Navštívili jsme OMS Šumperk
Myslivost 1/2006, str. 56 Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Okresní myslivecký spolek v Šumperku převzal pod svá ochranná křídla hned dva bývalé okresy najednou – kromě Šumperku i Jeseník. Spravuje tedy jedny z nejvýše položených honiteb u nás, rozkládající se na huňatým kožichem lesů porostlém masivu Jeseníků.
Významnou roli ve zdejších honitbách hraje jelení zvěř, již od minulosti, jak se dozvíme z historického popisu erbu města Šumperka - "levá pak polovice barvy modré neb lazurové, v níž roh jelení s šesti parožky bílé neb stříbrné barvy". Zdejší nedotčená příroda spolu s množstvím léčebných pramenů daly v tomto kraji vzniknout mnoha lázním, ve kterých zdejší i přespolní čerpají zdraví a nové síly. Stejnou nedotčenost a svéráz si zachovávají i obyvatelé tohoto kraje, jak se dočítáme v mnoha mysliveckých povídkách. Všechny myslivce tu má na starosti milá a usměvavá jednatelka Anna Svrchokrylová, se kterou jsem se sešla k rozhovoru v den konání předběžných zkoušek barvářů v penzionu v Domašově.
OMS Šumperk spravuje velké území v důsledku spojení dvou okresů. Jak se to projevuje na počtu myslivců?
Naše členská základna je 1877 členů, z toho 1472 jsou řadoví členové, 39 studentů, 301 důchodců, 62 plně invalidních a 3 lesníci.
Jak byste představila OMS z hlediska myslivecké problematiky? Do Vaší působnosti patří Jeseníky, i Šumpersko je vysoko položenou oblastí, ani vliv zemědělství by tu nemusel být tak markantní, pro zvěř by tu tedy měly být dobré podmínky. Dokonce je OMS Šumperk znám tím, že na celostátní výstavy myslivosti předkládal vždy největší počty medailových trofejí. Kolik jich dosud bylo?
Z okresu Šumperk bylo dosud oficiálně hodnoceno na národních a mezinárodních výstavách 1341 medailových trofejí, z toho ze současného území Šumperska jich bylo 976 a z Jesenicka 365. Celkem se jednalo o 580 jelenů (5 zlatých a 80 stříbrných), 76 srnců (6 zlatých), 36 daňků (5 zlatých), 258 muflonů (67 zlatých), 106 jelenů sika (8 zlatých), 9 bronzových kamzíků a 7 bronzových kamzic, 125 kňourů (4 zlatí), 205 lišek (39 zlatých), 43 jezevců (7 zlatých), 1 psík mývalovitý z Jesenicka, který je nejsilnější trofejí v ČR, 1 mýval severní z Jesenicka, který je dosud nejsilnější hodnocenou trofejí na světě. Mimo tyto oficiálně hodnocené trofeje samozřejmě byla ulovena řada dalších medailových jelenů, kteří byli vyvezeni do zahraničí a více trofejí všech druhů spárkaté zvěře nebylo oficiálně hodnoceno, neboť nebyly lovci zapůjčeny.
To jsou velké chovatelské úspěchy. Jistě jste se některé trofeje představili i na výstavě NATURA VIVA 2005?
Na výstavu v Lysé nad Labem jsme zaslali celkem 264 trofejí a bodovacích tabulek medailových trofejí - ze Šumperska 172 a z Jesenicka 92. Z tohoto počtu bylo 169 medailových trofejí spárkaté zvěře a 95 lebek šelem. K zásadnímu poklesu počtu medailových trofejí došlo především u jelena lesního a jelena siky. U jelena lesního oproti počtu až 40 medailových kusů lovených dříve ročně, to bylo pouze 38 trofejí a z nich jen malá část z volných honiteb, převážně to byly trofeje z oborních chovů a šlo pouze o trofeje bronzové.
Daří se Vám stejně dobře hospodařit i s černou zvěří? Její rostoucí stavy a zejména škody jí působené patří v současnosti k nejdiskutovanějším problémům.
