Časopis Myslivost

Zkonstruovat dokonalou střelu není vůbec jednoduché. Na střelu jsou kladeny velmi protichůdné požadavky. Střely musejí být dostatečně pevné, aby pronikly do dostatečné hloubky, nejlépe do obou polovin těla zvěře, které musí narušit, protože je každá ovládaná zvlášť jednou polovinou mozku. Pevnost střely nejvíce ovlivňuje tvrdost olova jádra, konstrukce a tloušťka pláště a především spolehlivost spojení pláště s jádrem. Střela musí být dostatečně tvrdá a pevná, aby pronikla i přes silnější kost nebo přes kloub. Na druhou stranu se musí mírně rozložit, zvětšit svoji plochu pro předání energie i při průchodu měkkými tkáněmi. Tomuto procesu zachování celistvosti a současně částečné deformaci říkáme řízený rozklad střely. Splnit požadavek pevnosti střely a současně jejího rozkladu není vůbec jednoduché. Těmto požadavkům nejlépe vyhovuje dvoujaderná střela.
Jsou to vlastně dvě střely v jedné. V přední části je umístěno jádro z měkkého olova, které se příslušně po nárazu deformuje a v zadní části je olovo tvrdé, které zabezpečí pevnost a celistvost střely pro patřičnou průraznost. Jádro má být v plášti střely uzamčeno, aby nedošlo k jejich vzájemnému oddělení. Nejlépe, pokud jsou jádra ještě oddělena přepážkou v plášti. Potom je celistvost naprosto zaručena.
První, kdo rozpoznal potřebu konstrukce jádra střely se dvěmi vlastnostmi v jednom byl německý konstruktér střeliva Wilhelm Brenneke, který svoji dvoujadernou střelu TIG zkonstruoval už v roce 1917 a osadil do náboje 7 x 64. Tato střela se vyrábí dodnes a patří k nejlepším.
Dalšími faktory ovlivňující ranivost je průměr, hmotnost střely, její dopadová rychlost a dopadová energie. Zde platí přímá úměra. Čím je průměr střely vyšší, tím je větší okamžitá plocha při dopadu a tím vyšší předání energie. Střela o vyšší hmotnosti je objemnější a umožňuje jednak dokonalejší konstrukci střely, a jednak má vyšší hybnost a setrvačnost k pronikání do organizmu. Vysoká rychlost pronikání střely do organizmu způsobuje vyšší ranivé efekty dané vyšším stupněm traumatického šoku. Při skutečně vysoké rychlosti pronikání střely organizmem (nad 700 m/s) vzniká rázová vlna, která je šířená tělními tekutinami. Tento hydrodynamický efekt zasahuje traumatickým šokem i přímo nezasažené orgány. Způsobuje překrvení jater a mozku s následným katastrofálním snížením krevního tlaku. Kolem střelného kanálu se vytváří kmitající dutina - kaverna, která rozšiřuje prostor přímého poškození orgánů do většího okruhu kolem střelného kanálu.
Způsobení výrazného hydrodynamického efektu je charakteristické zejména pro superrychlé malé 5,6mm ráže. U rychlé střely je často gyroskopická stabilita ve vysoké rychlosti na samé hranici, která při průniku do hustějšího prostředí je snadno destabilizována, překlápí se kolem špičky a působí na tkáň větší plochou. Účinek pak bývá někdy překvapivě vysoký. Často i trhá a trychtýřovitě poškozuje zvěřinu.
Nevýhodou těchto malých a rychlých ráží je jejich snadná destabilizace i vnějšími vlivy. Stéblem trávy, deštěm, větrem. Problémem je malá průraznost při nárazu na velkou kost nebo kloub nebo na pancíř vyspělé černé zvěře. Sám mám zkušenost s rážemi 5,6 x 50 R Magnum nebo 5,6 x 52 R Savage. V době, kdy bylo možné s uvedenými rážemi zákonně lovit i vysokou zvěř, ulovil jsem s nimi velmi úspěšně i několik kusů daňčí a jelení zvěře holé. Zvěř se často zlomila v ohni. Vyžadovalo to však velmi přesný zásah. Při méně optimálním zásahu však zvěř odcházela velmi daleko. Musím dodat, že to bylo v oboře a tedy riziko ztráty zvěře prakticky neexistovalo. Ve volné přírodě bych neriskoval. To je právě problém malých rychlých ráží. Někdy je jejich zásah překvapivě účinný a jindy zase velmi malý v závislosti na místě zásahu. Zvěř neznačí, nebarví a odchází tak často velmi daleko.
Odpovědný myslivec nekalkuluje pouze s ideálním zásahem, ale zcela realisticky počítá i s hůře umístěným zásahem. Jedná se tedy o spolehlivou pravidelnost ranivého účinku za všech okolností, kterou malé ráže nemají. Z uvedeného vyplývá, že pro zabezpečení spolehlivého ranivého efektu je nejlépe použít náboje se střelou o co největším průměru, o co nevyšší hmotnosti a s co nejvyšší rychlostí.
K zabránění neetického způsobu lovu a zbytečnému utrpení zvěře je možnost použití velikostí ráží k lovu spárkaté zvěře legislativně upravena. U nás zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, stanovuje v § 45 omezení lovu srnčí zvěře náboji o minimální dopadové energii ve vzdálenosti 100 m 1000 J a pro ostatní spárkatou zvěř E100 min. 1500J.

Jak je to v jiných evropských zemích?
Rakousko: minimální průměr střely 5,5 mm a délka nábojnice 40 mm a dále zvěř do 30 kg E100 - 1000 J; zvěř o hmotnosti 30 - 80 kg E100 - 2000 J; zvěř nad 80 kg 2500 J.
Německo: srnčí zvěř E100 - 1000 J; ostatní zvěř minimální ráží 6,5 mm, E100 - 2000 J a u jelení zvěře min. hmotnost střely 9 g.
Dánsko: srnčí E100 - 800 J, minimální hmotnost střely 3,2 g, ostatní spárkatá 2700 J při hmotnosti střely 9 g nebo 2000 J při hmotnosti střely 10 g.
Lucembursko: srnčí E100 min. 980 J, ostatní spárkatá 2200 J při minimálním průměru střely 6,5 mm
Finsko: srnčí E100 min 800 J a min hmotnost střely 3,2 g, jelen, daněk E100 E100 - 2000 J a min hmotnost střely 6 g, černá zvěř E100 - 1700 J a min. hmotnost střely 8 g, los a medvěd E100 - 2700 J při min hmotnosti střely 8 g nebo E100 - 2000 J při min. hmotnosti střely 9 g.
Švédsko: srnčí E100 - 800 J min hmotnost střely 3,2 g
Slovinsko: srnčí E100 - 1000 J min průměr střely 5,6 mm a min. hmotnost střely 3,2 g, kamzík a muflon E100 - 1471 J min. průměr 6,2 mm a min. hmotnost střely 6 g., jelen, daněk, černá E100 - 2452 J min. průměr 6,9 mm a min. hmotnost střely 9,7 g, medvěd E 100 - 3433 J, min. průměr střely 7 mm, min. hmotnost střely 11,0 g.
Polsko: srnčí zvěř E 100 - 1000 J, ostatní spárkatá zvěř 2000 J a min. průměr 6,5 mm (los 7 mm)
Maďarsko: srnčí E 100 - 1000 J, ostatní E 100 - 2500 J
Švýcarsko: legislativa je rozdílná podle jednotlivých kantonů; většinou je omezení min. průměrem střely 7 mm, srnčí E100 - 1000 J, kamzík 1500 J, ostatní 2000 J.
Z uvedeného vyplývá, že legislativní omezení použití ráží na spárkatou zvěř je v evropských zemích obdobné jako u nás a v některých zemích je i přísnější. Na spárkatou zvěř kromě srnčí jsou prakticky vyřazeny všechny malé ráže. Postih za nedodržení uvedených nařízení je v různých zemích různý. Většinou přísnější než u nás. Zatímco zákon 449/ 2001 za porušení § 45, v případě nedodržení stanovené ráže k lovu příslušného druhu spárkaté zvěře umožňuje uložit pokutu až do výše 200 000 Kč, ale pouze uživateli honitby. Uplatnění sankcí vůči střelci, který zákon poruší, je však u nás problematický. V Německu například použití ráže 243 W k odstřelu selete, o jejíž účinnosti není pochyb, ale nesplňuje požadavek minimálního průměru střely, znamená bez diskusí pokutu 1000 - 2000 EUR a odebrání loveckého lístku na dva roky.
Bez ohledu na hrozící sankce je použití vhodné a účinné ráže věci myslivecké vyspělosti a etiky přístupu ke zvěři. Osobně jsem na základě dlouhodobých vlastních zkušeností i poznatků široké skupiny lovců u nás i v zahraničí dospěl k preferenci jen velmi výkonných a silných ráží., které se, při použití vhodného střeliva, mohou bez problému použít i na menší zvěř a u velké zvěře jsou spolehlivé.
Dr.Ing.Jiří HANÁK
Snímek Eduard Studnička