Časopis Myslivost

A nyní k činnosti ČMMJ od minulého sjezdu, který se konal právě před pěti lety. Tehdy byly přijaty závěry zaručující trvalý nárůst kvality naší činnosti a současně odmítnuty některé pseudorevoluční návrhy na celkovou transformaci či obrodu myslivosti. Domnívám se, že jsme se jako myslivci nemuseli nikdy za svou práci stydět, a tak by tomu mělo být i do budoucna. Musíme se ovšem vyhnout zjednodušenému politikaření, protože jsme stále organizací členů bez ohledu na jejich politické smýšlení, anebo i diskriminaci jednotlivců či zájmových skupin. V posledních patnácti letech se nám to dařilo, i když možná ne vždy tak jak bychom si přáli. Mám na mysli především otázky tvorby novely a posléze i nového zákona o myslivosti, který byl po našem poměrně dlouhém úsilí přijat v roce 2001 a o jehož nedokonalosti svědčí i pozdější přijetí několika dodatků.

Zákon o myslivosti

V té souvislosti je mou milou povinností poděkovat za neobyčejné úsilí, které přípravě a následnému prosazení tohoto zákona věnovali zejména pánové V. Čechura, J. Vaněk a také jednatel V. Broukal. Samozřejmě se na tvorbě a následném přijetí zákona podíleli i další členové Myslivecké rady, kteří přitom úzce spolupracovali nejen s našimi okresními mysliveckými spolky, ale zejména s vedením Ministerstva zemědělství a samozřejmě i s poslanci, bez jejichž připomínek a pomoci by tento zákon nemohl být přijat. Právě při této příležitosti je nutno podtrhnout, že zákon o myslivosti, obdobně jako zákony jiné, je výsledkem kompromisních jednání mezi poslanci, příp. politickými stranami a že tudíž není možno obviňovat například naši Jednotu, že zákon není úplně podle našich představ. To vědí především ti, kteří se podobných jednání účastnili a kteří jsou nyní neprávem kritizováni. Domnívám se, že celá koncepce zákona a následných vyhlášek by nedoznala takové úrovně jakou má, kdyby se za naše názory nepostavil Zemědělský výbor Parlamentu v čele s J. Palasem včetně jeho Podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství v čele s J. Mandíkem a také kdyby se nepodařilo ustanovit poměrně široký a stále činný Poradní sbor ministra pro myslivost a posléze i námi dlouhodobě prosazovaný a následně ustanovený Odbor rybářství, myslivosti a včelařství na MZe.

Přestože si myslím, že náš zákon o myslivosti má mnoho kladů a že v sobě nesporně zahrnuje také řadu moderních přístupů, obdobně jako následné prováděcí vyhlášky, nelze nevidět ani některé jeho nedostatky, které není nutno dopodrobna rozebírat, protože se s nimi nyní a nepochybně i v budoucnu budeme setkávat. Především je možno k nim řadit zúžení pravomocí státní správy myslivosti na všech úrovních a naopak posílení rozhodovacích působností vlastníků či správců honebních pozemků. S tím následně souvisela i tvorba a uznávání honiteb, jejichž velikost a hranice mnohdy neodpovídají přirozeným požadavkům zvěře a ani řádnému mysliveckému chovu zvěře. Bylo sice zákonem umožněno zakládání oblastí chovu přebíhavé (tlupní) zvěře, ale byla z nich vyjmuta zvěř černá. Navíc jsou, anebo mají být, tyto oblasti zakládány v podstatě na základě dobrovolnosti, aniž by byla definována organizace jejich využívání (spravování) včetně jejich jednotné klasifikace a tím i ujednocení normovaných stavů. Je možno považovat za úspěch, že byla také díky Lesům České republiky znovuobnovena kamzičí chovatelská oblast v Jeseníkách. S uvedeným souvisí i nedostatečná možnost státní správy za sankcionování nedostatků myslivecké péče o zvěř či její kontroly v honitbách.

