Časopis Myslivost

Chřipka, odbornou terminologií Influensa (z angl. influence = nepříznivý astrolog. vliv), je nakažlivé onemocnění dýchacího systému, vyvolané chřipkovým virem. Existují celkem tři typy chřipkových virů označované A, B, C. U lidí způsobují chřipku typy B a C. Virus aviární influenzy (AI) patří do skupiny virů RNA typu A. Součástí zevní vrstvy jeho virionu jsou dva antigeny H a N, vyznačující se velkou proměnlivostí, což vede ke vzniku mnoha subtypů a variant. Vznikají tak nízce patogenní (LPAI) nebo vysoce patogenní (HPAI), tj. nakažlivé kmeny chřipkových virů.
Ptačí chřipka neboli aviární influenza je přenosné onemocnění ptáků, způsobené různými virovými kmeny. Tyto virové kmeny, v závislosti na svém typu, vyvolávají buď lehká onemocnění bez výrazných klinických příznaků či změn, nebo prudké infekce s těžkým klinickým průběhem a až 100% hynutím.
Závažnost onemocnění závisí na patogenitě kmene a vnímavosti ptačího hostitele. Rezervoárem různých subtypů kmenu je vodní drůbež a volně žijící ptactvo, kde aviární influenza probíhá bez příznaků, virus se pomnožuje i ve výstelkových povrchních buňkách střev, dlouhodobě se vylučuje do prostředí, odkud dojde k nakažení dalších vnímavých jedinců. U nás virus vylučují vodní ptáci, zejména kachny, hlavně v srpnu a září.
Mírný průběh onemocnění způsobují nízce patogenní kmeny LPAI. Vysoce patogenní kmeny HPAI vyvolávají generalizované onemocnění, zvláště v chovech hrabavé drůbeže s vysokým hynutím až 100 %.
Směrnice Rady 92/40/EEC definuje HPAI jako infekci drůbeže, způsobenou jakýmkoliv virem influenzy A, který má index intravenózní patogenity u 1-2měsíčních kuřat větší než 1,2 nebo jakoukoliv infekci subtypem H5 a H7 viru influenzy A. Závažnost onemocnění spočívá ve velkých ekonomických ztrátách na drůbeži a v možnosti přenosu viru subtypu H5N1 z ptáka na člověka.

Hostitelé viru AI jsou hlavně volně žijící stěhovaví vodní ptáci, kteří jsou nejodolnější, a domácí ptáci.

Přenos viru - přímým kontaktem výtoky, trusem, kontaminovaným krmivem, vodou, klinicky zdravými ptáky vylučujícími virus, nakaženými vejci apod.

Zdroje - virus je obsažen v trusu, výtoku z dýchacího ústrojí, v orgánech uhynulých či utracených ptáků a ve vodě.

Inkubační doba, tj. čas od nakažení ke vzniku klinických příznaků onemocnění: 2-5 dní.

Příznaky onemocnění - silná deprese, nechutenství, drastický pokles snůšky vajec, otok obličejové části hlavy, zmodrání hřebínku a lalůčku, tečkovité krváceniny na vnitřní ploše běháku, náhlé až 100% úhyny.

Pitevní nález - u náhlých úhynů bez nálezu změn, jinak po rozvoji nemoci: krváceniny ve svalech, odvodnění, podkožní otok v oblasti hlavy a krku, v dutině zobáku hlen, překrvení a krváceniny na spojivce, nadměrný výpotek v plicích, v průdušnici, silné krváceniny v průdušnici, tečkovité krváceniny na prsní kosti, břišním tuku, silné překrvení ledvin, světlé sraženiny v tubulech ledvin, krváceniny i eroze ve vaječnících a žlaznatém žaludku i ve střevní sliznici, zejména u kura domácího a krůt.

Vzorky k vyšetření :
a) krev (k sérologickému zjištění protilátek), nejméně 3 ml, odebraná z křídelní žíly, ne starší než 2 dny, uchovaná v lednici při 4-8 st. Celsia
b) uhynulý nebo utracený pták, celý kadaver, doručit tentýž den poslem nebo nejdéle po 24 hodinách, při chladničkové teplotě

Vyšetření - provede Národní referenční laboratoř Státního veterinárního ústavu v Praze-Lysolajích přes soukromého nebo úředního veterinárního lékaře působícího nejblíže lokalitě nálezu, přes policii nebo příslušný obecní úřad dle katastru nálezu.

