ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Právo na volnou krajinu

Ing. Luděk KRÁLÍČEK, vedoucí oddělení myslivosti, střelectví a ekologie
V květnu tohoto roku se Českomoravská myslivecká jednota připojila ke kampani občanských sdružení „Právo na volnou krajinu“. Současný stav kampaně mezi myslivci se dá označit přinejmenším za rozpačitý. Osobně jsem měl pouze jeden telefonát s řadovým myslivcem ohledně tohoto tématu. Na sekretariát ČMMJ v současnosti (9.10.) dorazil pouze jeden podepsaný petiční arch připojující se k této kampani. Máme ale i informace, že kampaň se postupně projednává na jednotlivých Okresních mysliveckých spolcích a v místních Mysliveckých sdruženích.
Opět se potvrzuje, že se myslivecká veřejnost neumí důrazněji postarat o svoje práva, neumí účinně prezentovat svoje názory na veřejnosti a víceméně rezignovaně očekává příchod věcí příštích. To se nejedná pouze o tuto kampaň.
Výstavba silnic, dálnic, průmyslových podniků, skladů, sportovišť a lidských sídel na zemědělské půdě postupně graduje a naopak se plíživě zmenšuje plocha honebních ploch. Nejedná se o desítky ani stovky hektarů, ale rovnou o tisíce hektarů, které jsou nenávratně ztraceny pro výkon práva myslivosti, nehledě na destrukci krajinného rázu naší krásné země. Myslivecká sdružení jichž se týká tato přebujelá výstavba, pouze výjimečně vstupují do správních řízení, ačkoli jasně splňují podmínky vstupu do těchto řízení a rezignovaně přijímají negativní dopady těchto jevů na svou činnost.
Pravým opakem v přístupu k této problematice jsou nevládní organizace typu Hnutí Duha, Arnika apod., která investorům jejich činnost zásadním způsobem komplikují a i když ve většině případů "prohrají" dosahují alespoň dílčích úspěchů. Některé nevládní organizace na ochranu přírody také postupně a účinně vytlačují myslivce na okraj společnosti a prosazují svoje témata a náhled na věc v odborných otázkách ekologie a myslivosti, ačkoli odbornost většiny členů těchto sdružení je přinejmenším sporná a spočívá vlastně jenom v tom, že "milují přírodu". Tito lidé z města často nemají ani ponětí o vztazích v ekosystémech a skutečném stavu přírody a jednoduše papouškují často nepodložené teze svých leaderů.
Chápu letargii některých myslivců v atmosféře postmodernistického pojetí světa, které staví myslivce do role vděčných mediálních otloukánků nebo v lepším případě anachronicky přežívajících reliktů minulých století. Je ale na čase se probudit a tento náhled změnit. K tomu nám účinně může napomoci i kampaň "Právo na volnou krajinu", kde se můžou myslivci prezentovat jako moderní lidé s nadhledem a odbornými znalostmi prohloubenými dlouholetou činností ve prospěch přírody a celé společnosti. Správnou cestou je také spolupráce s nevládními organizacemi na ochranu přírody např. ČSOP a Ochranou fauny ČR, které neprosazují fundamentalistické antimyslivecké názory a v přírodě skutečně pracují, nikoli jen řeční v záři televizních kamer, nebo na tiskových konferencích.
Jaká má tedy být krajina podle představ českých a moravských myslivců? Nejspíš krajina, která se nestala černou skládkou anebo sportovištěm bez pravidel. Krajinou, kde si slušný člověk může nasbírat borůvky nebo houby pro svoji potřebu. Krajinou kam si člověk může jít po práci odpočinout, aniž by obtěžoval ostatní hlukem nebo volně pobíhajícím pitbullem. Krajinou - domovem, který se ze dne na den nezmění v oplocenou vyasfaltovanou plochu, nebo betonovou krabici s billboardem v pozadí. I toto jsou témata, která můžeme v rámci kampaně plně rozvinout, každý na své úrovni ve prospěch českomoravské myslivosti.
Musíme si uvědomit, že vymezení soukromých pozemků ploty jako je známé z některých zemí západní Evropy, je otázkou přežití myslivosti jako takové v podobě, která by zaručovala bezproblémový výkon práva myslivosti. Vzpomeňme si jenom jaký odpor laické veřejnosti vyvolávalo schválení vstupu myslivců na soukromé nehonební pozemky při dohledávání poraněné nebo ulovené zvěře v roce 2001, při projednávání nového Zákona o myslivosti.
Volný vstup do krajiny při respektování práv vlastníků pozemků s vědomím, že moje práva končí tam, kde neoprávněně omezují další návštěvníky přírody, vše zaručené Ústavou ČR. To je hlavní cíl kampaně, která jestliže bude úspěšná, zaručí našim dětem a vnukům práva, která jsme po celý život užívali jaksi mimochodem. Jsou to ale práva, která jsou ze dne na den ohroženější a omezenější, ačkoli právní úpravy na volný vstup zaručují např. Lesní zákon, nebo Zákon na ochranu přírody.
Zvláště ve stínu úspěchu iniciátora kampaně Ochrany fauny ČR, která získala na petiční archy již stovky podpisů je součastná bilance aktivity myslivců v kampani tristní. Nechci jako koordinátor ČMMJ lámat hůl nad dosavadním přístupem myslivců ke kampani "Právo na volnou krajinu", nic není ztraceno, kampaň není zatím časově omezena, potrvá do předpokládaného otevření Ústavy, takže se dá konstatovat, že šance ještě nebyla promarněna a leccos se dá vylepšit a napravit. Chtěl bych tedy všechny myslivce požádat, aby se k této kampani připojili a zaslali na adresu sekretariátu ČMMJ podepsané petiční archy (petiční archy byly zaslány na jednotlivé Okresní myslivecké spolky, nebo jsou ke stažení na webových stránkách ČMMJ). Chci také požádat nejširší mysliveckou veřejnost, aby se téma volného vstupu do krajiny objevovalo všude, kde myslivci vystupují na svých akcích nebo když mohou prezentovat svoje názory v tisku.
Na závěr bych ještě chtěl říci. Neodsuzujme ty, jenž se k této kampani nepřipojí, každý má nárok na svůj názor a jeho důvody mohou být oprávněné, zvláště po zkušenostech s různými typy vandalů, kteří volný vstup zneužívají v každém možném směru a nejsou ochotni omezovat svoji bezohlednost za žádnou cenu. Každého ztraceného podpisu na petičním archu je ale škoda. S potenciálem téměř 100 tisíc členů ČMMJ se snad můžeme s touto ztrátou vyrovnat. Ve spojení s ostatními nevládními organizacemi, můžeme zrealizovat nejúspěšnější podpisovou akci v historii našeho státu a zásadním způsobem změnit image ČMMJ na veřejnosti.

Zpracování dat...