Časopis Myslivost

Drobná zvěř
Největší ztráty během zim 1928/29 a 1939/40 vznikly především na drobné zvěři, a to již vzhledem k jejímu způsobu života a exponovaným stanovištním podmínkám ve kterých žije.

Koroptev
Ve většině honiteb bývalé protektorátní Moravy a Slezska zahynulo tehdy 91 - 100 % koroptví, které na podzim 1939 zůstaly po lovecké sezóně v honitbách. Ve zbylých honitbách, kterých však bylo nepoměrně méně, uhynulo přes zimu 1939/40 asi 81 až 90 % koroptví. Jen několik málo honiteb ztratilo od 50 do 80 % z kmenového stavu koroptví, určených pro přezimování do další sezóny. Ztráty menší než 50 % nebo dokonce menší než 40 %, byly ojedinělé, a takto nepatrně postižené honitby bylo možno spočítat na prstech jedné ruky. Největší ztráty na koroptvích (90 až 100 %) utrpěly na Moravě a ve Slezsku především kraje, které byly zemědělsky nejúrodnější a na koroptve nejbohatší. Byly to především nížinné oblasti střední, východní a jižní Moravy, kde koroptve zmizely téměř úplně. Ve výše položených honitbách, např. v moravskoslezské oblasti Karpat nebo na jižních svazích Moravskoslezské vysočiny, uhynulo v této zimě mnohem méně koroptví než v oblastech nížinných. Nejméně koroptví uhynulo v okolí Brna, na jihozápadní Moravě, v okolí Ostravy a na jižních svazích Jeseníků.
Uhynulé koroptve byly nacházeny v celých hejnkách zaváté sněhem v dýcháncích u naplněných zásypů. Je zajímavé, že většina uhynulých koroptví byla ve velmi dobré fyzické kondici, při následné pitvě byla zjištěna přítomnost potravy ve voleti i v žaludku.

Bažant
Bažant trpěl krutými mrazy mnohem méně než koroptev, ačkoliv jeho divoká populace byla v tomto období hojná ve všech končinách Československé republiky. Nejvíce bažantů uhynulo v nížinných oblastech, především v inundačních územích řeky Moravy, tedy opět v krajinách, které jsou nejen nejúrodnější, ale i z hlediska výskytu bažantí zvěře nejcennější. Nikde však tyto ztráty nepřesahovaly 50 % stavu bažantů, kteří byli ponecháni na podzim 1939 v honitbách, aby tam volně přezimovali. Některé honitby v nížinných oblastech Moravy vykazovaly ztráty jen 25 - 30 %, místy 40 % ze stavu určeného k přezimováni. V honitbách výše položených klesaly ztráty na bažantech dokonce pod 20 % kmenového stavu. Ve většině honiteb, kde přezimuje obyčejně méně bažantů než v typicky bažantích honitbách, činily ztráty na bažantech dokonce jen 5 až 12 %.
Největší problém pernaté zvěři způsobovaly zmrzlé kusy ledu či sněhu (ledové námrazky) v peří na křídlech, tatrčích (klínu), ale i pod břichem, které zvěři ztěžovaly pohyb. Následkem čehož se bažanti a koroptve vysilovali. V honitbě Zborovice (okr. Kroměříž) byl dokonce nalezen uhynulý bažantí kohout, který se za takový ledový námrazek na konci klínu zachytil do rozsochy větví a následně uhynul.

