Časopis Myslivost

"Tak co, promluvil jsi s ním?" nakousl ožehavé téma předseda. Pokladník, nejstarší člen výboru a dlouholetý Vendův kamarád, přikývl. Všichni čekali, tak s povzdechem pokračoval: "Řval na mě, že se nenechá nějakým utřinosem buzerovat a že jsem zrádce - pak odsud vyletěl jak čert!" Po chvíli dodal: "Ani nezaplatil ." Pokladník Josef totiž kromě mysliveckých financí vedl i místní restauraci, proto teď seděli kolem stolu v jejím zadním lokále.

Venda totiž takříkajíc "zlobil". Přes dvacet let dělal hospodáře sdružení, v poslední době tak trochu na výjimku, protože neměl odpovídající zkoušky. Na loňské výroční schůzi končilo volební období a většina výboru se obměnila. Zatímco bývalý předseda, jak sám řekl, už neměl sílu "lítat kolem valnejch hromad a jinejch vymyšlenin pánů nahoře" a odstoupil, Venda nesl svou výměnu jako křivdu. Zvlášť když ho vystřídal mladý Novák, další potomek ze "znepřáteleného" rodu - ta nevraživost se ovšem datovala už od padesátých let kvůli pár čtverečním metrům vyvlastněného pozemku na stavbu bytovky.

"Takhle to ale dál nejde," zareagoval po chvilce mlčení předseda, shodou okolností také Josef, na pokladníkovu zprávu. "Rozhodí nás všechny. Jestli se mu ve sdružení nelíbí, tak ať jde! Beztak pořád vykřikuje, že na tu dnešní myslivost se může vykašlat." "No dobře - ale jak to chceš dokázat? Sice vyhrožuje, ale dobře víš, že jsou to jen řečičky," pochyboval hospodář o řešení problému. "Už jsme koukal do stanov," poklepal Josef předseda na papíry před sebou a citoval z nich: "Člena, který porušil hrubě členské povinnosti, může členská schůze na návrh výboru vyloučit!" Vzhlédl od papírů: "Mezi povinnosti patří plnit vnitřní řád - a tam zase stojí ." Chvilku hledal v papírech a pak pokračoval: "Člen je povinen svým jednáním vytvářet dobré vzájemné vztahy, dodržovat myslivecké tradice a tak dál a tak dál . A když nám sprostě nadává, nedodržuje etiku ani vyhlášky, chová se mezi lidmi tak, až je mi trapně - to všechno porušování povinností je, a hrubé - tak to prostě dotáhneme!"

V další diskusi se vrátili do uplynulého roku plného nepříjemností s Vendou. Jestli se trápil pro svou funkci, nemusel přece trápit všechny kolem! Možná mu dodalo i to, že jeho syn na rozdíl od mladého Nováka od myslivosti zběhl a on tak v rodině neměl pokračovatele, snad měl i jiné problémy, zdravotní, pracovní, s kterými se nesvěřoval, ale to všechno neomlouvalo jeho chování. Situace se přitom měsíc co měsíc zhoršovala a kazila náladu všem ve sdružení. Co schůze nebo jiná akce - to nějaká nepříjemnost!

Třeba na velkém prosincovém honu . Josef-předseda jako závodčí jednoho z křídel pomalu prošlapával hluboký sníh, v jeho stopách se táhli střídavě domácí střelci a hosté. Vtom před prvním z nich, který šel hned za Josefem, vyškrtl zajíc - host rychle hodil dvojku do ramene, ale pouštěl zajíce z leče, i když psi ani honci ještě nebyli v dohledu. Jenže dřív, než to zajíc ven stihl, práskla rána, ušák se překulil do sněhu a za hostem jdoucí Venda se spokojeně usmál: "A má ji!" "To jsi tedy nemusel, ustřelit zvěř hostovi", zlobil se na něj Josef, ale bývalý hospodář jen odsekl: "To je keců kvůli jednomu chcípákovi!" Dotklo se to hosta, i když Venda tím ošklivým slůvkem asi chtěl označit spíše zhaslý kus - ale to zase dotklo všech, protože takhle přece myslivec o zvěři nemluví!

Nebo na tradičním vánočním posezení s ženami . To když si při pohodovém povídání posteskl předseda, co je pořád práce kolem vytvoření honebního společenstva a uznání honitby, zas byl oheň na střeše. "Pachtíte se s tím, protože o myslivosti prd víte. před deseti lety nám to šlo jak po másle. Holt každej mladej si dneska myslí, že sežral všecku moudrost a nedá si poradit ." Na hospodářovu námitku, že to byl Venda, kdo jim odmítl předat letité zkušenosti - a zvláště ty z roku 1992 - byly repliky zhrzeného bývalého hospodáře ještě ostřejší a peprnější, až se před ženami ostatní zastyděli a raději rychle odvedli řeč jinam.

Do třetice zase na únorové výročí schůzi . Myslivecký hospodář upozornil, že právě přichází datum, kdy je třeba v krmelcích předložit zvěři druhou dávku "medicíny" - tak ať nikdo nezaváhá, protože si pár krmelců sám zkontroluje. Hned se ozval Venda: "Mě můžeš vynechat, já už to tam dávno nasypal." Na námitku mladého Nováka, že data podávání léčiv byla přesně určena, už zase reagoval podrážděně: "Když těm blbostem věříte, sami jste moc rozumu nenabrali. Léčil jsem tady zvěř pětadvacet let a nikdy jsem jí neublížil, tak se teď nepo kvůli nějakejm profesórům." A zase z toho byla hádka, kterou se podařilo Vendovi vyprovokovat opravdu na každé z posledních schůzí mysliveckého sdružení a při které si nikdy nebral servítky.

