ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Škůdník ze sedla Sněžníku

Škůdník ze sedla Sněžníku
V roce 1997 jsem měl opět po několika letech možnost lovit jelena v říji v honitbě Hanušovické lesní a.s. Mé prosbě o možnost pobýt pár dnů mezi říjícími jeleny v oblasti Kralického Sněžníku ochotně vyhověl kamarád Zdeněk a já se koncem září v Hanušovicích objevil.
Spolu se Zdeňkem jsme se ubytovali v penzionu Seninka, kde ještě čekali poněkud opožděný příjezd zahraničních lovců. Mezi jeleny jsme první dva dny chodili spolu, Zdeněk podle dosavadního průběhu odlovu v celé honitbě následně rozhodl, že jeleny nebudeme jen pasivně pozorovat, ale že můžu odlovit průběrného, nekorunového jelena.

Říje byla v plném proudu, jeleni troubili především v noci. Z oken Seninky jsme dobře slyšeli koncert několika jelenů, kteří za svým harémem vytahovali na louky do blízkosti penzionu a celé osady. Blízkost hranice s Polskem byla zřejmě hlavní příčinou, že v této oblasti na rozdíl od celého Hrubého Jeseníku ještě probíhala hlasitá říje za účasti i starých jelenů. I v nejlepších partiích kolem Pradědu již po několik let bylo možno v říji potkat tlupy holé, ale s nimi vždy byl pouze nějaký šesteráček či osmeráček, kteří neměli v blízkosti tlupy žádné další jeleny a tak roli vládce zvládali většinou bez troubení. Tuto situaci jsem znal z vyprávění několika přátel, kteří v těchto oblastech dlouhodobě působili, já se o ni přesvědčil v říji roku 1995, kdy jsem lovil v honitbě bývalého LZ Loučná. Tenkrát 30. září napadlo přes noc na hřebenech dvacet cm sněhu, já poprvé v životě chodil za říjícími jeleny ve sněhu. To ráno jsme lovili v blízkosti Kurzovní chaty na hranici lesa, v čerstvě napadlém sněhu jsme za ráno přišli asi na tři tlupy holé zvěře, u jedné byl špičák, u dalších dvou šesteráček a osmerák, vždy samotní jeleni u tlupy tří až pěti kusů holé zvěře.

Přesto, že zvěř byla i ve spodních partiích této Hanušovické honitby, táhlo mě to na hřebeny do nejvyšších poloh a Zdenka jsem nemusel moc přesvědčovat. Zatím volné partie k lovu byly v části nad chatou Ludmilou až na hřeben, oblast od sedla Kralického Sněžníku směrem k Sušině. Spolu se Zdeňkem jsme tam druhý den pobytu viděli nerovného oboustranně korunového dvanácteráka ve stáří asi osm let, byli tam i další jeleni, které se nám však nepodařilo obeznat. Zdeněk po dvoudenním pobytu musel Seninku k vůli rodinným a pracovním povinnostem opustit, já mohl lovit dál už samotný, personál se věnoval dalším hostům.

V neděli ráno jsem už sám vyjel přes Stříbrnice k chatě Ludmile. Jeleni nejvíce troubili už za státní hranicí v polské honitbě, která údajně patřila jejich ministerstvu vnitra a kde bylo dlouhodobě nejlepší říjiště v blízkosti vrcholu Sněžníku. Já se vydal ze sedla po hřebenovém chodníku směrem od Kralického Sněžníku. Přes opatrné šoulání jsem zvěř nepotkal, jeleni z rána troubili pod chodníkem už v honitbě LČR. Až kolem osmé ráno jsem zasedl do proředěného staršího porostu, který byl zatravněn sytě zelenou trávou, která podle stop byla často jelení zvěří navštěvována. Místo se mi zalíbilo a já se rozhodl počkat alespoň hodinu, zda zvěř do těchto partií, už mimo dosah loveckého chodníku, nepřijde. Po půlhodinovém čekání najednou slyším v hustší části porostu pohyb zvěře. Ze stěny smrkového kotlíku vyběhne laň a za ní jelen. Osmerák první věkovky přihnal laň na třicet metrů kolem mne. Ze sedu na pařezu jsem na probíhající zvěř zavolal, jelen zarazil a já už mačkal přes napínáček spoušť. K mému zděšení však rána nevyšla, jelen mě uviděl a velkými skoky se ztratil v houštině. Rána nevyšla, protože jsem pušku neodjistil. Soustředil jsem se na obeznání jelena, ten v běhu už byl tak blízko, že jsem musel ihned střílet a na odjištění kulovnice jsem zapomněl. Vinu na tomto nezvládnutém lovu měla i skutečnost, že na lov vysoké do cizí honitby jsem brával kulovnici na rozdíl od kozlice, se kterou jsem lovil celý zbývající rok v naší honitbě a na kterou jsem byl podstatně více zvyklý, než na sváteční kulovnici. Nedalo se však již nic dělat, zvěř byla pryč a já se vydal na zpáteční cestu k zaparkovanému autu.

