Časopis Myslivost

Obdobný trend bylo možné pozorovat i u nás. Nepravidelný výskyt ve většině rozsáhlejších lesních komplexů se postupně měnil na ostrůvkovitý v pohraničních horách. K nejprudšímu poklesu stavu tetřevů došlo v sedmdesátých letech, kdy klesly stavy na minimum i v Krkonoších a v Jeseníkách a celková plocha osídlení se snížila zhruba o 90 %. Zatímco vykazované stavy tetřevů v r. 1970 činily 800 ptáků, v r. 1980 300 ptáků a v r. 1990 již jen asi 150 až 180 ptáků , kdy se strmý pokles víceméně zastavil. Tento stav zhruba přetrvává i do současnosti. Výskyt tetřevů je nyní omezen pouze na pohraniční horské oblasti. Šumava je jedinou naší oblastí (a jednou z mála ve střední Evropě), kde je relativně početnější a pravidelně se rozmnožující populace tetřevů, i když i zde se její stav pohybuje spíše na spodní hranici potřebné pro dlouhodobé přežití. Ostatní naše populace jsou již hluboko pod hranicí biologického minima a bez schopnosti významnější reprodukce.

Na varující úbytek tetřevů u nás aktivně reagovali jako první, již v r. 1964, pracovníci Správy Krkonošského národního parku (dále jen "KRNAP"), kdy zadali Lesnické fakultě Brno zpracování projektu záchrany tetřevů v Krkonoších. Již tehdy se pochybovalo o reálné možnosti zachránit tetřevy v Krkonoších přirozenou cestou. V r. 1976 byl proto zahájen ve Vrchlabí náš první umělý chov s chovným hejnkem 14 ptáků. Základním cílem chovu si bylo ověřit praktické metody chovu a postupně zahájit posilování tehdy ještě zde existující původní populace tetřevů. Většina navržených opatření se v mnohém nelišila od současných názorů či postupů. Řadu rozhodujících úkolů se však nepodařilo splnit. Přesto první dosažené výsledky jsou z dnešního pohledu obdivuhodné. V období 1985 až 1993 se od chovného hejnka v počtu od 6 do 13 slepic získalo postupně 500 vajec, z kterých se vylíhlo 214 kuřat, z toho bylo odchováno 104 a vypuštěno do přírody 72 (47 + 25) ptáků. Výraznou postavou v řešení této problematika byl ředitel KRNAP ing. Jiří Svoboda. Negativní vývoj krkonošské populace se však nepodařilo zastavit.

V návaznosti na jednání regionální Komise pro chov tetřevovitých ptáků (Trutnov březen 1993) se začalo v celé problematice angažovat Ministerstvo životního prostředí (dále jen "MŽP"). Z jeho iniciativy byla na jaře  roku 1994 ustanovena ze zástupců státní správy, vědeckých ústavů a škol, státních lesů, vojenských lesů a statků a chovatelů tetřevů Pracovní skupina pro záchranu tetřeva hlušce. Na její činnost navázal v r.1997 při MŽP oficiálně ustanovený Poradní sbor pro záchranu tetřeva hlušce v ČR (dále jen "PS"). V počátcích bylo hlavním smyslem této aktivity dát celé činnosti určitý systém a řád a uvést ji do souladu s platnými právními předpisy.

Na začátku  r. 1994,  roku zahájení přípravné etapy systémového řešení celé problematiky (období 1994 až 1997), byl u nás následující výchozí stav péče o tetřevy. Pokračoval umělý chov v KRNAP v nově vybudovaném zařízení na Rýchorách (náklady včetně osvěžení krve chovného hejnka téměř 3 mil. Kč) s chovným hejnkem 16 ptáků, z toho 8 kohoutů a 8 slepic (dále jen číselný údaj "celkem = kohouti + slepice") a umělý chov u Lesů ČR, s. p., LZ Prachatice, odchovna Mlynářovice (dále jen "Mlynářovice"), zahájený v r. 1988 s chovným hejnkem 11 = 3 + 8 ptáků, byla zahájena příprava umělého chovu Lesů ČR, s. p., LS Karlovice, odchovna Vidly (dále jen "Vidly") - zatím jen jeden zraněný kohout (v říjnu 1993 vypuštěn snad u nás poprvé kohout s vysílačkou, kterou však během týdne ztratil), začínal experimentovat ing. Macháček s jedním kohoutem, Foresta, a. s. Velké Karlovice (dále jen"Foresta") zahájila výstavbu vypouštěcího zařízení v Beskydech za účelem vypouštění ptáků dovezených ze zahraničí a končil omezený umělý chov u ČMMJ, Interlov Tři sekery s chovným hejnkem 6 = 4 + 2 ptáků.

Pracovní skupina a později PS se scházejí pravidelně jednou za rok a to nejčastěji v místech, kde je možné získat nové zkušenosti a poznatky  přímo v terénu. Vedle námětů a doporučení státní správě je hlavním přínosem těchto setkání bezprostřední výměna zkušeností, koordinovanost postupů, operativní seznámení se s novými poznatky, společná řešení problémů, atd. Svoji činností přispěla i k legalizaci všech aktivit týkajících se tetřeva jako zvláště chráněného, kriticky ohroženého živočišného druhu. MŽP, po dohodě s Ministerstvem zemědělství (dále jen MZe), vydala rozhodnutí o povolení výjimky o chovu zvláště chráněných živočichů v zajetí a o povolení záchranných chovů, kde stanovila i jednotné podmínky chovu (důsledná evidence, jednotné značení apod.).

Za významné události "přípravné etapy" možno považovat v r.1994 vybudování vypouštěcího zařízení Forestou v Beskydech, v r. 1995 rozšíření odchovny v Mlynářovicích, vybudování nového zařízení na umělý chov tetřevů v KRNAP,  Horním Maršově, první početnější dovoz mladých ptáků (26) ze Spolkové republiky Německo (dále jen "SRN") za účelem jejich vypuštění do lesů Beskyd, ale i neúspěch při aklimatizaci (kuna vnikla do zařízení a ztráta min. 16 ptáků), zahájení postupné výstavby našeho nejrozsáhlejšího zařízení pro umělý odchov ve Vidlích k zabezpečení reintrodukce ptáků především v Jeseníkách, v roce1996 založení odděleného nového chovného hejnka z ptáků (12) dovezených z jižního Švédska v  KRNAP s   využitím potomstva pouze v Krkonoších, zahájení reintrodukčního programu u Vojenských lesů a statků, s.p.(dále jen "VLS") v Brdech prvním hromadným dovozem ptáků ze SRN a jejich vypuštěním (22) z vybudovaného vypouštěcího zařízení, vybudování vypouštěcího zařízení v Národním parku (dále jen NP) Šumava, v r. 1997 první náhodné pozorování vypuštěných přezimujících ptáků u VLS v Brdech, první delší sledování vypuštěných tetřevů pomocí telemetrie, první početnější vypuštění kuřat (20) odchovaných v Mlynářovicích do NP Šumava, doplnění chovného hejnka v Mlynářovicích o kohouta odchyceného na Šumavě ve volné přírodě, ukončení aktivit Foresty Velké Karlovice v Beskydech vypuštěním tří ptáků z dovozu, doporučení PS vedení MŽP projednat a schválit návrh Záchranného programu kriticky ohroženého živočicha tetřeva hlušce v  České republice (dále jen "ZPTH").

V průběhu let 1994 až 1997 se stav tří chovných hejnek a jednoho experimentujícího chovu (mimo ČMMJ, Interlov - Tři sekery) postupně zvýšil z 29 = 13 + 16 ptáků na 50 = 19 + 31 ptáků s výrazně příznivějším poměrem pohlaví ve prospěch slepic; bylo získáno 432 vajec, z kterých se vylíhlo 160 kuřat a bylo odchováno 100 ptáků, z toho 77 v Mlynářovicích.

Do volné přírody bylo vypuštěno 147 = 79 + 68 ptáků, z toho 5 = 3 + 2 bylo vybaveno vysílačkami. Z dovezených 104 = 51 + 53 ptáků z NSR bylo vypuštěno 77 = 41 + 36 ptáků (18 ptáků predace kunou, úhyn v době před vypuštěním) a zbytek 70 = 38 + 32 ptáků bylo z chovů  Mlynářovice a  KRNAP. Na Šumavě bylo vypuštěno 60 = 33 + 27 ptáků, v Beskydech 33 = 17 + 16 ptáků a v Krkonoších ulétlo z poškozené odchovny 10 ptáků.

Po tomto "přípravném" období bylo zcela logické posunout aktivity k záchraně tetřevů kvalitativně výše. Dosavadní činnost, založenou především na dobrovolnosti, nadšení a dohodě zúčastněných, bylo nutné rozšířit. Stavy kriticky ohroženého ptáka, pohybující se s výjimkou Šumavy, pod hranici biologického minima, vyžadovaly radikálnější systémové řešení. MŽP proto v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zpracovalo na základě studie ing. Havránka, CSc. a dosavadních získaných zkušeností návrh ZPTH, který po schválení vedením resortu nabyl platnosti v srpnu 1998 a to zveřejněním ve Věstníku MŽP, částka 4/1998.

Než přistoupíme k hodnocení výsledků, dosažených během pěti let platnosti ZPTH, neuškodí si připomenout jeho základní myšlenky.