Zajíc a králík
Ztráty na zajících byly větší než ztráty na bažantech, ale menší než u koroptví. Nejvíce zajíců (50 až 70 procent), zahynulo v honitbách, ležících ve středomoravských nížinách mezi Hranicemi a Napajedly a sahajících až za Vizovice, na severních svazích Beskyd, v severní části Drahanské vrchoviny, v zemní brázdě mezi jižními výběžky Drahanské vrchoviny, Žďárským lesem a Chřiby, dále v honitbách Dyjskosvrateckého úvalu jižně od Brna a Ivančic směrem k Židlochovicím a Hustopečím a v nejdrsnější části Českomoravské vysočiny v okolí Žákovy hory.
První ztráty na zajících byly zaznamenány na přelomu kalendářního roku v období, kdy nastaly první mrazy. To uhynula většinou postřelená nebo jinak výrazně handicapovaná zvěř. V období leden - únor, kdy došlo k oteplení a zajíci se mohli opět dostávat k potravě, úhyny jakoby přestaly. Větší ztráty nastaly opět s příchodem zimy v polovině února a březnu, kdy půdu pokryla silná vrstva zmrzlého sněhu a na keřích a stromech se utvořila vrstva ledovky, což zajícům stěžovalo přístup k potravě. V tomto období byli nacházeni zmrzlí a omrzlí především mladí zajíci i v jeslích a pod hromadami sena určeného k přikrmování. Teprve v dubnu, při přechodu na zelenou paši, byli nacházeni uhynulí i staří jedinci a to především zaječky. Oproti koroptvím byli nalezení zajíci vesměs na kost vyhublí ve velmi špatném fyzickém stavu.
Králík utrpěl ještě větší ztráty. V nižších polohách uhynulo 80 až 90 %, ve vyšších polohách 60 až 80 % podzimního kmenového stavu. Největší problém způsobily oblevy, kdy se králíci nejen v mokrých norách umáčeli a následně uhynuli na podchlazení či umrzli.

Ostatní drobná zvěř
Relativně nejmenší ztráty vykazovali tetřevi, tetřívci a jeřábek lesní. Jelikož jsou snad nejlépe adaptováni na zimní podmínky. Zároveň musíme říci, že vzhledem k nižší koncentraci jejich výskytu, byly jejich kadávery méně nacházeny. V roce 1929 bylo v tehdejší celé republice uloveno 607 tetřevů, 1932 tetřívků a 2486 jeřábků. Oproti tomu v roce 1927 to bylo 789 tetřevů, 2822 tetřívků a 14 595 jeřábků.
Ojediněle byly zjištěny případy, kdy uhynuly kvíčaly, které na Moravu přilétaly zimovat (lov 1929 to bylo 17 101 ks a v roce 1927 již 53 019 ks).
Těmito zimami snad nejvíce utrpěli vodní ptáci, především divoké kachny a jiné druhy kachen, z nichž některé jsou dodnes na Moravě jen vzácnými hosty. Většina vodních ploch zamrzla na delší období a tím se jim snížila dostupnost potravy. Lov v roce 1929 to bylo 21 071 ks a v roce 1927 to bylo 56 324 ks.
Na mnoha místech se tehdy v hejnech objevily i labutě, ačkoli se u nás tehdy skoro nikde nevyskytovaly. Labutě byly však vesměs ve velmi špatném stavu, hladové, zesláblé a na kost vyhublé, a většina z nich zahynula dříve, než jim bylo možno účinně pomoci.
V zimě 1939/40 se velmi často nacházely mrtvé, mrazem a chladem uhynulé vrány šedé, vrány černé, havrani, kavky, straky, sojky a kalousi, což bývalo za jiných zim jen výjimečným jevem. Během této zimy se také na Moravě objevila velká hejna vran šedých i černých a havranů, kteří se tu zdrželi nebývale dlouho místy až do dubna. Myslím, že není třeba ani zvlášť zdůrazňovat, že nejen za této extrémní zimy uhynulo i mnoho drobného zpěvného ptactva, které u nás stejně jako labuť není a nebylo řazeno mezi lovnou zvěř. V tomto období se u nás objevili ve vyšším počtu i příslušníci jiných ptačích druhů, jež nejsou součástí naší fauny, ale jen občas k nám ze severu zavítají přezimovat.

