K chovu a lovu černé zvěře
Josef Černý
Jelikož jsem vyslechl mnoho vzrušených a rozporuplných diskusí na toto téma, a přečetl si řadu různých názorů na stránkách naší Myslivosti, rozhodl jsem se také přispět svou troškou do mlýna. Přístup k chovu a lovu zvěře se samozřejmě vyvíjí. Pamatuji si na dobu, řekněme tak před 40 lety, kdy byl chov černé zvěře ve volné přírodě téměř neznámým pojmem, kdy se na ni ještě nepořádaly naháňky a kdy se při individuálním lovu respektovaly nanejvýše její zákonné doby. Nepamatuji si, že by myslivec, sedící a mrznoucí na posedu, nevystřelil na divočáka “jen” proto, že je “chovný”.
V souvislosti s měnícími se stavy zvěře se myšlení myslivců postupně měnilo. Jednoznačně převážily chovatelské zásady s upřednostněním lovu mladé zvěře a ochranou zvěře dospělé. Přikrmování černé zvěře, které bylo dříve neznámým pojmem, se stalo běžnou věcí. Pokud jsou stavy černé zvěře v určité lokalitě přiměřené, je to tak v pořádku. Současné diskuse se však často zabývají situací, kdy dochází k prudkému zvýšení stavů zvěře a hrozí, že se situace vymkne myslivcům z rukou. Tyto obavy jsou velmi časté.
V této souvislosti mě zaujal článek JUDr. Jana Vebra v Myslivosti č. 8. Na rozdíl od většiny autorů totiž nepokládá redukci stavu za složitou či dokonce za nemožnou a to při zachování stávající zákonné doby lovu, ale při ustoupení od vžitých chovatelských zásad. Pokládá sice takový postup z mysliveckého hlediska za špatný, ale v krajní situaci za možný. Jsem rád, že měl autor odvahu tuto jednoduchou, avšak myslivci tabuizovanou pravdu, napsat. Situace, že by se zvyšující stavy černé zvěře vymkly myslivcům z rukou, tedy nehrozí a pokud by k tomu došlo, tak pouze jejich vinou.
Velmi diskutovaným tématem je způsob lovu. Většina aktivních a zkušených myslivců upřednostňuje individuální lov a má výhrady k naháňkám. Z jejich pohledu je to jistě věcně správné, ale .... "Je nás málo", píše v titulku svého článku Ing. Stanislav Kožnar, rovněž v č. 8. Je skutečností, že skladba myslivců ve sdružení bude vzhledem k věku, zdraví, různému pracovnímu vytížení a jiným zájmům vždy taková, že se bude intenzivnímu individuálnímu lovu věnovat jen menšina jeho členů. Domnívám se, že je tato přirozená situace hlavním důvodem pro organizování naháněk na černou zvěř. Další důvod je zejména společenský.
S naháňkami je spojena celá řada souvisejících činností. Je to výroba zbraní, zvláště vhodných k tomuto účelu, včetně zaměřovací optiky. Vždyť téměř každá firma, zabývající se výrobou puškohledů, má dnes ve své nabídce "naháňkový" dalekohled s volbou minimálního zvětšení s maximálním zorným polem a s osvětleným záměrným bodem. Tento způsob lovu dává také prostor k použití kolimátorů.
Pro naháňky se nabízí celá řada zbraní od drahých dvojáků či kulových kozlic přes samonabíjecí kulovnice a "pumpy" až po lehké opakovací kulovnice, např. CZ 527 Carabine v ráži 7,62 x 39 mm. Jelikož není dovoleno lovit na naháňkách dospělou černou zvěř, nevyžaduje lov nutně použití nejvýkonnějších kulových ráží a je dovolen i lov brokovnicí s jednotnou střelou.
Lov černé zvěře na naháňce je spojen se zásadní nevýhodou. Myslivec se musí bleskurychle rozhodnout, zda vystřelí na zvěř, kde si není správností lovu zcela jist. Je nasnadě, že to může být pro méně zkušeného myslivce problém a pro loveckého hosta navíc i problém společenský. Stává se, že myslivec raději nevystřelí vůbec, než aby riskoval ulovení chovného kusu.
Můžeme si snadno představit, že by se při skutečném přemnožení černé zvěře střílelo při naháňce po příslušné zákonné úpravě "na všechno". Bylo by to jistě krajní opatření, které si myslivci určitě nepřejí. Zmínil jsem se o něm jen proto, že jsem podobně jako JUDr. Jan Vebr přesvědčen o tom, že jsou myslivci schopni udržet stavy černé zvěře v přijatelných mezích a že nejsou obavy z nezvládnutelného stavu v důsledku jejího přemnožení na místě.