Časopis Myslivost

Nová právní úprava však nijak neznemožnila, aby vlastníci honebních pozemků a členové honebního společenstva vzniklého za předchozí právní úpravy, mohli projevit vůli nebýt členy transformujícího se honebního společenstva a ukončit zákonem kvalifikovaným způsobem své členství v transformovaném honebním společenstvu. Jednoznačným a určujícím momentem zakládajícím právo člena právnické osoby, honebního společenstva, rozhodnout se, zda setrvá v transformovaném honebním společenstvu, je moment transformační valné hromady. Pan náměstek Ing. Mach záměrně však ve své odpovědi popisuje fakt, že vlastníci honebních pozemků mohou ukončit své členství v HS kvalifikovaným způsobem. To samozřejmě zákon umožňuje, ale opět se vyhýbá zdůvodnění, proč bylo umožněno v existující honitbě vzniku nové honitby a to proti vůli držitele honitby. Možná právě používání nesprávného termínu transformace, který zákon o myslivosti nezná, vede pana náměstka k "jednoznačnému" závěru, že od účinnosti zákona o myslivosti od 1. 7. 2002, do konání valných hromad HS, si mohli vlastníci honebních pozemků dělat, co chtěli. Honebnímu společenstvu však bylo zákonem uloženo přizpůsobit stanovy úpravě nového zákona a zvolit orgány do 9 měsíců ode dne účinnosti zákona, jinak by HS i společenstevní honitba zanikly. Jinými slovy, budˇ HS stanovy přizpůsobilo zákonu o myslivosti a zvolilo orgány HS, a nebo HS zaniklo. Jelikož se právní povaha HS vzniklých podle dosavadních předpisů řídila ustanoveními zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti ode dne jeho účinnosti, nemohla a ani nemůže dát státní správa myslivosti na jakékoliv úrovni prostor pro změnu honiteb na základě vůle vlastníků, tak jak uvádí mezi řádky pan náměstek Ing. Mach. Pokud držitel honitby chtěl kvalifikovaným způsobem honitbu rozdělit, zákon o myslivosti mu to umožňoval. To, že si vlastníci honebních pozemků mohli v období od 1. 7. 2002 do konání valných hromad dělat co chtěli, bez ohledu na zákon o myslivosti, vyplývá i z dopisu Ing. Jiřího Pondělíčka, Ph.D., ředitele odboru rybářství, myslivosti a včelařství, ze dne 2. 9. 2004 zn. 26555/-16230, v němž ministerstvo změnou právního postoje poprvé otevřeně tento názor prezentovalo. Do vydání tohoto stanoviska dokonce úředníci umožnili vlastníkům honebních pozemků vytvořit nové honitby v existujících honitbách i po valných hromadách HS, které přijaly stanovy a zvolily orgány HS! Přitom o změně honitby rozhoduje držitel honitby, tzn. honební společenstvo v zákoně kvalifikovaným způsobem a vlastník honebních pozemků pouze při změně vlastnických vztahů. Předchozí právní úprava rovněž počítala se změnou honiteb při změně vlastnických vztahů, avšak po uplynutí 5 let prvého mysliveckého období. Jednoznačný výklad ministerských úředníků je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky č. 22 Cdo 3006/2000, ze dne 17. října 2002, který rozhodl, že: Uvedený zákon (zák. 23/62 Sb. o myslivosti - pozn. autor) sice koncipuje právo myslivosti jako samostatné věcné právo vycházející z vlastnictví honebního pozemku (§ 2), nicméně to neznamená, že by vlastník takového pozemku mohl bez dalšího toto právo vykonávat. Podle § 5 odst. 1 zákona lze totiž právo myslivosti vykonávat pouze na honebních pozemcích, které okresní úřad uznal za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici. Přitom právo myslivosti (míněno jeho výkon) přísluší podle § 11 odst. 1 zákona jen vlastníkům honitby tak, jak je v tomto ustanovení jejich okruh vymezen. Vlastník