Počtem 125 oficiálně hodnocených medailových kňourů nemá v chovu černé zvěře ve volnosti bývalý okres Šumperk zatím konkurenci, neboť to představuje 18,6 % oficiálně hodnocených kňourů z 673 až dosud získaných v ČR. Okres Šumperk byl jedním z prvních okresů, který prosazoval a prováděl řízený chov černé zvěře již od konce sedmdesátých let minulého století. I když plnění koncepce chovu černé zvěře bylo jen částečné a tím pádem nedostatečné, přeci jen se projevily výsledky. V Lysé nad Labem 2005 jsme například předvedli trofeje 31 medailových kňourů za oba okresy. Ve spolupráci s orgány státní správy myslivosti to byla především naše myslivecká komise, která se v minulých desetiletích vysoce angažovala do odborných záležitostí chovu všech druhů spárkaté zvěře, včetně zvěře černé. O koncepci chovu zvěře černé se zasloužil především RNDr. Ctibor Babička, CSc. V naší oblasti se sice také zvýšily stavy černé zvěře jako všude v ČR, ale oproti většině okresů je situace výrazně lepší. V současné době je zásadní problém v chovu černé zvěře naprosto jiný. Máme zde prakticky souvislé lesní pozemky v rozsahu desetitisíců hektarů, ale zmenšením výměry honiteb došlo k situaci, že jen v malé míře splňují podmínku pro zařazení honitby do jakostních tříd pro černou zvěř z důvodu, že v jednotlivých honitbách není dosaženo stanovené hranice minimálně 1000 ha lesa. To zásadním způsobem znemožňuje nutná chovatelská opatření.
Kdybyste hodnotila vývoj kvality trofejí u jednotlivých druhů spárkaté zvěře, pozorujete spíše vývoj k lepšímu nebo k horšímu?
Nejvýraznější snížení chovné a trofejové kvality ze všech druhů spárkaté zvěře se v naší oblasti ukazuje u jelena lesního. V osmdesátých letech minulého století byla populace "jesenického" jelena jednoznačně nejkvalitnější v ČR především počtem získávaných medailových trofejí, zvláště z bývalých jeleních oblastí Jeseníky západ (jih) a Králický Sněžník a dosáhla kategorizace chovu I.a. - vynikající chov. Drasticky a bezohledně provedená redukce stavů, se současným snížením normovaných kmenových stavů z téměř 1300 ks na polovinu vykonala své především v téměř totálním vymizení dospělých kapitálních jelenů a celkovém až deprimujícím snížení kvality zvěře. Obdobné se projevuje i u jelení zvěře sika, kdy nejsou honitby s jejím výskytem vůbec pro tuto zvěř zařazeny do jakostních tříd, přestože v minulosti rovněž bylo dosaženo kvality kategorizace chovu I.b.- výborný chov. Obdobná situace je na Šumpersku s mufloní zvěří. Po provedeném zazvěřování mufloní zvěří, v rámci dřívější celostátní akce, a výměně původních nekvalitních populací bylo ve všech pěti mufloních oblastech dosaženo v krátké době kategorizace kvality chovu I.b. - výborný chov. V současnosti se vyskytují jen malé počty trofejově degradované mufloní zvěře, neboť na Šumpersku se od roku 1993 nepodařilo zařadit žádnou honitbu do jakostních tříd pro chov mufloní zvěře, oproti dřívějšímu období, kdy normovaný stav této zvěře dosahoval výše 500 ks. Pouze na Jesenicku je muflon normován a stále se vyskytují trofejově silní mufloni, ale pouze zásluhou oborních chovů. Kvalita populace muflonů ve volnosti rovněž výrazně poklesla.
Jakým způsobem jsou u vás organizovány chovatelské přehlídky trofejí? Probíhají stále na stejném místě nebo se pořadatelé střídají?
Vzhledem k počtu každoročně předkládaných trofejí spárkaté zvěře jsou pořádány tradičně tři chovatelské přehlídky. Například v roce 2005 bylo za myslivecký rok 2004 hodnoceno celkem 2303 trofejí spárkaté zvěře. Kázeň uživatelů honiteb je vysoká. Ze všech honiteb jsou trofeje vždy předloženy. Za rok 2004 nebylo předloženo pouze 15 trofejí včetně zbraní lončáků a z tohoto počtu bylo pět trofejí muflonů a kamzíků, u nichž nebyla dokončena preparace. Chovatelské přehlídky z pověření Městských úřadů Mohelnice a Zábřeh na Moravě za jižní část okresu Šumperk provádí ve Vyšehoří MS Vlčí doly Zábřeh na Moravě, za severní část okresu z pověření Městského úřadu Šumperk v Rapotíně MS Velké Losiny a za okres Jeseník je provádí Městský úřad Jeseník ve svém zařízení. Při hodnocení trofejové zvěře je postupováno dle kritérií, která byla v dřívější době vypracována mysliveckou komisí na základě exaktních měření místních populací spárkaté zvěře. Jediným negativem je, že poslední roky nejsou předkládány čelisti holé zvěře a selat vzhledem k tomu, že to současná legislativa nevyžaduje. V předchozí době byly po stránce chovatelské hodnoceny i čelisti rohaté a parohaté holé spárkaté zvěře na základě kriterií vypracovaných pro jednotlivé druhy spárkaté zvěře dle její místní kvality. Po stránce chovatelské nebylo prováděno pouze hodnocení zbraní černé zvěře - dospělé a lončáků obojího pohlaví a čelistí selat.