Obecné informace o chřipce savců, ptáků a lidí
Chřipka je nakažlivé onemocnění způsobené třemi různými typy chřipkových virů - typ A, který infikuje savce a ptáky, typy B a C, které infikují pouze lidi. Epidemie a pandemie nejvíce vyvolává typ A, protože může podstoupit mutaci a tak zvýšit svou virulenci (schopnost nakažení). Typy B a C se tolik nemění, a lidé jsou vůči nim tudíž odolnější.
Primární genetické změny v chřipkovém viru typu A způsobily ve 20. století tři chřipkové pandemie. Pandemií nazýváme hromadný výskyt infekčního onemocnění, které se šíří bez prostorového omezení. Na rozdíl od epidemie, při které je hromadný výskyt infekčního onemocnění časově a místně ohraničen.
Epidemie chřipky se cyklicky opakují zhruba každých 20 let. Nástup pandemie je sice pravděpodobný, ale nevíme kdy. Nejznámější pandemií je Španělská chřipka (typ A, kmen H1N1) z roku 1918, která zabila přes 20 milionů lidí. Menší pandemií byla v roce 1957 Asijská chřipka (typ A, kmen H2N2) a v roce 1968 Hongkongská chřipka (typ A, kmen H3N2).
Obavy vyvolala ještě v roce 1976 Prasečí chřipka v New Jersey, celosvětově v roce 1977 Ruská chřipka a v roce 1997 Ptačí chřipka v Hongkongu. Od roku 1968 velká pandemie chřipky nevznikla.
Ptačí chřipka z roku 1997 si vyžádala utracení 140 milionů kusů drůbeže v jihovýchodní Asii, onemocnělo 100 lidí, 60 zemřelo. Experti OSN odhadují, že globální pandemii ptačí chřipky mohou provázet větší oběti než v roce 1918, pokud svět nebude včas připraven na očekávanou mutaci jejího viru.
K mutaci viru ptačí chřipky s lidskou chřipkou by mohlo dojít, jestliže viry těchto dvou chřipek napadnou ve stejnou dobu vepře nebo člověka, "zkříží se" a mutačním přeskupením vytvoří nový virus, obsahující různý podíl genů z ptačího i lidského chřipkového viru. Může vzniknout nový virus s většinou genů z lidského viru chřipky. Takto vzniklé nové formy viru se už mohou šířit z člověka na člověka a vyvolat pandemii chřipky. Porovnáním viru Španělské chřipky a nynějšího původce ptačí chřipky v Asii (1997) byly u obou virů zjištěny shodné klíčové znaky. Současný virus ptačí chřipky dosud naštěstí prošel jen zlomkem změn, které způsobily výslednou smrtící sílu Španělské chřipky.
Od roku 1997 do konce roku 2005 byly potvrzeny případy výskytu nákazy ptačí chřipkou u lidí typem H5N1 v Hongkongu, Číně, ve Virginii typ H7N2, v Holandsku H7N7, v Thajsku a Vietnamu H5N1, v New Yorku H7N2, v Kanadě H7N3. Ve všech případech šlo o přímou kontaktní infekci z ptáka na člověka, onemocnění nekončilo vždy smrtí a nebyl prokázán jediný přímý přenos z člověka na člověka. Vakcína k ochraně lidí dosud neexistuje, přestože již v dubnu 2005 začaly klinické testy. Důvodem je fakt, že neexistuje forma viru H5N1 nebo dalších podtypů, která by se šířila z člověka na člověka.
Ptačí chřipka způsobila na celém světě v chovech drůbeže a v obchodu s drůbežími produkty obrovské ztráty. Itálie vybila 13 milionů ptáků, Německo 14 milionů, další miliony drůbeže padly v Holandsku, Rumunsku, nemluvě o asijských státech.

