Časopis Myslivost

V únoru 2005 jsme při sčítání napočítali na ploše asi 60 ha čtyři zajíce polní. Do této lokality jsme začátkem března vypustili sedm ramliček zajíce polního, které byly označeny značkou do slechu. Toto vypuštění se uskutečnilo přes oplocenku - vypouštěcí zařízení, které zajistilo jejich klidný přechod do volné přírody. V oplocence byly uzavřeny 11 dní. Místo, kam jsme zajíce vypustili, tvoří plochu mezi dvěma vesnicemi, je zde komunikace III. třídy. Po pravé straně po 100 metrech je vodoteč. Mezi silnicí a vodotečí je trvalý travní porost, remíz s porostem smrku a listnáčů ve věku přibližně 20 let a pozemky, které byly v jarních měsících osety ječmenem. Přibližně stejné je to i po pravé straně vodoteče, byl zde zaset ječmen a mezi těmito pozemky je trvalý travní porost. Dále je cesta, již nepoužívaná, tuto cestu lemují staré ovocné stromy. Dříve tvořila přístup na políčka vlastníků. Za touto cestou je pozemek osetý hrachem. Mohu říci, že to byla radost dívat se na zajíce po otevření oplocenky, když postupně v různých intervalech odcházeli. Pomalu, hopsavým tempem občas se zastavili, rozhlédli se a po chvilce vyhledali různé úkryty. Samozřejmě že starost o zajíce tímto neskončila. Nadále jsme v místě oplocenky přikrmovali až do doby, kdy zajíci přestávali přijímat granulovanou potravu. Toto trvalo přibližně čtrnáct dní. Pak už zajíci plně přešli na potravu přírodní a přestali navštěvovat toto místo. I nadále jsem zajíce chodil sledovat na pole s jarním ječmenem, ale zajíce bylo vidět čím dál tím méně i když jsem pole velmi pečlivě obhlížel dalekohledem. Další měsíce byly velmi stresující. V květnu jsme našli uhynulého zajíce, ale ne z vypuštěných. Byl to starý ramlík. Při veterinárním vyšetření nebyla zjištěna příčina úhynu. Probíhaly každodenní pochůzky na tlumení predátorů v dané lokalitě. Zajíce jsem téměř neviděl. Do první senoseče v polovině června nebyl viděn ani jeden zajíc. Byli jsme dosti neklidní, že jsme pravděpodobně nezvládli tlumit škodnou. Nebo proč nejsou zajíci vidět? Pak nastal zlom. Po osečení travních porostů začali zajíci v podvečerních hodinách vycházet na otevřenou plochu. Nejprve mladá, později starší zvěř. Radost, kterou jsme prožívali se nedá popsat, tolik mladých zajíců různého věku jsme neviděli v naší honitbě snad posledních 20 let. Netrpělivě jsem čekal na dobu, kdy se bude sekat jarní ječmen, abych mohl shlédnout celkovou populaci v lokalitě. Jak všichni víme, rok 2005 byl pro žně velice nepříznivý a průběh žní pomalý. Ke žňovým pracem došlo až v srpnu, takže i malí zajíčci měli dostatek času dorůst a měli i dostatek přirozeného krytu. Po žních jsem se vydal na kontrolu zajíců. Radost byla velká, protože jsem napočítal 21 zajíců. Nechtěl jsem věřit mým počtům, ale i další přátelé myslivci mi potvrdili, že jsem sčítal správně. Ani při rychlém postupu podzimních prací naštěstí nedošlo k snížení stavu zajíců. V současné době je zaseta po jarních ječmenech řepka ozimá a po hrachu pšenice ozimá. Dne 26.1. 2006 jsem v dané lokalitě napočítal 25 zajíců. Nárůst o další 4 cizí zajíce z okolí nás samozřejmě taky potěšil. Péče o zvěř - krmení, přikrmování zaječí populace V podzimních měsících v období říjen - listopad jsme do dané lokality umístili kostky lizu a malé množství krmné řepy v blízkosti lizů. Mohu říci, že zajíci liz našli velice rychle, ale řepa zůstala dlouho bez povšimnutí. Myslím, že když mají dostatek přírodní potravy, předkládanou potravu berou v omezeném množství nebo ji ignorují. V prosinci při prvním sněhu jsme umístili seno. V lednu při mrazech jsme podávali granule hned vedle ohryzu, je to dobrý způsob. Zajíci se už po osmnácté hodině na tato místa stahují a berou granule i ohryz. Musím podotknout, že když se podaly granule dříve, brali je jen omezeně nebo vůbec. Teprve když je vytvořená ledová tříšť, berou granule na 100 %. Věřím, že