Fungovaly zde nějaké chovatelské oblast? Snažíte se některé z nich obnovit nebo navázat na jejich význam v minulosti?
V bývalém okrese Šumperk bylo v minulosti funkčních čtrnáct oblastí chovu spárkaté zvěře - pět pro jelena lesního, pět pro mufloní zvěř, dvě pro daňka evropského, oblast chovu siky Bouzovsko a oblast chovu kamzíka horského Hrubý Jeseník. Do současnosti jsou nově vyhlášeny Krajským úřadem Olomouckého kraje pouze dvě oblasti chovu spárkaté zvěře a to pro kamzíka horského, což považujeme za mimořádný úspěch a dva roky již funguje také oblast chovu daňčí zvěře Klopinská v jižní části Šumperska. Podařilo se také vyhlásit dvě oblasti chovu pro jeřábka lesního na Sobotínsku a Štítecku.
Jaké jsou stavy drobné zvěře na Šumpersku a Jesenicku? Zaznamenali jste také její úbytek jako v ostatních okresech naší republiky?
Oproti minulosti, kdy v době nejvyšších stavů bylo v bývalém okrese Šumperk loveno i více než 6000 zajíců a několik tisíc bažantů, je situace v podstatě katastrofální. Zajíc polní je loven jen zcela omezeně a to jen v malém počtu honiteb i ulovených kusů. Stavy bažantí zvěře jsou minimální a oproti minulosti, kdy zde fungovala v Klopině kooperační odchovna s produkcí a vysazováním několika tisíc bažantů, se tito dnes vysazují jen v několika honitbách v početnosti jen několik stovek kusů. Výrazně se snížil i počet vysazovaných kachen divokých. Koroptve jsou dnes již jen raritou na malém počtu lokalit.
V čem vidíte hlavní příčiny poklesu stavů drobné zvěře?
V bývalém okrese Šumperk, kde na Jesenicku a Šumpersku tvoří nížiny vhodné pro chov drobné zvěře jen menší část výměry honebních ploch, se zajíc vyskytoval celkem početně i v podhorských honitbách, stejně tak i divoká populace bažanta. Vliv zemědělské výroby včetně chemizace díky značně členité krajině nebyl tak zásadního rozsahu. Dnes dokonce došlo k takovému útlumu zemědělské výroby, že na značné části půdy jsou jen trvalé travní porosty. Daleko zásadnější oproti minulosti je dnes výskyt predátorů. Celé území je plošně pokryto výskytem krkavce velkého, výra velkého, nížinné části motákem pochopem. K tomu ještě přemnožené lišky a kuny skalní, částečně i černá zvěř a další predátoři. Navíc je omezena možnost účinného tlumení toulavých koček, psů a nepůvodních predátorů, díky současné legislativě umožňující to pouze myslivecké stráži. Přiznejme si, že pokud by byly stavy predátorů na úrovni šedesátých let minulého století, čili mnohonásobně nižší, byla by situace v chovu drobné zvěře také i z toho důvodu zřejmě poněkud jiná a lepší.
Krajina a příroda vašeho regionu by mohla skýtat dobré podmínky pro život i tetřevovitým. Vyskytují se zde? Jak se jejich stavy mění v průběhu času?
Šumpersko bylo známo v minulosti početnými stavy tetřevů ve všech horských lokalitách, vyskytovalo se více než 600 ks tetřívčí zvěře a jeřábek byl plošně rozšířen na příznivých lokalitách prakticky ve všech lesích od 400 metrů nadmořské výšky. Tetřev hlušec a tetřívek obecný prakticky úplně vymizel. Prováděná reintrodukce tetřeva hlušce na Kralickém Sněžníku byla zastavena z důvodu komplikací vzniklých s Ministerstvem životního prostředí. Stavy jeřábků v celkové početnosti do dvou stovek kusů se v poslední době zdají na některých lokalitách stabilizované.
Zabývali jste se někdy reintrodukcí nějakého druhu zvěře pro pozvednutí stavů?
Po povodních jsme vypouštěli zajíce, aby se obnovil chov, ale neudrželo se jich moc. Bažanti se vypouštějí čím dál méně kvůli predátorům. Některá sdružení odchovávají i kachňata na rybnících, jsou však závislí na vlastnících rybníků. Po povodni sem přibylo mnoho divokých kachen ze směru od polských hranic, ale je možné, že jsou také odchované a my si jen myslíme, že jsou divoké, protože přiletěly samy. Hlavní problém jsou stále predátoři a legislativa ohledně jejich tlumení. Obyčejný myslivec nemůže na zvířata škodící myslivosti střílet. Jen myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Ze zákona je daný počet mysliveckých stráží na výměru honiteb. Když řadový myslivec uloví pytlačící kočku nebo psa, je rozmetán v médiích jako málem nejhorší vrah. Myslím, že by ústředí ČMMJ mělo na média působit, aby nás nevnímali v tak negativním světle. Jsou novináři, kteří udělají skandál i z bezkontaktních zkoušek v norování.
To máte bohužel pravdu. Vraťme se však ještě ke drobné zvěři, zkoušeli jste nějak vylepšit její životní podmínky například za pomoci dotací od kraje?
Celkově v rámci OMS jsme o dotace nežádali, spíše šlo o jednotlivé žádosti. Některá sdružení žádala o umělé nory, dále příspěvky na ozdravování. Políčka a remízky zakládají sdružení jen jsou-li k tomu vhodné podmínky a po domluvě s vlastníky pozemků. Pokud mají zemědělci polnosti v blocích, čerpají dotace podle zařazení bloků do svého zemědělského hospodaření. S těmi bloky se pět let nesmí hýbat, pokud se změní jejich výměra, změní se podmínky pro čerpání dotací. Ideální je na základě domluvy vyčlenit nějaké parcely předem na políčko pro zvěř. Hospodaření s půdou je však hlavně o ekonomické stránce, takže bez dohody to nejde.
Mohla byste nyní povědět něco o práci odborných komisí OMS v Šumperku?
Práce komisí myslivecké, kynologické a střelecké je pravidelná a rozsáhlá. Myslivecká komise tradičně vždy řešila řady odborných úkolů u všech druhů zvěře vyskytujících se na území naší působnosti, odborné záležitosti v chovu a zdravotní problematice zvěře. Svou činnost rovněž zahájila v tomto novém volebním období v novém o 15 let omlazeném složení.
Někteří členové myslivecké komise - konkrétně RNDr. Babička,CSc., ing. Diviš ml. a pan Hanák se podíleli i na hodnocení trofejí na výstavě NATURA VIVA 2005 v Lysé n. Labem.
Členem této komise je teprve patnáctiletý absolvent letošního kurzu Martin Knápek, který
je spoluautorem našich internetových stránek, rovněž spolupracuje s videoklubem ČMMJ.
Kynologická komise je kolektiv, který musí zabezpečit přípravu a organizaci zkoušek. Na mých bedrech je příprava veškerých písemností ke kynologickým akcím, což dělám ráda, alespoň mám přehled a jistotu, že bude vše v pořádku. Jsme velice vděční, že nám na zkoušky poskytují azyl jednotlivá myslivecká sdružení. Jarní svod se tradičně koná v Dolních Studénkách a zabezpečuje ho MS Bašta Sudkov, zkoušky vloh zabezpečuje MS Nový Malín, norování "Vlčí doly" Zábřeh, podzimní zkoušky MS Posázaví Zvole. Lesní zkoušky ohařů a malých plemen jsou střídavě zabezpečovány MS Dubicko a MS "Jeřábek" Hrabová. Barvářské zkoušky malých plemen se konají v soukromé honitbě Lesného statku v.o.s Třemešek a předběžné zkoušky barvářů probíhaly v honitbách Lesů ČR, kde je lesním správcem Lesní správy Jeseník Ing. Latner, CSc., jednalo se o honitby Domašov a Bělá. Všechny honitby nám jsou poskytovány bezplatně!!
