Časopis Myslivost

Jsem rád, že je mi umožněno vyjádřit se k projednávání otázek týkajících se myslivosti v minulém volebním období v rámci Zemědělského výboru. A to proto, protože se udělalo opravdu mnoho práce, a to zvláště v souvislosti se zákonem o myslivosti. Je dobře, že byl prostor, aby se vyjádřily všechny zainteresované strany, protože rozličných zájmů bylo více, a teď nemyslím jen myslivce, kteří to dělají v rámci svého hobby, ale mám na mysli i lesáky, kteří myslivost mají jako zaměstnání. Byly různé spory kolem nájmů, ale myslím, že se to úspěšně zvládlo a že je potřeba toto období vyhodnotit a říci si, že spolupracovat a komunikovat budeme nadále. Každý možná už odjinud, kdoví jak dopadnout volby, ale určitě by ten prostor v Myslivosti měl zůstat. To zdravé lobbistické jádro, které ve Sněmovně napříč stranami je, tady zůstane a spolupráce bude pokračovat i nadále. Myslíte, že podvýbor pro myslivost, rybářství a včelařství bude pracovat na stejné úrovni? Myslím, že určitě ano. Je zcela jasné, že si nikdo nedovolí nekomunikovat se zájmovými organizacemi, s nevládními organizacemi, které mají za sebou tak širokou členskou základnu. Ať už jsou to myslivci, rybáři, chovatelé, zahrádkáři, včelaři a další. Vždy se tu najde někdo, kdo k nim má blíž a kdo bude v započaté spolupráci pokračovat. Jen pan poslanec Mandík již nebude dále ve Sněmovně, protože už nekandiduje, což je škoda, protože této práci věnoval mnoho času a umu. Ale určitě to žezlo převezme někdo místo něho a počítám, že si povede stejně dobře. Říkáte, že zůstane to zdravé lobbistické jádro - občas je v médiích prezentováno, jaké mají myslivci ve Sněmovně zastání. Jak to vnímáte vy? Myslíte, že jsou myslivci opravdu tak protěžování oproti jiným zájmovým skupinám? Myslím, že jsou na tom podobně jako jiné zájmové skupiny. Zde ve Sněmovně jsou rybáři, kteří tu mají své velké zájmy, jsou tu vinaři, ti se také prosazují přes své lobbistické skupiny, ale když se podíváme jinam, tak se stejně tak prosazují zdravotníci, lékárníci, energetici a další skupiny. Možná jen u myslivců je tomu dáváno více mediálního prostoru. Více se o nich mluví, protože myslivost je zajímavější než třeba energetika. Ale neřekl bych, že by nějak významně převyšovali tu mez lobbingu, spíše se o nich opravdu jen více mluví. Takže se shodneme, že jejich lobbing je zcela standardní jako u ostatních zájmových skupin? Je zcela standardní. Já pořád říkám, že lobbing je pozitivní záležitost, pokud není zneužíván. A poslanec se může rozhodovat jen na základě toho, kolik má informací. Ne každý jsme odborníkem na tu kterou problematiku a když to vezmu zcela objektivně, informace právě od zájmových skupin nám pak pomáhají v rozhodování, jestli máme schválit ten či onen paragraf nebo nějakou novelu jiného paragrafu, protože nikdo sám nemůže vědět a umět všechno a pomoc lidí, kteří tomu rozumí, je určitě jen ku prospěchu věci. Za poslední volební období, ve kterých jste ve Sněmovně pracoval jako poslanec, se přijímaly zákony týkající se myslivost. Vidíte je Vy, jakožto předseda Zemědělského výboru, pozitivně? Byly to dobře udělané zákony, které si našly kladnou odezvu u veřejnosti, nebo myslíte, že jsou v nich ustanovení, která by stála za to v dalším volebním období změnit nebo dopracovat? Myslím, že Zemědělský výbor je toho názoru, že