Časopis Myslivost

Jak je známo, daňčí zvěř je u nás chována také v oborách. A to již asi 500 let. Do volnosti se tato zvěř dostávala z počátku únikem z obor. V posledních desetiletích je ale daňčí zvěř vysazována do volných honiteb. V současné době produkují daňci v našich oborách velmi silné trofeje, které přesahují bodové hodnoty 200 bodů CIC. Daňci ve volných honitbách tak vysokých bodových hodnot nedosahují. Je třeba se zamyslet proč tomu tak je. Předně je nutno říct, že daňčí zvěř ve volných honitbách pochází pouze s původních chovů daňčí zvěře, která byla chována v našich oborách. A jak je jistě známo, tyto chovy dříve ani v oborách neprodukovaly silnější trofeje, které by přesahovaly bodové hodnoty 180 bodů CIC. U daňků, kteří pocházejí z těchto chovů je nutno počítat s podobnými výsledky v tvorbě paroží i ve volnosti. Do roku 1971 nedosahovala žádná trofej daňka z obor v ČR bodové hodnoty 200 bodů CIC. Až daněk ulovený v oboře Soutok v roce 1971 měl paroží ohodnocené na 202,3 bodů CIC. Ve skutečnosti se jedná o daňka s volné honitby. Honitba byla oplocena až v roku 1970, původní název této volné lokality byl Pohansko. V posledních desetiletích došlo v našich oborách k neuvěřitelnému zvýšení kvality tvorby trofejí a světová hranice hodnoty daňčí trofeje 200 bodů CIC je v současné době v mnoha oborních chovech překonána. Je to důsledek hlavně nákupu velmi kvalitní zvěře z Maďarska a nesporně odborné péče o zvěř ze strany mysliveckého personálu. Tak například v oboře Hukvaldy dříve nedosahovaly trofeje daňků ani hodnot 170 bodů CIC. Z tohoto chovu byla zazvěřena honitba Nové Vrbno u Vítkova. Ve volné honitbě Nové Vrbno byl po několika letech uloven daněk s tehdy nejsilnější trofejí z volných honiteb v ČR (zlatá medaile, lovec p.O.Daníček). Po roce 1972 bylo přistoupeno k úpravám obory Hukvaldy, byly založeny větší pastevní plochy a do obory byla zakoupena kvalitní daňčí zvěř z jiných chovů. Dnes patří obora Hukvaldy k oborám, které produkují nejsilnější daňčí trofej v ČR. Za posledních pět let zde byly uloveni daňci s trofejemi 200,98, 196,39 a 195,6 bodů CIC. Jak jsem již dříve uvedl, do roku 1971 žádná daňčí trofej z ČR nedosáhla na bodovou hodnotu 200 bodů CIC. Na výstavě v Lysé nad Labem bylo v letošním roce předloženo dokonce 29 trofejí silnějších než 200 bodů CIC. Ty vyprodukovaly naše obory za uplynulých pět let. Nejsilnější daňčí trofej pochází z roku 2001 a je z obory Poodří, okres Nový Jičín. Je možno říct že bodová hodnota daňčích trofejí za velmi krátkou dobu vzrostla v průměru o neuvěřitelných asi 20 bodů. Pokud má dojít ke zkvalitnění chovů daňčí zvěře ve volných honitbách je nutno postupovat stejně jak to bylo učiněno v oborách v uplynulých několika desetiletích. V prvním období, když byla daňčí zvěř z popudu Lesního závodu Vítkov vypuštěna do volnosti, bylo bedlivě sledováno, jaký má tato zvěř vliv především na lesní porosty. Možnost zavedení chovu daňčí zvěře byla podmíněna tím, že daňčí zvěř nebude poškozovat kůru v mladých smrkových porostech ohryzem. Jak se ukázalo v podmínkách honiteb Vítkovska, kde je vysoká úživnost, k vážnějšímu poškozovaní porostů nedochází. Škody na lesních kulturách daňčí zvěří jsou přibližně stejné jako škody od zvěře srnčí. Je známo, že daňčí zvěř je zvěří velmi skromnou s celkem malými