Časopis Myslivost

Mezi pozitivní faktory spojené s nárůstem a téměř celoplošným rozšířením černé zvěře můžeme zařadit vysokou atraktivitu lovu černé zvěře, která v mnoha honitbách nahradila mizející zvěř drobnou. Velmi atraktivní je i produkce zvěřiny, ve které prase divoké představuje v současnosti nejvýznamnější druh lovné zvěře v ČR.
Mezi negativní stránky přemnožení černé zvěře je nutné zařadit především škody na zemědělských plochách, negativní tlak černé zvěře na populace drobné zvěře a z hledisky zdravotního možnost šíření klasického moru prasat a také přenos závažných parazitárních onemocnění, která mohou ohrozit i zdraví člověka (viz Myslivost 6/2003).
Vysoké úlovky černé zvěře a atraktivita zvěřiny prasete divokého společně zvyšují zájem o tento druh suroviny, resp. potraviny, a to nejen mezi myslivci, ale také mezi značnou částí nemyslivecké veřejnosti. Zvěřina se velmi často objevuje na jídelním lístku jak luxusních hotelů a vináren, tak i v nabídce obyčejných restaurací a motorestů. Na rozdíl od jiných druhů masa (drůbež, telecí, hovězí, vepřové), kdy provozovatelé restauračních zařízení nakupují tento sortiment výhradně od subjektů, které hospodářská zvířata poráží, dělí a pro kuchyňskou úpravu připravují (a jsou pod stálou veterinární a hygienickou kontrolou), v případě zvěřiny je tento postup velmi ojedinělý a zvěřina je těmito podniky vykupována celá v kůži přímo od mysliveckých subjektů. Pokud je vykupována s potvrzením veterinárního lékaře, který potvrzuje provedení veškerých potřebných vyšetření s výsledkem, který tento prodej umožňuje, nelze mít k tomuto nákupu zásadní připomínky (snad kromě otázky, kde restaurace takto nakoupenou zvěř stahují a porcují).
Pokud však dochází k nakoupení zvěřiny od mysliveckých subjektů bez platného veterinárního potvrzení (a tedy bez potřebných vyšetření), může zvláště v případě nedokonale tepelně zpracované zvěřiny z divokých prasat (klobásy, minutky apod.) docházet k ohrožení zdraví člověka, který takto připravené jídlo konzumuje.
Prase divoké je hostitelem, případně mezihostitelem mnoha druhů parazitů, z nichž někteří jsou pro lidskou populaci téměř bezvýznamní (např. plícnivky a střevní hlístice), jiní jsou naopak schopni způsobovat velmi závažná onemocnění, která mohou v některých případech ohrozit i život postiženého člověka.
Nejzávažnější parazitární chorobou divokých prasat je infekce svalovci rodu Trichinella. Člověk je nejčastěji infikován druhem Trichinella spiralis. Rod Trichinella dále zahrnuje druhy T. nativa, T. nelsoni, T. britovi a T. pseudospiralis.
Dospělí svalovci žijí ve střevě hostitele, kde také dochází ke kopulaci samečka a samičky, po které samec uhyne a samička následně klade do sliznice střeva několik tisíc larev. Tyto larvy pronikají do lymfatického systému a do krevního řečiště a postupně se dostávají do svaloviny, kde se opouzdří a v tomto stavu jsou schopné přežívat až několik desetiletí. Nový hostitel se nakazí pozřením svaloviny, obsahující opouzdřené larvy, které se následně v žaludku působením žaludeční trávicí tekutiny uvolní, ve střevě dospívají do pohlavní zralosti a celý cyklus se opakuje.
Opouzdřené larvy jsou velmi odolné. V kadáverech uhynulé zvěře mohou být infekční až 4 měsíce, při teplotách kolem 0 _oC zůstávají infekční až 300 dní. Při teplotách -15 _oC jsou usmrceny za 30 dní, při teplotě -25 _oC za 20 dní a při teplotě - 25 _oC za 12 dní. Výjimkou jsou larvy druhu Trichinella spirallis nativa z oblasti polárního kruhu, které mohou přežívat při teplotách -18 _oC až dva roky a ještě při teplotách - 70 _oC jsou životaschopné 7 týdnů. Teplota +77 _oC však usmrcuje larvy svalovců během několika minut
Nejčastějším hostitelem svalovců rodu Trichinella jsou prase divoké, prase domácí, šelmy, hlodavci a koně, infekce však mohou postihnout řadu jiných druhů savců včetně člověka.
Výskyt svalovců rodu Trichinella je kosmopolitní s převažujícím výskytem na severní polokouli. Důslednou kontrolou chovů domácích prasat došlo k velmi významnému snížení výskytu tohoto onemocnění v chovech (s výjimkou drobnochovů a pastevecky chovaných prasat). Hlavní význam této parazitózy spočívá ve výskytu trichinel u volně žijících zvířat, z nichž nejvýznamnější jsou ty druhy, jejichž svalovinu používá člověk jako potravinu. Ve středoevropském regionu je z tohoto pohledu nejvýznamnějším druhem prase divoké jako producent zvěřiny a hlodavci a drobné šelmy jako možné vektory šíření tohoto onemocnění.
Názory pocházející z devadesátých let, že trichinelóza černé zvěře se v našich podmínkách prakticky nevyskytuje a tudíž není nutné být zcela důslednými při požadavku provést u každého uloveného kusu černé zvěře vyšetření na přítomnost svalovců významně pozměnily nálezy trichinel u černé zvěře v období let 2001 - 2004. Na okresech Frýdek-Místek, Znojmo, Trutnov, Děčín a Hradec Králové byly larvy trichinel postupně zjištěny u 8 kusů černé zvěře (v případech další kultivace byly určeny jako T. britovi).
Také sledování výskytu trichinel u lišek provedené pracovníky Veterinární a farmaceutické univerzity Brno v letech 2001 až 2003 (viz Myslivost 1/2005) prokázalo v 7 případech pozitivní výsledky. Obdobná sledování provedená v Rakousku v letech 2003 - 2004 potvrdila výskyt larev svalovců u 24 lišek. Přitom pozitivní nálezy u drobných šelem musí být brány jako indikace možného výskytu i u černé zvěře v dané oblasti, neboť zde může být v důsledku překrývajícího se potravního spektra stejný zdroj infekce (např. hlodavci).

