Časopis Myslivost

"Já jim to nedaruju! Ta jejich valná hromada skončí nevalně, to jim teda garantuju," svěřoval se Emil pivní pěně třetího půllitru jedenáctky Pernštejn. Popíjel ve výčepu hostince "U šejdíře", zatímco z vedlejšího sálu k němu doléhaly útržky bohaté diskuse na valné hromadě Honebního společenstva Bory-Borky-Borečky. "Já jim ukážu, nepustit mě tam! To jim přijde draho!" pokračoval v monologu, který zaslechl hostinský Macek, vracející se ze sálu s plným tácem prázdných pivních sklenic: "Co si to tu brumláš, Emil? Komu co přijde draho?"
"Nepustili mě dovnitř, rozumíš, Macku? Starej Prolák mě vod dveří vyhodil jak hluchej cesťáka s rádiama! Prej že nemám pozvánku. To teda eště bude litovat!" vytáčel Emil sám sebe. "A máš ji?" věcně poznamenal hostinský už cestou k pípě. "Nemám," musel připustit odstrkovaný host. "No tak vidíš! Starej Prolák to udělal správně." "Jenže proč jsem ji neměl?" vzplanul ale zase Emil: "Proč, když mi kus revíru patří? To mi vysvětli!" "No, von to není kus, jenom kousíček. Ale stejně pláčeš nad špatným hrobem. Jak já to mám vědět?" přestávala už Macka tahle debata bavit. "Protože je to podraz!" odpověděl si Emil sám. "Když mám v honitbě pole, přece mě musej na valnou hromadu honebního společenstva pozvat!"
"Musej, nemusej, to není nic pro mě. Já znám předpisy jak vést hospodu, ne jak vést honitbu," poznamenal jen nad roztočenými půllitry hostinský. "Byl to podraz a já jim to nedaruju," trval na svém Emil. "Budu je žalovat! Tak mi natoč ještě jedno." Macek už jen pokrčil rameny a točil a točil .
"Tak proč mě nepustili dovnitř?" položil Emil už asi popáté stejnou otázku na nejbližší schůzi Mysliveckého sdružení Bory-Borky-Borečky, kde předseda informoval o průběhu oné valné hromady. "Protože jsi neměl pozvánku," trpělivě opakoval předseda sdružení a současně místostarosta napadaného honebního společenstva. "A proč jste mi ji neposlali, no?!" "Protože nejsi členem společenstva." "Jak můžu nebejt s polema v honitbě? To mi vysvětli!" útočil dál vlastník hektarů, začleněných skutečně do uvedené honitby.
"Emile," povzdechl si Dalibor, nejstarší člen mysliveckého sdružení. "Tak znova, já si tvůj případ přesně pamatuju. Pole jsi získal před dvaceti lety, to žádný společenstva nebyly a ty to dobře víš." Emil jen přikyvoval a nestor místních myslivců pokračoval: "Když jsme v devadesátýmdruhým honební společenstvo zakládali, nejevil jsi zájem, že prej na hlouposti nemáš čas. Spíš se ti nechtělo pomáhat - tak ses členem nestal." "A nejsi ani teď," převzal štafetu vysvětlování zase předseda, "když jsme vlastně neměli důvod něco měnit - ani honitbu, ani společenstvo, jen to uvést, jak se říká, do souladu s novým zákonem. Musel by ses sám přihlásit a to jsi neudělal. Jasný?"
"Mně je jasný akorát to, že je to podraz, kterej jim nebo vám, jak chceš, předsedo, nedaruju. Já tu valnou hromadu zažaluju! Buď bude se mnou nebo vůbec. Neplatná a nevalná," zalíbila se Emilovi slovní hříčka valná-nevalná.
"Neblázni, Emil," přidávali se další členové sdružení. "Vždyť tím můžeš poškodit i nás, myslivce, a tedy sebe. Máme podepsanou smlouvu o pronájmu, všechno je ouřadem odklepnutý a vůbec není dobrý do toho šťourat. Kdo ví, kdo se toho ještě chytí . A kolik těch polí máš, ty kulaku?" "Tři hektary," přiznal majitel pozemků. "To ti těch asi padesát kaček ročně za to stojí?" ptal se další z jeho kolegů. "Mně nejde o prachy, ale o princip. Proto zažaluju a zažaluju," prohlásil hrdě Emil.
"Tak pojďme k dalšímu bodu," povzdechl si předseda a pokračoval v informacích na schůzi. Raději se už ani nevracel k tomu, že Emil bude dostávat nájemné i jako nečlen - když mu šlo hlavně o princip. Byl přesvědčen, že Emila ten jeho záchvat principiálnosti přejde a bude klid. Ale to se mýlil.