Mimořádná veterinární opatření
Nepředpokládáme, že vysoce patogenní aviární influenza typ A, subtyp H5N1, území České republiky nezasáhne. Proto v souvislosti se zhoršenou nákazovou situací v Evropě a se začátkem jarních tahů migrujícího ptactva z území s nepříznivou, příp. neznámou nákazovou situací, vyhlásila Státní veterinární správa ČR mimořádná veterinární opatření.
Mimořádná veterinární opatření s účinností od 16. 2. 2006 mají minimalizovat riziko zavlečení ptačí chřipky do chovu drůbeže. Spočívají v přesné evidenci, soupisu druhů, kategorií chované drůbeže, kapacitě a lokalizaci chovných zařízení. Zákaz podnikatelského chovu drůbeže ve volných výbězích, povinnost zamezení kontaktu s volně žijícími ptáky, řádné vedení evidence o chovu drůbeže, přesunech, úhynech i veterinárních zákrocích včetně povinnosti hlásit Krajské veterinární správě pokles příjmu potravy a vody o 20 %, pokles produkce vajec nad 5 % a úmrtnost nad 3 % týdně. S účinností od 21. 2. 2006 platí zákaz svodů drůbeže a ostatních ptáků, zejména trhů, výstav, přehlídek, výkonnostních zkoušek a soutěží. Výjimky povolí KVS v příznivé nákazové situaci a při vyloučení kontaktu s volně žijícími ptáky. Pozastavuje se platnost vydaných veterinárních podmínek pro účast či konání svodů drůbeže a ostatních ptáků v ČR a v zahraničí. Zákaz soutěží poštovních holubů či účastí na nich v zahraničí. Ministerstvo vnitra ČR je povinno kontrolovat doklady o dezinfekci dopravních prostředků převážejících zvířata nebo ptáky přes hranice do ČR.

Preventivně ochranná a zdolávací opatření proti zavlečení a šíření vysoce patogenní aviární influenzy typu A, subtypu H5N1, na území České republiky
Všechna tato opatření jsou detailně rozpracována a přístupná chovatelské i občanské veřejnosti. Na webové stránce Státní veterinární správy ČR (www.svscr.cz) vycházejí průběžně aktualizované údaje.
Základní jednotkou systému ochrany je katastrální území obce. Místní úřad je ze zákona povinen spolupracovat při zajišťování protinákazových opatření, musí být proto informovaný, znalý situace, akceschopný a integrovaný do ochranného systému.
Prvořadá odpovědnost za realizaci ochranných či zdolávacích opatření je na chovateli. Ten musí znát a plnit zákonná i mimořádná chovatelsko-veterinární opatření v rámci svého hospodářství. Odpovídá za včasné oznámení příznaků infekčního onemocnění v chovu, spadajícím pod jeho odpovědnost (v honitbě to je myslivecký hospodář), nejbližšímu soukromému či úřednímu veterinárnímu lékaři. Ten má ze zákona ohlašovací povinnost, rozhodne o dalším postupu v chovu podle svého odborného posudku. Buď vyloučí podezření z nákazy, nebo zahájí sled přesně předepsaných činností podle připravených časových scénářů likvidace ohniska ptačí chřipky. SVS ČR rozpracovala detailní úkony v jednotlivých hodinách od podezření z nákazy přes její potvrzení, likvidaci ohniska a prohlášení nákazy za zdolanou. Řešení těchto situací řídí Krajský úřad, jeho odborné složky (především KVS), integrovaný záchranný systém, v kterém spolupracuje policie, armáda, hasiči, hygienická služba. KVS také vydává Mimořádná veterinární opatření v rámci své působnosti. Samozřejmostí je i účast Ministerstva zemědělství a jeho pracovišť včetně chovatelských svazů a mysliveckých organizací.
Když Národní referenční laboratoř SVÚ Praha potvrdí, že v chovu se vyskytla vysoce patogenní aviární influenza, je chov neprodleně uzavřen, likvidován, asanován a dezinfikován. Všechny úkony jsou úředně protokolovány a doloženy. Tyto doklady slouží jako podklad při výplatě náhrad chovatelům podle úředních ceníků do 90 dnů od předložení.
KVS vydá Mimořádná veterinární opatření stanovující ohnisko nákazy (farmu) jako centrum kruhového ochranného pásma tří kilometrů, které je součástí desetikilometrového pásma dozoru. V případě potřeby stanoví ještě další pásma dozoru A, B. Ochranné pásmo i pásma dozoru mají přísný režim pohybu osob, zvířat a věcí, hlídaný policií i armádou. Probíhá zde likvidace nákazy odborně a účinně s nasazením lokálních, krajských i celostátních prostředků.

