Časopis Myslivost

I když zákon o oceňování majetku výslovně stanovuje, že nelze ustanovení zákona použít pro oceňování přírodních zdrojů, jsem toho názoru, že obecná ustanovení o způsobech oceňování majetku lze použít při oceňování legálně či nelegálně ulovené zvěře. Podle ust. zákona č. 449/2001 Sb. v platném znění (zákon o myslivosti) se stává ulovená či jinak zhaslá zvěř movitým majetkem uživatele honitby. Tedy v tomto případě nejde o oceňování přírodního zdroje, ale pouze o oceňování majetku legálního uživatele honitby.
Velmi problematickou otázkou je stanovení ceny ohrožených druhů savců a ptáků uvedených v seznamu, který je přílohou vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. S těmito druhy nelze volně obchodovat, nelze je lovit a nelze si je přivlastňovat. Tedy pro jejich ocenění nelze použít ani výše uvedené substituční předpisy, které se týkají oceňování majetku. Všichni tito živočichové nejsou zcela jasně definováni jako majetek někoho (státu), jsou "věcí nikoho", tj. přírodním bohatstvím.
Nejasnou právní situaci v oceňování škod na těchto druzích volně žijících živočichů lze vyřešit, podle mého názoru, jen obecně závazným předpisem podobně jako to je v jiných státech EU. Jeho vydání by mělo iniciovat MŽP.
Poněkud jiná situace je v oceňování druhů volně žijících živočichů, kteří jsou myslivecky obhospodařováni a loveni (zvěř podle ust. § 2, písm. a, zákona o myslivosti, ust.vyhlášky MZe. č. 245/2002 Sb. v platném znění)
V zákoně o myslivosti, je jasně definováno vlastnictví k ulovené nebo jinak zhaslé zvěři a jejich částí (§ 2, písm. h zákona). Právo myslivosti je souhrnem práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží .
Z dalších ustanovení zákona lze jednoznačně dovodit, že právo myslivosti je delegováno na konkrétního uživatele honitby, tedy osobu - vlastníka zvěře ulovené nebo jinak zhaslé zvěře a jejich částí (shozy). Ze zákona o myslivosti a předpisů vydaných na jeho provedení vyplývá, že povolenými způsoby lovu je jak lov odchytem, tak lov odstřelem. Tedy předmětem "přivlastňování si věci ze zákona" může být jak živá, tak zhaslá zvěř. Úmyslné či neúmyslné přisvojení si těchto věcí osobou neoprávněnou k výkonu myslivosti, je evidentně odcizením věcí s jasně definovatelnou hodnotou v penězích a tedy i škodou.
Podle § 56 zákona o myslivosti za škodu na zvěří odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Nárok na náhradu škody na zvěři má legální uživatel honitby. Pro uplatnění nároku na náhradu škody platí obecné předpisy, tj. Občanský zákoník.
Občanský zákoník rozeznává škodu přímou a ušlý zisk. Obě formy jsou rovnocené a existence jedné z nich není, podle platného práva, podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy. Z platného práva nelze tedy dovodit, že by podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu ve formě ušlého zisku byl též vznik skutečné škody. Škodou přímou je zmenšení majetku poškozeného. Škodou z ušlého zisku je to, čeho mohl poškozený dosáhnout nebýt škodní události. Stanovení výše ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě. Tedy, podle mého názoru, lze průkazně, podle ceníků poměrně přesně, pokud je k dispozici trofej nebo záznamy o zvěři, definovat kromě škody přímé nákladovým způsobem i škodu z ušlého zisku.
Podmínkou definice škody je její specifikace v penězích. Nemajetkové újmy (nejdou vyjádřit v penězích) povahu škody nemají.

Oceňování zvěře a škod na zvěři v oborách.
V řádně oplocené a obhospodařované oboře, lze zcela jasně a průkazně doložit nejenom stavy zvěře, ale i náklady na produkci jednoho kusu zvěře v návaznosti na jeho věk. Při oceňování jakékoliv škody na zvěři je tedy možno bez větších problémů použít nákladový způsob ocenění (Feuereisel, 2000). Podle mého názoru lze k takto stanovené škodě přímé dopočítat i škodu z ušlého zisku, tj. cenu za poplatkový lov, který by mohl být realizován nebýt škodní události (např. upytlačení zvěře, zaviněného úhynu apod.).

Ocenění zvěře v odchovnách a aklimatizačních obůrkách.
Tato zvěř je nezpochybnitelným majetkem vlastníka zařízení, není doposud vypuštěna do honitby, tedy se nestala "věcí nikoho" tj. "přírodním bohatstvím". Lze tedy jasně definovat její vlastnictví a podle účetní evidence jak cenu na její pořízení, tak i náklady na výchovu do určitého věku. Lze použít nákladový způsob nebo tzv. porovnávací způsob ocenění.
V případě připočtení škody z tzv. ušlého zisku (viz ust. §§ 442 a násl. občanského zákoníku) je nutno, podle mého názoru, doložit slovitelnost vypuštěné zvěře do honitby a tržby.

