Časopis Myslivost

MYSLIVECKÝ HOSPODÁŘ PYTLÁKEM?
"Tak tady to máte, inžo!" podal myslivecký hospodář Karel přes široký psací stůl majiteli firmy Agro-Agro, s. r. o., výkaz o lovu zvěře. "Inža" (budeme mu tak v našem příběhu říkat), který byl mimo jiné vlastníkem honitby, spokojeně pokýval hlavou: "Od srpna do října skoro dvě stě tisíc za trofeje a zvěřinu, to by šlo . Neposílal jste peníze na účet?" "Za koho mě máte, inžo?" podivil se Karel a posunul po stole kovovou pokladničku: "Všechno hotově!"
Tohle spiklenecké předávání výnosů z poplatkových lovů mělo svůj důvod - na veškerý majetek inži byl prohlášen konkurs a tak každý přírůstek na bankovním účtu spadl hned do konkursní podstaty.
"A teď se podívejte na tohle!" podal pro změnu inža list papíru Karlovi. Ten se do něj začetl: "A sakra! Tak už ten zatracenej konkursní správce dosáhne i do revíru!" Na uvedeném papíru s úřední hlavičkou totiž správce konkursní podstaty požadoval předání všech pozemků vlastněných inžou, včetně nemovitostí na nich. "Ale počkejte," pokračoval Karel, "tohle už je nějaká urgence!" "No jasně, fakticky to převzal už k prvnímu červenci, ale dokud neměl kupce, byl klid. Tak jsem vám nechtěl kazit náladu ."
"A honitba? Mám pozvané nějaké skopčáky na muflony," ptal se zaskočený Karel. "Už bych brzdil. Tohle," poklepal inža na kasičku, "nám možná ještě projde. Ale další sotva," podával Karlovi ještě jeden papír, také s úřední hlavičkou. Byl od okresního referátu životního prostředí, který na základě žádosti konkursního správce zrušil plán chovu a lovu a pozastavil právo užívání honitby do vyřešení vlastnických vztahů. "A to můžou?" vzhlédl Karel od nepříjemného čtení. Inža pokrčil rameny: "Nevím, můj právník se na to podívá. Ale budeme teď jak pod lupou!"
"Ach jo," povzdechl si Karel, ale pak dostal nápad: "Tak já z toho udělám sanitární odstřel. Mají hrozně přerostlé paspárky, že?!" Inža jen vrtěl hlavou. "Heleďte, inžo, je to na mě! Vždyť oni jsou ti hosti už pomalu na cestě!" přemlouval svého šéfa, až ten přikývl: "Ale já o ničem nevím! Tak lovu zdar!"
"Lovu zdar!" potřásl mu Karel rukou, sebral se stolu zelený klobouk se sojčím pírkem a vyrazil z kanceláře hroutící se firmy zpátky do lesa.
...
Byl chladný podzimní večer s jasnou oblohou a brzkým stmíváním, když Karel vedl dva německé lovecké hosty mírně stoupajícím lesním chodníkem, aby je rozsadil na posedy v místech, kde měl obeznaný častý výskyt mufloní zvěře. Za volné chůze přemýšlel, jak nejlépe zajistit, aby pokud možno uspěli oba a hned, a tak si protijdoucího Maxe, myslivecké stráže v honitbě, všiml až na poslední chvíli. "Lovu zdar!" pozdravil poněkud překvapený Max. "Lovu" odpověděl nejistě Karel, rozladěný, že museli potkat zrovna Maxe, známého svým odpovědným, až pedantickým vykonáváním svěřené role. "Kampak s těmi flintami?" začal taky myslivecký strážce hned vyzvídat při pohledu na dva Němce, kteří v rozpacích jen pozvedli na pozdrav klobouky. "Ale to je tak," napadla Karla, jak se mu alespoň zdálo, spásná myšlenka. "Tihle dva veterináři z Drážďan připravují vědeckou práci o nemocech mufloní zvěře v Evropě. Tak je naše státní veterinární správa poslala taky k nám, kvůli těm přerostlým paspárkům." "Přerostlé paspárky?" podivil se Max. "To jsem tu viděl jednou za posledních pět let!" "Tak choď víc do lesa!" odsekl Karel. "No, no, no, nemusíš se hned čertit, když se na něco optám," zahrál na smířlivou notu Max. "A to chcete nějakého toho maroda ulovit? Že jdete na výzkum s flintama ." "No, asi budeme muset," rozvíjel dál svůj nápad Karel. "Jak jinak to mají zkoumat?" "Ale víš, že se v honitbě kvůli tomu konkursu na majitele už nemá vůbec lovit? Mně přišla na vědomí kopie psaní, co poslali jemu." "Sanitární odstřel je sanitární odstřel, konkurs nekonkurs," vedl svou Karel. "A rozhoduje o něm nakonec hospodář!" "No nevím," pokrčil rameny Max. "Řek jsem ti, co jsem chtěl a musel, už nebudu zdržovat. Tak lovu zdar!" "Zdar!" podali si s Karlem ruce a každý šel svou cestou.