Honitby

Za dlouhodobě otevřenou lze považovat i otázku nájemného z honiteb, které se odvíjí v zásadě zejména od dohod či nedohod držitelů a uživatelů honiteb, přičemž ti první mají na zřeteli především zisk z honebních pozemků, aniž by jim zvěř patřila a aniž by pro ni museli cokoliv dělat, neboť péče o zvěř se stává ze zákona povinností uživatelů honiteb, jimž ostatně živá zvěř také nepatří. Navíc jsou uživatelé honiteb povinni hradit škody, které zvěř na lesních či zemědělských porostech způsobuje, a to i tehdy když jsou v honitbě chovány normované, tedy státními orgány předepsané stavy zvěře, obvykle odsouhlasené i s držiteli honiteb. Pro myslivce je mnohdy řešením jejich ekonomické situace umožňování poplatkových lovů trofejově nejsilnějších jedinců či prodej zvěřiny anebo až donedávna prodej odchytávané živé zvěře, především zajíců, o něž je v zahraničí trvalý zájem. To vše ovšem myslivce k odpovídající péči o zvěř příliš nemotivuje. Přitom jsem se setkal v severní Itálii se situací, kdy myslivci žádné nájmy neplatí, neboť vlastníci honiteb a honebních pozemků naopak vítají spolupráci s myslivci, kteří redukcí zvěře přispívají ke snižování zvěří působených škod zejména v zemědělství.

Interlov

Není přitom třeba podrobně rozebírat význam či problémy Interlovu, jehož úloha nejen v popovodňových obdobích při zazvěřování drobnou zvěří, ale i v řadě jiných případů obecně prospěšných pro naši myslivost je nepopiratelná. Interlov se ale dostal vinou objektivních i subjektivních vlivů do potíží, o nichž jste všichni dobře informováni a které Myslivecká rada řešila po odstoupení Ing. J. Kupky vypsáním výběrového řízení na nového ředitele, jímž se stal Ing. Václav Velek, a současně i trestním podáním na jednoho zaměstnance Interlovu či na jeho nedůvěryhodného známého. Předpokládáme přitom, že se ekonomická situace Interlovu na základě nově přijímaných opatření již v dohledné době zásadně zlepší, což ale závisí také na spolupráci okresních mysliveckých spolků či jednotlivých uživatelů honiteb s Interlovem.

Spolupráce a informovanost

Spolupráci Myslivecké rady a okresních mysliveckých spolků považujeme za věc zásadní důležitosti. Informovanost o činnosti jedněch i druhých je proto potřeba prohloubit a nečekat až na jednání na Sborech zástupců. Tomu může napomoci nejen korespondence mezi těmito orgány, nýbrž například i webové stránky, které již nalezly své přispěvatele i čtenáře u časopisu Myslivost a jejichž zavedení či trvalá aktualizace jsou nezbytné také u všech řídicích složek ČMMJ. Tyto informace musí být soustavně obměňovány, aby naše členská základna měla stálý přehled o činnosti zvolených funkcionářů ve všech odvětvích naší činnosti. Měly by se na nich objevovat také případy nekázně, jednak pro poučení, a jednak pro jejich vysvětlování z objektivních, nikoliv tendenčních či jednostranně zaměřených hledisek. Stejnou možností je i vydávání Věstníku ČMMJ, s jehož obsahem ale mnohde také nejsou seznamováni všichni myslivci, a konečně i Mysliveckých zpravodajů, které přinášejí aktuální zprávy o myslivecké činnosti v některých okresech, v nichž význam podobných informací pro své členy již dříve pochopili.