Vzhledem k tomu, že pro existenci tetřevů je rozhodující stav biotopu, bylo nutné zjistit současné nejvhodnější oblasti s odpovídajícími biotopy. Pomocí databáze geografického informačního systému byla posouzena vybraná území z hlediska velikosti lesních komplexů, typu a věku lesních porostů, jejich zařazení do pásem ohrožení imisemi, stupně ohrožení kalamitami, délky linií mezi lesní a nelesní půdou, výškových a srážkových poměrů, doby trvání sněhové pokrývky, hustoty silniční sítě, atd. Zároveň bylo přihlédnuto i k dosavadnímu vývoji a stavu jednotlivých populací, k reálné možnosti jejich přežití či obnovy a k dostupným poznatkům praxe. Tak byly zařazeny mezi oblasti s nejlepšími podmínkami pro existenci tetřevů (I.) Šumava, Český les a Beskydy, do oblastí s dobrými podmínkami (II.) Jeseníky, Krkonoše a Brdy, do oblastí s horšími podmínkami (III.) Žďárské vrchy a Křivoklátsko a do oblastí s nepříznivými podmínkami (IV.) Krušné hory. Bylo rozhodnuto, že základní záchranné aktivity budou rozvíjeny v příštích 20 až 30 letech pouze v I. a II. oblasti a pro ně bude zabezpečeno urychlené zpracování konkrétních oblastních ZP, které by reagovaly na místní specifické podmínky. Dále byly stanoveny rámcově i hlavní směry řešení jako např. trvalá péče o biotop, vytváření sítě tzv. stabilizačních center a to zejména ve zvláště chráněných územích s nejvyšším stupněm ochrany přírody, případně v biocentrech územních systémů ekologické stability území, realizace specifických zásad hospodaření v lesích zakotvených již v lesních hospodářských plánech a plánech péče o území, vyloučení používání biocidních látek a umělých hnojiv, snížení tlaku hlavních predátorů, omezení a usměrnění hospodářských a rekreačních aktivit, pravidelný a dlouhodobý monitoring, atd.

V rámci realizace ZPTH bude preferovaná středoevropská subspecie Tetrao urogallus major s tím, že v KRNAP bude samostatně ověřován chov subspecie Tetrao urogallus urogallus, která se zde víceméně osvědčila v 80. letech. Ročně by se mělo vypouštět do volné přírody minimálně 115 ptáků (asi 25 ptáků při obnově populace, asi 15 ptáků při posilování stávající populace na Šumavě).

Hlavním zdrojem ptáků pro reintrodukci budou tři naše uznané umělé chovy (odchovny Mlynářovice, Vidly a KRNAP), kde nutno doplnit chovná hejnka na optimální stav a postupně dosáhnout inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami v podmínkách co možná blízkým přírodě až do výše 50 ptáků na jednoho chovatele. Pro udržení diverzity genofondu chovných hejnek je nutné provádět řízenou výměnu chovných jedinců. Dalším zdrojem budou dovozy dospívajících kuřat z umělých chovů ze zahraničí, především ze SRN, které bude možné v případě možnosti ověření kvality a původu využít i k osvěžení našich umělých chovů.

Nejproblematičtější fází je převod uměle odchovaných mladých ptáků do přírodního prostředí a jejich adaptace na nové podmínky. Jako nejvhodnější byla doporučena metoda vypouštění ptáků z vypouštěcího zařízení skládajícího se z adaptační voliéry a ze zajišťovací oplocenky po jednom až dvou týdnech pobytu, případně metoda vypouštění přímo z odchovny. Vlastní reintrodukci měly zabezpečovat uživatelé vybraných dotčených honiteb, tedy Správa NP a CHKO Šumava a Lesy ČR, s.p. (dále jen "LČR") na Šumavě, Správa KRNAP v Krkonoších, Vojenské lesy a statky v Brdech, LČR v Jeseníkách a Foresta v Beskydech.

ZPTH má platnost deset let (1998 až 2007) a předpokládané náklady na jeho realizaci v minimální variantě představují 12 mil. Kč, na jejichž zabezpečení se budou podílet především MZe, MŽP, LČR, VLS a správy KRNAP a NP a CHKO Šumava. Celou činnost měla koordinovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen "AOPK") společně s příslušnými odbory MŽP v úzké součinnosti s PS.

Kriterium úspěšnosti reintrodukce tetřevů v oblasti bylo převzato ze zahraničních zkušeností a spočívá v tom, že po desetiletém každoročním vypouštění minimálně 25 ptáků se tato populace aktivně rozmnožuje nejméně následujících pět let.

Dokončení v příštím čísle