Časopis Myslivost

Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná. A ještě složitější je, chceme-li ji spojit s řešením ke zlepšení současného, nepříliš utěšeného stavu.

Pohled do historie

V padesátých letech, kdy v řadě honiteb, zvláště v bramborářských a bramborářskoovesných oblastí, byl bažant méně zastoupeným druhem zvěře, se celorepublikově lovilo na dvěstě tisíc bažantů. O deset let později už docházelo k výraznému nárůstu početních stavů. Ty kulminovaly začátkem sedmdesátých let, což potvrzuje i celostátní "výřad" - na 1 milion, 300 tisíc kusů bažantí zvěře v roce 1973.

Nelovily se slepice, velká pozornost se věnovala péči a ochraně zvěře a mj. i sběru vajec z vysečených hnízd, což dalo základ polodivokému chovu. To vše, přestože už v té době docházelo ke značným ztrátám na sedících slepicích a na mladé zvěři při sečení luk a víceletých pícnin - více než 50 %. Zdálo se, že bažant se dokáže přizpůsobit velkovýrobním formám zemědělského hospodaření a že se stane perspektivní zvěří jak z hlediska lukrativního lovu pro domácí i zahraniční myslivce (poplatkové lovy), tak přijatelné ekonomiky v hospodaření s touto zvěří.

Počáteční nadšení a optimismus však záhy vystřídalo vystřízlivění. "Zelenou" dostaly v masovém měřítku prováděné meliorace, ubývalo zeleně kolem vodotečí, vytvářely se čím dál větší hony - na jižní Moravě aj., až 400 ha v jednom celku. Stále výkonnější, širokozáběrová kultivační a sklízecí technika spolu se skupinovým nasazením strojů při sklizni luk a víceletých pícnin do senáží, nejenže způsobovala ještě vyšší ztráty na hnízdících slepicích nebo již vylíhlých kuřátkách, ale zbavovala je i přirozené potravy - hmyzu, který rovněž končil a stále končí v žacím ústrojí sklízecí techniky.

Na velkých plochách zvěř ztrácela orientaci, chyběly jí optické body. V rostlinné výrobě se málo uplatňovaly meziplodiny (ke škodě samotného zemědělského podniku). Zvěř hledala útočiště v okrajích cest a vozovek, čímž se zvyšovaly její ztráty v důsledku rostoucího provozu motorových vozidel.

Poměrně dlouho bažantí zvěř odolávala vysoké intenzifikaci rostlinné výroby. Nepříznivě se na jejím zdravotním stavu, ale i úbytku přirozené živočišné potravy, projevovala celoplošná ochrana zemědělských plodin insekticidy a herbicidy, moření semen rtuťnatými přípravky (rtuť se v organizmu kumuluje), desikace porostů a poměrně vysoké dávky dusičnanů, popřípadě zvláště nebezpečných dusitanů (methemoglobenie).

Na těžké kovy - olovo, cadmium, rtuť, polychlorované bifenyly a zvláště DDT však posléze přece jen zareagovala - nižší vitalitou i oplozeností vajec a horší líhnivostí. Odolávala dlouho, ale vzpamatovává se pomalu a to - díky záludnosti některých chemických přípravků. Jmenovitě je to DDT, jehož rezidua vlivem vysoké těkavosti a poločasu rozpadu se dostávají do prostředí a tedy do organizmu i tam, kde již léta používán nebyl a nebo nebyl použit vůbec. (I v nejsevernějších oblastech zeměkoule.)

Voliérové chovy

Na citelně postupující úbytek bažanta v divokém chovu reagovali myslivci jednak zvýšenou ochranou zvěře, ale především intenzivním rozvojem voliérových chovů podle schválených koncepcí s hlavním cílem: dosáhnout vyšší slovitelnost. V souladu s tím byla budována a rozvíjena velkokapacitní střediska pro chov pernaté zvěře, která spolu s individuálními, rovněž atestovanými zařízeními k líhnutí vajec z vlastního chovu dostatečně vykrývají poptávku po jednodenních či starších kuřatech.

S líhnutím vajec a s odchovem bažantích kuřat v praxi nejsou problémy. Myslivci to zvládají dobře, o čemž svědčí celkem vysoké procento odchovaných kuřat.