zákony byly udělány v rámci možností dobře. Neříkám, že jsou natolik ideální a natolik stoprocentní, ale zájmové skupiny šly mnohdy proti sobě. Snažili jsme se udělat kompromis, jak to šlo. Bylo potřeba se přímo dohodnout, možná to vneslo trochu zmatku do administrativy při uvádění honiteb do souladu, zvláště, když bylo více vlastníků, ale my máme podle ústavy povinnost oslovit vlastníky, aby měli oni sami možnost rozhodnout, co bude s jejich majetkem. I když nemohou rozhodovat, zda jejich políčko bude v té nebo oné honitbě, neboť to je otázka určitého celku. Ale to vyjádření tam musí být a chápu myslivce, že když museli obíhat vlastníky, nebylo to pro ně jednoduché. Činilo to určité problémy, ale my musíme respektovat ostatní zákony a všechnu legislativu, takže jsme se snažili práci myslivcům ulehčit, jak jen to šlo. Je to třeba trochu komplikovanější než v minulém období, ale tehdy bylo všechno všech a nikdo se na nic nemusel ptát. Teď, když je něco moje, aspoň bych měl mít právo, aby mě jako vlastníka myslivci oslovili a abych se k tvorbě honitby mohl nějakým způsobem vyjádřit. Při projednávání těchto ustanovení jsem cítil určitou kritiku z hlediska administrativní náročnosti, ale myslím, že v dalších paragrafech jsme všemu napomáhali tak, abychom lidové myslivectví zachovali. Byly totiž tlaky, aby se z myslivosti stal byznys typu kdo dá víc - dostane honitbu. Snahy byly značné, myslím, že jsme jim odolali a že to je jen ku prospěchu myslivosti. Samozřejmě nikdo z nás neví, jak dopadnou volby, jaká bude konstelace v poslanecké Sněmovně, ale pokud by se politické spektrum radikálně změnilo - myslíte si, že by byla snaha do zákona o myslivosti zasáhnout, otevřít ho a radikálně ho změnit. Samozřejmě když se mění politická struktura v daném státě, je reálná snaha sáhnout nejen do tohoto zákona, ale i do jiných zákonů,. Ale já vnímám a vnímal jsem i v tom volebním období, které končí, že průřez lidí, kteří se zabývají myslivostí, je přes všechny politické strany. Nedá se proto říci, že by myslivost byla levicová nebo pravicová. Je to prostě koníček, záliba. Náročné a finančně náročné hobby a určitě je to spíš boj uvnitř jednotlivých politických stran, někdy mezi různými názory, protože někteří by zvěř nejradši chránili tak, že by se vůbec nesměla střílet a další by jí vybili všechnu hned. Takže my musíme v rámci korigování se snažit udržet vztahy v rovnováze. A určitě si myslím, že v rámci jednání další poslanecké sněmovny tu zdravé jádro napříč politickými stranami zůstane. Dnes, když myslivci trochu sledují dění, vědí, kdo se jich zastává a jak se jich nezastává. Mají určitý přehled, za kým zajít, kterého poslance oslovit a určitě to není jen jedna politická strana, která by jim vycházela vstříc. V projednávání za posledních pět let jste určitě i vy sám velice dobře vnímal jisté názorové rozdíly mezi Lesy ČR, vlastníky lesů a myslivci. Dají se sem zahrnout i zemědělci, kteří obhospodařují půdu a jsou spoluaktéry tvorby honiteb, v neposlední řadě jsou tu i ochránci přírody. Jak vy z pozice předsedy zemědělského výboru tyto rozdílné názory vnímáte? Jak by lesáci, zemědělci, myslivci a ochránci přírody měli spolupracovat? Myslím, že prioritní musí být především komunikace. Je to ochrana zvěře, aby pestrost zvěře byla velká, ale přemnožení přináší zase negativa, ať