V té souvislosti doporučuji znovu, aby se uživatelé honiteb čas od času, ale především před podzimní loveckou sezónou seznamovali s bezpečnostními předpisy, známými například z našeho Mysliveckého řádu, abychom se vyvarovali jakýchkoliv nebezpečných situací souvisejících se zdravotními riziky anebo i se zakázanými způsoby lovu. Domnívám se, že významnou úlohu by při organizování těchto besed a školení by měla sehrát i naše pojišťovna Halali. Pokud i přesto k nějakým nehodám dojde, je třeba o nich objektivně informovat také veřejnost, aby je nezačali po svém interpretovat někteří redaktoři, jejichž zájmem jsou mnohdy pouze bulvární senzace, které často naši práci znevažují a znehodnocují. V tisku či v televizi se pak objevují hrůzostrašné a samozřejmě i nepodložené zvěsti o tom, že myslivci chtějí lovit zvěř na dvorech a v zahradách, což nikdy nebylo a nebude, přinejmenším proto, že se jedná o nehonební pozemky. Naše vyvracející a zdůvodněné odpovědi již do tisku totiž přijímány nejsou. S jinými nedoloženými zprávami jsme se mohli setkat v minulých dnech, kdy například redaktor pan Dostál píše o tom, že pytláci, které ale vzápětí označuje za myslivce, u nás vybili třetinu, což má být 500 rysů a tím se přičinili o miliardový vznik škod na lesních porostech, které jinak býložravá zvěř působí (přitom ale většinu škod působící jelení zvěř rysi nestrhávají). Byl bych proto velice rád, aby si právě tito jednostranní redaktoři obstarali i názory druhé strany (v tomto případě od myslivců, kteří mezi rysy žijí) a aby konečně i oni pochopili rozdíl mezi myslivci, kteří celoročně, soustavně a všestranně o zvěř pečují a mezi lovci, kteří v podstatě přicházejí až k hotovému a při vlastním lovu mlsají ty "jahůdky" na dortu vlastní myslivecké činnosti (a je lhostejno zda se tak děje za poplatek či na bezplatné pozvání). Od obou těchto skupin je pak třeba zřetelně odlišit pytláky, kteří bez ohledu na jakákoliv zákonná omezení loví zvěř pro vlastní potřebu. S těmi je pak nezbytné, a je to i v našem zájmu, se rozejít, což je ale další nedořešený problém současně platného zákona o myslivosti.

Snažili jsme se totiž do tohoto zákona prosadit zásadu, že každý myslivec musí být členem některé ze současných mysliveckých organizací. Nejlidnatější zůstává přitom stále Českomoravská myslivecká jednota, ale existuje tu i Řád svatého Huberta, Safari club a Asociace profesionálních myslivců, s nimiž vesměs máme společné zájmy, spolupracujeme s nimi a lze říci, že většina myslivců z těchto organizací si udržuje i své členství v Českomoravské myslivecké jednotě. Členství v některých z těchto organizací mělo být vázáno na vydání loveckého lístku, jako tomu bývalo v zákonech předchozích, anebo jak je tomu například v sousedním Rakousku. Jakýkoliv přestupek zásadního rázu pak mohl být řešen například vyloučením z myslivecké organizace, což považujeme přinejmenším za morální nátlak na dodržování našich mysliveckých etických a zejména zákonných pravidel a zásad. Je zřejmé, že i tady je mezera v mysliveckém zákoně.

Jsem také přesvědčen, že ani propojení některých okresních mysliveckých spolků s uživateli jednotlivých honiteb včetně mysliveckých sdružení není na takové úrovni jakou by si naše členská základna zasloužila. Potom se to projevuje například v nedostatečné informovanosti o naší činnosti, což pak zčásti napravuje náš časopis Myslivost a v některých případech dochází dokonce k úbytku členské základny. Není tomu tak sice na všech okresech, nicméně i s takto zdůvodňovanými případy se setkáváme. Vím sice, že nikdo z nás nemá času nazbyt, nicméně si nemohu odpustit myšlenku na obsazování alespoň některých členských schůzí mysliveckých sdružení členy okresních mysliveckých rad. Pouze tak budeme mít soustavné informace o náladách, ale především o potřebách myslivců v těch nejzákladnějších a obvykle i nejpracovitějších kolektivech a následně na ně budeme moci včas také reagovat. A to na všech úrovních naší myslivecké organizace. Obdobně by tomu mělo být i v kontaktech mezi okresními mysliveckými spolky a členy Myslivecké rady ČMMJ.

Všichni myslivci totiž musí vždy vědět co pro ně Českomoravská myslivecká jednota dělá a jaké mají z členství v ní výhody. Nepochybně především tu, že při jednáních na různých úrovních až po úrovně nejvyšší musí být naše názory vyslyšeny a vzaty v úvahu. Není vyloučeno, že i v nedostatečné informovanosti řadových myslivců můžeme hledat příčinu zužování naší členské základny. Samozřejmě včetně uzákonění zkoušek na získání zbrojního průkazu a ekonomických myslivců, které byly a jsou zátěží zejména pro staré myslivce.