Rozhodující jsou však další hlediska. Co můžeme celkem dobře odhadnout, je počet bažantů úspěšně se aklimatizujících po vypuštění do honitby nebo - přesněji, podíl jejich slovitelnosti. S rozvojem líhňařských středisek se vžila zásada, že tam, kde se bude do volnosti vypouštět zvěř z odchoven, se budou moci lovit i slepice. Tak si myslivci sami v krátké době vystříleli spolu s "odchovanci" i poslední kohouty a slepice z divokého chovu.

Pro dosažení vyšší slovitelnosti myslivci neradi vypouštějí do volnosti dvou až tříměsíční bažantí zvěř, ale až dospělou, a to v den lovu, někdy rovnou pod pušku. Zda je to v souladu s mysliveckou etikou a jaké přirovnání si za to vytváříme před veřejností, na to by si každý z nás měl odpovědět sám.

Takové bažanty, zpravidla nevyspělé, špatně opeřené, bez klínů, krotké a nelétavé nemůžeme nabídnout zahraničním hostům, byť by jejich váha v prosinci již odpovídala drůbeži brojlerového typu. Nemalým podílem bývá na výřadu zastoupena zvěř bez jediného brůčku v těle, kterou seberou, jako "pěšáky", lovečtí psi. Jestliže je někdy problém vyhnat stresovanou zvěř z voliéry vůbec ven, pak můžeme mít i pochybnosti o hygienicky zcela nezávadné zvěřině.

Pokud někteří jedinci přečkají "ve zdraví" loveckou sezonu, uloví je zpravidla brzy predátoři, především kuny a lišky. Chybí jim ostražitost, hřadují často ještě na zemi nebo nízko v keřích, neumí si zpočátku hledat přirozenou potravu a pokud přežijí do jara, mají potlačený pud hnízdění a vodění kuřátek. Genofond takové zvěře je povážlivě narušený, za mnoho nestojí.

Poměrně vysoké procento slovitelnosti bychom si proto měli dát do souvislosti se zbytečným prokrmováním jadernými krmivy, obsluhou (pokud ji platíme) a celkovou ekonomikou takto odchované zvěře.

Nabízí se otázka: je v našich silách a možnostech tento nepříznivý trend zvrátit tak, aby na výřadech postupně výrazně vzrostl podíl bažanta z divoké populace? Mám za to, že to možné je, i když to bude dlouhodobější záležitost. Pro ty, kteří se rozhodnou voliérově odchované bažanty z velké části a včas do honitby vypouštět, to bude nějakou korunu stát.

Úprava biotopu

Víme, jaké má bažant nároky na prostředí. Proto prvořadou pozornost bychom měli věnovat úpravě biotopu. Dnes, při velkorysém přístupu o ochraně a využívání zemědělské, popřípadě i orné půdy by nemělo být problémem rozšiřování plochy, ale zejména počtu zvěřních políček a jejich, pokud možno co nejrovnoměrnější rozmístění v honitbě. Samozřejmě vždy se souhlasem vlastníka pozemku. Vhodnými plodinami pro bažanta jsou topinambury, řepka, luskoobilná směska (s pšenicí), kukuřice, slunečnice, ale i svazenka, proso aj.

Součástí úprav biotopu je obnova remízků a rozptýlené zeleně a citlivý přístup k chemizaci rostlinné výroby. S majiteli pozemků bychom se měli snažit dohodnout, aby jejich okraje, v šířce kolem 10 metrů, chemicky neošetřovali. Výsledkem by bylo širší potravní spektrum flóry i fauny, nejen pro bažantí zvěř. S podnikem, který hospodaří ekologicky (je jich v ČR na 720) a na svoje výrobky má příslušný certifikát, by to bylo snadnější.

Lokalita, kam hodláme bažanty vypouštět, by měla mít místa pro jejich slunění s dobrou přirozenou úživností a zdrojem vody, ale i vyššími košatějšími stromy pro hřadování. Jde-li o část lesa, nemělo by tam chybět spodní bylinné patro. Bažanti se dobře drží v klidových lokalitách s jižní nebo jihovýchodní expozicí, chráněných před větrem, kde se mohou také popelit. Jsou-li tam vzrostlé duby, ušetříme hodně na krmení. Není vhodné je vypouštět v blízkosti zemědělských objektů (kravínů apod. - zacházejí až dovnitř) nebo velkých ploch s jednou plodinou, kde ztrácejí orientaci.