honitby, jímž je zpravidla osoba odlišná od vlastníka honebního pozemku, může podle § 14 odst. 2 zákona vykonávat v této honitbě právo myslivosti sám nebo ji může smlouvou pronajmout jiné české fyzické nebo české právnické osobě nebo jejich sdružení. Z uvedeného je zřejmé, že výkon práva myslivosti neplyne přímo z vlastnického práva k honebnímu pozemku, nýbrž závisí na splnění dalších podmínek vyplývajících ze zákona o myslivosti a za určitých okolností (srov. § 6 odst. 5 zákona) je možný i proti vůli vlastníka honebního pozemku. Zákon o myslivosti svými ustanoveními veřejnoprávního charakteru omezuje práva vlastníků honebních pozemků v zájmu ochrany myslivosti, jak je definována v § 1 zákona, a lze tedy souhlasit s odvolacím soudem, pokud vychází z toho, že jde o případ, kdy je vlastnické právo omezeno na základě zákona ve veřejném zájmu (§ 128 odst. 2 občanského zákoníku). K tomuto zákonem předpokládanému omezení vlastnického práva žalobců (tehdy s jejich souhlasem) došlo již v okamžiku, kdy byla uznána společenstevní honitba a současně tak - ve smyslu § 6 odst. 3 zákona - vzniklo honební společenstvo. Jejich názor, že uvedené omezení zaniklo tím, že z honebního společenstva vystoupili, ovšem nemá oporu v zákoně. Ten nespojuje s vystoupením vlastníka honebního pozemku z honebního společenstva "vyjmutí" tohoto pozemku z honitby, pozemek zůstává její součástí a jelikož zákon takovéto případy výslovně neřeší, nastává obdobná situace, jakou předpokládá již zmíněné ustanovení § 6 odst. 5 zákona, tedy jako by k honitbě byly přičleněny honební pozemky vlastníků, kteří nejsou členy honebního společenstva, ale jsou povinni strpět, aby vlastník honitby (tedy honební společenstvo) na jejich pozemcích vykonával právo myslivosti, a přísluší jim z tohoto důvodu náhrada. Oprávnění honebního společenstva jako vlastníka honitby vykonávat na pozemcích vystoupivších členů právo myslivosti (včetně práva honitbu pronajmout podle § 14 odst. 2 zákona) tedy zůstává zachováno a tvrzené zásahy do vlastnického práva žalobců nejsou zásahy neoprávněnými ve smyslu § 126 odst. 1 občanského zákoníku. Citované rozhodnutí NS ČR vycházelo ze zákona č. 23/62 Sb. o myslivosti, avšak ani zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti v žádném ze svých ustanovení neumožňuje vystoupení členů HS z uznané honitby a pokud ano, tak svobodné rozhodnutí vlastníka nemůže mít vliv na změnu honitby, protože pozemky zůstávají v již uznané honitbě. O tom, že to tak je, svědčí rozhodnutí Krajských soudů ČR, na která jsem již písemně ministra zemědělství upozornil. Z uvedeného vyplývá, že veškeré změny honiteb na základě "vůle" vlastníků honebních pozemků byly učiněny v rozporu se zákonem č. 449|2001 Sb. o myslivosti a s citovanými Rozsudky Nejvyššího soudu České republiky a Krajských soudů. Zákon o myslivosti je záměrně koncipován tak, aby byla zajištěna stabilita honiteb a právní jistota jejich uživatelů, kteří hospodaří s přírodním bohatstvím. Tento požadavek nejsou schopni úředníci nejvyšší státní správy myslivosti zaručit. Je s podivem, že ani čtvrtý rok po vydání rozsudku Nejvyšším soudem nejsou úředníci ochotni svá nesprávná stanoviska přehodnotit. Díky špatnému výkladu § 69. zákona č. č. 449/2001 Sb. o myslivosti tak úředníci státní správy myslivosti zavinili právní nejistotu, vedoucí k neřešitelnému přetížení státních správ myslivosti. Jediná naděje pro úředníky svítá dnem 31. března 2006, kdy již nebude možné napáchané křivdy napravit. Milan KUBŮ
jednatel OMS ČMMJ Příbram