Myslivost v médiích – jak na to?
Myslivost 5/2006, str. 45 Jordan STOJANOV, Jiří ŠILHA, Jaroslav ŠPRONGL
Není snad stálejší téma besed myslivců na všech možných úrovních než nepřízeň médií, která je tomuto oboru lidské činnosti důsledně věnována minimálně posledních patnáct let. Zůstaneme-li u takového konstatování, obraz myslivosti na veřejnosti to ovšem nevylepší. Ostatně je i pár novinářů, kteří proti myslivcům nic nemají nebo jim dokonce fandí, ale pak napíší článek, v němž sice není nic proti příznivcům svatého Huberta, zato chyby v datech, číslech a názvech. Prostě – s médii je třeba pracovat!
Kulturně propagační komise ČMMJ připravuje projekt mediální prezentace, který by měl metodou postupných kroků celkově nepříznivou situaci vylepšit a s jehož hlavními myšlenkami bychom rádi seznámili mysliveckou veřejnost. To hlavně proto, že je nutné, aby se do něho cíleně zapojil co nejširší okruh myslivců na jednotlivých úrovních pod záštitou Českomoravské myslivecké jednoty jako největší funkční myslivecké organizace s celorepublikovou působností. Celý systém, jehož smyslem je především zlepšení vnímání myslivců a myslivosti veřejností, nelze "živit" pouze ze strany sekretariátu v Praze, ale musí vycházet z úsilí mnoha myslivců na místní, okresní, krajské až celostátní úrovni a být založen na paralelním tlaku z několika směrů:
* zviditelnění dobrých vztahů mysliveckých sdružení s místní společností v jednotlivých obcích (lokální zpravodaje, místní rozhlas a podobně),
* prezentace myslivosti na okresní úrovni, kde už by měli při každém OMS působit lidé, kteří dokáží zdokumentovat události (foto, video, textová informace), pracují s Internetem, naváží kontakt s regionálními médii,
* pronikání do celostátních deníků, časopisů, rozhlasu a televize, řešení problémů a dostatečná komunikace na úrovni vedení ČMMJ.
Spolupráce s celostátními médii
Tuto část celého projektu bude řídit pověřený pracovník sekretariátu ČMMJ ve spolupráci s ustavenou mediální sekcí KPK a externími spolupracovníky (novináři-myslivci). K systému mediální prezentace na celostátní úrovni budou patřit tiskové konference s atraktivními tématy i hosty; tiskové zprávy zveřejňované na webových stránkách ČMMJ a rozesílané médiím, které budou dvojího druhu - jednak okamžité a nekonfliktní reakce na negativní materiály, ale především vlastní aktivní a atraktivní články a náměty, kde lze využívat i materiálů z regionů (plánuje se vytvoření jejich databáze); snaha pronikat do rozhlasu a televize nejdříve zpravodajsky a pak speciálními pořady, což bude dlouhodobější záležitost vzhledem k vysokým finančním nákladům; osobní kontakty a práce s novináři, jejich zvaní na myslivecké akce a vytváření podmínek pro práci tam, jejich "zásobování" náměty a dalšími materiály a podobně.
Důležitou roli zde, stejně jako v komunikaci s OMS a dalšími myslivci, dnes hraje Internet - existuje již zadání na přeměnu systému tvorby webových stránek ČMMJ ze statických na dynamické, která se bude realizovat v letošním roce. Více by se měla svým webovým stránkám věnovat i většina OMS!
Každý myslivec novinářem?
Větička v mezititulku zavání přeháněním - proto je také za ní otazník. Ale jak jsme již uvedli, působení na média musí přicházet ze všech stran - a tedy i z místní a okresní úrovně. Už není čas jen se divit, proč to ti tam v Praze nezařídí. Desítky zpráv o zajímavých mysliveckých akcích v široké škále místních periodik udělají pro myslivost víc než jedna těžce prosazovaná zprávička v celostátním deníku. A prakticky vše, co chceme realizovat na celostátní úrovni (tiskové konference, tiskové zprávy, spolupráce s rozhlasem, komunikace s novináři), musí nastat v regionu, v rámci okresu a kraje.
Je možná dobré říci si pár poznámek k tomu, jak na to. Rozhodně bychom obsahově měli spíše potlačovat nejčastější témata, pro nemyslivce kontroverzní a těžko vysvětlitelná na malém prostoru, který se podaří v médiích získat (např. kult trofejí a vlastní lov - především městská společnost je tak nechtěně konfrontována se smrtí v přírodě, kterou neumí pochopit, protože myslivosti nerozumí a vykládá si ji po svém). Ani s důrazem na přikrmování v době nouze příliš neobstojíme (protiargument: krmíte jen proto, abyste si pak zastříleli). Je ale jistě daleko širší spektrum našich činností, které lze prezentovat, je řada atraktivních a aktuálních témat (zvěř a doprava, ptačí chřipka a myslivost, boj myslivců proti pytláctví, atd.). Zásadně pak platí na všech úrovních - publikování článků o myslivosti se nesmí omezit na reakce na některé podpásové údery a nesmyslné pomluvy, ale naopak musí být ze strany myslivců aktivní přístup.
