do hrudi a břicha. Byl to útok, který je daňkům vlastní.

Zazmítání zraněného, běhy zběsile začaly hrabat, aby pozvedly tělo, hlava se širokými lopatami, s prsty a členitým krajkovím, se pozvedala k obraně. Vzepětí! Zdálo se, že snaha o povstání bude úspěšná. Ale znovu vyrazil útočník vší silou, umocněnou vášní říje, se skloněnou hlavou s trčícím parožím proti dosud odkrytému břichu...

Skončilo vše tak, jak jinak nemohlo. Dosavadní neomezený pán říjiště zůstal ležet takřka naznak na okraji mělkého příkopu. Zdánlivě zraněný pouze na levém plecku, kde z bodné rány vytékala tenká stružka barvy. Horší a rozhodující však byla četná vnitřní zranění po prudkých nárazech parohů vítěze tohoto dramatu v závěru měsíce října 1997 - na Tadeáše - v častolovické obůrce s bílou daňčí zvěří. Čtvrtá dvojice shozů už neměla mít pokračování...

Pro ty, v jejichž revírech se vyskytuje daňčí zvěř, nejspíše nic až tak neobvyklého. Dost možná, že také našli padlého daňka po takovém bezcitném souboji. Je to příroda a ta dokáže být krutá. To vysvítá i z druhé neradostné příhody.

Bylo už po daňčí říji, řeklo by se - odpočinkový poklid. Na louce poblíž osamělého smrku zalehla tlupa holé. Daněly s daňčaty po braní paše zažívaly. Zpoza kmene náhle vystoupil daněk a začal obcházet kolem daněly, která ležela u kořenových náběhů. Dloubl do ní parožím a zase zvolna pokračoval v obkružování. Další dloubnutí už bylo pádnější. Zdálo se, že se snaží mladou danělu přimět aby vstala. Když se zvedla a kulhavě odbíhala, sledoval ji, až oba zmizeli z dohledu v houští.

Nazítří, hned po rozbřesku, mi padl do oka pod lípou nehnutě stojící daněk. Osamělý, v dohledu ani roští paroží ani holá. A daněk stále bez pohybu!

Nezvyklý obrázek mě přiměl k tomu, abych se šel podívat blíž, ověřit si důvod tak neobvyklého chování. Když jsem byl v odpovídající dohlednosti skel dalekohledu, povšiml jsem si u běhů daňka ležící daněly. Nehýbali se oba. Jenže jak jsem krátce nato zjistil - daněla k nehybnosti měla důvod - byla zhaslá, i když ještě nebyla ztuhlá. Pravá kýta - když se navečer pronásledovaná daňkem vzdalovala, viděl jsem její levou stranu - byla rozbodaná, od barvy byla zástěrka, okolí řitě i svírky neslo stopy zranění.

Daněk, který při mém přiblížení se jen neochotně popoběhl, zpovzdálí sledoval moje počínání, když jsem uhynulou danělu prohlížel. Byl tak blízko, že zcela bezpečně bych musel vidět, že má na prstech lopat stopy po barvě z ran daněly. Že by toto jej usvědčující potřísnění oschlo a odprýskalo, to nepřicházelo v úvahu, protože od zásahů neuplynula tak dlouhá doba a navíc bylo mlhavé sychravé jitro. Nedalo mi to, po zařízení odvozu daněly a po jejím připravení, aby bylo možné její předání k vyšetření k zjištění případných příčin v důsledku likvidace nemocného kusu zdravými, jsem se vydal podívat na paroží ostatních daňků. Je dobré mít jasno o tom, kdo má škůdníkovské sklony, pakliže by odpadl důvod přirozené zdravotní obrany.

Barvu jsem zjistil na dopředu z úzkých dlaní trčících ostrých prstech daňka, který navečer na danělu dotíral. Tím odpadlo podezření vůči daňkovi, který nad zhaslou danělou stál. Pod dojmem tohoto zjištění se změnilo i citové zabarvení mého náhledu - zatímco za svítání jsem ho měl za zabijáka stojícího vítězně nad svou obětí, potom se mi jevil, že stál jako socha, jako vytesaný do kamene. Držel čestnou stráž nad ubitou danělou, která zahynula bez příčiny v podobě nemoci - ani následné veterinární vyšetření nic neobjevilo. Jeden starý myslivec k tomu měl vysvětlení - vyprávěl, co slyšel od svého dědy, hajného. Ten prý zažil případ, že po říji ubil srnec mladou srnu, která se bránila jeho snaze ji pokládat.

Co za milé a krušné zážitky nám pobyt v revíru přináší! A co my ještě o zvěři nevíme...



Zpracování dat...