Tahle chvíle, těsně po výstřelu, je vždy plná obav a nadějí, však to znáte. Copak o to, pokud vidíte, že zvěř zhasíná „v ohni“, tak je to dobré. Nebo když prudce vyráží a klesá až po chvíli, což sice už třeba není mnohdy vidět, ale někdy to lze slyšet, pak je taky vše v pořádku. Jindy ovšem zvěř jakoby nereaguje, jen uskočí do krytu a kde nic, tu nic. Ještě horší je to s divočáky. Loví se zpravidla v noci, takže výstřel většinou oslepí oko myslivce a rachot odbíhající tlupy přehluší případné odkazování uloveného kusu. Všichni zkušení zelení mládenci však ví, že nezbývá než počkat, a protože vystřelenou kulku, stejně jako vyslovené slovo, nelze vzít zpět, napoví až nástřel. Přesto všichni věříme, že nás ta naše oblíbená zbraň opět nezklamala a touto vírou se uklidňujeme celou dobu onoho povinného čekání po výstřelu.
Více >