Když pan Brehm znepokojoval africkou zvěř svými úklady, nemálo se zlobil na tamního zajíce, jaký je to indolentní tvor, sotva že uzná za vhodné se před člověkem uhnout, a když utíká, jen tak jako by se mu nechtělo. Kousek poposkočí, pak zapanáčkuje a nechápavě kouká, co se to děje. Nanejvýš se schová do nejbližšího křoví, kde však zase vyčká, až ho člověk odtud znovu vypíchne. A mnoho se nepolepší, ani je-li po něm stříleno. Také mnozí z nás jsou ochotni považovat zajíce za hlupáka, pozorují-li, jak pevně drží při obnově, zdánlivě udivený čerstvě napadaným sněhem, anebo vidí-li často jeho bezradné počínání na společných lovech, kde se často vrhá smrti vstříc, vyhledávaje zrovna místa nejvíce ohrožená, či vbíhá bezhlavě zvenčí do leče, která se právě uzavírá.
Více >