Chceme, aby alespoň jedny zkoušky proběhly v okrese Jeseník, protože jsme OMS pro oba okresy. I barváři najdou na Jesenicku více uplatnění než dole u Šumperka. Je zde více jelení zvěře. Jezdí nám převážně psi z našich okresů, cvičení pro zdejší podmínky. Pro ostatní se domlouváme v rámci kraje, s bývalým okresem Olomouc, Přerov, Prostějov, i Vyškov. Víme i o akcích na Bruntálsku. Máme navzájem přehled.
Půjčujeme si rozhodčí z jiných okresů. Bereme ty, kteří jsou nejblíže, protože vše je dnes o ekonomice, takže z Bruntálu, z Olomouce. Máme málo rozhodčích na ohaře a na předběžné zkoušky barvářů. Potýkáme se rovněž s nedostatkem rozhodčích pro posuzování exteriéru
Pořádáte všechny druhy zkoušek nebo se v kraji domluvíte a každý OMS uspořádá některé, abyste se vzájemně doplnili?
Neděláme všestranné zkoušky, protože u nás není tolik drobné zvěře, organizujeme podzimní zkoušky, lesní zkoušky ohařů a malých plemen po dohodě s okolními okresy, když je dost zájemců. Dále probíhají zkoušky vloh, norování, máme v plánu lesní zkoušky malých plemen i ohařů a předběžné zkoušky barvářů. Barvářské zkoušky malých plemen bývají obsazené.
Snažíme se uspořádat ty zkoušky, které jsou pro naše psy využitelné. Zohledňujeme upotřebitelnost psů v našem regionu. Nemůžeme se pouštět do experimentů. Nebyl by problém uspořádat vrcholnou kynologickou akci, ale na to je třeba dostatek drobné zvěře. Také myslíme na ekonomiku. Jiné podmínky má OMS, který je ve své vlastní budově, ale my jsme v nájmu. Jsme v budově ministerstva zemědělství. Před dvěma lety jsme se museli stěhovat, protože naše původní sídlo bylo zbouráno a byla zde postavena nová administrativní budova pro městský úřad.
Jistě se zdejší myslivci věnují i střelectví, máte v okrese vlastní střelnici? Jaké střelecké akce se v průběhu roku konají?
Máme vlastní střelnici, využívají ji členové pro své akce a cvičné střelby. My na nich pořádáme každý rok okresní přebory. Tato střelnice je v Žadlovicích, starají se o ní pánové Ing. Kubín, Fiala a Vojtěch Pospíšil, kteří vše organizačně zajišťují. Na střelnici také probíhají cvičné i závěrečné střelby adeptů. Řešili jsme vlastnické vztahy asi k deseti metrům pozemku v areálu střelnice, které jsme dokoupili, aby nám ji zkolaudovali. Je tedy v našem vlastnictví, průběžně do ní investujeme a funguje velmi dobře díky kolektivu, který se o ni stará.
Také řešíme vlastnické vztahy k noře, ta je postavená od šedesátých let a chceme ji též zlegalizovat. Všechno chce investice, prostředky na koupi příslušných pozemků, ale děláme to proto, aby myslivost mohla fungovat dál.
Jak vycházíte s dalšími organizacemi zabývajícími se ochranou přírody?
S ochranáři problémy nemáme, radši sporům předcházíme než napomáháme. Respektujeme zákony a nezavdáváme příčinu, aby k něčemu došlo. Mrzí nás, že nás stavějí do špatného světla, protože myslivci jsou pracovití, žijí s přírodou a myslím, že pro ní dělají mnohem více než ochranáři. Vždyť myslivcům se dříve říkalo "ozbrojená brigáda", kdykoli byli požádáni o pomoc, nikdy neodřekli, vždy rádi pomáhali. Běhali od brigády k brigádě - pro obec, pro zemědělce, sázeli stromky. To vše je absolutně nedoceněné. Všechno dělali zdarma. Vždyť péče o zvěř a její regulace je také spousta práce. Dnes se kuny a lišky šíří pomalu až do měst a kdyby se rozšířila vzteklina - kdo by zachraňoval situaci? Zase myslivci. A ochranáři nás jen kontrolují, koukají kde co by na nás našli špatného.. Přitom mnoho chráněných druhů, hlavně dravců, zcela decimuje naši drobnou zvěř, i tu kterou odchováváme. Jestřábi loví i slepice ze dvorků. Nikdy u nás nebyli krkavci, před třiceti lety se objevili první a poslední roky je tu máme všude. Říkal mi jeden válečný letec, z druhé světové války, že oni dokáží na sněhu rozeznat kapky krve - barvy, mají velmi dobrý zrak. Letci toho při letu vysledují mnoho i o dění v přírodě, nemohli přece myslet jen na válku. Je zajímavé poslouchat vyprávění starých myslivců i v něm je mnoho pravdy a moudrosti.