Spárkatá zvěř
Srnčí zvěř, která v tomto období žila především v lesních honitbách, vykazovala někde ztráty 20 až 30 %, jinde ztráty jen 5 až 10 % podzimního stavu a to především u srnčat. Největší ztráty ovšem nastaly v období, kdy již zima povolila a zvěř se začala pastvit na čerstvé paši. Celkem se však ztráta rovnala jen asi jednoročnímu přírůstku. Důsledkem extrémních zim většina srnců nasazuje nepříliš silné paroží, časté je i jeho omrznutí.
Zvěře jelení, která se v předválečném Československu chovala nejen v oborách, nýbrž žije i volně v lesích, zahynulo přes zimu 1939/40 jen asi 10 %, ačkoli v některých honitbách ubylo 30 % , v jiných honitbách padlo jen asi 3 až 5 %.
U daňčí zvěře, která byla především oborní zvěří uhynulo jen 5 až 10 %. Tudíž lze ztráty na této zvěři označit za minimální.
Velmi dobře přečkal tuto krutou zimu muflon, který žil jak v oborách, tak i volně v lesích. Ztráty na muflonech byly jen nepatrné.
Nejlépe toto období přečkala černá zvěř, u které nebyly hlášeny skoro žádné ztráty (asi 1 %).
Spárkaté zvěři způsobilo největší ztráty střídání oblev a mrazových období, kdy se na sněhu tvořily silné zmrzlé vrstvy. Dalším velkým problém
jsou a byli pytlačící psi spolu s pytláky, kteří zesláblou zvěř poměrně bez velké námahy uštvali či chytali. V současné době negativně na zvěř působí neřízená turistika, kdy je zvěř rušena na svých stávaništích nejen lyžaři, ale do značné obliby se dostávajících sportů jako je Motoskiering či samotná jízda různými motorovými vozidly po lese. Vlivem nuceného pohybu, kdy se spárkatá zvěř boří hluboko do zmrzlého sněhu, dochází u ní k zbytečnému výdeji energie, pořezání nejen běhů, ale i břicha od ledového povlaku sněhu a zvýšeným následným úhynům nejčastěji na zápal plic. Na problém neřízené zimní turistiky upozorňoval i prof. Farský, který požadoval vyvolání diskuse o regulaci zimních sportů vzhledem ke zvěři.

Šelmy a dravci
Během takových extrémních zim k nám v daleko větším počtu než jiné roky přitáhly zimovat káně rousná a kalous pustovka. O tom svědčí i statistiky odstřelu, v roce 1929 bylo vykázáno 86 759 ks a v roce 1927 to bylo 24 190 ks. Dravci byli nejčastěji pozorováni jak sedí u koroptvích boudek a zásypů, pod kterými byli schovány koroptve. Přitom jim bylo i přisuzováno, že zde loví zesláblé koroptve a bažanty, což nelze vyloučit, ale je nutné brát v úvahu, že se zde na zasypané krmivo stahovali i drobní hlodavci, jako jejich primární kořist.
Během takových extrémních zim je možno v intravilánech obcí pozorovat útoky dravců, především krahujce obecného, jestřába lesního na zpěvné ptactvo či domácí drůbež.
Drobné šelmy (lišky, kuny) se při vysoké sněhové pokrývce stahovaly k vesnicím a okrajům měst, kde nacházely více potravy (drůbež, hlodavci, ale i odpad na hnojištích). Bylo popisované i ulovení lišky v oplocené zahradě.
Skutečnost, že jak dravci, tak i šelmy byli nacházeni ve velkém počtu uhynulí, lze vysvětlit tím, že je myslivci hubili všemi prostředky. Mnoho dravců ovšem uhynulo hlady, jelikož někteří ulovení byli na kost vyhublí či zesláblí.

