Zima divokých kachen
Texty a snímky Jan RYS
Na nezamrzajících úsecích našich vod pravidelně přezimují početná hejna různých divokých kachen. Nejraději se soustřeďují u větších městských aglomerací, kde jim v blízkosti lidí plyne snadnější obživa z jejich odpadků. Pokud na vodě v zimě šplouchají vlnky poháněné ledovým větrem, mají se vodní ptáci stále jakžtakž dobře. Pro nás je voda moc studená, ale oni se v ní s rozkoší koupou, protože v mrazivém ovzduší jim vlastně poskytuje “teplou lázeň”, která dokonce přihřívá nohy. Ještě důležitější ovšem je, že se mohou stále potápět ke dnu mělčin a nacházet alespoň trochu potravy.
Voda při +4 °C dosahuje své největší specifické hustoty, je tmavá a nejtěžší; drží se při dně. Umožňuje všem vodním organizmům přežívat nepřízeň počasí a rybám klidně odpočívat v prohlubních bahna. V písku i bahně dna také nachází útočiště mnoho různých červů, měkkýšů a obojživelníků. Ke dnu se rovněž sklání vodní rostliny; okřehek a rdest zde při přezimování vytváří své pupeny nebo odnože pro příští vegetační období. To vše vodním ptákům v čase zimy poskytuje chudou, ale postačující obživu. Podmínky k hledání potravy ukončí mrazy, když sníží teplotu povrchové vody pod 0 °C. Začnou se v ní tvořit ledové krystalky a protože mají nižší specifickou hustotu, vyplavávají na povrch. Tam k sobě přimrzají a vytváří souvislou ledovou vrstvu, která odspodu stále přirůstá. V těch chvílích bývá všem vodním ptákům "ouvej", nedostávají se ke dnu. Většina jich letí jižněji, kde hladiny vod nezamrzají. Některé kachny, hlavně březňačky, jsou patrioti a zůstávají, ale musí přesídlit na řece do míst s tzv. běhutou vodou k proudným oknům nebo pod přehrady, kde je řečiště málokdy zamrzlé. Všude ale prožívají drsný zimní život, plný neustálého strádání. Do přezimování březňaček přineslo hodně jasna jejich dlouholeté kroužkování. Ukázalo, že část naší vyhnízděné populace odtahuje přečkávat nepřízeň počasí nejraději do severní Itálie, jihovýchodní Francie a mnohé až na pobřeží Španělska. Hejna březňaček, která u nás v zimě vidíme, je srocení z valné části přivandrovalců z mnoha zemí severovýchodní Evropy a střední části severního Ruska.
Všechna kachní zimoviště plní pro mnohé ptáky důležitý úkol, jsou jakousi "Seznamkou" k utváření rodičovských párů do nastávajícího jarního hnízdění. Vůbec se při tom nepřihlíží na územní příslušnost či odlišnou tahovou cestu; vždy převládá jen citová dohoda. A tak se třeba stane, že u nás narozenému kačerovi poplete hlavu kachna příslušností z Ruska. Klidně s ní zjara letí do jejího rodiště. To všechno neomylně prozradí okroužkované kachny. Neméně pozoruhodné je povšimnout si také, jak vynalézavé gurmánky v potravě jsou právě březňačky. Rozbory jejich žaludků nasvědčují, že nemají daleko ke všežravcům. V průběhu roku bývá pro ně dobrý žír rovným dílem jak rostlinný, tak živočišný. Samozřejmě vždy ovlivněný nabídkou příslušného ročního období. V zimě ale mívají jídelníček nejchudší, složený obvykle ze 42 % rostlinného, 20 % živočišného původu a zbytek 38 % tvoří odpadky jídel. Zajímavé také bývá, co v nuzném čase dokáží vše kolem břehů a u dna řek spolykat. Nejvíce semen všech možných druhů rostlin, hlavně plevelů, pak žaludů, bukvic, habrového semena, obilí a nemálo zelených částí veškeré vegetace. Z živočišné potravy v bahně vyčvachtají pár larev různého vodního hmyzu, sem tam pijavku nebo měkkýše či malého obojživelníka. Zdá se, že také často slídí dále od břehu, kde objeví někdy promrzlého hraboše a zbytky mršiny zajíce anebo bažanta, uhynulých po honě. Nemálo významnou součást jejich zimní stravy tvoří odpadky jídel, které buď dostávají od lidí, nebo si za nimi létají večer k městským skládkám, někdy i ke kanálům ústícím do řek.