"Je to nějak divné," dumal na lesní pěšině Max. "Radši to nahlásím, to přece není žádné práskání, myslivecká stráž má své povinnosti." A taky to udělal.
"Sakra, teď budu muset ty sanitární odstřely ohlásit nahoru", přemýšlel cestou Karel s rozpačitými lovci v zádech. A také to udělal, protože oba "veterináři" byli ten večer úspěšní.
...
Průšvih se ale odvrátit nepodařilo. Konkursní správce totiž nebyl žádné ořezávátko. Platby za lov v honitbě sice neprošly bankou, ale ve výkazech a hlášeních se objevily a on je tam také dohledal. Byl z toho trestný čin poškozování věřitelů, přesněji tedy porušení povinnosti v řízení o konkursu, který měli spáchat inža a Karel společně. Zvěř v honitbě zatížené konkursem byla totiž podle úřadů součástí konkursní podstaty - tedy hlavně platby za její odlov. Ostatně měli toho na krku ještě víc, jednalo se také o těžbu v lese a prodej dříví, rovněž v rozporu s konkursním řízením .
A pokud šlo o "sanitární" odstřel dvou "nemocných" muflonů německými hosty, který vzal Karel na sebe (o zahraniční klientele pomlčel), pověsili mu na krk dokonce pytláctví, protože lov byl v inžově honitbě orgánem státní správy myslivosti v té době už prakticky zakázán. A to ho tedy pořádně vytočilo! On, starý myslivec, dlouholetý myslivecký hospodář a pytlák!
A protože odvolací soud si myslel totéž, co soud první instance, tedy že Karel uvedený skutek opravdu spáchal, došlo na dovolání k Nejvyššímu soudu.
"Jak by mohl být myslivecký hospodář pytlákem?" hučel Karel do inžova právníka, který dovolání připravoval. "Já přece rozhoduju, kdo co bude střílet! A sám ani podle zákona povolenku nepotřebuji, když jdu lovit! Kdo jinej by měl rozhodovat o sanitárním odstřelu, když ne právě hospodář? A ten jsem taky pak řádně nahlásil!"
...
Sanitární odstřel, pravda, nahlásil - jenže nahlásit ho měl dříve, než Němci na muflony vůbec namířili. Lovit v jeho honitbě bylo v té době už opravdu zakázáno. A že myslivecký hospodář nemůže být pytlákem? Ale ano, může! Sice rozhoduje o lovu, o odstřelu, ale musí při tom dodržovat platné předpisy.
Tak to alespoň viděl Nejvyšší soud, který dovolání odmítl s tím, že právo myslivosti lze vykonávat pouze podle zákona o myslivosti. I když ten uváděl, že myslivecký hospodář a osoba lovící v jeho přítomnosti nepotřebují povolenku k lovu, neznamená to, že by mohl lovit zvěř kdykoliv výlučně na základě vlastní úvahy. Myslivecký hospodář musí stejně jako ostatní respektovat právní normy, a to včetně sanitárního odstřelu, k němuž došlo v našem případě (rozhodně se nejednalo o situaci vyžadující rychlé řešení, jako například v případě zvěře těžce poraněné při dopravní nehodě mimo dobu lovu). Jestliže si počíná svévolně a v rozporu s těmito normami, není u něj vyloučena trestní odpovědnost pro trestný čin pytláctví. Rozhodování soudů nižší instance tedy bylo v pořádku.
Náš případ byl sice řešen ještě za platnosti "předchůdce" současného zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jak si opravdu pozorný čtenář mohl podle některých formulací v judikátu Nejvyššího soudu všimnout, ale uvedené závěry samozřejmě platí v plném rozsahu také dnes: i myslivecký hospodář se může stát pytlákem!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 178a trestního zákona (pytláctví), § 40 zákona o myslivosti (povolení lovu mimo dobu lovu).
Na motivy skutečného judikátu publikovaného v Databance judikatury (vydává LexisNexis CZ)
připravil Jaroslav ŠPRONGL
Kresba Petr Slaba