už je to vlk, kormorán, bobr, vydra nebo norek. Prostě jsou případy, kde už i ta ekologie jde stranou, když jeden přemnožený druh likviduje jiné. V tu chvíli je třeba si sednout a dokázat se domluvit. Když se nedokážou domluvit uvedené skupiny mezi sebou, je tu arbitr - poslanec nebo poslanecká sněmovna - který v zákoně jasně specifikuje, jak to má být. A to je právě důležité z hlediska lobbování, abychom dostali jasné informace, jak ten určitý druh chránit. Co dělat, když se přemnožil a škodí. Každá skupina obhajuje to své a na nás je říci, že už je to moc, že už škodí. Aby se příslušný druh vyjmul z chráněných druhů nebo určit, který tam má zůstat. Najít rovnováhu není ale jednoduché, proto říkám, že komunikace mezi zájmovými skupinami a námi je důležitá a bez ní to nejde. Každý by potom chtěl chránit to své, oplotit, nikoho tam nepustit, ale zvěř se nedá ohraničit, nemůžeme jí zavřít mezi ploty. Je to bohatství národa a tak se také o ni musíme starat. Když říkáte, že se každý snaží oplotit si to své, aby mu tam nikdo nechodil - majitelé pozemků se v poslední době snaží prohlašovat svoje pozemky za nehonební, nějakým způsobem se vyčleňovat z honiteb. Jak k tomu zabránit do budoucna? V zákoně je jasně definované, že není možné vyčlenit část území z honitby, že se takové části území zvěř bude vyhýbat, bude chodit okolo, že se jednoduše pozemky vlastníka zaplotí. Musíme si všichni uvědomit, že jako vzduch, tak i příroda a zvěř jsou všech, všechny lesy jsou otevřené. Musíme dodržovat určitá pravidla hry, určitou bezpečnost. Musíme vnímat, že příroda tu je, bylo by jednoduché všechno zabetonovat, oplotit, ale do budoucna by to přineslo jen negativa. Demokracie není to, že se všichni přizpůsobí mě, ale všichni se přizpůsobíme prostředí a společnosti. Musíme se v některých věcech omezit. Musí se omezit i vlastníci pozemků, musí vnímat, že pták přeletí přes jejich pole, zvěř přeběhne, něco spase, pak ale musí stát, pokud dojde ke škodám, hledat určitou míru úhrady. Těžko může stát vyžadovat úhradu škod jen po sdružení nebo jen po vlastníkovi, protože zvěři se nedá poručit - všude se bude pást stejně a dělat stejné škody. Proto by měl stát, pokud dojde k nějakému kalamitnímu poškození porostu, uhradit škody tomu, komu škoda vznikla. Jak by tedy měla myslivost vzhledem k ostatním hospodařícím subjektům postupovat? Například zemědělci, - máme jistou nadprodukci potravin, zemědělství se vyvíjí a na mnoha místech se zakládají projekty na úpravu krajiny, ozeleňování krajiny, do kterých se myslivci aktivně zapojují. Bude toto Zemědělský výbor zohledňovat a podporovat v dalších zákonech? Aby zemědělci pomohli přírodě a zvěři, přitom s pomocí myslivců a i k jejich prospěchu? V poslední době jsme se všichni zaměřili na produkci a pěstování určitých komodit. Ale v okolních státech se již více začínají zaměřovat na úpravu krajiny. A není možné, aby zemědělec byl financován z finančních toků na údržbu krajiny a zároveň za plodiny a jiné tržní produkty. Je třeba do oblastí horských, podhorských, i tam kde produkční oblasti neskýtají ideální výnosovou míru, zaměřit se spíše na to, aby v krajině měla lepší prostor i zvěř. Za to dostávají zemědělci prostředky od státu i od Evropské unie. Proto vždy říkám, že není možné všechno zorat, vždyť zornění je u nás větší než v průměru