Také platí, že myslivost je jedním z mnoha témat, jež redaktor občas dostane za úkol zpracovat. Myslivosti se novináři nevěnují trvale, logicky nemají v této oblasti hlubší znalosti a jiné to nebude - s tím musíme při práci s novináři počítat a nepohoršovat se hned, pokud si třeba popletou úlomek a zálomek.
Média na našich akcích
Ve většině případů jsou vztahy mezi myslivci a místními obyvateli a vlastníky honebních pozemků bezkonfliktní. Dobré jméno myslivosti na místní úrovni se šíří korektním jednáním, vstřícností při řešení problémů a respektování odlišných zájmů ostatních skupin obyvatelstva. Myslivecká sdružení se mohou buď sama postarat o prezentaci svých počinů na lokální úrovni a nebo komunikovat s OMS a informovat je o připravovaných odborných i společenských akcích. OMS pak může předávat informace redaktorům při pravidelné spolupráci s nimi. Z plesu, z každé zajímavé akce, z ukázky nebo soutěže pro děti a podobně je dobré vybrat reprezentativní fotografii a tu co nejdříve zaslat e-mailem do redakce místního tisku s krátkým komentářem, co že to myslivci zase dobrého udělali.
Na úrovni OMS bude nutné k plánu akcí, které se pořádají na okresní úrovni a stojí nemalé úsilí a finanční náklady, připravit také plán jejich mediální prezentace a tím i prezentace OMS a potažmo myslivosti. Akcí se pořádá hodně a dobrých, ale je důležité postarat se o to, aby o nich vědělo co nejvíce lidí. Malý novinový článek, chytrý rozhovor na soukromé rozhlasové stanici, pozvánky a zprávy z akcí v obecním zpravodaji dokáží mnoho. Pokud pak chceme redaktory na naše akce pozvat, musíme se o ně také dostatečně postarat. Od zajištění, aby třeba nebloudili po lesních cestách při hledání místa zkoušek psů, přes občerstvení až po, je-li to možné, koutek pro připojení počítače. Vždy je pak třeba zvažovat, zda je výhodnější novináře pozvat nebo napsat krátký článek a pořídit fotodokumentaci v režii OMS a materiál po předchozí dohodě do redakce poslat.
Aby uvedené opravdu fungovalo, bude třeba na okresní úrovni vybrat zodpovědného člena Okresní myslivecké rady (ale může to být i jiný myslivec se zkušenostmi v oboru), který by se pravidelně staral o problematiku mediální prezentace a který by v tomto směru spolupracoval s kulturně propagačním oddělením sekretariátu ČMMJ.
Všichni za jeden provaz
Má-li být mediální politika ČMMJ a vlastně celé myslivosti úspěšná, musíme táhnout všichni za jeden provaz, každý nějak přispět k tomuto "společnému dílu". Zlepšit obraz myslivosti a myslivců v české veřejnosti bude běh na dlouhou trať, ale i proto je třeba vystartovat co nejdříve. Jinak jistě budou k tomuto běhu přispívat zkušení novináři a literáti, členové Klubu autorů, jinak jednatelé mysliveckých sdružení, ale stranou by neměl stát nikdo.
Těm, kdo se budou zabývat mediální politikou myslivosti na nižších úrovních, bude nutné poskytnout určitou metodickou pomoc - proto počítáme s tím, že se uskuteční ještě v letošním roce pracovní porady členů OMS, kteří mají spolupráci s médii na starosti. Tam by si jednak vyměnili svoje dosavadní zkušenosti, a jednak by se jim dostalo ze strany odborníků na mediální práci rad, jak dále optimálně postupovat.
Pár slov závěrem
Prostor pro myslivost a ochranu přírody je v médiích silně omezený a je nutné ho proto maximálně využívat. Hlavním těžištěm jsou regionální a lokální periodika. Jde o to, aby počet pozitivních zpráv o myslivosti výrazně překonával ty negativní! Musíme se naučit využívat dnes již běžných pomocníků pro dokumentaci - digitální fotoaparát, digitální kamera, e-mail, Internet. Dokumentaci a texty by měli připravovat i sami myslivci, redaktoři vše nestíhají a ani nemohou.
Zamýšlený projekt je náročný na lidský potenciál i materiální prostředky, nelze však již dál vyčkávat a jen mlčky přihlížet, jak prostor v médiích, který můžeme reálně využívat, zaplňují svými názory odpůrci myslivosti. Ten prostor prostě musíme začít naplňovat my - myslivci! Proto by žádný organizátor jakékoliv myslivecké akce neměl zapomenout na její mediální prezentaci. Víme, že na některých OMS již popisovaná spolupráce s místními redaktory existuje, proto jsou tyto řádky zaměřeny spíše na ty, kteří toho v této oblasti mnoho neudělali.
Závěrem chceme zdůraznit, že zpracovatelé projektu mediální prezentace myslivosti uvítají každý námět, připomínku, zkušenost z praxe myslivců, které pomohou nabídnuté teze vylepšit, doplnit, zdokonalit.
Tak, páni myslivci, dejme se do práce, nikdo to za nás neudělá!
Jordan STOJANOV, Jiří ŠILHA, Jaroslav ŠPRONGL,
členové mediální sekce KPK ČMMJ