Práce s mládeží

Nesmíme přitom zapomínat ani na práci s našimi nástupci, tj. na práci s dětmi. Těm se někde věnují s nevšední péčí a aniž bych je jmenoval, jsou to ti, o nichž třeba informuje časopis Myslivost (pokud tam ale oni sami o své práci napíší), nicméně je řada okresů a v nich mnoho mysliveckých sdružení, kde o tuto více než záslužnou práci nejeví zájem. Zase je to otázka času, ale je to čas, který se nám později mnohokrát zúročí. Pokud ovšem pochopíme, že lovectví a později myslivost existovaly již od samého počátku lidského života na Zemi a že chceme, aby tato naše ničím nenahraditelná záliba a činnost zůstala zachována i do mnoha dalších let. K tomu je ovšem potřeba najít zanícené vedoucí mysliveckých kroužků, dát jim dostatečný prostor pro jejich činnost a tuto činnost také po zásluze odměňovat. Znovu předkládám okresním mysliveckým spolkům doporučení, aby do našich mysliveckých kurzů zvali bezplatně učitele se zájmem o přírodu, jimž by se v případě jejich zájmu umožnilo i absolvování zkoušek z myslivosti. Obdobně může být přistupováno i k redaktorům na různých úrovních, neboť ti jsou schopni ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch myslivců, kteří byli bezesporu prvními ochránci přírody a především jejichž zásluhou máme stále záviděníhodné stavy kvalitní zvěře.

Myslivci a životní prostředí

Zásluhou myslivců se také znovu zlepšuje životní prostředí zvěře, jak jsme toho svědky například v některých honitbách na Žďársku, v nichž zakládají biopásy z různých zemědělských plodin, do nichž se následně prokazatelně stahují zajíci, bažanti, koroptve i srnčí zvěř. Z těchto ale i dalších honiteb máme dobré příklady, že i v zemědělské krajině lze tímto způsobem využívat ladem ležící plochy polí ve prospěch drobné zvěře, nehledě k velkému množství dalších volně žijících živočichů, pro něž je takováto úprava krajiny vítaným zpestřením životního prostředí. Pro tuto činnost je možno využívat existujících projektů Územních systémů ekologické stability a spolupracovat přitom s obecními úřady, s včelaři či ochránci přírody. Nyní je také možno čerpat na tuto činnost odpovídající dotace ať již u Ministerstva zemědělství či u Ministerstva životního prostředí. Vedoucí pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nabízejí spolupráci při organizaci školení o zlepšování životního prostředí zvěře a volně žijících živočichů a pomoci při zpracovávání žádostí o uvedené dotace. Domnívám se, že tuto nabídku je třeba urychleně přijmout a v jednotlivých krajích ji realizovat.

Stejnou nabídku máme i při možných ozeleňováních krajiny dřevinami ať již ve formě remízků, větrolamů či živých plotů. Tam zůstává otázkou, vedle problémů legislativních, mnohdy nedostatečná nabídka vhodných sazenic či jejich cena. To lze řešit například rozšířením školkařských sortimentů dřevin především o různé druhy keřů, jejichž cena bude úměrná možnostem myslivců (ale i včelařů) a dostupným dotačním titulům. Po letošním jednání na generálních ředitelstvích Lesů České republiky a Vojenských lesů a statků se domnívám, že i tato cesta bude schůdná. Navíc existuje usnesení Sboru zástupců ČMMJ, že každý myslivec vysadí ročně 10 sazenic dřevin a nastává čas, abychom toto usnesení začali ve spolupráci s uvedenými organizacemi celoplošně plnit a přispěli tak ke konkrétnímu a nejen teoretickému zlepšování naší krajiny a tím i životního prostředí pro zvěř.

Zlepšování životního prostředí pro zvěř nám doporučuje či dokonce přikazuje náš zákon o myslivosti a spolu s ním i zákon o ochraně přírody a krajiny. K tomu nám, myslivcům, přikazuje i chov optimálních, tedy normovaných stavů zvěře. Honitby nedozvěřené nemají žádoucí ekonomický efekt, pokud se do nich nestahuje zvěř z honiteb okolních a časem v nich může docházet k nežádoucí příbuzenské plemenitbě se všemi negativními důsledky. V honitbách přezvěřených si zaděláváme na problémy s neúměrnými škodami zvěří na porostech a jejich následným hrazením, ale současně dochází i ke zhoršování kvality zvěře, k vyšším nákladům na přikrmování, chceme-li si zvěř v honitbě udržet a přitom je více než jisté, že si i přesto bude hledat nové potravní, krytové a klidové příležitosti třeba v sousedních honitbách. Naším cílem tedy musí být harmonický chov vyvážených stavů zvěře v prostředí, které jí nebude příliš narušováno. Přitom musíme vždy nadřazovat kvalitu nad kvantitou. Alespoň u zvěře spárkaté.

Chov zvěře a myslivecký výzkum

Celostátní výstava myslivosti Natura viva 2005 konaná letos v Lysé nad Labem ukázala, že právě s kvalitou trofejové zvěře jsme na tom zatím stále ještě poměrně dobře, i když stavy některých druhů spárkaté zvěře, zvláště ve volných honitbách se podstatně snížily anebo se u nich rozšířil poměr pohlaví ve prospěch zvěře samičí. Daleko hůře jsme na tom se zvěří drobnou, u níž stěží dosahujeme chovu normovaných stavů zajíců či bažantů. O koroptvích, divokých králících či vzácných druzích zvěře ani nemluvě. Důvody pro tento stav nám nejsou dost dobře známy, protože obdobná je situace i v jiných evropských zemích. Jednou z domněnek vzniku této situace je i vysoký stav predátorů, zejména lišek, které navíc celoplošně ozdravujeme a tím navyšujeme jejich stavy. Je otázkou zda bychom při normování stavů spárkaté a další zvěře, která nám škodí na lesních a polních kulturách, neměli současně zavést i normy pro početní stavy jejich predátorů, šelem a dravců, kteří také působí škody, i když ne přímo na uvedených kulturách, ale na domácích zvířatech, na volně žijících živočiších, na zvěři či na rybách, čili také na společenských hodnotách. Domnívám se, že teprve potom bude možno hovořit o přírodní harmonii, i když i ona bude vždy narušována lidskou činností. Jenže prospěch člověka byl odedávna stavěn nade vše ostatní. Je otázkou zda to bylo také vždy k jeho prospěchu a v jeho dlouhodobém zájmu.

Při této příležitosti se chci také zmínit o mysliveckém výzkumu. Ještě před přibližně dvaceti lety byl tento náš výzkum vzorem pro všechny státy nejen v Evropě. Tehdy byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti na Zbraslavi řada světově uznávaných a dnes již většinou nežijících výzkumníků. Po roce 1990 se početní stav výzkumných pracovníků v tomto ústavu podstatně zredukoval a zbývající se musí zabývat především otázkami škod působených zvěří i když v letošním roce se opět obnovila možnost rozšíření tamního skutečně mysliveckého výzkumu. Pokračování dlouhodobých mysliveckých výzkumných programů, bez nichž si opravdu podložené výsledky nedovedeme představit, bylo v zásadě přerušeno a v současnosti se, až na výjimky (ústavy Akademie věd, zaměřující se ponejvíce na výzkum základní, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Středoevropský institut ekologie zvěře, Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv) nedotuje. Ministerstvo zemědělství dotuje výzkumy krátkodobé, což jsou ale v podstatě projekty, na jejichž vypracování mají pracovníci obvykle vysokých škol jen přibližně roční a tedy nedostatečné lhůty.

V této souvislosti si dovolím upozornit na práce Výskumného ústavu lesníckeho ve Zvolenu a zejména na jeho podnětný návrh oblastí a lokalit chovu všech významných druhů na Slovensku žijící zvěře. Na základě popisu přírodních podmínek těchto oblastí a lokalit jsou uvedeny návrhy na chov zvěře v nich včetně odborně podložených návrhů na změny početních stavů zvěře, které se v mnoha případech oproti současným stavům navyšují u zvěře spárkaté a snižují u zvěře drobné. Tento návrh významných slovenských odborníků v čele s P. Hellem a J. Konôpkou byl vydán v roce 2004 a má být podkladem pro slovenský zákon o myslivosti, který je zatím na Slovensku dlouhodobě a vášnivě diskutován, ale zatím zřejmě pod vlivem různících se hledisek politických stran vydán není.

Není nutno rozebírat na sjezdu otázky hospodaření se zvěří, neboť pak by asi sjezd za jediný den neskončil. Přehledný vývoj stavů a odstřelů hlavních druhů zvěře dostali delegáti ještě před sjezdem, obdobně jako jiné údaje o mysliveckém hospodaření v naší republice.