Večer jsem šel na kazatelnu nad Seninkou, zda nepřijde ještě za světla zvěř vytahující na blízké louky na noční paši. Až do setmění zvěř nepřišla, nezbylo, než si připsat další neúspěšný den.

Z chaty jsem volal výsledky mého lovu Zdeňkovi, o tom jak jsem si ráno zkazil vlastní nešikovností jelena, jsem se však neměl odvahu pochlubit. Zdeněk mě přesvědčil, ať to ráno ještě zkusím a pak se při odjezdu stavím za ním na závod.

Nemusel mě moc přesvědčovat, věděl jsem, že ukončením tohoto lovu nastane pro mne nejméně rok pauzy k případnému lovu jelena v říji, možná ještě dlouhodobější pauza lovu vysoké vůbec.

Ráno za hluboké tmy jsem znovu vyjížděl k chatě Ludmile. Než jsem dojel přes louky do Stříbrnic, přes polní cestu ve světlech reflektorů přeběhla vysoká s mladým jelenem. Bral jsem to jako předzvěst dnešního možná úspěšného lovu. Při vystupování z auta jsem slyšel troubit jelena někde nad sebou asi dvě stě metrů pod hřebenem. Vydal jsem se svážnicí do sedla Kraličáku a odbočil na známý hřebenový chodník směrem k Sušině. Opatrně, ještě za tmy, jsem zvládl prudké balvanité stoupání, při kterém se někde nahoře přede mnou pořád ozývalo troubení jelena. Při pomalém rozednívání už nahoře na hřebeni jsem slyšel před sebou zvěř. Nezbylo než zastavit a po krátkém čekání se najednou ve vzdálenosti víc než dvě stě metrů přede mnou objevila na průseku laň. Dlouho směrem ke mně jistila a pak chodník přešla už do honitby LČR. Za ní v krátkosti dalších možná šest kusů holé zvěře, bez jelena. Nevěděl jsem, zda jelen už přešel před nimi, nebo je na naší levé straně. Najednou se vlevo přede mnou na osmdesát metrů objevil kolouch, možná šmola. Někde pod ní jako by zamrmlal jelen. Znamenalo to, že celá tlupa ještě přes hřeben nepřešla, zřejmě jelen se zbytkem harému je někde vlevo pod hřebenem. S napětím jsem očekával věci příští. Vedle kusu holé se náhle objevilo paroží jelena, jeho tělo bylo pod horizontem. Paroží, ale jaké! Viděl jsem jen horní půlku nad opěrákem, ale marně jsem hledal nějaké výsady. Levá lodyha nad výše položeným opěrákem v délce snad půl metru zakončena bílou špicí, na pravé jsem neviděl ani opěrák, jen nad očníkem dlouhou šavli. Velká rozloha, to není žádná první věkovka. Paroží jak se náhle objevilo, stejně rychle zmizelo. "Pane Bože, ať se ještě ukáže," mrmlám si pro sebe a začínám dostávat loveckou horečku. Hned odjišťuji kulovnici a hledám si lepší místo pro výstřel. Bojím se větru, který dosud vane přímo zprava, ale stačí malá změna a může se stočit na zvěř vlevo přede mnou. Kolouch zmizel a já ztrácím naději na úspěch. Po chvíli však paroží znovu vystupuje z horizontu a snad na pouhých pět vteřin se objevilo celé tělo jelena. Říkám si, že při příští šanci budu hned střílet. Jelen se po další minutě objevuje znovu, nyní již ve větší vzdálenosti devadesáti metrů.Při jeho částečném vytočení hned střílím na spíš tušenou, než viděnou komoru. Jelen ránu značí, přebíhá turistický hřebenový chodník a ztrácí se mi pod pravým horizontem. Další kusy už nevidím.

