ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

ÚSPĚŠNÝ CHOV DAŇKŮ VE VOLNOSTI

Oldřich TRIPES / Myslivecký hospodář daňčí oblasti
V lednovém čísle časopisu Myslivost v roce 1997 byla uveřejněna obsáhlá informace o dobré spolupráci myslivců na Českobudějovicku při obnově chovu daňčí zvěře na 28 tisících hektarech od Novohradských hor až po Komařice. Byla to zpráva o počátcích fungování daňčí oblasti Kapinos, která byla ustavena a schválena v roce 1989. Stalo se tak po snaze několika mysliveckých nadšenců – Michala Jaroše, Hana Podoláka, Emila Zelinky a Oldřicha Tripese a byl to vlastně plod tehdejší Koncepce rozvoje myslivosti pro léta 1980-1990. Byla to snaha jednak regenerovat chov daňčí zvěře na Novohradsku, kde se v nevalné kvalitě ještě vyskytovala po předchozím chovu hraběte Buquoye, ale také zavést její kvalitní chov do oblasti Todeňské hory.
Nejdříve se podívejme trochu do historie
Z letitých záznamů se dočteme, že u Nových hradů byla obora pro daňky již v roce 1670. Z korespondence vedené mezi hlubockými Schwarzenberky a novohradským Buquoyem je patrné, že na obou panstvích byli již v roce 1917 chováni bílí daňci a v roce 1719 i daňci černí. Zvěř byla mezi jejich oborami vzájemně vyměňována. V roce 1888 byla poblíže vesnice Byňov založena obora KAPINOS o výměře 1155 ha a původně byla určena pro chov srnčí zvěře. V roce 1912 sem pak bylo převezeno 20 kusů daňčí zvěře z nedaleké zrušené obory Jakule-Hranice. V Kapinosu se zřejmě daňčí zvěři dařilo. Svědčí o tom knihy odstřelu. Ovšem jen z hlediska množství, zatímco o vynikajících trofejích nejsou žádné doklady. Po první světové válce byla obora zrušena a zbytky daňčí zvěře na konci 20. století nám sloužily jenom jako inspirace, protože při zakládání nového chovu musely být důsledně odloveny, aby nebyl narušován nový kvalitní chov.

Družný a poctivý přístup všech
Obnova chovu spočívala v založení dvou chovných obůrek, vzdálených od sebe vzdušnou čarou 20 kilometrů. Jedna byla v Kapinosu u Nových Hradů, druhá pak na úpatí Todeňské hory ve Stradově u Komařic. Do obůrek byla v roce 1991 dovezena velmi kvalitní zvěř z Kralické obory u Náměště n. Oslavou, ze Sedlice u Blatné, do Stradova pak ještě chovný daněk ze Staré obory z Hluboké nad Vltavou.
Vše bylo velmi náročné finančně i pracovně. Zpočátku se na všem podíleli členové devíti mysliveckých sdružení a tehdejší Lesní závod Nové Hrady, poté 19 a ještě později 21 honiteb. A tady je namístě jmenovat další nadšené myslivce, kteří se na tomto úsilí nejvíce podíleli: na Novohradsku Ing. Karel Holakovský, František Král, Josef Máša, Jaromír Kejšar a později i Hubert Ottenschläger. U druhé obůrky v Todeňské hoře pak zejména Ludvík Capl, ale i otec a syn Kocmichové, Miloslav Filip, František Lecher, Lejškové, Sláva Weisfeit a mnoho dalších. Tady byly položeny základy i budoucí dobré spolupráce, která nese ovoce dodnes.

