Březen / 2006
Klepetáči v jarní vodě
Jan Rys
Jarní sněhová voda propláchne všechny toky řek, potoků i lesních potůčků a místy tu i tam se zklidní do průzračně prosvětlených úplavů či tůněk. V tento čas bývá největší příležitost v některých vodách zahlédnouta opět se seznámit s naším největším korýšem – rakem. Celý rok aktivně žije jen v noci, za dne se skrývá pod podemletými břehy v děrách nebo při dně pod kameny. Zjara často ale porušuje svůj vrozený řád tvora určeného pro noční toulky. Po delším zimním spánku a půstu je hodně vyhladovělý; nejednou tedy opouští svůj úkryt za denního světla, aby slídil po potravě. V ten čas máme jedinečnou možnost se obeznámit se všemi raky, kteří u nás žijí.
Původními našimi raky byli - nejrozšířenější rak říční (Astacus astacus) a poměrně vzácnější rak kamenáč (Astacus torrentium). Na přelomu předminulého století je skoro vyhubilo nadměrné lovení a pak ještě jejich populaci oslabil celoevropský račí mor. Rybáři si proto jako náhradu do našich vod přivezli z Haliče - Podkarpatské Rusi raka bahenního (Astacus leptodactylus), který se jevil houževnatější a snášel i méně prokysličenou vodu. Jako svědek oněch dob dodnes místy přežívá. V sousedním Německu si rybáři zase vyhlédli pro svá jezera a řeky severoamerického raka (Orconestes limosus) a dovezli si ho ve větším množství, aby byl vysazen po celé zemi. Brzy tu zdomácněl a bez problémů se také množil. Nikdo ale od něho nečekal sklony k větší migraci. Povodím Labe se dostal až k nám do severozápadních Čech. Je velmi podobný našemu rakovi říčnímu, liší se jen menším vzrůstem a příčnými červenými skvrnami na zadní části těla. Dokázal se přizpůsobit i většímu znečištění vody, než snášejí naše původní druhy raků. Do některých zemí Evropy byl introdukován další druh velkého korýše; rak signální (Pacifastacus leniusculus) a tak není vyloučeno, nebo snad jen otázkou času, kdy se i on u nás objeví a obohatí naši vodní říši.
Co raci potřebují mít ke svému zdárnému životu: klidné nerušené životní prostředí a stálou čistotu vody. Někteří proudí přirozenými křivolakými koryty řek nebo potoků s dostatkem úkrytů, jiným druhům postačí neznečišťované rybníky, přehradní jezera nebo zatopené lomy s členitými břehy pro schovávačky hlavně v době převlékání krunýřů. I když rak nalezne vhodnou niku k životu, nemívá nikdy na růžích ustláno. Temná voda skrývá vždy spoustu predátorů v podobě pstruhů, úhořů a mníků, nebo jen dravých vranek, na které při lovu málokdy platí račí "finta" - nečekané zpětné mávnutí ploutvovitého zadečku.
Text a snímky Jan RYS