Ocenění škod na zvěři ve volných honitbách.
Ocenění zvěře ve volných honitbách má několik zásadních problémů. Jednak ve většině honiteb nelze přesně a průkazně doložit náklady na provoz myslivosti, a jednak lze poměrně těžko a zejména průkazně doložit stavy zvěře v honitbě během mysliveckého roku. I při povinném sčítání zvěře v celé honitbě jakýmkoliv ze známých užívaných způsobů, budou skutečné stavy zvěře někdy zpochybnitelné.
Podle mých zkušeností jsou náklady na provoz honitby u většiny uživatelů v účetnictví nepřesně a neúplně vedeny. Navíc existuje celá řada činností a prací, zejména v honitbách mysliveckých sdružení, které nejsou ekonomicky vyhodnocovány (např. hodiny odpracované při přikrmování zvěře) a uváděny v nákladech na provoz honitby.
Tedy ve volných honitbách použití nákladového způsobu ocenění je vždy nepřesné a při eventuálním soudním projednávání škod na zvěři těžko obhajitelné.
Metodu tzv. "navrácení do původního stavu" (Mařík, 1998), která je určitou modifikací nákladové metody lze snad použít u škody na zvěři, se kterou se běžně obchoduje (např. daňčí zvěř) a následné použití takto získaných finančních prostředků. Jak je výše uvedeno, je dost těžko obhajitelné i jakékoliv "navrácení do původního stavu", vzhledem složitostem v prokázání skutečných stavů zvěře v honitbě ke dni ocenění.
Pro oceňování zvěře ve volných honitbách doporučuji použít metodu porovnávací, tj. metodu která vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným předmětem ocenění a cenou sjednanou při jeho prodeji (viz ust. § 2, odst.3 písm. c zákona o oceňování majetku.)
Jak je výše uvedeno ulovená nebo jiným způsobem lapená živá nebo usmrcená zvěř je movitou věcí a majetkem uživatele honitby. Tedy porovnáním aktuálních cen ke dni ocenění obchodních organizací lze přesně stanovit její hodnotu či cenu a tím i tzv. škodu přímou. Pokud je k dispozici kus zvěře, není problém zjistit jeho hmotnost. Pokud není k dispozici kus zvěře k posouzení, je možno pro kvalifikovaný odhad hmotnosti použít mysliveckou evidenci uživatele honitby. Totéž platí i pro trofej.
Podle ust. § 36 zákona o myslivosti je uživatel honitby povinen každoročně vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě, včetně plánu lovu druhů zvěře, které mohou být v honitbě uloveny. Odsouhlasený plán mysliveckého hospodaření je pro uživatele závazný a jeho plnění může být vynuceno orgánem státní správy myslivosti.
Tedy dojde-li k neoprávněnému lovu zvěře nebo jiné škodě na zvěři, o tuto zvěř, může legální uživatel honitby méně lovit. Počet jedinců druhů zvěře určených k lovu v honitbě by měl být nepřekročitelný (pokud se plánuje správně).
Tato skutečnost a také povinnost daná zákonem, dodržovat pod hrozbou sankcí normované stavy a plnit schválený plán lovu, je ex fide východiskem pro ocenění tzv. škody z ušlého zisku, tedy toho, co mohl poškozený dosáhnout nebýt škodní události. Opět porovnávací metodou lze ocenit výši škody z ušlého zisku, tj. ceny poplatkového lovu za neoprávněně ulovený či jinak padlý kus zvěře.

Rekapitulace na závěr
Škodou přímou je cena zvěřiny (kg x aktuální cena na trhu) a eventuální další náklady, které mohou uživateli honitby vzniknout v souvislosti s řešením škody (např. náklady na asanaci nelegálně ulovené zvěře či znehodnocené zvěřiny, náklady na znalecký posudek, náklady na provoz motorového vozidla atd.)
Škodou z ušlého zisku je cena možného poplatkového lovu.
Celková škoda, vzniklá legálnímu uživateli honitby, je potom součtem škody přímé a škody z ušlého zisku.
Příklad:
Volně pobíhajícím psem stržen srnec, věk 1 rok, špičák do 5 cm, hmotnost 13 kg. Zvěřina znehodnocena (ke konzumaci lze použít jen zvěřinu ze zvěře ulovené legálním způsobem)
Výkupní cena zvěřiny - 90 kč/kg 1170 Kč
Náklady spojené s asanací kusu 1000 Kč
Náklady na znalecký posudek 1000 Kč
Celkem škoda přímá 3170 Kč
Obvyklá cena poplatkového lovu
(zjištěná u nejméně 3 organizací, průměr) 1000 Kč
Celkem škoda z ušlého zisku 1000 Kč
Celková škoda činí 4170 Kč

Ve smyslu Iura novit curia (práva pozná soud) existuje v naší republice již několik rozsudků soudů, kterými je takto pojaté ocenění zvěře akceptováno.
První ocenění zvěře může, např. do protokolu Policie, sdělit poškozený - uživatel honitby. Pro případné přestupkové nebo soudní projednávání škod na zvěři je průkaznější znalecký posudek znalce v oboru myslivost - specializace škody na zvěři. Seznamy znalců jsou k dispozici u Okresních soudů.