v jiných evropských státech. Takže snahou Zemědělského výboru do budoucna bude, aby se zornění postupně snížilo ve prospěch ozelenění krajiny, aby krajina nebyla žlutá od samé řepky, ale byla více do zelena. Dovolte mi, abych se zeptala přímo vás osobně - jste myslivec a členem Českomoravské myslivecké jednoty. Jak vy, jako člen vnímáte funkci jednotné myslivecké organizace? Jaké je podle Vašeho názoru postavení ČMMJ a myslivců vůči společnosti? Já jsem byl velice rozezlen, když se média v minulosti snažila našeho kolegu Brožíka označit jako vraha, který střílí, kam přijde. Vždyť 95 % úlohy myslivosti je zvěř chránit a letošní zima ukázala, že bez přikrmování a práce myslivců bychom najednou zjistili, že naše děti by se dívaly na zvěř pouze v ZOO nebo v televizi. Hlavním posláním myslivosti je udržovat krajinu v rovnováze. A jen jedna z těch činností, a zdaleka to není ta nezávažnější, je lov - člověk je přeci jen predátor a masožravec, tudíž loví zvěř - ale je to opravdu zhruba pět procent činnosti, kterou myslivci vykonávají. Protože to znám, pohybuji se mezi myslivci, vloni jsem neměl čas dostat se na žádný hon, ale účastnil jsem se činností spojených s krmením zvěře, s přípravou krmelců a dalších staveb, které jsou nutné k ochraně a péči o zvěř. Chtěl bych zdůraznit veřejnosti, že myslivci jsou ti, kteří vytvářejí přírodní prostředí a udržují krajinu. Sám jsem členem MS Dobšice na Znojemsku. Souhlasím, že myslivci musí spoluobčanům nějakým způsobem prokázat, jak se starají o zvěř. Jak by ale měli obhajovat svoji práci? Je přece chybou čekat, že někdo přijde a bude myslivce plácat po ramenou a říkat, jak jsou dobří. Každá zájmová skupina se musí prosazovat sama. Tak jako je lobbing v parlamentu, stejně tak se přece musí myslivci zviditelňovat v rámci společnosti. Kde vidíte rezervy v tomto směru? Hlavní rezervy jsou v tom, že myslivci málo hovoří o tom, že patří mezi ty, kteří zvěř ochraňují a zachovávají pro další generace. Bylo by strašně jednoduché zvěř vystřílet a momentální efekt by z toho byl, ale další generace by neznaly, co je zvěř v přírodě, neviděly by jelena, divočáka, drobnou zvěř. Já myslím, že není cílem naší společnosti zlikvidovat přírodu, ale udržovat ji. Kdyby jí měl stát udržovat v tom rozsahu, v jakém to dělají myslivci, stálo by ho to miliardy. V podstatě stát ušetří finanční prostředky, když podporuje ze zákona zájmovou činnost myslivců, kteří vše dělají ve svém volném čase a věnují se myslivosti na úkor ostatních druhů zábavy. Tady bychom měli ukazovat, že myslivec je člověk, který něco udržuje, něco uchovává a vytváří nějaké hodnoty. V médiích jsou většinou představovány trofeje a lovecké úspěchy, tím se chtějí myslivci logicky pochlubit, to je stejné jako u rybářů, ale mělo by se vždy zdůraznit, že lov je opravdu jen třešnička na dortu. Mělo by se ukazovat také to, že zvěř je tu jen proto, že se jí myslivci tolik věnují. Myslivost je ale také nedílnou součástí kultury a společenského života na vesnici. Že existuje jistý rozdíl pohledu mezi městem a vesnicí, v tom budeme asi zajedno. Z toho možná plyne rozporuplný náhled na myslivost ze strany městských lidí. Ona je zkreslená představa o myslivosti i v tom, že samozřejmě někteří zbohatlíci si myslivost začínají představovat tak, že vjedou v terénním voze do lesa, vytáhnou tři, čtyři