Časopis Myslivost

Můj hostitel a průvodce je hospodářem honitby Honebního společenstva Straškov, myslivecky hospodaří v honitbě Zemědělská společnost Astur Straškov. Myslivost je přímo zakotvena v podnikatelské činnosti této společnosti. Vlastní honitba má rozlohu 3720 ha, v typicky rovinaté polní polabské honitbě je jediná větší plocha lesa o rozloze 120 ha. Honitba vznikla z původních čtyř honiteb Bříza, Přestavlky, Račíněves a Straškov, kde nadále fungují myslivecká sdružení bez honitby. Každá honitba měla asi 700 až 1000 ha, dalších 180 ha bylo k honitbě přičleněno po vybudování dálnice D8. Členové mysliveckých sdružení se myslivecky realizují v honitbě Honebního společenstva Straškov. Musí odpracovat ročně aspoň dvě brigády ve prospěch myslivosti. Z ulovené spárkaté zvěře, která se prodává do výkupu, jde polovina zisku do podniku, drobná se rozdá myslivcům. Hned po příjezdu mě Ing. Král veze ukázat k jednomu z již fungujících krajinných prvků. Tak toto je náš biopás z topinambur, má 20 metrů na šířku a 500 metrů na délku, v příštím roce se bude prodlužovat dál a chceme ho propojit o pár set metrů až k jedné z polních cest. V letošním roce se udělá podél cesty k lesu pás stromů a na druhou stranu obdobný biopás topinambur až k silnici na Martiněves. Podobný pás topinambur se bude dělat vedle v honitbě Bříza. Cílem je rozdělení velkých třista až čtyřistahektarových lánů. Takže se vám topinambury osvědčily? Opravdu ano, jak můžete vidět, i po tuhé zimě skýtají topinambury v půlce února slušný kryt, místy jsou vysoké i dva metry. Drží se zde zajíci i bažanti a v podstatě všechno srnčí se ulovilo taky okolo biopásů. Jinak máme uprostřed velkých lánů i stokusové tlupy srnčí zvěře, ale nedá se k nim přiblížit. A další výhodou je to, že na rozdíl od biopásů, kde se vysazují dřeviny, tento z topinambur nemusíte vyjímat ze zemědělské půdy, vlastníkům pozemků dál platí společnost nájem jako u pozemků se zemědělskými plodinami. Na velkých lánech bývá asi většinou jediná zemědělská plodina. Nebylo by vhodné rozčlenit lány třeba i pestřejší skladbou a kombinací plodin i v rámci jednoho lánu? Také o tom jsme uvažovali a uvažujeme. Nechali jsme si zpracovat počítačový program, který zemědělskou společnost stál 150 000 Kč, kde sice prvotním záměrem byla původně opatření proti větrné erozi a výsadba větrolamů, ale stále více to dnes nabývá významu pro zkulturnění zdejší krajiny a životního prostředí jak pro člověka, tak pro zvěř. Je to zatím vzorový projekt, na jehož základě bychom rádi získali i některé příjmy z dotací a využili financí vyčleněných pro krajinotvorbu. Projekt byl připravován od roku 2002 a letos se konečně snad věci rozhýbou a začne se v krajině opravdu něcopodstatného dělat. Domluvil jsem se tedy s Ing. Králem, že budeme ve spolupráci změny monitorovat a dokumentovat jako pozitivní příklad i pro čtenáře Myslivosti. Pojďme ale k širším souvislostem, činnosti celého Podřipského zájmového sdružení. To jste nám ale dal s tím článkem, říká s úsměvem ve tváři Ing. Král, po vyjití mě bombardovali myslivci telefony, abych jim řekl podrobnější údaje. Článek měl pozitivní efekt třeba v tom, že od vaší poslední návštěvy počet spolupracujících honiteb stoupl na celkem 34, což představuje plochu už téměř 46 000 hektarů. A jaké jsou tedy podmínky pro vstup do Podřipského zájmového sdružení? Vstupní poplatek je jednorázový 1000 Kč na 1 honitbu, na výrobu medikovaného krmiva jsme dostali dotaci 370 500 Kč od Ústeckého kraje. Myslivecká sdružení musí zajistit sběr trusu, který se následně zasílá na rozbor u Doc. Karla Bukovjana. Po vyhodnocení se pak připravuje a jednotně pro všechna sdružení objednává krmná směs. Je do budoucna možnost směsi modifikovat podle výskytu nemocí pro příslušná sdružení. Sdružení pak musí zajistit výrobu a rozmístění krmelečků a rozvézt medikované krmivo Jak probíhá vlastní předkládání krmiva? Máme spočítáno, že by měl být jeden zaječí krmeleček na 12 zajíců, například my máme normováno 400 zajíců, sčítáno bylo vloni asi 500 zajíců. Měli bysme tedy mít 50 krmelečků, ve skutečnosti jich máme šedesát. Dávka je počítaná 200 g medikovaného krmiva na 1 zajíce. Krmení zajišťujeme centrálně a pak rozdělujeme pro jednotlivá sdružení podle počtů zvěře. Volající myslivce často zajímalo, jaké druhy krmelečků myslivci na Podřipsku používají a jak na směsi zajíce navykají. Při