Příčiny ztrát na zvěři za krutých zim
Velikost ztrát, které vznikly na zvěři během zimy 1939/40, vedly k podrobnějšímu zkoumání jejich vlastních příčin. Ztráty na zvěři v zimě 1939/40 byly nepoměrně vyšší než ztráty, které vznikly přes zimu 1928/29. Zima 1928/29 se vyznačovala mnohem hlubším poklesem lednových a únorových teplot a snad i prudšími studenými větry, než jaké byly v zimě 1939/40, avšak po jejím skončení nastaly příznivé klimatické podmínky pro obnovení početních stavů nejen zvěře. Nikde však nebyly publikovány zprávy o tom, jak byl postižen kmenový stav zvěře, která přezimovala po zimě roku 1928/29. Avšak dobrým ukazatelem zvýšených ztrát je pokles úlovků vybraných druhů zvěře v roce 1929, porovnaný s výřady z let předchozích (viz tab 1).
I když uvážíme, že tento pokles nastal mimo jiné také proto, že zákonem číslo 98/1929 Sb., byla velmi pronikavě zkrácena doba lovu mnohé zvěře (viz tab 2).
I přes zkrácení doby lovu, měla zima 1928/29 rozhodující vliv na pokles odstřelů, neboť značně snížila kmenový stav zvěře, která přezimovala. Podle Sekery (1940), klesl proti výřadům z roku 1928 v Československu úlovek zvěře v roce 1929 u divokých hus o 70 %, u koroptví o 65 %, u tetřívků o 58 %, u divokých kachen o 50 %, u králíků o 49 %, u srnčího o 47 %, u zajíců o 35 %, u jeřábků o 30 %, u kamzíků o 30 %, u tetřevů o 26 %, u sluk o 11 %, u jelení zvěře o 7 %, u bažantů o 1,5 % a u černé zvěře jen o 1 %.
Jelikož statistika úlovků zvěře z roku 1940 se mi nepodařilo nikde dohledat, lze vycházet jen z různých zápisů. V nich lze vyčíst, že např. úlovek koroptví na Moravě roku 1940 se rovnal nule, nejen proto, že koroptev byla hájená, ale především proto, že takřka nikde nebylo co střílet. Výřady podzimních zaječích honů poskytly sotva desetinu výřadů průměrných normálních let a nebylo málo honů s daleko horšími výřady. Tak se například v obecním revíru, kde se po řadu let dobře hospodařilo, a na jediném podzimním honě se průměrně střílelo až 350 zajíců, v roce 1940 (v tomtéž revíru) se prý podařilo ulovit v první leči dva zajíce, ve druhé tři zajíce a pak byl hon raději přerušen. V mnoha polních ale i lesních honitbách se toho roku vůbec nestřílelo, jelikož mnoho majitelů a nájemců honiteb uznalo, že téměř žádní zajíci v nich nejsou. Zajíci, kteří se přece jen na podzim ulovili, byli většinou staří, kteří přečkali zimu 1939/40 neboť během letní sezóny 1940 nebyli skoro žádné přírůstky. Ta samá situace se opakovala jak u bažantů tak i u koroptví.
Tyto výše uvedené skutečnosti poukazují na to, že na přezimování zvěře působí i jiné vlivy než je jen samotný průběh zimy. Proto je vhodné, v takovém období sledovat především:
* jakostní stav zvěře, která měla přezimovat, a příčin, které měly vliv na stav zvěře,
* kdy nastaly ztráty na zvěři a jaký vliv přitom měly biotické faktory,
* ráz krajiny,
* způsob výživy a přikrmování zvěře před zimním obdobím,
* vliv a početní stavy predátorů v dané oblasti,
* vliv působení člověka a turistiky.