I chyby byly.
Přírůstek v obou obůrkách za dobu prvních pěti let byl vyšší než 70 kusů a normované kmenové stavy stanovené nejdříve na 90 a později na 135 kusů byly naplněny. V roce 1995 musel nastat v oblasti počátek lovu, samozřejmě po předchozím zrušení plotů obůrek a vypuštění daňčí zvěre do volné přírody.
Významným mezníkem bylo také sestavení Statutu daňčí oblasti, jakéhosi "jízdního řádu", který bude zajišťovat dobrou koordinaci sčítání zvěře, pravidla lovu, způsob tvorby plánů lovu i případnou koordinaci při lovu.
Na celostátní konferenci Daňčí zvěř '98 v Písku jsem byl nejčastěji dotazován a to s pochybnostmi, jak se nám může podařit dodržovat všechny přijaté zásady všemi uživateli honiteb. Tehdy jsem všechny po pravdě ujišťoval, že jsou všichni naprosto ukáznění a "poslušní", že se veškerá koordinace bez problémů daří.
Bohužel později se ukázalo, že i pochybovači měli pravdu. Na Novohradsku bylo poté vytvořeno více malých honiteb se soukromými nájemci a to naší společné věci velmi ublížilo a nakonec vedlo i k zániku oblasti na jedné třetině území.
Nicméně mezitím probíhal lov a učili jsme se nedělat chyby. Učitelem na dálku ve správném průběrném odstřelu nám byl uznávaný daňčí odborník Ing. Karel Klusák.
Ulovit bylo nutné ročně nejdříve 30 - 40, později 40 - 50 kusů, a tak k nějakým chybám došlo. Největší chybou byl lov špičáků, došlo k odlovení i několika daňků s dvojparožením, na Novohradsku bylo uloveno několik trofejových daňků brzy - v 5 - 6 letech., zatímco v oblasti Todeňské hory se podařilo lov oddálit až na 7 - 9leté daňky. Málo bylo uloveno starých daněl a vařečkářů.
Poté jsem doporučoval nelovit špičáky a naopak se nám podařilo více lovit daňky s jelenovitým parožím. Dost často se nám objevuje černé zbarvení, ačkoliv s takovou zvěří jsme chov nezačínali.
Oblast neoblast, daňkům se daří!
Horší však bylo, že nám byla "legislativně" zrušena oblast pro chov daň
čí zvěře. S platností nového zákona o myslivosti bylo nutno žádat znovu o její ustanovení, k tomu zase znovu sehnat mnoho razítek, a to se už nemohlo zdařit. Jednak Lesy ČR, s.p. dostaly zákaz dávat souhlas pro tvorbu oblastí pro chov jakékoliv zvěře a také několik honebních společenstev daňkům nepřálo, ačkoliv škody od nich jsou skutečně minimální. Potvrdila to i cílená inspekce vyslaná na nás z Hradce Králové.
Hledali jsme jinou cestu a našli - podle Občanského zákoníku § 829 - 841 ustavili uživatelé 14 honiteb na více než 16 tisících hektarů honební plochy "Sdružení pro chov daňčí zvěře v oblasti Trhosvinenska a Todeňské hory" s cílem kvalitního chovu daňčí zvěře s NKS 95 kusů.
Tedy bez Novohradska, kde k tomu nebyly ani podmínky, ani ochota. Škoda pro toto území - "Kapinos" byla nejen daňčí kolébka, ale také tradice.
Avšak dlužno poznamenat, že z území nové oblasti, kde nadále dobře funguje jako koordinace chovu i lovu, a je opět družná, dobrá a přátelská spolupráce, také pochází většina nejsilnějších trofejí.
Dokázala to velmi úspěšná výstava daňčích trofejí a shozů uskutečněná ve dnech 23. - 25. července 2004 v Kulturním domě v Trhových Svinech, ze které jsou i připojené fotografie. Těšila se velké pozornosti myslivecké i nemyslivecké veřejnosti. Přijížděli myslivci z různých míst v kraji, kteří by chtěli něco podobného zkusit.
Na výstavě bylo vystaveno 60 trofejí, tři vývojové řady chovných daňků a velké množství pozoruhodných shozů za 15 let chovu a 10 let lovu.
Když uvážíme, že v prvních letech se průběrně lovili jen mladí daňci, jsou procenta silných daňků vysoká: 25 % trofejí nad 150 bodů CIC, přes 18 % medailových, z toho 2 zlatí, 5 stříbrných a 4 bronzoví. Důležité však je, že další desítky silných a to i medailových daňků ve věku 5 - 6 let prochází hrdě našimi honitbami.
Dobrá věc se podařila. V době dalšího úbytku drobné zvěře je příroda obohacena o nádhernou zvěř daňka skvrnitého.
Zpracování dat...