Chceme-li mít z bažanta divokého ptáka, měli bychom jej co nejdříve a nejvíce izolovat od lidí a to nejen na vypouštěných místech, ale již v průběhu odchovu ve voliérách. Proto všechny práce s případným rozšiřováním a úpravami venkovních voliér bychom měli provést dříve, než je tam z krytých prostorů vpustíme. Pokud možno vyloučíme exkurze apod.

Samozřejmá je ochrana před predátory. Povolená lapací zařízení rozmístíme po celé honitbě, hlavně tam, kde bažanty vypustíme. Je výhodné zbudovat posed v blízkosti odchoven a umístit tak, aby bažantí zvěř člověka neviděla.

Ve vhodných podmínkách se bažant zdržuje obvykle v průměrné vzdálenosti do 500 m od centra vypuštění. Jak jsme si řekli, vhodné podmínky jsou dány prostředím. V roce vypouštění při výběru místa přihlížíme i k plodině nebo k plodinám, které v tom kterém místě jsou podle osevního postupu zařazeny. Je-li to pšenice nebo řepka, je to skoro ideální, zvláště když se dohodneme s příslušným zemědělským podnikem, že by malou část plochy ponechal nesklizenou. (Za protihodnotu - pracovní výpomoc, zvěřinu nebo finanční úhradu aj.) Naopak, je-li tam kukuřice, brambory aj. je to již méně vhodné.

Chceme-li mít do podzimních honů bažanta "jaksepatří", pak by měl být ve volnosti nejpozději ve 12 týdnech věku. Z hlediska lovu je vhodné, aby byl rozmístěn v celé honitbě (nebudeme se však snažit udržet ho ve vlhkých, větrných lokalitách, s dlouhotrvající rosou, v mrazových kotlinách apod.).

Vypouštění do volnosti

Podle kapacity centrální odchovny a přírodních podmínek v jejím okolí vypouštíme mladou zvěř do volnosti přímo z voliéry u této odchovny nebo z vypouštěcích voliér.

Vypouštěcí voliéry zhotovíme a sestavujeme panelovým systémem (zhotovíme bloky o rozměrech 4 x 4 m a výšce 1 m, která pro krátkou dobu postačuje), abychom je mohli, podle potřeby, nastavovat a tím jejich celkovou kapacitu libovolně zvětšovat, tj. od 4 x 4 m, 4 x 8m, nebo i 4 x 12 m. Zastřešíme je nejjednodušeji maskovací sítí.

Do vypouštěcí voliéry (může jich být podle podmínek v honitbě několik) přemísťujeme bažanty ve stáří 7 - 8 týdnů, ponecháme je 2 - 3 týdny k aklimatizaci na dané podmínky. Vypouštíme je zásadně za slunného, stálého počasí, nejlépe dopoledne, po sejití rosy.

V této voliéře počítejme s prostorem 1 m2 na 2 - 3 kusy podle jejich stáří. Nezapomeňme uvnitř na hřady, vodu, písek, borové chvojí. Obvykle pouštíme asi 10 bažantů na 1 ha plochy a to nejméně po 40 - 50, ne však více než 100 najednou.

Důležité je vypouštěné bažanty soustavně krmit, ale tak, aby krmení spíše hledali, než aby přicházeli k "hotovému". Nasytí-li se rychle a snadno, mají pak čas k toulání. Je to důležité i k podzimu, kdy dospívající kohouty musíme udržet poblíž vypouštěného místa, aby ostatní zvěř neodvedli blíže k hranicím. I z tohoto hlediska je nutné vypouštěcí místa pečlivě vybírat.

Osvědčuje se nabízet bažantům zrno v různých nádobách s otvory, odkud si jej vyzobávají. Zabaví se tím. Nemají-li přístup k přirozenému zdroji nezávadné vody, je nezbytné ji do vypouštěcích míst dodávat, třeba do koryt, zvláště v bezrosných dnech. Krmení a voda jsou nejlepší prevencí proti nemocem.