kulovnice, brokovnice a postřílejí, kde se co dá. I tak je někdy myslivost prezentována médii! Netvrdím, že se to nestává, v některých mysliveckých sdruženích, právě tam, kde se šlo na tu komerční formu, opravdu poplatkový lov upřednostňuje, ale dal bych ruku do ohně, že v těch sdruženích, kde myslivost opravdu dělají z lásky k přírodě, kde tu činnost převzali po dědech a otcích, v sobě takovýto přístup k myslivosti nemají. Bohužel někteří ti, kteří přišli rychle k penězům, si bez hlubších znalostí a citu k přírodě řekli, že budou mít prostě koníčka a budou si střílet zvěř. To bychom ale v rámci našich zákonů měli rázně omezovat. Já říkám, že je to spíš vandalství, než činnost která lesům pomáhá. Většina sdružení ale žije právě z příjmů od poplatkových lovců, když musí zaplatit vysoké nájmy za honitbu. A to je právě ta citlivost v rámci legislativy, cit pro to, abychom dokázali vytvořit rovnováhu mezi příjmem nájemců, ale abychom tím nájmem nezlikvidovali myslivost jako takovou. A tím i zvěř. To by se mohlo za deset let tímto stylem stát, že už by nebyla žádná zvěř. Nebyl by v polích zajíc ani bažant a to my nechceme a doufám, že to nebude chtít nikdo ani po nás. Co vy na to, že Českomoravská myslivecká jednota stárne a málo se dbá na mládež? Zrovna jsem četl deník Znojemsko, kde byl článek o zkouškách z myslivosti, dnes už nejsou velkou akcí, je tam pár mladých, kteří si myslivost vybrali jako koníčka. Je pravdou, že ostatní obory, i včelařství, chovatelství, rybářství, bojují s tím, že mládež má plno jiných zájmů, počítače, video, televize. Kdysi televize nebyla, šlo se ven, žilo se s přírodou. Dnes jdou mladí spíš do internetové kavárny. To je trochu i náš úkol je znovu vtáhnout do té přírody k zájmovým činnostem, které jim přinesou oživení, pohyb a zdraví, protože život v přírodě je vždycky zdravý na rozdíl od sezení od počítače, které přináší jen zdravotní problémy. Ale je to běh na dlouhou trať. Podobně jako u nás je to problém v celé Evropě, mládež nám inklinuje k činnostem, kde jí nechceme. Neříkám, že rozvoj techniky je špatný, počítač je samozřejmě dnes k životu potřeba, ale nesmí se člověk stát otrokem techniky. Měl by obdivovat přírodu, která je mnohem krásnější. Je to úkol nelehký a bude to úkol všech, kteří budou chtít, abychom měli společnost zdravou. Právě v tom přetechnizovaném světe je možná řada lidí, kteří se dali na myslivost, aby měli kompenzaci toho zběsilého tempa dnešní společnosti. No a právě proto se my snažíme myslivost udržovat, aby myslivost nebylo něco tak finančně náročného, aby, když už si myslivec musí koupit vybavení, které je nutné k provozování myslivosti, abychom mu ještě nezvýšili náklady s tím spojené nájmem za honitby. A abychom neodradili celou vesnici od toho, aby se myslivosti věnovala, protože na to nebudou zájemci o myslivost mít, přitom nechceme, aby najížděl do honitby někdo z města a myslel si, že to tam všechno rozstřílí. Je to velice problematické, ten boj tu bude mezi ekonomikou a přírodou a příroda by měla vyhrát. Přejděme z té regionální úrovně na tu celoevropskou. Myslíte si, že je reálné nebezpečí, že by zájmy myslivců v rámci evropských struktur zastupovalo místo Ministerstva zemědělství Ministerstvo životního prostředí? Já osobně si myslím, že bychom ani neměli mít Ministerstvo životního prostředí! Měl by tu být nějaký Úřad pro životní prostředí, který by měl jasné kompetence a pravomoci, jako máme například Úřad pro hospodářskou soutěž. To by měl být kontrolní orgán, který bude tvrdě kontrolovat dodržování zákonů, směrnic a předpisů, týkajících se životního prostředí. Myslím, že by tu mělo být Ministerstvo zemědělství a venkova (a popřípadě i životního prostředí), které by tuto činnost mělo pod jednou střechou a pak by tu byl úřad, který by kontroloval, jestli to ministerstvo dělá správně. Doopravdy by nemělo ministerstvo mít pod sebou jakoukoliv hospodářskou činnost. V tomto směru jsme například vedli spory, že pod MŽP by měly spadnout lesy, vody, půda a kdo ví co všechno. To už je ale přece hospodářská činnost a tím by se oni zabývat vůbec neměli! Můj názor je, že toto nespadá do jejich kompetence. Tak to asi cítíme stejně a myslím, že je to jeden z důvodů mediálních půtek, že se MŽP snaží řídit něco, co nepatří do jejich kompetence. Jejich snaha je některé věci ovlivňovat ekonomicky a to tam rozhodně nepatří. Já mám rád přírodu, jsem v ní rád, odreaguji se, relaxuji tam, ale určitě bych jí neměl hodnotit nějak ekonomicky. Čtete časopis Myslivost? Samozřejmě, chodí mi sem, teď jsem například četl článek, který tam měla Zuzka Rujbrová Bebarová. Nemám bohužel tolik času, abych si přečetl všechno, co bych chtěl, spíše vždy Myslivost prolistuji a když mě něco zaujme, tak si to přečtu. Ale skladuju si jí, že až bude čas, tak si jí přečtu, protože spousta článků je nadčasových. Mám Myslivost na odreagování, protože neděli mám pro sebe. Doma mi nadávají, že jsem myslivec a ani na jednom honu jsem nebyl. Byl jsem ale na poslední leči při závěrečném honu, každý dostal zajíce, šel jsem si pro něj, zapomněl jsem se a překročil výřad - to bylo drahé... Ale byl to krásný zážitek. Když jsme mluvili o volbách, máte signály, že by se mohli dostat noví myslivci do Parlamentu? No, spíše jich bude méně, ta starší garnitura přece jen trochu opadává a u mladších už takový vztah k myslivosti není, ale není takový ani ke včelařství, chovatelství. Myslivost je časově náročná, je to chození do lesa, krmení. Já mám trochu úlevy, ale na sčítání chodím, vím, co je to práce. Jsem rád, že se znovu začínají objevovat zajíci a koroptve, že se stavy zvyšují. I když u vás v Dobšicích asi zasáhly do slibného vývoje stavů povodně... Povodně jakožto přírodní jev budou mít určitě negativní vliv, ale jen na některých místech, doufám, že na zvěř zásadní negativní vliv mít nebudou. Spíše nechápu lidi, kteří si v záplavové oblasti postaví dům. Pak přijdou a křičí, cože to stát dělá, že jim povodeň zase zaplavila dům.Těžko jim něco říkat. Co na závěr byste rád vyjádřil na stránkách Myslivosti a vzkázal našim čtenářům? Hlavně bych rád vzkázal, že je nutné komunikovat s poslaneckou sněmovnou i se zemědělským výborem, aby zákony byly dobré. Nejen Českomoravská myslivecká jednota a její představitelé, ale i řadoví myslivci, občané a voliči, by se neměli bát jít vyjádřit svůj názor za poslanci, kontaktovat poslance v místě svého bydliště a požadovat vysvětlení a pomoc. Myslivost přece ovlivňují i jiné zákony - třeba zákon o lesích. My si všeho nemusíme všimnout a nemusíme si vždy uvědomit, jaké to bude mít důsledky pro myslivost. Děkuji za rozhovor Připravil Ing. Jiří KASINA a Ing. Kamila KAASOVÁ