nároky na životní prostředí. Nepotřebuje ani velké uzavřené lesní celky jako zvěř jelení. Velmi dobře prosperuje ve smíšených honitbách. Je podstatně odolnější ke klimatickým podmínkám a také nemocem než zvěř srnčí. V časopise Myslivost č.7/2005 jsem si přečetl článek " Daňčí zvěř v honitbě Libavá". Autor článku ing.L.Klement píše také o perspektivách možné daňčí oblasti na Vítkovsku. Píše že předpokládaná oblast chovu daňčí zvěře na Vítkovsku by nutně souvisela s chovem v prostoru Libavá. Honitba Libavá je "revír bez hranic" o výměře asi 33 000 ha. Hospodaření v tomto vojenském prostoru je řízeno především potřebami armády. Nevím, proč by oblast chovu Vítkovska měla nutně souviset chovem v prostoru Libavá. Spíše naopak. Dále autor článku píše, že oblast Vítkovska je na hranici vhodnosti chovu daňčí zvěře. Nevím kde by se ta pomyslná hranice měla nacházet. Je jen skutečností, že zde daňčí zvěř velmi dobře prosperuje a snad lépe než v některých podstatně níže položených honitbách. Například ve volných honitbách na Litovelsku. Zde totiž mají daňci "lámavé paroží", a pokud daněk není uloven do říje, zpravidla si v souboji lopaty uláme. Pro chov je rozhodující genetika zvěře a úživnost honitby k a ne tak nadmořská výška. Myslím že největší chyby se autor článku dopustil tím, že napsal, že v daných klimatických podmínkách se daňci asi věku 8 - 10 let nedožívají. Je skutečností, že daňčí zvěř je ve zdejších honitbách ve výborné kondici, že je naprosto zdravá a jistě nikdo ve zdejších honitbách nenašel daňka, který by v sedmi letech uhynul stářím. Toto tvrzení autora článku mě donutilo, abych ještě jednou do Myslivosti o daňčí zvěři ve volných honitbách napsal. Jako myslivce mě do jisté míry popudilo, že autor nabádá k chovu daňků v malých obůrkách, jen několik hektarů výměry, že mohou dosahovat daňci vynikajících trofejí. To je jistě pravda. Jen bych k tomu rád poznamenal, že stejným způsobem je možno vykrmovat jeleny. To ve svých pokusech dávno prokázal chovem jelenů na Sněžníku F.Vogt. Má to jednu chybu, a to že autor to pokládá za myslivost a paroží z těchto domácích chovů nazývá dokonce trofejí. Je skutečností, že daňčí zvěř je velmi skromná na prostředí, a že se dobře přizpůsobila i obornímu chovu. To však neznamená, že když daňčí zvěř u nás žila několik století v oborách, že proto také ke svému zdárnému vývoji toto prostředí potřebuje. Ironicky je možné poznamenat, že by této zvěři ve volnosti chyběl právě jen oborní plot. Konečně za hranicemi našeho státu je velmi mnoho úspěšných chovů daňčí zvěře ve volných honitbách. Jsou to trofejově vynikající chovy. Chovy v oborách mají nesporně jiný účel než chovy ve volných honitbách. Obory slouží především k reprezentaci, mají také svůj historický význam nebo je to chov pro poplatkové lovy. Pro myslivost mohou mít význam v tom, že je zde možno lépe zkvalitňovat chov zvěře. Z celkového počtu chované daňčí zvěře u nás se nachází přibližně 25 % daňčí zvěře v oborách a 75 % je chováno ve volných honitbách. Je třeba si uvědomit, že zvěř ve volných honitbách má také značný kulturní význam a je významným národním bohatstvím. Počty chované zvěře ve volných honitbách musí ale odpovídat možnostem úživnosti honitby. Naši předkové v oborních chovech upřednostňovali daňčí zvěř před jinými druhy zvěře pro