ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Nová strategie budování liščích nor?

Josef JIRÁSEK
Reaguji na článek Ing. Bc. Honzírka v Myslivosti 5/2004 pod shora uvedeným názvem. Pokud by jej zpracovával začínající myslivec, asi bych nad ním pouze mávl rukou s poznámkou „hochu, ještě se musíš hodně učit“. Dovětek pod jménem autora článku, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav ochrany lesů a myslivosti, mne však přinutil vzít do ruky pero a opravit chyby a omyly jichž se autor článku dopustil. Předpokládám totiž, že z tohoto pracoviště by měly být předkládány fundované a nikoli nahodilé a z kontextu vytržené informace.
Autor se nás pokouší přesvědčit o tom, že si lišky v důsledku změněných životních podmínek (zvýšených početních stavů a pod tlakem civilizačních faktor) vybudovaly novou strategii při budování svých nor.
Aby moje oponentura měla hlavu i patu, je nutno uvést několik informací a čísel. Od roku 1963 si vedu vlastní statistiku o ulovených liškách. K dnešnímu dni činí počet úlovků 437 ks. Z tohoto počtu připadají dvě třetiny na jarní a zimní norování. Číslo to není sice rekordní, ale vzhledem k délce trvání záznamů má svoji vypovídací hodnotu.
Do poloviny sedmdesátých let se norování odbývalo výhradně v lesních honitbách. Následně jsem byl stále častěji zván se svými jezevčíky k norování do polních honiteb, kde se počala tzv. "osazovat" liščí populace. Přispěly k tomu zejména nově budované melioračí kanály, ale i samotní myslivci, kteří své honitby začali pravidelně navštěvovat až v době odstřelu srnčí zvěře, tedy v době, kdy byla liščata již značně vyspělá. A to byl také jeden z hlavních důvodů, že se nepodařilo pozdním norováním eliminovat celý vrh liščat. Dostatek klidu a potravy, velkoplošné hospodářství, vysoký počet neodlovených jedinců spolu s dalšími faktory, napomáhalo k soustavnému rozšiřování liščí populace v polních honitbách. Ani hustá síť melioračních kanálů již nestačila v polích pokrýt potřeby zvyšujících se stavů lišek, proto si vybudovaly nory v remízech, větrolamech, úvozových cestách, nebo na jiných buření porostlých hospodářsky nevyužívaných plochách. Až potud lze s autorem článku souhlasit.
Strategie chování lišek i za těchto změněných podmínek však zůstala stejná a neměnná, což následně osvětlím.
Kaňkování lišek, lépe řečeno snaha o vytvoření párů začíná již od poloviny prosince. V této době nikoli liška, ale lišák tzv. "čistí", prohrabává nory v klidových částech honitby, což lze odvodit z úlovků v té době hrabajících lišek (vždy lišáci). Tam, kde je dostatek nornišť, lišák takto připraví alespoň tři nory a fena si pak vybere tu, která jí nejvíce vyhovuje, mnohdy značně daleko od polí. Starší feny vrhají liščata o něco dříve než fenky mladé, rozdíl mezi těmito vrhy však nebývá delší jak čtrnáct dnů a všechna liščata jsou vždy vržena nejpozději do konce měsíce března. Přibližný datum vrhu liščat lze odvodit po jejich vynorování (nevidomá, černá, červená...).
Od doby, kdy již liščata začínají přijímat masitou potravu, fena noru opouští, zdržuje se na povrchu a pomáhá lišákovi lovit, neboť až do této doby se o přísun potravy kojící feně stará výhradně lišák. V této době již nároky liščat na potravu trvale stoupají a zejména vzdálenost nory od zdroje potravy (okraje lesa, pole), nutí lišku převést liščata z této "mateřské nory" co nejblíže ke zdroji potravy a budoucímu prostoru, kde bude učit liščata samostatně lovit. Tato fáze nastává zhruba v druhé polovině měsíce května, kde začneme nacházet v okrajových částech lesa "osazené", do té doby tzv.mrtvé, prohrabáním nepřipravené nory, v nichž se zdržují výhradně liščata. V období měsíce června se již liščata trvale zdržují na povrchu a tyto "náhradní nory" využívají pouze jako úkryt před nepohodou (letní bouřka, déletrvající deště, lidská činnost na polích, kde se do té doby liščata zdržovala).
Tam, kde nory v okrajích lesa nejsou, vyhrabe lišák, pouze pro tyto účely, mělkou, nepříliš dlouhou noru, zpravidla o jednom vsuku. Podstatný rozdíl mezi norou "mateřskou" a "náhradní" je v tom, že v bezprostředním okolí mateřské nory i v ní samotné je mnoho zbytků potravy, kdežto u nory normální již tyto zbytky nenajdeme. Dospívající liščata jsou vůči sobě při konzumaci donesené potravy stále agresivnější, proto ji oba rodiče odkládají do volného prostoru mimo noru, čímž nutí liščata, aby si ji sama vyhledala a byla jim zamezena koncentrace na malém prostoru, právě kvůli oné vzájemné nevraživosti.
V této době se jak dospělé lišky, tak i liščata nejvíce hlasově projevují a ten, kdo tyto hlasy dobře zná a neplete si je s hlasovými projevy divočáků, přítomnost lišek v daném prostoru při podvečerní a ranní návštěvě honitby bezpečně odhalí.
V tomto příspěvku nelze rozvést další podrobnosti podtrhující shora uvedené, proto se omezím na stručné objasnění chyb a omylů, kterých se autor článku dopustil.
Předně, dospělé lišky se zdržují trvale na povrchu, nikoli v norách. Výjimku tvoří krátké období péče o potomstvo (liška tři neděle až měsíc podle rozsáhlosti norniště), dále při dlouhotrvajících deštích, poté co je zvednuta z denního zálehu a pronásledována psy, v zimě pak při déletrvajících mrazech nad -10 °C, při padání "koláčů" mokrého sněhu ze stromů a v době výběru "mateřské nory" v době kaňkování.
Liška vrhá liščata v pečlivě vybrané mateřské noře v klidném prostoru honitby, kterou vždy tvoří několik vsuků, liščata jsou vždy vržena nejpozději do konce měsíce března.
Všechna další zjištění výskytu liščat, např. pod hromadami klestu, rampami dřeva a dalších "primitivních místech" jsou nikoli mateřskými norami, ale místy náhradního převedení liščat, neboť liška velmi citlivě reaguje na rušivé vjemy v okolí mateřské nory (lesnická a jiná lidská činnost).
Nory, které autor článku uveřejnil, jsou pouze a výhradně norami náhradními, sloužící ke krátkodobému úkrytu liščat před nepohodou. V takovéto noře může norovat jedno až tři liščata po letním prudkém lijáku, kam se ale musí vyrazit ještě v průběhu deště, jinak po vysvitnutí sluníčka najdeme noru opět prázdnou. Pouhá logika by měla autorovi článku napovědět, že jím zadokumentované nory v polích jsou vytvořeny až po narození liščat, neboť při zemědělské úpravě půdy (setí jařin, kukuřice.), by byly tyto nory zničeny.
Závěrem bych si proto dovolil poopravit název autorova článku na "Trvalá a neměnná strategie lišek při budování nor" s dovětkem "bez ohledu na změnu životního prostředí a početních stavů lišek v naší kulturní krajině."
Zpracování dat...