Medailové trofeje šelem v Lysé n/L. 2005
Myslivost 2/2006, str. 5 Prof. Ing. Josef HROMAS, CSc
Šelmy jsou odnepaměti nedílnou součástí naší fauny mezi níž jsou považovány za jakousi zdravotní policii. Je totiž zcela logické, že se zmocňují především slabých (tedy podprůměrných či jinými slovy průběrných) a nemocných jedinců. Současně si ale obohacují svůj jídelníček o kořist zdravou, která postrádá tak vynikající smysly jaké mají právě šelmy.
Z mysliveckého hlediska jsou tudíž šelmy v přírodě užitečné, pokud ovšem nedojde k jejich přemnožení. K tomu však zejména v posledních letech dochází například pod vlivem celoplošných vakcinačních programů, také ale proto, že myslivci - lovci při čekaných soustřeďují svou pozornost raději na ekonomicky výhodnější lov přemnožených divočáků. Nárůst stavů šelem a současný úbytek stavů drobné zvěře je pak možno přirovnat k fyzikálnímu jevu spojitých nádob.
Myslivci tudíž musí mít zájem na úměrné redukci stavů šelem, k níž má přispět i určitá soutěživost v jejich lovu. To byl také jeden z důvodů proč Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) přijala už v roce 1937 na svém pražském zasedání zásady pro hodnocení lebek a kůží šelem, které tak byly zařazeny mezi trofeje. Zpočátku se jednalo především o velké šelmy (medvědy, vlky, rysy aj.) a teprve mnohem později byla odsouhlasena oceňování trofejí šelem menších, zejména lebek lišek, jezevců, psíků mývalovitých a naposledy šakalů, s jejichž invazí z Balkánu k nám musíme zřejmě brzy také počítat.
Šelmy jako trofejovou zvěř přitom nejsme schopni myslivecko-chovatelsky ovlivňovat, neboť velikosti lebek (délky a šířky) závisejí především na genetickém založení zvěře, pohlaví zvěře a také na jejím věku, což ovšem nejsme schopni předem (před výstřelem) bezpečně odhadnout. Teprve po ulovení šelmy a následné preparaci její lebky můžeme zjistit bodovou hodnotu trofeje. Poněkud jiná je situace u kůží velkých šelem, které se zatím u malých šelem nehodnotí, u nichž sehrává významnou roli mimo věk šelmy i roční doba v níž byla šelma ulovena.
Na výstavě Natura viva 2005 v Lysé nad Labem byly hodnotitelskou komisí měřeny a do katalogu zařazeny lebky lišek, jezevců a na naše území se rozšiřujících psíků mývalovitých a mývalů severních. V katalogu chybí údaje o věku lovených šelem, který zatím nejsme schopni stanovit ani u jedinců žijících a dokonce ani u jedinců ulovených. Také to je problém, který musí myslivci časem vyřešit.
V katalogu je uvedeno 494 lebek lišek oceněných některou z medailí. Z toho jich bylo 88 (18 %) ohodnoceno na medaili zlatou, 185 (37 %) na medaili stříbrnou a 221 (45 %) na medaili bronzovou. V obdobném katalogu vydaném před pěti lety bylo medailových lebek lišek 314, což znamená, že jsme zaznamenali jejich nárůst o 57 %. Tehdy byl poměr mezi lebkami oceněnými na zlato, stříbro a bronz 14 : 41 : 45 %, což znamená, že nám narůstá počet liščích trofejí nejhodnotnějších - "zlatých".
Úlovky lišek z posledních pěti let, jejichž lebky byly oceněny některou z medailí a jichž bylo dokonce 97 % ze všech katalogizovaných liščích trofejí, jsou uvedeny v tabulce č. 1.
V uplynulých pěti letech byly tedy úlovky lišek s medailovými trofejemi poměrně vyrovnané (i když počty lišek se "zlatými" trofejemi pomalu, ale neustále narůstaly) a každoročně jsme v průměru získávali 16 lišek s trofejemi oceněnými na medaili zlatou, 37 lišek s medailemi stříbrnými a 43 lišek s medailemi bronzovými. V průměru pak každá devadesátá šestá z uvedených lišek měla "medailovou" lebku. Z celkového počtu lovených lišek je to ovšem podíl výrazně menší, neboť mnozí lovci lebky lišek nepreparují a tudíž ani na přehlídky či výstavy nepředkládají, což se následně projeví i na počtech okresů, z nichž medailové lebky lišek na výstavu předloženy nebyly.
Celkově pocházely medailové lebky lišek uvedené v katalogu pouze ze 46 okresů - nejvíce z Kroměřížska (67), Šumperska (52), Žďárska (50), Uherskohradišťska (42) a Hodonínska (36), o něco méně pak z okresů Trutnov, Jindřichův Hradec, Vyškov, Litoměřice, Pardubice, Zlín, Pelhřimov a Jeseník příp. Ústí nad Orlicí, Plzeň-sever a Praha-západ.