Fyzická kondice zvěře po extrémních zimách v závislosti na průběhu počasí

Podle Prof. Farského, byl jakostní stav zvěře, která přečkala jak zimu 1928/29, tak i zimu 1939/40, všeobecně špatný. Kromě vlastního průběhu zimního období měl vliv na její zdravotní a fyzický stav i průběh předcházející vegetační sezóny. Následkem toho byly výřady v následující lovecké sezóně ve výši asi 30 - 50 % normálních výřadů. Početní stav a fyzická kondice zvěře, jež zůstala po této lovecké sezoně, byl na počátku zimy 1939/40 tak špatný, že by mohla bez větších ztrát přečkat jen mírnou zimu.
Ze zápisu obecní kroniky obce Věžky (okr. Kroměříž) lze vyčíst: ,,Velkou pohromou nejen pro zvěř byla zima 1928/29. Již 26. prosince 1928 napadlo velké množství sněhu a denně jej přibývalo. Půda byla na všech místech pokryta sněhovou pokrývkou o průměrné výšce 50 - 60 cm, závěje dosahovaly místy výšky 4 - 8 metrů. Od koncem ledna až do 23. února klesala teplota v některých dnech až na - 35˚C. Veškeré druhy ptactva a zvěře padaly hladem a mrazem."
Zimu 1938/39 přečkala zvěř velmi dobře, vzhledem k podzimním (1938) politickým poměrům v ČR, bylo v řadě revírů zrušena řada společných lovů na drobnou zvěř, případně se nelovilo vůbec.
Lednové a únorové počasí roku 1939 bylo téměř netypické pro zimní období (např. v Brně se teploty v únoru pohybovaly kolem + 5˚C). U zaječí zvěře docházelo již průběhu prosince k honcování jež nabývalo na intenzitě v průběhu února. Následkem byli první zajíčci pozorování již koncem ledna 1939. Na přelomu února a března to již byl zcela normální jev. Na počátku března 1939 byla přezimující zvěř v relativně dobrém stavu, jelikož zima byla relativně mírná a zvěř měla téměř po celou její dobu přístup k paši. Během této zimy byly ztráty na zvěři relativně nízké i vzhledem k vlastnímu průběhu zimy. Počátkem března však nastal obrat v počasí. Během velkých sněhových vánic napadlo místy více sněhu než bylo v průběhu vlastní zimy, po teplých především únorových dnech, nastalo prudké ochlazení až na - 12 ˚C. Tento náhlý obrat v klimatických podmínkách způsobil, že během několika dnů uhynula většina nejen slabé a nemocné zvěře, ale i skoro celý jarní přírůstek zaječí zvěře. Ta samá situace se opakovala i u divokých králíků, u nichž byly zjišťovány první vrhy již průběhu února. Taktéž došlo k zastavení toku u bažantí zvěře a párkování koroptví, které se opět sdružily do hejnek. Pokles březnových teplot, ale i jejich pokračování v průběhu dubna a května roku 1939 (v Brně bylo 2. dubna - 6 ˚C, 25. dubna - 5˚C, 24. května - 2˚C) spojený s dešti, nezůstaly bez následků i na srnčí zvěř, především na kladení mláďat drobné a vysoké zvěře, ale především citelně poznamenaly přírůstek u pernaté zvěře. Takové jarní počasí narušilo i fyziologické procesy u zvěře. Ještě počátkem července bylo možné pozorovat nepřebarvené kusy.
U pernaté zvěře byla zničena především první snůška, a tak slepičky zasedly na druhou snůšku. Následkem toho bylo možné během celého července 1939 nacházet čerstvě vylíhnutá bažantí a koroptví kuřátka (Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem).
Každý volně žijící živočich potřebuje po dlouhé a kruté zimě příznivé podmínky v jarním období pro obnovení fyzické kondice. Avšak na jaře 1939 nastal v porovnání s jarem 1929 pravý opak ve vývoji klimatu. Následkem tání velkého množství sněhu došlo k vyplavení mnoha hnízd, mláďata se neměla kde osušit a tudíž hynula ve velkém počtu na podchlazení, případně byl vlivem nižších teplot silně zbrzděn jejich růst.
Takto nepříznivý průběh jara po jakékoliv zimě, působí na každý druh živočicha, ale i rostlin (zbržděný růst) v závislosti na mikroklimatu, a to hlavně na nadmořské výšce a expozici dané lokality.
Podobného charakteru jako bylo jaro, byl i podzim. Opět přetrvávalo chladné a deštivé počasí s velkou vzdušnou vlhkostí. Takové počasí trvalo až do poloviny února 1940, kdy uhodily silné mrazy s převládajícím severozápadním prouděním vzduchu. Taková kombinace počasí, spolu s oslabenou fyzickou kondicí dospělé zvěře a nepříliš vyspělým vývojem mladé zvěře, způsobila výše popisované velké ztráty na zvěři.
Pozitivně na přezimování zvěře působila přítomnost lesních komplexů, včetně remízků a hájů. Na příkladu mnoha honiteb bylo pozorováno, že při lesních okrajích, remízcích a rozsáhlejších křovinách snadněji přezimovala především drobná pernatá zvěř (koroptev, bažant), než v polích bez jediného keře. Taktéž v honitbách s velkou členitostí reliéfu přezimovalo více zvěře než v rovinných oblastech. Proto lze konstatovat, že pahorkatinách s dostatečným množstvím přirozených krytů přezimovali volně žijící živočichové lépe, než v otevřených zemědělských krajinách.

