NĚKOLIK POZNÁMEK k mysliveckému hospodaření se srnčí zvěří
Myslivost 7/2006, str. 48 Ing. Petr KORHON, Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc.
Zimní období letošního roku se nám značně prodloužilo více jak o měsíc, což se nepochybně negativně projevilo nejen na fyzické zdatnosti srnčí zvěře, ale bezpochyby také na síle jejího paroží. V honitbách, kde myslivci dobře pečovali nejen o srnčí zvěř jsou nepříznivé důsledky dlouhé zimy podstatně menšího rozsahu. Naproti tomu v místech, kde nebyly na uplynulou zimu dostatečně připraveny zásoby krmiv a celková péče o tuto zvěř nenaplňovala její skutečnou potřebu, jdou ztráty u srnčí zvěře i do desítek kusů.
V řadě honiteb je v současné době již velká část srnců starších 1 roku odlovena zahraničními hosty a také našimi lovci, kteří mnohdy pospíchali se získáním silné trofeje. Skutečnost, že se mladí, ale i starší srnci loví už hned od 16. května je často zdůvodňována narůstající výškou vegetace v honitbě. I když v době uveřejnění tohoto příspěvku je přibližně třetina doby lovu srnců již za námi, chceme i přesto uvést některá doporučení, která jsou vhodná brát v úvahu při průběrném lovu srnců po tuhé zimě. Jedná se především o pečlivý výběr mladých jedinců I. věkové třídy - hlavně ročních srnců, kteří nebyli na takto tuhé zimní období dostatečně kondičně připraveni. V mnoha případech myslivci přistoupili pouze k částečnému lovu mladé zvěře s tím, že dobře vyvinuté jedince ponechávají do příštího roku. V honitbách provedli jen asanační odlov velmi slabých a podprůměrných jedinců, kteří by pravděpodobně nepřečkali následující zimu. Tím se vytvářejí vhodné podmínky pro upravení nejen věkové, ale i pohlavní struktury populace. V současné době je poměr pohlaví i věková struktura srnčí zvěře narušena poptávkou po lovu vyspělých trofejových srnců.
K lovu starších srnců přistupuje většina našich myslivců s dostatečným přehledem a zpravidla jej ponechává na období říje, která vrcholí v závislosti na klimatických podmínkách apod. v období kolem Sv. Anny, tedy kolem 26. července. Všeobecně je známo, že nejvíce parožní hmoty se vyskytuje u srnců mezi 4. - 6. rokem života. Také z tohoto důvodu je velmi důležité uvažovat o věkové struktuře populace v každé honitbě. Na chovatelských přehlídkách se však často setkáváme se silnými trofejemi mladších nadějných srnců s vysokou bodovou hodnotou, kteří dosud nedosáhli trofejové kulminace. Právě tito jedinci zpravidla tvořili základ úspěšného chovu srnčí zvěře v honitbě a zajišťovali kvalitní potomstvo a jejich lov je bezesporu špatným chovatelským zásahem. Lov silných srnců klade vysoké nároky na úroveň znalostí myslivce - lovce, přičemž jeho cílem nesmí být pouze zisk silné trofeje, ale především správný chovatelský zásah.
Základem silné trofeje je fyzická zdatnost a dobrý zdravotní stav zvěře. Důležitou avšak často podceňovanou činností myslivců v péči o zvěř je její potravní zajištění v období nouze, zvláště v případě nástupu extrémního zimního období, jehož jsme byli svědky letošního roku. Proto již v tomto období lovu srnců nastává nejvyšší čas také k zajištění dostatku hlavní potravy na zimní přikrmování srnčí zvěře, tj. jakostní objemové píce. Přípravou objemových krmiv pro zvěř jsme se zabývali v našem příspěvku již v loňském červnovém čísle časopisu Myslivost a proto její zásady v tomto článku dále nepopisujeme. Považujeme však za vhodné znovu se zmínit o jednoduché, efektivní avšak u nás málo využívané možnosti přípravy a předkládání objemových krmiv, zvláště po zkušenostech z uplynulé zimy s vysokou sněhovou pokrývkou, kdy často myslivci nebyli schopni dostat se ani výkonnými odvozními prostředky ke krmným zařízením ve svých honitbách.
Ve své podstatě se jedná o modifikaci všem známých jednoduchých oborohů. Tento způsob zajišťování suché píce pro zvěř na zimní období je velmi vhodný a zároveň úsporný tím, že zajišťuje zvěři objemovou potravu, která pochází z místních podmínek na které jsou rovněž adaptovány zažívací orgány zvěře a zároveň klade minimální nároky na stavbu a údržbu těchto krmných zařízení. Posečená píce se po důkladném usušení umístí v několika vrstvách na jednoduché dřevěné sušáky (viz. také Mysl 5/06, str. 6), které lze opatřit nepromokavou stříškou (např. igelit apod.) v jejich horní části. Stříšku je vhodné instalovat hlavně v případech, kdy nejsou horní vrstvy píce na sušáku upraveny (uhrabány) ke spádu vody. Důležité je, aby spodní část sušáku neumožňovala přepad sena na zem a jeho následné znehodnocování. Při tomto způsobu zajišťování suché píce pro srnčí zvěř odpadá proces svážení, uskladňování a posléze nové naložení a převoz na místo předkládání v období přikrmování. Jedná se o estetický přírodní prvek v krajině, na který si zvěř rychle zvyká a ráda jej navštěvuje. Tyto jednoduché oborohy je vhodné umísťovat na osluněná volná místa, nejlépe na místa přirozených stávanišť zvěře, kde může zvěř dostatečně jistit a nemusí při cestě za potravou překonávat dlouhé vzdálenosti ve vysokém sněhu. Oboroh, který je opatřen stříškou je úspornější, ale i přesto dochází ke znehodnocení přibližně 5 % píce. Oboroh bez stříšky vykazuje cca 10 - 15 % znehodnocení krmiva, které zvěř nepřijímá. Po ukončení přikrmování následuje jednoduchá asanace pouhým odklizením zbytků a příštím rokem se postaví oborohy opodál. Podobně je možno na zimní období zajistit objemovým krmivem i další druhy nejen spárkaté, ale i drobné zvěře (zajíc).
Kontaktní adresa :
Ing. Petr Korhon
Doc. Ing. František Zabloudil CSc.
Institut ekologie zvěře
Palackého 1 - 3
CZ - 612 42 Brno
Ing. Petr KORHON, Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien - Brno - Nitra
Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno