Časopis Myslivost

O ptáky se tolik nejedná, protože ti jsou ve velké většině závislí na denním světle a s těmi nejplaššími se můžeme zpovzdáli seznámit dalekohledem. Jedná se o savce, kteří převážnou měrou pobývají přes den schováni v dobrém úkrytu, až teprve soumrak nebo noc je přivádí k činorodosti. Co dělají a jak se chovají nám rouška tmy skrývá a jen jejich stopy na sněhu prozrazují, že zde žijí. Ne však každý sníh otiskne věrně a k rozeznání stopu zvířete tak plasticky, abychom z ní mohli vyčíst celý způsob života. Proto nejlepší stopování bývá po obnově, tj. na čerstvě napadlé, nepřemrzlé a trochu zvlhlé několikacentimetrové vrstvě sněhu. Zkušený stopař ze stop dokáže vyčíst celé kapitoly o chování zvířat při nočních toulkách i milostných dobrodružstvích. Často při stopařině dobře poslouží také "odměk" starého slehlého sněhu, ale nesmí mít větší časový odstup. Tající změklá pokrývka věrně a zřetelně vytvoří stopu jen na krátkou dobu; vlivem delší se postupně zvětšuje, čímž zkresluje svoji velikost.
Snad největší dobrodružství při stopování tajemného nočního toulání savců se prožívá u řeky, na vydřím sledu. V současné době jsou vydry ve fázi populačního vzrůstu a jejich stopy se zřetelnou plovací blánou mezi prsty se nedají přehlédnout. Objevují se tam, kde je dost ryb. Samec vydry po většinu roku v obeznaném vodním revíru samotaří. Dost žárlivě si ho střeží proti soukmenovcům, zvláště není-li zrovna bohatý na úživnost nebo pokud jde o vydří milování. Jeho teritorium se nachází na řekách, potocích, ale i rybnících. Velikost území samce se může pohybovat až do délky 18 kilometrů, u samice bývá poloviční, to proto, že ona se nerada vzdaluje od rodiny o kterou se pečlivě stará. Mláďat si hledí od jejich nejútlejšího mládí až k dospělosti. Dorostlá mláďata učí lovit celý podzim a zimu, teprve zjara příštího roku se osamostatňují. Vydry starší dvou let začínají s rozmnožováním svého rodu. Čas jejich pářící aktivity spadá do sklonku zimy, není to však důsledné, mnohé se páří i během roku. Největší příležitost k milostným hrám mívají právě v zimě, kdy se nastěhují k nezamrzajícím oknům v ledu proudných řek. Tady bývá jejich říje nejsilnější. Ukáží to na zasněženém ledu kolem vody řetízky dvojice stop. Podle jejich seskupení a obrazců si skoro podrobně můžeme představit scény nočních vydřích zásnub a svatebního vyvrcholení. Hry se odehrávají zčásti na ledě, a končí divoce ve vodě. Nejprve se pár seznamuje v honičkách a potyčkách ve sněhu i dováděním na skluzavkách do vody. Když se schyluje k vrcholu říjného aktu, zahání samec samici do vody a nějakou dobu vedle sebe sem tam čárují. Jakmile samice ustrne v pohybu a zvedne ocas do oblouku nad hladinu, dává znamení k pářícímu aktu. Samec na ni zezadu naskočí a zuby jí sevře kůži na krku. Obřad páření trvá celé minuty a může jich dosáhnout až desítku. Poté co spojení skončí, samec svou milostnici bez zájmu opouští a vrátí se zase ke svému samotářskému životu.
Zasněžená krajina a zamrzlé vody mimo oken proudné řeky nedávají vydrám šanci k sehnání jiné potravy než jsou ryby. K udržení své lovecké kondice se snaží každá nalovit denně tolik ryb, aby se váhou alespoň rovnaly jedné desetině hmotnosti zvířete. To obnáší asi tak půl až jeden kilogram. Obvyklý vydří úlovek bývá okoun, tloušť nebo plotice - ryby, které se nejvíce objevují u vzdušných oken v ledu.V temnotě pod ledem se vydra řídí pomocí hmatových vousů rozmístěných po stranách tlamy. Zachytává jimi vlnění vody způsobené rybím pohybem. Podaří-li se jí chytit rybu, vynáší si ji na led a až tady požírá. Načíná ji vždy od hlavy, malou polyká celou, po větších zůstávají často zbytky ploutví a ocas, případně i silné velké kosti.
Vydra zná velmi dobře celý úsek svého loveckého revíru a má v něm obeznáno několik spolehlivých úkrytů. Ve velmi mrazivém počasí zůstává v doupěti i několik dní.