Příčiny zvýšeného úhynu zvěře během zimy 1939/40

1. Špatný fyzický stav a špatná kondice zvěře, která byla na podzim 1939 ponechána v honitbách k přezimování, aby se stala základem chovu v roce 1940. Na jaře 1939 zahynulo mnoho mladých zajíců, koroptví i bažantů, jelikož jaro, léto i podzim 1939 byly velmi chladné a mokré. Proto už na podzim bylo možno pozorovat, že mladá zvěř je slabá, nepříliš fyzicky vyspělá a vyvinutá, nebo i nemocná. Mezi mladými koroptvemi i mezi bažanty bylo mnoho těch, kteří pocházeli z druhého hnízdění, tj., kteří se vylíhli až začátkem nebo i koncem července, protože koroptví a bažantí slepice seděly na vejcích dvakrát, když první snůšku zničily nepříznivé klimatické podmínky (déšť, pokles teplot).

2. Ztráty, které způsobila na zvěři zima 1939/40, nebyly koncem ledna 1940 příliš veliké. Sníh, ačkoli ho byla místy vysoká vrstva, byl totiž stále sypký, a proto se především drobná zvěř, ale i jiní živočichové mohli snadno prohrabat sněhem až k půdě. Avšak v polovině února 1940 uhodily znovu kruté mrazy, v Brně klesala teplota až na - 27 ˚C. Rozměklý a rozbředlý sníh promrzl až k zemi, nebo se na jeho povrchu vytvořila silná zmrzlá vrstva ledovky. Následkem střídání mrazivých dnů a oblev bylo často pozorováno, že se koroptvím a bažantům tvořily v peří ledové námrazky, které jí značně ztěžovaly pohyb a zvěř vysilovaly. Silné a studené arktické větry severovýchodního směru, byly provázeny sněhovými vánicemi a sněhovými bouřemi. Na četných místech Moravy byla pro sněhové závěje, které bývaly i několik metrů vysoké, znemožněna veškerá doprava. Následky pro zvěř byly tedy velmi tragické. Zvěř rychle slábla, ačkoli byla velmi dobře přikrmována. Po 20. únoru 1940 byly na příklad koroptve tak slabé, že se daly chytat do rukou a rychle hynuly. Počátkem března 1940 nastala nová obleva, ale již 10. března klesla teplota znovu až na - 17 ˚C a přišli ještě prudší severovýchodní větry se sněhem. Tenkrát začali více než předtím hynout zajíci, koroptve téměř úplně vyhynuly. Tyto ztráty nastaly přesto, že zvěř byla krmena, jak v lesích a na polích, tak u vesnic a měst, kam se stahovala skoro veškerá zvěř. O zvěř pečovali nejen majitelé a nájemníci honiteb, ale i jiní příznivci myslivosti. Velmi mnoho péče věnovali hladové zvěři školní děti s učiteli, ale i obyvatelé obcí.

3. Zvěř, která byla od února 1940 zeslábla se stávala snadnou kořistí dravé pernaté i srstnaté zvěře, která tehdy ovšem také trpěla hladem, neboť v tu dobu myši zmizely pod sněhem. Největší škoda byla připisována káni rousné a na kalousi pustovce (Asio flameus), kterých se za zimu 1939/40 na Moravě objevilo mnohem více než v jiných letech a byli často pozorování u zásypů.

4. Veliké škody především na drobné zvěři a zpěvném ptactvu způsobily toulavé domácí kočky a toulaví psi. Ti vycházeli z vesnic a okrajů měst do lesů a polí, a ulovili mnoho drobné zvěře, srnčího a psi několikrát uštvali i poměrně vitální jelení zvěř. Jelikož válečné zásobování potravinami selhávalo, bylo hodně lidí, kteří nedostatku masa čelili nedovoleným lovem zvěře. Lyžaři, kteří vyhledávali pro svůj sport zejména slunné a závětrné stráně, způsobili mnoho sekundárních ztrát na zvěři. Často, byť neúmyslně, plašili zvěř od krmelců a jiní ji ovšem zcela zesláblou štvali až následně padla většinou na následky zápalu plic.

