TROUBIT nebo NETROUBIT? Borlice nebo lesnice?
Myslivost 5/2006, str. 66 Petr DUDA
Každý kdo zažil jakoukoliv mysliveckou akci, na které se netroubilo a má porovnání s jinou podobnou, opentlenou hudbou ví, že troubení dává myslivosti zcela jiný rozměr. Lovecká hudba nejenom vzdává poctu ulovené zvěři, usnadňuje dorozumívání a kontakt mezi účastníky společných lovů, rámuje naše akce a příjemně podbarvuje prožitý den, ale je též pojítkem mezi lidmi všeobecně. Ten, kdo by rád aktivně pronikl do nádherného světa lovecké hudby, tedy stal se mysliveckým trubačem, pokládá si často základní otázky.
Má vůbec smysl, abych se pokoušel naučit hrát na hudební nástroj?
Vždyť to není vůbec jednoduchá věc, to troubení, a já jsem už starý(á), nebo naopak moc mladý(á), mám už tak s myslivostí moc práce a ještě si ji budu přidělávat? A ve škole jsem raději mlčel když ostatní zpívali a učitel mi říkal, že nemám hudební sluch.
Jaký nástroj si zvolím?
Malou borlici, kterou v zimě strčím pod kabát, na řemínku ji budu nosit na rameni a nebude mi překážet ani při cestě na hon ani při samotném honu? Nebo lesnici, která je větší?
Troubení je tedy krásné, ale co já? Naučím se to?
Odpověď je velmi prostá. Je jenom málo problémů, které mohou troubení technicky zcela znemožnit. Jsou to zdravotní komplikace jako rozštěp patra nebo rozedma plic. Běžné, i když život ztěžující problémy jako zubní protéza, obrna lícního nervu, stav po infarktu, chybějící prsty na rukou a jiné podobné nepříjemnosti nemusí nutně myslivecké troubení znemožnit. Hovoříme zde ale o mysliveckém troubení, ne o hraní v profesionálním orchestru. Mezi mými žáky jsou šestileté děti, studenti, pánové a dámy, i pán ve věku 65 let, který po obrně lícního nervu při hře pohybuje dobře pouze půlkou obličeje. Přesto zahraje bez problémů celé Dykovo Desatero - tedy deset nejpoužívanějších signálů, které napsal prof. A. Dyk a Petr Vacek je zjednodušil tak, aby je každý trubač vždy bez problémů zvládl.
Odpověď tedy zní: Jestli chci opravdu hrát, dokážu to! A když ne sám, musím jít k někomu, kdo mi poradí. To dnes už není problém, informace získám nejlépe v Klubu trubačů, jehož členem se může stát každý - začátečník, pokročilý, amatér i profesionální hudebník.
A hudební sluch?
Nenechte se mýlit tím, že vám ve škole nešel zpěv a dnes se kvůli tomu stydíte zpívat. Nebo když se sedí a zpívá (na zábavě, v hospodě), tak vy to musíte "vyřvat", jinak nezpíváte ve správné výšce. Intonace - umění opakovat melodii ve správné výšce je věcí cviku a ne vrozenou dovedností. Vy jenom nevíte, kde ty správné tóny máte hledat, protože Vás to zkrátka nikdo nenaučil. Je to dovednost jako každá jiná. Pusťte proto tyto starosti z hlavy a zeptejte se: Chci hrát? A na jaký nástroj?
Výběr nástroje.
Borlice - klady: malá, skladná. Zápory - zápory: laděna v B, ale o oktávu výš než lesnice, základní tóny potřebné pro hru jsou vysoko a většina začátečníků má problém je zahrát. Nelze na ní hrát technikou krytých tónů, je tedy vhodná pouze pro hru signálů a fanfár. Nátrubek je tvarem na trubku. Cena nového nástroje je asi okolo 3000 Kč.
Lesnice - klady: základní tóny určené k hraní mysliveckých signálů jsou v příznivé poloze, není problém je v relativně krátké době zvládnout a hrát základní mysliveckou literaturu - Dykovo Desatero. Při hraní na borlici používáme techniku krytých tónů, která vyplňuje mezery mezi tóny jež hrajeme pouze pomocí rtů. Můžeme tedy hrát tóny jdoucí po sobě ( nejenom C - E - G, ale C - d - E - f - G) a tedy mimo signálů a fanfár i písně a koncertní skladby. To pak dává naší hře zcela jiný rozměr. Záporem pak je velikost nástroje. Nátrubek je tvarem na lesní roh. Cena nového nástroje se pohybuje asi okolo 6000 Kč.
Ceny jsou pouze orientační a u jednotlivých prodejců se mohou lišit.
Jaký nástroj tedy zvolit?
Máme-li již jeden z těchto nástrojů doma, dostali nebo zdědili jsme jej, je náš první krok určen. Chceme-li si nástroj teprve koupit, je dobře se s nějakým trubačem, který už hraje o výběru nástroje poradit a pak teprve investovat. V zásadě ale platí, že pro většinu naprostých začátečníků je jednodušší pro snadnější ovládání zvolit lesnici. Na borlici je ideální začít tehdy, když má hráč již zkušenost s trubkou, například ze ZUŠ (dříve LŠU).
Rozhodnu-li se pro kterýkoliv z nástrojů, je třeba si uvědomit, že sám se budu učit hůře a déle. Je pravděpodobné, že problémy, na které narazím budou tak veliké, že mě od hry úplně odradí. Je velmi dobré začít s někým, kdo umí nejen hrát, ale i učit.
Jak dlouho se na nástroj budu učit?
Záleží jen na mně, co všechno se chci naučit a jak pilný budu (= jak často budu cvičit). Ale základ, bez kterého se trubač neobejde - Dykovo Desatero - zvládne velmi pilný hráč, který cvičí dvacet minut denně a má odborné vedení za 6 měsíců, průměrně pilný za 1 rok a ten "pohodlnější" za rok a půl. Pochopitelně je to záležitost individuální. Mám také žáka, který Desatero zvládl za tři měsíce. To je však výjimka. Hraní na jakýkoliv hudební nástroj je běh na dlouhou trať, je třeba si pevně zafixovat určité návyky a dovednosti. Radost a požitek který nám hra přináší však mnohonásobně nahradí úsilí které musíme vložit do cvičení.
Petr DUDA
autor je členem Loveckého tria Praha.