"Výboři" si tohle všechno na své schůzce v pokladníkově hospodě znovu probrali, zvážili, co všechno Venda jako myslivecký hospodář pro sdružení a pro myslivost vůbec udělal, ale stejně výsledek zněl: Dáme mu šanci, ale jestli na nejbližší schůzi zase něco vyvede, má ve sdružení konečnou! Řekli, udělali .

Jak se dalo tušit, schůze byla klidná jen chvíli. Ve sdružení bylo zvykem, že povolenky na srnčí zvěř se rok co rok podle určitých dlouholetých pravidel "točily", takže každý postupně střílel holou, srnce první, druhé a třetí věkové třídy a tak pořád dokola. Do toho ale ještě přicházely výjimky - jubilanti, hosté a podobně. Když se v hospodářově návrhu plánu objevila malá nesrovnalost co do počtu odstřelových srnců, hned Venda vyletěl: "Děláte to druhej rok a už v tom máte bordel! Holt dlouhý vlasy, krátkej rozum!" narážel při své téměř pleši na bohaté "hřívy" mladších funkcionářů. To už se ale předseda neudržel: "Nikdo vám nedal slovo, tak laskavě mlčte!" "Ty drž hubu a nedovoluj si na staršího, smrkáči! To je nová totalita, že člověk nesmí promluvit?" zbrunátněl Venda, ale předseda už neváhal a jako další bod schůze nechal zařadit návrh na Vendovo vyloučení pro hrubé porušení členských povinností - přesně podle stanov. To věčnému kverulantovi vzalo dech - a než ho znovu nabyl, bylo rozhodnuto. V tajném hlasování se vyslovilo čtrnáct členů z patnácti (tím patnáctým byl právě Venda) pro vyloučení.

"Tak po schůzi vraťte povolenku a příště už nemusíte chodit, pane Novotný," obrátil se předseda Josef po sečtení hlasů na Vendu. Ten už podruhé ztratil dech, ale pak šel hned a cestou křičel, že si to nenechá líbit, aby ho vyloučili za ostřejší slovíčko, že to dá k soudu - a než práskl dveřmi, stačil to hnát až Štrasburku.


...

No - do Štrasburku to nehnal, ale k okresnímu soudu opravdu ano. A začaly tahanice, ping-pong rozsudků a odvolání a nových rozsudků. Krajský soud nakonec stejně jako ten okresní totiž došel k závěru, že Venda sice členské povinnosti svým jednáním, které bylo jasně prokázané, porušil, ale nikoliv "hrubě" ve smyslu stanov, proto mu měla být uložena menší sankce (výtka, omezení lovu, snížení podílu na zvěřině) a teprve při opakování mohlo dojít k vyloučení. To tedy soud zrušil, čímž dal za pravdu Vendovi, který si svůj úspěch ve vesnici patřičně vychutnával.

Jenže chlapi ve sdružení věděli, že co se takhle polámalo, těžko už se dá slepit. Nedovedli si představit další spolupráci s bývalým hospodářem po všem, co se mezi nimi stalo a co pokračovalo, i když v menší míře, při soudních líčeních, mezi nimi a hlavně po nich. Tak se na radu jejich advokáta, kterým byl ostatně švagr jednoho z členů, dostal díky jeho dovolání případ až před Nejvyšší soud.


...

Senát v Brně dal za pravdu pro změnu zase jim. Závazně a definitivně. A protože jeho výklad může být pro mnoho mysliveckých sdružení zajímavý, vždyť kverulanti jako náš Venda kalí vodu leckde, zdržíme se u onoho výkladu trochu více.

Naše sdružení ve stanovách mělo, že člena lze vyloučit za hrubé nebo opětovné porušení členské povinnosti, k nimž patřilo, jak přesně citoval předseda Josef, i dodržování vnitřního řádu - a tam zase mimo jiné patřilo dodržování mysliveckých tradic, legislativy a také jednání vytvářející dobré vzájemné vztahy a dodržující zásady občanského soužití. Podle Nejvyššího soudu je čistě na sdružení, aby posoudilo a vyložilo, co již je v tomto duchu "hrubým" porušením dobrých vzájemných vztahů, za které lze podle stanov skutečně člena vyloučit. Řečeno stručně - soud nemůže rozhodovat, která nadávka je už dost "hrubá" na to, aby k vyloučení člena došlo. Taková úvaha je zcela v kompetenci mysliveckého a vlastně každého občanského sdružení - pokud při takovém rozhodování samo evidentně stanovy neporuší, což se v tomto případě nestalo. A hrubosti, které se sypaly na hlavu místních myslivců na schůzích i na veřejnosti, byly ještě daleko horší než ty, které unesl papír naší soudničky.

A tak Venda odevzdal povolenku, pustil z hlavy i ten Štrasburk a hledal, které myslivecké sdružení v okolí by ho přijalo do svých řad. Ovšem s renomé hrubiána a sudiče se mu příliš nedařilo - a protože ze všeho vinil své bývalé kolegy, alespoň chodil a pomlouval je. Přitom stačilo, aby místo souzení a pomlouvání přišel a řekl: "Chlapi, promiňte, byl jsem trouba, omluvám se a už dám pokoj!" Dveře by měl možná otevřené .

Na motivy skutečného judikátu, publikovaného v Orac Databance Judikatury (vydává Nakladatelství Orac, s. r. o., Praha) připravil Jaroslav Šprongl