5. Následkem všech těchto okolností přečkaly zimu 1939/40 jen nepatrné zbytky koroptví, zajíců a králíků a vznikaly velké škody též na jiné zvěři. Poněvadž jaro 1940 (na rozdíl od jara 1929) nebylo klimaticky příznivé (bylo příliš mokré, chladné, s málo slunečnými dny), byl u zvěře dosažen jen velmi nepatrný přírůstek.

Zima 2005/2006
Podobným průběhem počasí jako výše uvedené zimy se vyznačovala i zima 2005/2006. Podle zjištěných údajů z klimatologické stanice Kroměříž (235 m.n.m) napadl první sníh 18. listopadu, ale na rozdíl od vyšších poloh ČR, kde sníh vydržel až do jarních měsíců, v okolí Kroměříže roztál již 5. prosince. Od 17. listopadu docházelo k poklesu teplot pod 0 ˚C. Druhá trvalá sněhová pokrývka napadla 28. prosince 2005 a vydržela až do 26. března 2006. Nejnižší teplota ve 2 metrech nad zemí byla naměřena 24. ledna, a to - 23,1 ˚C. Od 23. ledna až do 7. února nevystoupila teplota nad - 5 ˚C. Zároveň v tomto období napadlo až 33 cm sněhu, který výrazně ztěžoval pohyb zvěře a dostupnost přirozené potravy. Proto i největší ztráty na srnčí zvěři byly zaznamenány na přelomu února a března. Celkově bylo v lesním komplexu Zborovského lesa - na Kroměřížsku nalezeno asi 50 ks uhynulé srnčí zvěře. Hynula především samičí zvěř (srny) i v dobré tělesné kondici a bez ohledu na věk, mladá zvěř (srnčata) tvořila asi 30 % celkového úhynu, samičí zvěř (srnci) tvořili 15 % úhynu veškeré srnčí zvěře. Několik kusů především srnčat bylo nalezeno i přímo v krmných zařízeních či jejich nejbližším okolí. Drobná zvěř nebyla téměř nalézána, jelikož ji po úhynu vzhledem k její malé velikosti predátoři stíhali rychle zkonzumovat. Důsledek letošní zimy se v řadě sdružení projevil i na výši plánovaného lovu v letošní sezóně, u mnoha uživatelů honiteb došlo až k 50% snížení běžné výše odstřelu vzhledem k výrazným úhynům v zimním období.

Pro přesnější posouzení vývoje stavů zvěře po těchto extrémních zimách je škoda, že se nepodařilo detailněji dohledat statistku odlovu zvěře v ČR v období let 1910 - 1948. Touto cestou Vás zároveň žádám o poskytnutí statistiky odlovu zvěře v ČR ze soukromých sbírek, abych mohl doplnit ucelenou řadu odlovů v ČR za období 1850 - 2005.

Myslím, že takovéto historické porovnání vlivu počasí na stavy zvěře je velmi poučné i pro náhled na současnou péči o zvěř. Celá řada myslivců a uživatelů honiteb si jistě může porovnat stavy zvěře po letošní zimě ve své honitbě a zamyslet se nad praktickými důsledky této zimy. Poučme se a připravme se na případné opakování extrémních vlivů počasí. Redakce Myslivosti pak jistě přivítá i konkrétní poznatky a připomínky z více honiteb v ČR. Po dohodě s redakcí časopisu Myslivost, Vás žádáme o názory na průběh nejen letošní extrémní zimy ve Vaší honitbě, sdělte nám, jaký vliv měla nejen letošní zima s odstupem času na zvěř, zda skutečně došlo k výrazným poklesům stavů zvěře, případně jak byl následně upraven plán chovu a lovu pro spárkatou zvěř v letošním roce.


Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině.

Použitá literatura:
Farský, Mrkos (1949): Ztráty na zvěři za krutých zim na Moravě, Zemský studijní a plánovací ústav v Brně
Sekera (1932): Úlovky zvěře v ČSR ve světle statistiky národohospodářské a ztráty zvěře vlivem tuhé zimy 1928 - 1929, zvláštní otisk z časopisu Stráž Myslivosti
Buksa (1975): Věžky - Vlčí Doly včera, dnes a zítra, kronika obce Věžky, Služby města Brna