Z méně obvyklých druhů se u nás vyskytli vlci, medvědi, rysi. Občas přetahují losi z Polska, ale vrací se tam zpátky. Jde o jednotlivé kusy, ničeho není více. Tyto druhy zvěře mají velkou migrační působnost, takže se objeví a zmizí. Jeseničtí myslivci a tamější okresní úřad navazují spolupráci s polskými myslivci. Nedávno byla v Polsku výstava, kde se jesenický okres prezentoval.
Máme velice dobrou spolupráci s pověřenými obcemi na úseku myslivosti. Nemůžeme si na státní správu v žádném případě stěžovat. My se jim snažíme vyjít vstříc a oni nám také. Jsou to ve většině případů také myslivci. Máme i velmi dobrou spolupráci s krajem. Snažíme se, aby mezi námi dobře fungovala vzájemná komunikace.
Jak u vás proběhlo uvádění honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti?
Naštěstí se odehrálo bez větších zádrhelů, vše už by mělo být schváleno, měnili se nájemci i hranice, ale všechno v poklidu.
Máte stejně dobré a vstřícné vztahy i se zemědělci nebo jsou narušené působením škod zvěří na porostech?
Co se týče škod na porostech, naštěstí je zatím je klid, vše řešíme dohodou. Myslivci z příslušného sdružení buď vyváží škody zvěřinou nebo odpracují brigádu, nějaké škody se i proplatily, ale vždy dohodou a po dobrém, což bychom chtěli zachovat i nadále a uchovat si se zemědělci i do budoucna dobrý vztah. Největší problém jsme měli se škodami u Lesů ČR, tato záležitost se táhne od roku 1997, naskočily nám škody na porostech v honitbách Lesů ČR z důvodu změny metodiky výpočtu škod.
Zvěř někdy působí škody v důsledku stresu, například přílišným vyrušováním lidmi v honitbě. Patříte k turisty vyhledávaným regionům, které jsou jejich nejčastější cíle?
Hlavně zimní střediska - kolem Červenohorského sedla, nebo Staroměstsko. Když je pěkné počasí, bývá tu nával. Není ještě tak zaběhlá venkovská turistika, ale pomalu začíná. Pro zvířata je to velký stres, takže se stahují čím dál výš.
Zaznamenali jste v honitbách nějaké případy pytláctví?
Měli jsme, ale řešil je orgán v trestním řízení, do toho my nezasahujeme. Nejde jen o myslivce, myslím, že by se pytláctví mělo více hlídat a více trestat. Je to těžké, pokud někoho nechytnete za ruku, stěží ho usvědčíte.
Jak se myslivci a veřejnost dozví o připravovaných nebo proběhlých akcích? Spolupracujete s místními médii? Vydáváte svůj oběžník?
Média nás bohužel moc nevyhledávají. Články píší o nás, bez nás. Mrzí nás to, ale zatím se nám nedaří to změnit. Pro naše členy vydáváme vlastní oběžník, který posíláme na sdružení, aby myslivci byli v obraze a věděli, co se v okrese děje.
Kromě toho se snažíme zapsat u lidí jinak. V Šumperku pracujeme s družinou dětí a mládeže - spolupracujeme s DDM, kde je kroužek mladých myslivců. Podporujeme je i finančně. U sdružení kroužky nefungují, nikdo nemá čas. S dětmi je třeba pracovat soustavně a když je někdo zaměstnaný u soukromé firmy, nemá jisté, že každý týden bude mít volno v tu stanovenou dobu. Děti mají bohužel dnes malý vztah k přírodě. Zajímá je hlavně počítač, televize, diskotéky.
V mysliveckém kursu jsou však stále děti myslivců, za což jsme rádi. Máme každoročně kolem čtyřiceti adeptů. Věnuje se jim zkušený lektorský tým, všichni praktičtí myslivci, jsou na vysoké úrovni, léta přednáší, léta se jim věnují, mají mladým co dát, co je naučit. Máme tu jednoho zkušeného matadora, pana Jonáka, který každý rok zpracovává skripta zákonů. Vše zpracuje do přehledného elaborátu, který adeptům vytiskneme a dáme zdarma. Mezi adepty se traduje, kdo udělá zkoušku u Jonáka, má polovinu zkoušky hotovou. Tento pán zkoušel už náš ročník.