"Co to, prosím tě, tak dlouho smolíš?" ptala se Emila jeho žena, nezvyklá, že by se moc zabýval psaním. Sem tam přání příbuzným, případně ještě tak žádost o dotace. "Podklady pro advokáta," přiznal bez mučení Emil. "Budeme žalovat valnou hromadu honebního společenstva, že jako neplatí, když mi neposlali pozvánku. Já jim ten podraz nedaruju. Protože jsem vlastník pozemků a jako takovej do honebního společenstva patřím." "Ježíšku na křížku, to sme tak bohatý, abysme utráceli pro nic za nic za advokáta? Víš, co si dneska berou?" zhrozila se žena. "Vím a zaplatím," pravil rozhodně Emil a pak už méně jistě pokračoval: "Však se to v nájemným za ty roky vrátí ." Žena jen spráskla ruce: "Koho já jsem si to vzala! Neblázni, Emilku, vždyť s náma celá vesnice nebude mluvit, když tomu společenstvu i myslivcům budeš dělat hamáry! Tahat se se sousedama po soudech, to abych se hanbou propadla! Nemůžeš se tam prostě dodatečně přihlásit, když už tam mermomocí potřebuješ být, nějak se domluvit?" "Můžu, nemůžu, to je jiná věc. Ale nenechám ze sebe dělat onuci, když mám v honitbě pole. Ať se chytěj za nos - bude hezky nová hromada, už opravdu valná," ukončil manželskou debatu rozhodně Emil a pokračoval v práci s papíry: "A udělej mi silný kafe, dneska půjdu asi pozdě spát." Jeho manželka, jako zatím všichni, co narazili na jeho těžko pochopitelnou neústupnost, si jen povzdechla a dala vařit vodu.
"Podívejte se, milý pane kliente," pravil opatrně zkušený advokát, když dočetl Emilovo "podání", "po pravdě vám říkám, že to nejspíš prohrajeme. Podíval jsem se trochu na ty zákony o myslivosti, když jste mi volal, a ono to vaše honební společenstvo má asi pravdu." "Milý pane doktore," opáčil Emil s pocitem, že se prostě už nedá couvnout, "já vás neplatím, abyste mi tu žalobu rozmlouval, ale abyste ji za mě podal. Aby ta valná hromada byla nevalná! Protože to byl na mě podraz a ten já jim nedaruju!" "Jak myslíte," pokrčil advokát jako všichni rameny, "ale mojí povinností bylo upozornit vás, že nejspíše jdeme do ztraceného boje. Chcete-li ale být Donem Quijotem, za to palmáre vám klidně budu dělat Sancho Panzu. Třeba ty větrné mlýny porazíme." "U nás tedy byl mlejn jen vodní," pravil na to po chvíli Emil, pro kterého začala být právníkova řeč až příliš složitá i bez paragrafů, "ale ten vyhořel už v sedmdesátýmpátým." "My nejspíš vyhoříme taky, ale proti gustu žádný dišputát," pokračoval jeho partner a začal sepisovat žalobu. A měl pravdu, u okresního soudu opravdu vyhořeli, ale Emil se do valné hromady bez pozvánky pro sebe zakousl jako bulterier do postřeleného kňourka, a tak se podávalo odvolání k vyššímu, tedy krajskému soudu.
Tam to byla stejná písnička, takže ji můžeme zkrátit: "Vážený soude, to je přece nespravedlivý, když mi patří pozemky v honitbě a nepozvou mě na valnou hromadu honebního společenstva! Copak mám menší práva než ostatní vlastníci? Nač pak máme ústavu? Tenhle podraz jim nedaruju, kdybych měl kvůli tý jejich nevalný hromadě psát až do Bruselu!" rozčiloval se Emil v soudní síni. Když to zase prohrál, jak předem varoval jeho advokát, do Bruselu - možná myslel spíše Štrasburk - nepsal, ale do Brna ano: dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten podraz jim opravdu nechtěl darovat .
Ale ani tam neuspěl. A proč? Stručně řečeno: podle přechodných ustanovení nejnovějšího zákona o myslivosti se již existující honební společenstva novou legislativou řídila od data jeho účinnosti. Nebyl tedy žádný důvod měnit jejich členskou strukturu a oslovovat s nabídkou členství ty vlastníky pozemků, kteří dosud členy nebyli (což byl i případ Emila, ať už jeho dřívější "nevstup" do společenstva měl jakoukoliv příčinu). Nebyl proto ani důvod zvát ho, jako nečlena, na valnou hromadu a do třetice neměl Emil, jako nečlen, ani právo domáhat se u soudu její neplatnosti (neměl k tomu "aktivní legitimaci" - tak se tomu říká v právnické mluvě, která není zdaleka tak líbezná jako mluva myslivecká, ale pro laika stejně nesrozumitelná). Takže nevalně neskončila valná hromada, ale sám Emil.
"Tak co, Emil, tos jim to teda nedaroval," poznamenal ironicky hostinský Macek, když před něj kladl dalšího "pernštejna". "Stejně je to nespravedlivý! Však taky denně píšou noviny, že naše soudy nestojej za nic - a maj pravdu," bručel Eman spíš k pivu než k hostinskému. "Buď rád, že nepíšou o troubovi, co kvůli principu zadlužil barák," zachechtal se Macek a nesl piva k dalším stolům. Ale co! Protože furiant Emil vlastně nakonec nikomu neublížil, jen zabral honebním funkcionářům trochu času, a protože jinak to byl spolehlivý myslivec a dobrý hospodář, sousedům ho přišlo spíše líto, opravdu se totiž kvůli všem nákladům na soudní řízení zadlužil, a dělali jakoby nic. Jen jeho žena s ním pár týdnů nemluvila a míval studené večeře .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 22 odst. 2, 3 a 8 (jednání valné hromady - její svolání, hlasovací právo na ní a možnost usilovat o její neplatnost), § 26 (členství v honebním společenstvu), § 69 odst. 2 (přechodná ustanovení - již existující honební společenstva) zákona o myslivosti.

Na motivy skutečného judikátu publikovaného v Databance judikatury (vydává LexisNexis CZ) připravil Jaroslav ŠPRONGL
Kresba Petr Slaba