Každoroční sčítání zvěře v honitbách – pro a proti
Myslivost 4/2006, str. 37 Ing. Ladislav DĚCHTĚRENKO
Podle platného zákona o myslivosti č.449/01 Sb. je každý uživatel honitby povinen provést, v termínech určených krajským úřadem, sčítání zvěře v honitbách. Sčítaný stav je důležitým číselným údajem, ze kterého vychází plán chovu a lovu spárkaté zvěře v dané honitbě, který je dáván správnímu orgánu myslivosti pouze na vědomí a zasílán ke schválení držiteli honitby.
Bohužel musím konstatovat, že postupem času se tento sčítací akt stává v mnoha případech falešnou hrou s čísly. Je tomu tak i proto, že normované stavy prakticky ve všech honitbách jsou překročeny, což je podle zákona o myslivosti postižitelnou skutečností s příslušnou sankcí, která není pro uživatele honitby zanedbatelná. Jak ale může dojít k takovým nárůstům počtů stavů zvěře, jestliže probíhá odborný odlov v jednotlivých třídách samčí zvěře a stejně tak odlov zvěře holé? Je to již stará obehraná písnička, podle které se holá zvěř loví minimálně, mnoho zvěře zahyne pod koly projíždějících vozidel a tak se většinou odloví pouze samčí zvěř. To vede k nárůstu zvěře holé a ke zvýšené reprodukci v plodném období, dojde k porušení poměru pohlaví zvěře a v konečném důsledku k nárůstu počtů i mladé samčí zvěře, což je ve většině našich honiteb zvěř srnčí. Z toho, co následně vidíme na chovatelských přehlídkách jdou na mě doslova mrákoty. Například když v honitbách o průměrné výměře okolo 800 ha je loveno 10 i více kusů ročků knoflíkářů ve hmotnostní kategorii do 10 kg. Stav populace se prudce zhoršuje, což vede ke zhoršení kvality chovu, zejména srnčí zvěř žije ve stresu, což se nezadatelně zapíše i co kvality nasazovaného paroží.
Podle mého názoru má na tento stav vliv i falešná hra s čísly při sčítání zvěře a obavy ze sankcí za nedodržování normovaných stavů, protože každý raději nasčítá logicky menší počty, než odpovídají skutečnosti. Hru s čísly pak bohužel podporuje i stav na ozimech v honitbě, plochy řepky a zařazení honitby v rekreačních oblastech. V takovýchto honitbách, kde jsou rozsáhlé plochy řepky je nasčítán klidně trojnásobný stav normovaných stavů, který ale není v konečných součtech většinou uveden, jinde turistickým ruchem vyplašená zvěř normovaných stavů prakticky nedosáhne. Výsledkem je poté téměř vždy jakási korekce stavů, aby bylo vyhověno příslušnému nařízení a zákonu a začíná hra s čísly. Je třeba mít na mysli, a to zejména při letošní kruté zimě, že zvěř se v podstatě zdržuje u krmných zařízení a každé sebemenší vyrušení, i při sčítání, vede k ohrožení života strádající zvěře, která je pohybem zneklidněna.
Jsem přesvědčen, že povinnost stanovit pokud možno přibližné stavy zvěře v honitbě je zákonitě nutné, ale je třeba počty sledovat celé zimní období, kdy se zvěř sdružuje v tlupách a poté i po rozpadu těchto tlup v jarním období. Tak je možno získat přesnější a věrohodnější přehled o počtu zvěře v honitbě než při povinném odeslání počtů do pěti dnů od sčítání na orgán pověřený řízením myslivosti. Existuje sice možnost úprav stavů před stanovením plánu lovu v honitbě, ale nejsem přesvědčen, že je využívána. Je zde svěřena velká pravomoc mysliveckým hospodářům, kteří jsou za lov odpovědni a stav v honitbě během celého roku znají. Bylo by účelné namísto organizovaného sčítání sice stanovit povinnost sčítání, ale na základě pozorování během celého roku a s ohledem na přesuny zvěře během vegetačního období a při životě v tlupách. Ostatně sčítané stavy musí každý myslivecký hospodář v plánech lovu stejně povinně uvést.
Letošní tvrdá zima se na stavech zvěře v honitbách rovněž projeví, i když většina populace zvěře by měla být na období strádání, po kvalitním podzimním přikrmování, vcelku připravena. Horší situace by mohla nastat, kdyby se mrazivé počasí a sněhová pokrývka protáhla, stejně jako v roce 1996, až do dubna. Na druhé straně určitá selekce v řadách slabých jedinců, kterou zařídí příroda, je mnohdy chovu ku prospěchu.
Ing. Ladislav DĚCHTĚRENKO
Myslivecký hospodář HS Řídelov
Redakční poznámka:
Je skutečností, že mysliveckou statistiku vykazují myslivci. A pokud vykazují stavy zvěře, které neodpovídají "úživnosti" prostředí a následně jsou vykazovány například škody černou zvěří, je nutné tuto zvěř redukovat, zejména tam, kde není normována a všemi zákonem povolenými způsoby.
Další skutečností je, že černá zvěř v honitbách, kde je minimum lesních pozemků a v honitbách, kde by se měla chovat především drobná zvěř, nemá černá zvěř, či její stavy co dělat.
Další otázkou je (a to my myslivci nemůžeme ovlivnit) způsob hospodaření v zemědělské krajině. Černé zvěři, která je ekologicky velmi přizpůsobivá, vyhovují rozlehlé kultury vyšších zemědělských plodin (např. kukuřice, slunečnice nebo řepky). Nad tímto problémem by se měli zamyslet i zemědělští hospodáři, nejen poukazovat na neúnosné škody touto zvěří a jen požadovat náhrady za škody na polních kulturách, ale začít spolupracovat i s těmi, kdo spolu s nimi v krajině hospodaří - a to jsou myslivci. Nařízení či doporučení MZe nic nevyřeší. Podle mého názoru se jedná především o spolupráci mezi subjekty, které v přírodě hospodaří. Bohužel v mnoha honitbách jsou více či méně napjaté vztahy než spolupráce.
Není to jen otázka povolených či doporučených způsobů lovu, ale současně i otázka myslivecké etiky, která by měla platit tam, kde přestává platit zákon. Koneckonců nejsme jen lovci v pejorativním slova smyslu, ale myslivci. Bohužel, celá řada našich členů na tento etický problém zapomíná.
Dr. Ing. Rudolf NOVÁK