Udržuje se členská základna na stejné úrovni, když vám adepti tak pravidelně přibývají?
Není tomu tak, spíše ubývá. Je to i vysokou nezaměstnaností, protože myslivost je někdy drahá zábava. Pokud mladí myslivci nemají někoho v rodině nebo nemají pozemky, mají malou šanci dostat se do honitby. My na jednotlivá MS a uživatele sice apelujeme, ale poručit jim nemůžeme. Honební společenstva ovlivňují početní stavy myslivců ve sdruženích, spíše mají zájem na nižším počtu. Je to škoda, protože mladí jsou zapálení k práci pro myslivost a nemají možnost se nikde uplatnit. Tato skutečnost je může úplně odradit, i když budou mít zájem o práci v honitbě.
Zapojujete se nějak do kulturního života v okrese a v obcích?
Mnoho sdružení organizuje plesy, lidi láká zvěřinová kuchyně a tombola. Dnes už ani myslivci nemají tolik příležitostí k lovu, takže se i oni zapojují do losování o zvěřinu z tomboly. Tyto plesy, poslední leče a další společenské akce jsou hodně navštěvované. Okresní ples nepořádáme, neboť velké sály jsou velmi drahé. Na vesnici je uspořádání zábavy mnohem jednodušší a navíc oživuje společenský život v obci, takže sdružením v tomto kulturním působení velmi fandíme. Některá sdružení mají vyhlášené plesy - Sobotín, Zábřežsko, Mohelnicko, Velké Losiny.
Kromě plesů a zábav vystavuje Městský úřad Jeseník fotografie s přírodní tematikou v rámci chovatelské přehlídky v Jeseníku. Jeseník má přehlídku trofejí ve své budově, kde je ohromný sál a dobré zázemí. Pracovníci okresního úřadu se vždy snaží, aby akce měla úroveň, k tomu patří i doprovodné akce - troubení, přednášky propagace myslivosti. V rámci našeho OMS, jak již bylo řečeno, probíhají tři chovatelské přehlídky. Již výše zmiňovaná v Jeseníku. Pro oblast Zábřežska a Mohelnicka je přehlídka organizována ve spolupráci s pověřenými městy Zábřeh a Mohelnice ve Vyšehoří a pro oblast Hanušovicka a Staroměstska v Rapotíně ve spolupráci s městem Šumperk. Přehlídky zabezpečují MS Velké Losiny a Vlčí doly Zábřeh, které tyto akce berou jako skutečnou mysliveckou událost. Zabezpečují přednášky pro adepty, doprovodné troubení a výbornou kuchyni. Nedílnou součástí každé přehlídky je i vydaný katalog. V letošním roce se konala první Svatohubertská pouť v údolí Desné, kterou organizovalo MS Desná Petrov, MS Vikýřovice a MS Rapotín společně s římskokatolickou farností v Rapotíně a Obnovou kulturního dědictví údolí Desné o.s. Rapotín a Vikýřovice.
Kurzy pro adepty probíhají v pronajatých prostorách SOŠ v Šumperku. Zkoušky adeptů máme v příjemném prostředí myslivecké chaty MS Bludov, jehož členové se starají o chuťové buňky zkoušených adeptů i zkoušejících lektorů.
Ani děti nejsou ošizené o kulturně-mysliveckou akci, Dům dětí a mládeže organizuje myslivecký den pro děti, na který přizve myslivce, aby povídali o myslivosti, předvedli práci s lovecky upotřebitelným psem, vyprávěli o myslivecké kynologii. Na sdruženích bývají individuálně i oslavy června - měsíce myslivosti.
Pro pořádání různých akcí je vždy dobré mít své zázemí. Má mnoho sdružení své myslivecké chaty a zařízení?
Mnoho ne, ale ti, kteří je mají, si je vybudovali opravdu vlastníma rukama. Svépomocí, brigádnicky, někteří tomu věnovali veškerý čas. Občas jsou problémy s majetkovými vztahy, ale naštěstí ne v takové míře. Spíše jsou těžkosti, když někdo chce odejít ze sdružení a chce podíl z majetku. Sejdou se dva tři takoví a dokáží rozložit celé sdružení. Pak se celá věc řeší přes soudy a jsou z toho jen nepříjemnosti a špatné vztahy.