Napětí ze mne pomalu opadá, vím, že teď dál už nic neuspěchám, nepokazím. Znovu si poslední vteřiny před ranou i po ráně promítám a ubezpečuji se, že by měl být jelen dobře trefen, navíc se za horizontem ztratil nějak náhle, jako by upadl. Přesto čekám dobré půl hodiny, než jdu na nástřel. Déle čekat nemohu, na turistickém chodníku se mohou každou chvíli objevit ranní turisté, kteří by případně mohli jelena zvednout. Na nástřelu ve směru odbíhajícího jelena objevuji plicní zpěněnou barvu, po snad padesáti metrech od nástřelu vidím zhaslého jelena ležet tam, kde se mi ztratil za padajícím horizontem. Paroží snad v délce osmdesát cm, nerovný šesterák o rozloze stejné jak délka paroží. Trofej víc než parádní.

Jelena ošetřuji a jsem zvlášť naměko, že mi Diana umožnila slovit tohoto krále lesů s vzácnou trofejí škůdníka. S uřezanou hlavou na zádech se pouštím porostem přímo dolů k cestě nad Ludmilou, musím prověřit trasu následného transportu jelena. Cesta podstatně kratší, ale dosti prudká, myslím si, že bez pomoci koně jelena k cestě nedostaneme. Značím si sestup na cestě a po chvíli odjíždím na polesí zařídit vše ostatní.

Na polesí zastihuji pouze technika, který navrhuje stáhnout jelena za pomocí lanovkářů, kteří pracují v blízkosti. Já ještě telefonem informuji Zdeňka o úspěšném lovu. Chci ho trochu napnout, a tak hlásím, že jsem slovil nad Kralickým sedlem jelena. Až na jeho otázku jakého, vymýšlím si, že to je jednostranně korunový, snad odstřelový jelen. Zajímá mě jeho reakce na mé vymyšlené nerespektování velikosti jelena. Zdeněk ale nevyčítá nic, jen blahopřeje a chce, ať se stavím na závod. Hned mu upřesňuji, jakého jelena jsem opravdu slovil, že se jedná o trofej, která bude budit mysliveckou závist především u provozních zaměstnanců, takový jelen je snem každého lesníka.

Během dvou hodin jsme i za pomocí dvou lanovkářů zvládli transport jelena k cestě a následný odvoz na polesí. Na závodě se sešli snad všichni přítomni zaměstnanci a obdivovali vzácnou trofej. Nikdo nedal najevo, že toho jelena někdy viděl. Trofej na následné přehlídce byla ohodnocena stářím 8 let, délka paroží nerovného šesteráka 83 cm, rozloha 80 cm. Dobře, že byl střelen, mohl díky svému tvaru paroží i svému stáří zabít v říji několik daleko kvalitnějších jelenů.

V listopadu vychází kniha autora ing. Jana Laciny Lovy v Beskydech a Jeseníkách. Zkušený lesník a myslivec zde v dvaceti pěti loveckých povídkách popisuje zážitky ze svých  nejzajímavějších loveckých příhod od začátku své lesnické praxe v Jablunkovských Beskydech, na tyto navazují lovecké zážitky z okolí Pradědu z lesního závodu Karlovice ve Slezsku, dále z revírů v Loučné i Kralického Sněžníku, povídky popisují i postřehy ze Šternberska z Nízkého Jeseníku. Do souboru jsou zahrnuty i čtyři povídky mimo Moravu - lovy jelena na Slovensku, losa v Polsku, jelena siky na Plzeňsku i postřehy z lovu tetřívků na Šumavě. Kniha povídek je doplněna více než čtyřiceti převážně dobovými fotografiemi dokreslujícími atmosféru příběhu a zkrášlena perokresbami autorky ing. Zdenky Jurečkové.

Knihu v doporučené ceně 149 Kč je možno zakoupit v předvánoční době v prodejnách knih ve větších městech na Moravě, v Knihkupectví Myslivost, Seifertova 81, 130 00 Praha 3 i na dobírku, dále na adrese autora Uničovská 13, 785 01 Šternberk, tel. 585 012 914, e-mail: lacina@sternberk.cz



Zpracování dat...