ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Reakce na Zprávu ze služební cesty

Vladimír Broukal, jednatel ČMMJ
Reakce na Zprávu ze služební cesty
V čísle 12/2003 časopisu Myslivost byla uveřejněna zpráva ze služební cesty pana Oldřicha Tripese z OMS ČMMJ České Budějovice a zároveň i člena kulturně-propagační komise ČMMJ, který navštívil s mým vědomím záchrannou stanici handicapovaných živočichů v Nové vsi – Makově na okrese Písek.
Zpráva byla uveřejněna i přesto, že není naším obvyklým způsobem komentování výsledků jednotlivých služebních cest takto zveřejňovat a nechci sledovat a proč a jakým způsobem se do redakce dostala, ale reaguji na stanoviska, které jsem obdržel od vedoucího záchranné stanice živočichů v Makově pana Libora Šejny, na stanovisko Okresní myslivecké rady v Písku a na reakci na článek od paní Moniky Souhradové, jednatelky našeho okresního mysliveckého spolku v Písku, která se prohlídky areálu zúčastnila. A protože mám maximální snahu o objektivní nezávislé vysvětlení této sporné záležitosti, setkal jsem se s představiteli Českého svazu ochránců přírody a ve smyslu společné dohody a zájmu je naším cílem napravit některé nepřesné či špatně možno vykládající se informace.

Český svaz ochránců přírody je koordinátorem Národní sítě stanic pro handicapované živočichy v rámci České republiky a je nutno podotknout, že výsledky jejich práce jsou skutečným určením ochranářských aktivit široké skupiny dobrovolných ochránců přírody prováděných v praxi ve všech krajích naší republiky. A protože existuje mezi našimi organizacemi smlouva o spolupráci nikým nezrušená, byť z předcházejícího období, a protože obě naše organizace v řadě případů mají shodné názory na ochranu živočichů a ochranu přírody, budeme se snažit v časopise Myslivost ukazovat i na některé aktivity, které Český svaz ochránců přírody provádí.

Samotná záchranná stanice Makov je vedená panem Liborem Šejnou, který je současně též členem Českomoravské myslivecké jednoty a je též členem kulturně-výchovné komise v Písku. Ve své reakci se odvolává na záchranu více jak 850 živočichů, které se podařilo za života stanice více jak ze 60 % navrátit zpět do přírody. Stanice rovněž působí výchovně zejména na děti a mládež a právě v této záchranné stanici se po dlouhé době konalo okresní kolo soutěže o Zlatou srnčí trofej OMS Písek, což potvrzují i stanoviska ostatních pisatelů. Je nutno podotknout též to, že pan Šejna z informací, které jsem obdržel není fanatický ochranář, pracuje jako lesník a věnuje se myslivosti a ochraně přírody více jak 20 let. I okresní myslivecký spolek potvrzuje spolu s paní jednatelkou, že spolupráce se stanicí je velice dobrá. A protože píšeme do vlastního časopisu a domnívám se, že přesvědčujeme přesvědčené, osobně se panu Šejnovi za případnou újmu se zveřejněním údajů ze služební cesty omlouvám.

Ovšem musím též reagovat i na slova pana Oldřicha Tripese, našeho člena kulturně-propagační komise ČMMJ, předsedu KPK OMS České Budějovice a dlouholetého funkcionáře s mládeží obhajujícího zájmy Československé myslivecké jednoty, Českého mysliveckého svazu i Českomoravské myslivecké jednoty. Je to člověk, který svým rozsahem vědomí splňuje praktické i teoretické zkušenosti s myslivostí, ochranou přírody a přenášením těchto poznatků do široké nemyslivecké veřejnosti. Je výborným malířem, pisatelem do Českobudějovických listů, dopisovatelem časopisu Myslivost a skutečným myslivcem a ochráncem zvěře a přírody. A jestliže jeho slova zazněla kriticky v jeho zprávě ze služební cesty, pak zcela zásadně vím, že to nemyslel špatně, že nechtěl nikomu ublížit, ale že měl snahu určitou věc napravit. A tu věc vidím v tom, že není možné, aby z kdejaké honitby si občané sbírali nalezená srnčata, zajíčata či jinou zvěř bez vědomé uživatele honitby, či mysliveckého hospodáře. Ono se totiž může stát, že mezi těmi lidmi, kteří do stanic handicapovaných živočichů přináší nalezenou zvěř, budou též tací lidé, kteří svoji recidivou budou tyto živočichy vyhledávat a záměrně pod pseudoochranářstvím svého názoru je do této stanice přinášet. Domnívám se, že názor Českomoravské myslivecké jednoty a Českým svazem ochránců přírody je totožný a do výše uvedených stanic by neměli být předáváni živočichové podléhající výčtu zvěře zákona o myslivosti a když už, tak skutečně poraněná zvěř s evidencí o původu a osobě, která ji předala, případně s vyjádřením uživatele honitby.

Berme proto jednotlivé odstavce mého vysvětlení jako snahu o nápravu nedorozumění mezi stejnou skupinou občanů, kterým záleží, aby příroda v ČR v současné velikášské urbanistické nekoordinované době přežila pro budoucí naše pokolení a snažme se její čistotu nejen udržet, ale zlepšit.
Zpracování dat...