granulemi jim dodáme potřebné vitamíny pro jarní období a předcházíme případné monodietě na řepce. Nemáme žádné zařízení na přikrmování. Jelikož to zima dovolila, sypali jsme granule volně na sníh (krmilo se často v malých dávkách, kdyby nebyl mráz, granule by se znehodnotily). Kvalitní seno jsme předkládali v podobě otýpek na místa, kde zajíci tráví denní dobu nebo na místa jim přirozená- porosty náletů, okraje lesa, cesty. Do této činnosti se zapojují i děti z kroužku mladých přátel přírody z místní základní školy. Chov - hodnocení Z počtu vypuštěných sedmi zaječek, se dvě zaječky přemístily do lokality na levé straně silnice. To je od místa vypuštění asi 500 metrů, ostatní zůstali tam kde jsme předpokládali. Sledovaná lokalita: 4 zajíci původní, 5 ramliček vypuštěných, které v dané lokalitě zůstaly, 8 zajíců uhynulo na přilehlé komunikaci, 21 ks sčítaných v měsíci srpnu a září. Celkem 38 ks: 7 ramliček = 5,4 ks nový přírůstek Na první pohled je to neuvěřitelné. Pokud vezmeme v úvahu, že přišla během jarních měsíců jiná ramlička, pak se přírůstky sníží, ale přesto věřím že 3 zajíčky na jednu ramličku v dané lokalitě máme. Jak jsme se vyrovnali se zvěří myslivosti škodící? Naše honitba má rozlohu 602 ha, podíl 222 ha les, 346 ha pole a 34 ha ostatní plocha.V roce 2005 jsme nakoupili tři umělé nory s cílem, že na dvě nory získáme dotaci podle vydaných pravidel Ministerstvem zemědělství. Bohužel nás ale úředníci překvapili s vysvětlením, že to není v souladu s požadavky EU a finanční podporu zamítli. Jenom pro zajímavost - v jedné noře jsme hned po umístění odchytli po jednom měsíci lišku. Celkem tedy v této noře jsme odchytili od ledna do prosince 2005 6 lišek obecných a 1 psíka mývalovitého (fena - první úlovek v honitbě, nikdy nebyl pozorován). V dalších dvou umělých norách jednoho zajíce a dvě kuny lesní. Když se podaří instalovat umělou noru na místa, kde lišky mají spád, tam je dobrý výsledek. V našem případě se to podařilo jen u jedné nory. Na čekané nebo šoulačce jsme ulovili 30 koček domácích, 15 kun skalních a 3 lišky obecné. Je zajímavé, že větší podíl ulovených predátorů je na lokalitě, kde jsme vypustili zajíce. Co škodí drobné zvěři? Škody na drobné zvěři konkrétně u zajíce polního mají na svědomí v první řadě samotní myslivci. Jsou to tyto skutečnosti: - lov při kterém se vybíjejí kmenové stavy, - špatné stanovování kmenových stavů, - nedostatečné vytváření lokalit pro drobnou zvěř, - nedostatečné tlumení predátorů, hlavně kočky domácí, kuny skalní, lišky obecné, - neefektivní zimní přikrmování. Dalšími negativními aspekty jsou: - nedostatek vody - mladý zajíček po kojení pokud nemá v blízkosti vodu a je odkázaný na déšť,ve mnoha případech uhyne, - nejsou vytvořeny žádné přehledné a trvalé dotační tituly, které by přiměly zemědělce vytvářet remízky a pásy s trvalým travním porostem, - přede žněmi jsou obrovské plochy ošetřeny herbicidy např. Roundup, pozemek se stává naprosto mrtvým pozemkem, malý zajíček nemá potravu a dost potřebnou vodu z vytvořeného podrostu plevelů, - sečení trvalých travních porostů způsobuje ztrátu až dvou generací nové populace zajíčků, - dopravní komunikace - ztráty při putování zajíců za potravou a ohrožení zajíců v době honcování, které probíhá v období od konce prosince až do konce srpna Jaký je cíl našeho mysliveckého sdružení Vytvářet pro drobnou zvěř vhodné podmínky, tlumit stavy predátorů a tím chránit stavy drobné zvěře. V neposlední řadě přesvědčit samy sebe, že i v tak malém sdružení se dá drobná zvěř chovat. Pro rok 2006 jsme se podle našich finančních možností rozhodli o zazvěření -oživení krve na další lokalitě v počtu 10 zajíců v poměru pohlaví 1:1 O naše zkušenosti se s každým, kdo o ně projeví zájem, rád podělím. Jaroslav HORÁČEK
Předseda MS Podháj Lhoty u Potštejna
Místopředseda Asociace chovatelů zajíců
horacekjaroslav@seznam.cz