Březen / 2004
K problematice stanovení výše náhrady za přičleněné honební pozemky
Dr. Ing. Rudolf Novák
Součástí většiny, zejména společenstevních honiteb, jsou nejen pozemky členů honebního společenstva, ale i tzv. honební pozemky přičleněné. Pokud se vlastník honebního pozemku s navrhovatelem honitby o přičlenění dohodl, ve většině případů se obě strany dohodly i na výši náhrady za přičleněný pozemek či pozemky.
Zpravidla poněkud horší situace nastane, když nedojde k dohodě o přičlenění a honební pozemky jsou přičleněny rozhodnutím orgánu státní správy podle ust. § 30 zákona o myslivosti.
Pominu-li správní problémy spojené s nekonečným odvoláváním či používání jiných prostředků ( zpravidla prohlášení honebních pozemků za nehonební " ze zájmu vlastníka"), většinou je hlavním problémem dohodnout se o výši náhrady za přičleněné pozemky.
V případě, že nedojde mezi držitelem honitby a vlastníkem přičleněných pozemků k dohodě o výši náhrady, musí rozhodnout o výši náhrady orgán státní správy myslivosti. Podle ustanovení zákona o myslivosti, při stanovení náhrady za přičleněné pozemky, orgán státní správy přihlédne k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu práva myslivosti na těchto pozemcích.
Při svém rozhodování musí orgán státní správy dodržet nejen ustanovení zákona o myslivosti, ale i ustanovení správního řádu, zejména ust. § 32 a dalších obecně závazných předpisů. Podle § 32 Spr. řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem je nutno si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení tedy jedné či druhé strany případného sporu.
Pokud je honitba pronajata, tj. všechny náležitosti týkající se hospodaření v honitbě jsou smlouvou o nájmu honitby přeneseny na uživatele honitby, je výnosem držitele honitby z výkonu myslivosti nájemné. Tedy majiteli přičleněných pozemků by měla náležet, jako náhrada za přičleněné pozemky, alikvotní část nájemného.Vzhledem k tomu, že nájemné je dohodnutou cenou ( zákon o myslivosti neobsahuje žádnou cenovou regulaci) jsem toho názoru, že tzv. výnos z honitby by měl být stanoven dle ust. § 2 zák. č. 151/1997 Sb. v platném znění - zákon o oceňování majetku, jako cena obvyklá tj. porovnáním nájemného ze stejných či podobných honiteb. ( cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při poskytování stejné nebo obdobné služby v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se neuvažují osobní poměry smluvních stran, mimořádné vlivy trhu ani vliv zvláštní obliby)
Teprve tehdy, pokud vykonává držitel honitby myslivost sám ve vlastní režii, je možno použít pro stanovení náhrady za přičleněné honební pozemky porovnání předpokládaných výnosů a nákladů na provoz myslivosti v honitbě.
Pokud správní orgán posuzuje otázku nákladů a výnosů z honitby, kde je myslivost vykonávána " v režii" držitele honitby měl by při stanovení výnosů a nákladů vycházet z objektivně zjištěných podkladů. Např. při stanovení hmotnosti zvěřiny ulovených kusů zvěře vycházet z myslivecké evidence držitele honitby nebo z odborné literatury či statistických průměrů. Podobný postup by měl dodržet i při stanovení nákladů na přikrmování zvěře, nákladů na režii ( dopravu apod.). Koneckonců každé honební společenstvo je daňovým subjektem, musí vést evidenci nákladů a výnosů nebo klasickou účetní evidenci. Dle mého názoru jde opět o stanovení tzv. obvyklé ceny dle ust. § 2 zák. zákona o oceňování majetku. V petitu odůvodnění by mělo být zcela jasně napsáno, jak k cenám, či průměrným hmotnostem lovené zvěře orgán státní správy dospěl a z jakých podkladů vycházel.
Pokud orgán státní správy se necítí dostatečně odborně fundován pro posuzování ekonomiky výkonu myslivosti či nemá pro své rozhodnutí dostatek objektivně zjištěných podkladů, může k vyřešení problému, jako podklad pro své rozhodnutí použít znalecký posudek znalce v oboru myslivost tj. ve smyslu ust. § 36 Spr. řádu ustanovit k odbornému posouzení problému znalce.
Jsem toho názoru, že podobným způsobem by měli přistupovat, při stanovení východisek pro jednání o výši náhrad za přičleněné pozemky i držitelé honiteb. Jde především o dohodu a dohoda by měla být rozumná a výhodná pro obě strany. Pokud budou " na stole" reálná a řádně doložená čísla a výpočty, zcela určitě si na jedné straně někteří majitelé honebních pozemků uvědomí nesmyslnost výše svých požadavků a na druhé straně uživatelé honiteb si uvědomí, že myslivost není jen lov a péče o zvěř, ale je to i nezbytné užívání honebních pozemků a za užívání pozemků je nutno poskytnout majiteli pozemku přiměřenou náhradu. Jen tak se vyhneme zbytečným sporům ve správních či soudních řízeních. Snad je to i jedna z cest k tomu, abychom se vyhnuli někdy zbytečným problémům, které nastávají při prohlašování honebních pozemků za nehonební " ze zájmu vlastníka".