Na počtech zlatých medailových liščích trofejí se nejvíce podílely okresy Žďár n/Sáz. (10), Šumperk (9), Hodonín (7), Uh. Hradiště (5), čtyřmi trofejemi Litoměřice (odkud ale pocházela i bodově nejhodnotnější lebka l
išky s 26,50 b. CIC, kterou ulovil v roce 2002 v honitbě Třebenice - Jezerka P. Novosad), Kroměříž, Vyškov a Ústí nad Orlicí, třemi trofejemi pak okresy Rakovník, Pardubice, Liberec, Trutnov a Zlín. Dalších 6 okresů mělo po dvou "zlatých" liškách a 14 zbývajících po jedné.
Zdá se tedy, že i přes uvedené výhrady si myslivci téměř ze všech (přinejmenším z uvedených) okresů začínají uvědomovat nutnost přiměřené redukce liščích populací a současně si začínají vážit i silných liščích trofejí.
V katalogu je dále uvedeno také 137 medailových lebek jezevců, z nichž 39 bylo oceněno na medaili zlatou (28 %), 48 na medaili stříbrnou (35 %) a 50 na medaili bronzovou (37 %). Na obdobné celostátní výstavě před pěti lety bylo v katalogu uvedeno pouze 30 medailových lebek jezevců, takže se jedná dokonce o nárůst o 357 %, což můžeme považovat i za důsledek zákonného uvolnění odstřelu jezevců. Tehdy byl poměr mezi medailemi 37 : 40 : 23 %.
Nejsilnější lebka jezevce měla 24,74 b. CIC a tento jezevec byl uloven opět na okresu Litoměřice v roce 2004 v honitbě Břežany p. M. Vondráčkem.
Úlovky jezevců s medailovými trofejemi z posledních pěti let, jichž bylo 98 % z lebek katalogizovaných, jsou uvedeny v tabulce č. 2.
V uplynulých pěti letech tedy úlovky jezevců s medailovými trofejemi postupně narůstaly a každoročně jsme tak získávali v průměru přibližně 7 trofejí "zlatých", 10 trofejí "stříbrných" a 10 trofejí "bronzových". Celkově pak každý dvacátý sedmý z uvedených jezevců měl lebku, která byla oceněna některou z medailí. Opět přitom víme, že ne ze všech ulovených jezevců byly preparovány jejich lebky a následně předkládány na přehlídky či výstavy k ohodnocení.
Medailové trofeje jezevců pocházely z 31 okresů, přičemž nelze předpokládat, že by se na jiných okresech jezevci nelovili. Nejvíc medailových trofejí jezevců dodaly okresy Šumperk (23), Hodonín (14),
Uherské Hradiště (11) a Kroměříž (10). Zlatomedailových bylo nejvíce z okresů Hodonín (5), Kroměříž (4), po třech z okresů Trutnov a Uherské Hradiště, po dvou z dalších 9 okresů a zbytek (po jedné) ještě z šesti okresů.
Při současné populační hustotě jezevců a při náležité propagaci preparace jejich trofejí (lebek) lze očekávat, že za dalších pět let se počty medailových trofejí jezevců opět výrazně navýší.
Lze říci, že o přemnožené stavy lišek ani jezevců (ale v současnosti ani kun) nestojíme, zejména při pohledu na velmi nízké stavy drobné
zvěře. Tím méně pak stojíme o ty druhy šelem, které se k nám bez našeho přičinění rozšířily, ať již se jedná o amerického norka, psíka mývalovitého či mývala severního. O tyto druhy zvěře nemají zájem ani orgány ochrany přírody a přesto máme v zákoně uvedeno, že je může lovit pouze myslivecká str
áž a myslivecký hospodář. To je ustanovení zcela nelogické, už proto, že se s těmito druhy setkáme jen velice zřídka a na krátkou dobu.
Na výstavě Natura viva 2005 v Lysé nad Labem byla k vidění trofej (lebka) psíka mývalovitého, který byl uloven v honitbě Kobylá na okrese Jeseník v roce 2000. Tato trofej oceněná na 20,57 b. CIC získala bronzovou medaili.
Trofej (lebka) mývala severního pocházející z roku 2003 je také z okresu Jeseník a byla oceněna na 19,87 b. CIC, což znamená zlatou medaili. V honitbě Nýznerov ho ulovil p. J. Karger.
O uvedené druhy zvířat skutečně v našich honitbách nestojíme, i když nemůžeme s ohledem na klimatické a další změny vyloučit jejich další samovolné rozšiřování. Pokud je ale ulovíme (a v Myslivosti o tom čas od času čteme), měli bychom se zajímat i o jejich lebky, vypreparovat je a následně předložit na okresní chovatelskou přehlídku, příp. na celostátní výstavu.
Vlevo lebka psíka, vpravo mývala
Obr vpravo - lebka nejsilnějšího mývala