Zažila jsem tu soudní spor, který se táhl asi deset let a nakonec sdružení vše prohrálo. Sdružení si musí hlídat stanovy a vnitřní řád. Stačí, když mají ve stanovách větu, že další činnost upravuje vnitřní řád a v řádu se vše do detailu propracuje, odsouhlasí členskou schůzí a pečlivě zapíše. Jakmile se cokoli opomine, jsou z toho jen problémy.
Směrem k horám vede mnoho klikatých úzkých silnic, dochází na nich k případům srážek se zvěří?
Nebývají časté, zvěře není tolik. Jen v omezené míře, na určitých úsecích silnic, hlavně na silnici mezi obcemi Velké Losiny a Loučná nad Desnou, a to i přesto, že je zde umístěna příslušná dopravní značka. Dochází zde ke střetům se srnčí zvěří. Myslím, že by zvěř musela hodně strádat, aby šla k cestě a to se naštěstí nestává. A v zimě tu bývá opravdu hodně sněhu, to vás nutí stav silnice jet pomalu, abyste vůbec projeli.
Zachovala se vám evidence stavů zvěře od minulosti do současnosti? Lze z ní vyčíst nějaké praktické poznatky?
Evidenci stavů zvěře máme díky Dr. Babičkovi od šedesátých let zachovalou včetně výsledků chovatelských přehlídek, ale jen pro spárkatou a černou zvěř. Nemá tak dobře podchycenou drobnou zvěř, ta se dříve zpracovávala na okresech. Doktor Babička je předsedou myslivecké komise, odborník na slovo vzatý a praktický myslivec. Také je poradcem pro hodnocení trofejí pro naše okresy. Všechno zpracovává, dělá sumář. Je známou osobností naší myslivosti. Bohužel nemá v práci takové podmínky, aby se mohl myslivosti více věnovat, proto se vzdal i lektorské činnosti, aby měl více času na praktickou myslivost.
I tak toho však stíhá dost - ještě není důchodce, chodí denně do práce a v rámci možností i denně do lesa. Má zmapované srnce, všechny si je kreslí, ví který se kde vyskytuje, a navíc ještě jeho práce pro OMS a myslivost vůbec. Myslím, že po praktické stránce nemá tento rozsah činnosti obdoby.
Zeptám se vás na závěr - jak jste se dostala k práci jednatelky? Měli jste myslivost v rodině?
K myslivosti jsem dostala díky mému otci. Táta vždy říkal, že nemá doma "děti", měl jen tři ženský a maminku k tomu, takže chudák měl doma babinec a přál si pokračovatele v myslivecké tradici. Bohužel, jeho přání jsem mu splnila až po jeho smrti, tehdy jsem si udělala zkoušky z myslivosti, což se mi v budoucnu hodilo i po pracovní stránce. V roce 1993 když se uvolnilo místo na OMS v Šumperku, nastoupila jsem na OMS jako administrativní pracovnice. Po odchodu do důchodu předchozího jednatele jsem přešla na jeho místo.Pracuji zde od roku 1993, dvanáct let, takže mohu říci, že také něco pamatuji, i když jsou mezi námi jednateli ještě zasloužilejší borci. V předchozích letech jsem absolvovala vyšší odbornou zkoušku z myslivosti, jsem zařazena i v lektorském týmu pro výuku adeptů, ale přenechávám tuto práci raději praktickým myslivcům. Neobnovila jsem si zbrojní průkaz, takže nestřílím. S mým partnerem jsme zváni na hony, jezdíme spolu, já ale bez zbraně, což někteří myslivci nedovedou pochopit.
Bydlíme u lesa. Jsme i soukromí zemědělci s malým hospodářstvím, naše rodina má zemědělské kořeny. Tvrdím, že myslivost se dá dělat jen z lásky a z "blbosti", jak nemáte zapálení pro věc a ne pro peníze, je to na práci vidět.
I můj muž je myslivec, poznali jsme se na myslivecké akci, což je výborné, normální chlap by to se mnou nevydržel, protože myslivost je spousta akcí převážně o víkendech, ve dnech volna a v odpoledních hodinách, nemůžete sledovat čas na hodiny, natož minuty. Syn má také myslivecké zkoušky, takže tradice v rodině pokračuje.
Děkuji za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky Ing. Vladimír Diviš