Klasickou vyšetřovací metodou pro vyšetření svaloviny na larvy svalovců je tzv. kompresní metoda, při které se ve vzorcích svaloviny, uložených v kompresáriu (dvě silnostěnné skleněné destičky, umožňující tlakovou kompresi prohlížených vzorků) při malém zvětšení mikroskopu hledají larvy svalovců. Vzorky pro vyšetření se původně odebíraly přednostně z bráničních pilířů (svalovina bránice, přiléhající k hrudní stěně), v současné době je podle požadavků EU nutné odebírat svalové vzorky z jazyka, ze svaloviny žvýkacích svalů, svaloviny na předloktí, svaloviny mezižeberních svalů a ze svaloviny bránice.
Moderní metoda, tzv. metoda trávicí, je laboratorním postupem, při kterém se v procesu vyšetření simuluje situace při trávení v žaludku. Odebrané vzorky svaloviny z výše uvedených předepsaných částí těla vyšetřovaného zvířete jsou působením kyseliny chlorovodíkové a pepsinu natráveny tak, aby mohlo dojít k uvolnění případných larev volně do trávicí tekutiny, kde jsou zjišťovány při následném mikroskopickém vyšetření.
Obě metody mají své klady i zápory. Metoda kompresní je metodou poměrně jednoduchou, náklady na potřebná zařízení jsou poměrně nízké (s výjimkou mikroskopu, ale ten je nutný i při vyšetření trávicí metodou) a vyšetření může po odborném proškolení provádět prakticky kdekoliv i jiná osoba než pouze veterinární lékař (dlouholeté zkušenosti s tímto typem prohlídek zvěřiny mají v Rakousku). Určitou nevýhodou této metody může být poněkud nižší míra záchytnosti, kdy především u méně početných invazí (méně než 3 larvy na 1 g svaloviny) nemusí být ojedinělé larvy ve svalovině zjištěny. Přitom je ale nutno podotknout, že k ohrožení lidského zdraví dochází zpravidla teprve až při pozření svaloviny s podstatně vyšší intenzitou výskytu tohoto parazita a v tomto případě je možno považovat kompresní metodu za naprosto vyhovující. Z tohoto důvodu odpovídá tento způsob vyšetření černé zvěře také základním požadavkům nově vydaným nařízením EU na zabezpečení zdravotní a hygienické nezávadnosti potravin.

Trávicí metoda je metodou velmi spolehlivou, její nevýhodou je vysoká náročnost na speciální vybavení pracoviště a odbornost personálu, který přípravu vzorků pro vyšetření zajišťuje. Právě potřeba laboratorního prostředí a požadavek na vyšetření souboru vzorků
(vyšetření jednotlivých vzorků se provádí výjimečně) předurčuje tuto metodu nikoliv pro každodenní praxi, zajišťující potřebnou veterinární kontrolu ulovených kusů černé zvěře, nýbrž je to metodu vhodnou pro vyšetřovací ústavy, centrální laboratoře či exportní závody.
Dosavadní poměr mezi počty ulovené černé zvěře a počty provedených vyšetření vzorků svaloviny je z hlediska výše uvedené problematiky alarmující. Podle dostupných údajů se v uplynulých pěti letech průměrně vyšetřilo na výskyt larev svalovců pouze 65 % ulovených kusů černé zvěře. Pokud budeme vycházet pouze ze statistických údajů o úlovcích divokých prasat (ve skutečnosti byla tato čísla určitě ještě vyšší), znamená to, že např. v loňském roce při ročním úlovku 121 000 divokých prasat nebylo před konzumací vyšetřeno více než 40 000 kusů černé zvěře. Jestliže konzumenty těchto kusů byli pouze jejich lovci, znamenalo to vlastní riziko pro každého myslivce, když si kus ponechal pro vlastní spotřebu bez vyšetření na svalovce. Pokud však byly tyto kusy předmětem obchodu a byly použity ve veřejné spotřební síti, mohlo v mnoha případech dojít k ohrožení zdravotního stavu konzumentů.
Výskyt onemocnění člověka trichinelózou v poměrně nedávné době (336 nemocných osob na Slovensku v roce 1998; 10 nemocných v Německu v roce 2002; 1 nemocný člověk v Rakousku v roce 2002) je varováním, které by myslivecká veřejnost neměla přecházet bez povšimnutí.
Produkce eticky velmi hodnotné a zdravotně nezávadné potraviny z volně žijící zvěře - zvěřiny - je jednoznačně faktorem, který veřejnost při hodnocení myslivosti vnímá velmi kladně. Je morální povinností myslivce, aby byl dostatečně vzdělaný a informovaný i v oblasti zajištění zdravotní kontroly ulovené zvěře a v případě ulovení kusu černé zvěře považoval za zcela samozřejmé, že vyšetření svaloviny na přítomnost larev svalovců je základním předpokladem ochrany člověka před tímto závažným onemocněním.



Opouzdřená larva svalovce rodu Trichinella, fotografie použita z knihy Winkelmayer a kol. Hygiena zvěřiny