fotografování a objíždění tří hlavních typů krmelečků mi Ing. Král vysvětluje: Ukážu Vám tři typy krmelečků - se stříškou, z dřevěných krajinek a s chvojím. Jasně, že individuálních typů je více v různých honitbách, zásadou by mělo ale být to, aby se do krmítek nedostalo srnčí, prosto jsou stříšky nízké, stejně ale srnčí granule bere, pozoroval jsem několikrát, že si srnčí ke krmelečku doslova klekne nebo lehne, jen aby se k lákavému krmivu dostalo. Krmelečky jsou umístěné v mezích a na krajích polí, po sklizni v říjnu či listopadu se dávají i přímo do polí. Rozmístění musí splňovat požadavky na možnost doplňování z cesty. Jasně, že je dobré umísťovat je ke keřům a přirozeným krytinám. A opravdu se zajíci naučí z krmelečků brát? Je potřeba je navyknout. Proto už koncem léta začínáme dávat oves, od listopadu pak návykové granule velikost 3 a 4, které vyrobí každá běžná výrobna krmných směsí. Postupně jak mizí plodiny z polí se zvěř naučí krmivo brát. Koncem prosince se dává medikované krmivo. Tady přímo v naší honitbě máme snad výhodu, že už více než dva roky před zahájením tohoto projektu jsme zajíce i srnčí přikrmovali granulemi pro telata, zvěř to ráda brala. A když už jsme u toho krmení, tak vám řeknu ještě jeden zajímavý údaj, zdůrazňuje můj hostitel. Máme v podniku velmi pečlivého skladníka, který vše důsledně váží. A samotného mě překvapilo, když jsem si sečetl, že jsme za rok 2005 vyvezli do honitby 90,5 tuny krmiva, hlavně plevy, zlomky od obilí, odpad, zadinu. A to kromě toho šla do honitby týden co týden fůra objemového krmiva vojtěškové senáže nebo odpad z kukuřičné siláže. Podstatnou součástí péče o zajíce je ale také dostatek vody. Proto u jedné z polních cest zastavuje Ing. Král auto u napajedla, u kterého mi vysvětluje: Takováto fóliová napajedla máme v oblasti, kde není žádná přirozená vodoteč, zatím jich máme zbudovaných pět. Využíváme fólie od silážovaného krmení pro dobytek ve vacích. Aby byla napajedla stále plná, máme tu placené manžele důchodce, kteří denně objíždějí s cisternou honitbu a doplňují napajedla, ale také zalévají stromky u cest. Bez toho to tady u nás v suché oblasti nejde. Bohužel se setkáváme s nepochopením od lidí, stromky nám lámou, uprostřed napajedel nacházíme zapíchnuté klacky. Nedá se nezeptat, jak tu přistupujete k problematice predátorů. Tlak na predátory je jednou z cest, kde můžeme stav jako myslivci ovlivnit přímo na rozdíl například od chemizace a ztrát na silnicích. Že je tlak na predátory nutný uvedu na jednoduchém příkladu. Za loňský rok jsme ulovili 35 lišek a je odborně prokázáno, že liška potřebuje k životu za rok 100 až 120 kg masa. I kdyby z osmdesáti procent brala myši a hlodavce a jen z dvaceti procent zvěř, pak je to na každou ulovenou lišku u nás 10 zajíců, tj za rok 350 zajíců na honitbu, což je tady normovaný stav! A způsoby lovu, třeba umělé nory? Umělé nory zatím nemáme, lovíme převážně na čekané, uvažujeme o větším použití lapáků, pro lišky bych ale povolil i další dříve běžné, ale dnes zakázané způsoby lovu. Lov predátorů je celorepublikovou diskuzí, my ale nechceme porušovat zákony. Podle mého názoru je nerozum v tom, že sice každé zvíře má nárok na to žít, ale v přírodě se stav musí regulovat, proto jestliže kmenový stav zajíců je vypočítaný na základě úživnosti honitby, stejně tak by to mělo být s predátory. Honitba má přece určitou úživnost i pro predátory a nikdo nemůže hloupě tvrdit, že si to příroda vyřeší sama. Však taky dneska tady nacházíme vyhladovělá káňata, protože se nedostala k myším, přitom malí zajíci ještě nejsou. A když už jsme u těch predátorů, stejně tak ale není podle mě rozumné omezovat lov toulavých koček a psů jen na mysliveckou stráž. Neznám u nás myslivce, který by nepoznal pytlačícího psa od zatoulaného, nevím, že by někdo střílet psy a kočky kousek od vesnice. Jsem jednoznačně pro korektní a čisté vztahy jak mezi lidmi, tak mezi podnikatelskými subjekty. Pro zdárné fungování vztahů tady na vesnici a mezi myslivci, zemědělci a vlastníky pozemků je důležité udržení vlastnických vztahů a respektování soukromého vlastnictví. A tak jsem odjížděl ze Straškova nejen s novými informacemi, ale i s vírou, že tam, kde se lidé umí domluvit na společném zájmu, je to ku prospěchu jak společenství lidí, tak i populací zvěře. A rád budu sledovat další kroky a činnost Podřipského zájmového sdružení.