Přenášení bažantů v bednách, koších apod. na vypouštěcí plochy a rovnou je tam vypustit, s sebou přináší značné ztráty. Mnozí bažantníci chybují i v tom, že kuřata, postižená kanibalismem, "vyhazují" z centrální voliéry do otevřeného prostoru. Napřed se musí vyléčit, jinak si je snadno najdou predátoři.

Zkušení a pro věc zanícení myslivci znají a využívají i dalších možností jak posílit divokou populaci bažanta. Ponechávají např. část hejna zakomorovanou přes zimu, aby slepice na jaře, ať v oploceném areálu, nebo ve volnosti zasedly. Nebo také kupují slepice po první snášce, aby vyvedly podnesky.

Úspěch není jistý. Některé snášejí do společného hnízda, špatně na hnízdě drží (třeba proto, že je ruší kohouti), ale kuřátka, která některé slepice přece jen z podnesků vyvedou, získají aspoň část potřebných instinktů.

Osvědčují se i adoptivní matky, nejčastěji hedvábničky, trpasličí wayndotky aj., i když i tyto jsou, aspoň si myslím, šlechtěny na nekvokavost. Kvokavost podpoříme ječmenem. Slepička, pokud má kuřátka u sebe, je pečlivá, starostlivá a nebojácná matka.

Pravidla lovu bažantů

Problémem, nikoliv ovšem neřešitelným, je, jak alespoň část vypuštěné a tedy ve volnosti odchované zvěře zachovat do příštího roku.

Mohli bychom se pokusit nelovit slepice ve vzdálenějších lokalitách od centrální odchovny (pokud jsme zvěř vypouštěli přímo z ní), nebo od centra vypouštěcích míst. Můžeme předpokládat, že v těchto místech našla zvěř příhodné podmínky a bude se zde zdržovat. Zde bychom měli ponechat i určitý počet kohoutů.

Zda v těchto lokalitách nebudeme slepice lovit vůbec, nebo slovíme určitý podíl, bude na vůli uživatele honitby. Rozhodující úlohu budou mít předpokládané ztráty v nastávajícím zimním období a hledisko, v jakém - kratším či delším období - chceme v honitbě mít co největší podíl bažanta v divoké populaci.

Bohužel, praxe v některých intenzivních chovech byla a ještě je taková, že při posledním honu se spolu s odchovanci uloví i zvěř vyvedená ve volnosti. Jarní kmenové stavy jsou tak zpravidla jen na papíře. To už je však na odpovědnosti hospodáře.

U nás máme honitby s divokou bažantí zvěří. Jsou kolem větších měst, včetně našeho hlavního města, ale i ve vnitrozemí, např. na Sedlčansku a jinde. Základ je ve vhodných přírodních podmínkách, v komplexní péči o zvěř a v její ochraně. Lov bažantích kohoutů, byť regulovaný, je zde samozřejmostí.

Několik slov k sousedským vztahům. Máme-li sousedy dobré, není problémem se dohodnout, aby i oni bažantí zvěř podle stejných zásad vypustili. Mohou ji od nás odkoupit. Je to důležité zvláště v menších honitbách o velikosti zhruba do 1000 ha. Velké honitby a bažantnice tyto starosti samozřejmě nemají. I když se někteří jedinci, zvláště kohouti zatoulají, třeba i na několik kilometrů, jejich odlov "klepačkou" má své půvaby a poskytuje mnohému myslivci větší zážitek, než když na jednom místě vystřílí stovky nábojů.

Několik slov na závěr

Co říci na závěr? Myslivost, jako každá činnost, má-li být prováděna odpovědně, aby přinášela nejen radost z dobře vykonané práce, ale i očekávaný efekt (i když v myslivosti zpravidla nemůžeme počítat s plnou návratností vložených finančních prostředků a vynaložené práce), vyžaduje nadšení, zanícenost a hodně práce od všech členů sdružení, případně uživatele honitby. Pokud má chov zvěře na starosti profesionál, při vyšších koncentracích samozřejmě s týmem spolupracovníků, musí to být pro věc opravdu zanícený fanda.

Takové myslivce máme. Přejme si společně, aby se jim práce dařila, aby měli co nejvíce následovníků, abychom chov bažanta u nás opět dostali na úroveň, jakou i tato ušlechtilá a bezpochyby i krásná zvěř právem zaslouží.