její větší "užitkovost". Tím myslím jednak velmi kvalitní zvěřinu, a jednak atraktivní trofej. Daňčí zvěř je charakterizována malými nároky a v celku příznivým vztahem ke svému biotopu. Tyto vlastnosti, pro které si naši předkové daňčí tak oblíbili, má daňčí zvěř i ve volných honitbách. V porovnání například se zvěří srnčí není daňčí zvěř v potravě tak vybíravá. Zatím co srnčí zvěř spásá převážně jen dvouděložné rostliny, daňčí zvěř spásá stejně i trávy. Z toho důvodu využívá mnohem lépe pastevních možností daného prostředí. Myslivci kteří mají daňčí zvěř ve svých honitbách, si jistě všichni cení značného obohacení honiteb a obohacení druhové skladby zvěře. Daňčí zvěř je nesporně značným přínosem pro myslivecké hospodářství a umožňuje myslivcům mnoho mysliveckých zážitků. Ve volných honitbách, které mají v průměru výměry kolem 1000 ha, jako je tomu na Vítkovsku se myslivci musí smířit s tím, že daňčí zvěř přechází nejméně mezi třemi honitbami. Tuto skutečnost uživatelé honiteb dobře znají. Je také příčinou, proč jsou daňci odloveni dříve než se dožijí věku alespoň šesti let. Platí bohužel zásada, že "když daňka s parohama neulovíme v naši honitbě, uloví ho jistě v honitbě sousední". Tak je tomu alespoň v okrese Opava na Vítkovsku. Jak jsem se již dříve zmínil, populace daňčí zvěře v jednotlivých oblastech jsou takové, z jakých oborních chovů pochází. Jejich genetika se samozřejmě nezměnila. Ve volných honitbách lovíme téměř výhradně mladší daňky bez ohledu na jejich zralost. Populace, které pocházejí z našich obor v dřívějších dobách neprodukovaly nikdy ani v oborách trofeje z vyšší bodovou hodnotou než 190 bodů CIC. Je proto otázka, jestli je možno hovořit o daňčí zvěři jako nekvalitní vlivem prostředí v volných honitbách. Je samozřejmé, že když do volných honiteb vypustíme velmi kvalitní daňčí zvěř z kvalitních maďarských chovů, jistě se dočkáme i ve volných honitbách velmi silných trofejí. Pokud ale necháme daňky dožít alespoň osmi až devíti let. Je třeba si uvědomit, že podmínky úživnosti ve volných honitbách jsou zpravila mnohem lepší než oborách. Pokud je daňčí zvěř v době zimní nouze řádně přikrmována, soustředí se hlavně tam, kde jsou jí předkládána krmiva a nepůsobí větší škody na lesních porostech. V podmínkách smíšených honiteb Vítkovska se jednotlivé daňčí kusy pohybují v prostoru asi 3000 ha. Samčí zvěř se zpravidla pohybuje na větším prostoru než zvěř samičí. Řádné myslivecké hospodaření s daňčí zvěří v takovýchto podmínkách není možné bez řízeného mysliveckého hospodářství v oblasti. Chovy daňčí zvěře ve volných honitbách mají pro českou myslivost mnohem větší význam než chovy oborní. Alespoň podle počtů chované zvěře ve volných honitbách. Problém tvorby silných daňčích trofejí ve volných honitbách je proto otázkou řádného obhospodařování a zkvalitňování této zvěře, jak to bylo učiněno v posledních desetiletí v naších oborách.







Komentář k přiloženým fotografiím
Foto: Ing. Kořínek
Trofeje daňků lovených ve volných honitbách Vítkovska, okr. Opava.
l. Daňek, první paroží, rok ulovení 2001, honitba Jánské Koupele.
2. Daňek, věk 5 - 6 let, rok ulovení 2003, honitba Jánské Koupele.
3. Daňek, věk 5 - 6 let, rok ulovení 2004, honitba Moravice.
4. Daněk, věk 5 let, uloven 25.10.2005, honitba Moravice, bodová hodnota 155 b. CIC