Myslivecké hospodaření se zvěří
V protinákazových opatřeních SVS ČR zatím není lovná zvěř zvlášť zmiňována. Podléhá platné legislativě, jejíž součástí jsou také plány chovu a lovu i myslivecká statistika. Tyto údaje jsou pro veterinární orgány dostačující. Naopak mimořádnou pozornost musíme věnovat honitbám s velkými koncentracemi pernaté, shromaždištím tažného, zejména vodního, ptactva, kde je zavlečení viru AI nejpravděpodobnější. Vysoké riziko nakažení AI představují zařízení polodivokých chovů kachen, bažantů, komorovaná pernatá zvěř nebo líhňařská střediska. Zdokonalení uzávěry, prevence, vstupní dezinfekce, zamezení kontaktu s volně žijícími ptáky a zvýšená opatrnost je zde samozřejmostí. Každé toto zařízení je z hlediska protinákazového vlastně farmou a podléhá stejnému režimu ochrany i likvidace nákaz. Aktivní spolupráce s nejbližším soukromým nebo úředním veterinárním lékařem při každém podezření na infekční onemocnění typu AI je prvořadou povinností pracovníků těchto provozů.
V částech honitby zahrnutých do pásma ochrany nebo dozoru je vyhlášen zákaz lovu a přesunu zvěře. V žádném případě se neplánuje vakcinace volně žijící pernaté zvěře.
Každá evropská směrnice má I. část zákazy a II. část výjimky. Výjimky povolí KVS v důvodných případech lovu pro monitoring zdravotního stavu zvěře, klinická a laboratorní vyšetření a zazvěřování. Zvěř na výjimku lze vypouštět i v pásmu dozoru. Produkci polodivokých chovů je možné tedy realizovat.
SVS ČR zvládla vždy úspěšně rozsáhlé protinákazové akce celostátního rozsahu a jinak tomu nebude ani nyní. Připojme se i my každodenní aktivitou k úsilí veřejné správy o ochranu zdraví! Spoluobčané na myslivce právem spoléhají!
MVDr. František FEJFAR



Charakteristika viru aviární influenzy
Virus aviární influenzy patří do skupiny RNA virů čeledi Orthomyxoviridae, rodu Influensa virus A. Součástí zevní vrstvy virionu jsou dva glykoproteinové antigeny - hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N). Dosud je známo 16 H antigenů a 9 N antigenů. Hemaglutinin a neuraminidáza jsou velmi proměnlivé a podmiňují rozlišování antigenních subtypů a variant. Druhová specifika viru (A,B a C) je tvořena proteinem nukleokapsidy a membránovými proteiny M1 a M2 neboli vnitřními antigeny, které jsou na rozdíl od povrchových antigenů H a N relativně neměnné.Centrem viru je nukleová kyselina sestávající z 8 separátních segmentů jediného vlákna. Je-li nahrazena část genetické informace kódující povrchové glykoproteidy H, N vznikne geneticky stabilní nová rekombinanta viru, proti které nemá populace protilátky, mohou vzniknout pandemie výměnou H nebo N antigenu mezi různými subtypy. Tato změna se nazývá Antigenní shift (zlom).
Tenacita (odolnost) viru AI: Ničí jej teplota 100 stupňů Celsia po 1 minutě, 60 stupňů Celsia po 30 minutách. Poměrně odolný je k vnějšímu prostředí, při 4 st. C si zachoval virulenci 80 dní, při pokojové teplotě v trusu až 70 dní, při 37 st. C 6 dní, zmrazený na --70 st. C po řadu let. Dlouhodobě přežívá v tkáních, trusu i ve vodě. Je vysoce rezistentní k nízkému pH. Tyto vlastnosti mu umožňují rychlé šíření.