Práce Myslivecké a Dozorčí rady

Zato je potřebné se zabývat činnostmi Myslivecké rady a jejích odborných komisí, příp. obchodních organizací, k nimž bych se nyní rád vyjádřil, a to i pod dojmem kritických hlasů, jichž jsme za minulé volební období a zejména v jakési předsjezdové euforii slyšeli také dost a osobně mohu říci, že jsem je vždy pečlivě zvažoval a pokud to byly hlasy konstruktivní, tak jsme z nich vyvozovali potřebné závěry. Ozývaly se však i hlasy, jejichž cílem byla pouhá, mnohdy zcela vykonstruovaná a nedoložená kritika, aniž by jí byla sledována jakákoliv náprava. Kritické závěry byly obvykle anonymní, nicméně i těm byla věnována pozornost, protože práce Myslivecké a samozřejmě i Dozorčí rady by měla být na co nejvyšší úrovni a o tu jsme se vždy snažili. Mohu také prohlásit, že bez ohledu na vlastní prospěch, jak nám bylo někdy rovněž podsouváno. Rozhodně si přitom myslím, že řada kritických připomínek byla diktována z neinformovanosti a vždy jsem byl toho názoru, že je lepší osobní kontakt, při němž se dá leccos přímo vysvětlit než vytahování nepodložených a někdy zcela mylných názorů, které mi právě připomínají činnost některých již zmiňovaných redaktorů. Ostatně na vše nejlépe odpovídá rozbor plnění usnesení II. sjezdu ČMMJ, který také byl zaslán všem delegátům dnešního sjezdu. Proto se zaměřím pouze na některé problémy, které se nám nepodařilo vyřešit a jejichž další osud bude v rukou nové Myslivecké rady.

ÚSEK KULTURNĚ-PROPAGAČNÍ

Na úseku kulturně-propagačním, který považujeme za jeden z nejvýznamnějších v naší činnosti, bylo v oblasti výchovy a vzdělávání dosaženo dobrých výsledků pořádáním různých celostátních či regionálních akcí, které jsou již tradiční. Mám na mysli zejména akce k Červnu měsíci myslivosti a ochrany přírody a také založení Národních mysliveckých slavností, které jsou pořádány od roku 2002 na Ohradě na Hluboké n/Vlt. doplněné v posledních letech o mistrovské soutěže či o školení ve vábení jelenů. Podařilo se ujednotit náplň mysliveckých zkoušek i zkoušek pro myslivecké hospodáře proškolením lektorů a zkušebních komisařů v roce 2004. Pro adepty těchto zkoušek je k dispozici dostatečné množství myslivecké literatury včetně učebnic a v nich ujednocených otázek. Kladem je požadavek na praxi v některé honitbě absolvovanou mezi teoretickým kurzem a vlastními zkouškami. Vyšší odborné myslivecké zkoušky má podle zákona organizovat Ministerstvo zemědělství, ale termíny zatím vypsány nebyly. Zato předpokládáme, že budeme jako lektory k námi organizovaným zkouškám zvát zkušené profesionální myslivce zejména z řad pracovníků Lesů České republiky anebo Vojenských lesů a statků. Zkoušky musí mít patřičnou neklesající úroveň, neboť především na znalostech myslivců a na jejich zájmu o práci v honitbách závisí budoucnost naší myslivosti.

Propagace myslivosti

Pokud jde o působení na mysliveckou veřejnost, máme v ní ještě mnohé rezervy, o nichž již byla řeč a které je možno poměrně rychle řešit. Nejvýznamnější úlohu tu hraje náš časopis Myslivost, v němž sdělené informace jsou pro většinu myslivců nejdostupnější. Považujeme za důležité, aby ji měli myslivci Myslivost předplacenou, neboť pak získávají časopis i s odbornými přílohami, které jsou jinak nedostupné. Zatím se všude nepodařilo naplnit naše předcházející usnesení o započítání předplatného Myslivosti do nákladů na myslivecké kurzy - teprve potom totiž mohou noví myslivci mít při zkouškách přehled o aktuálních otázkách. Daleko složitější je zvýraznění našeho působení na nemysliveckou veřejnost, jak o tom již také bylo hovořeno. Náš nejvýznamnější hromadný sdělovací prostředek je nepochybně televize s jejímž vedením jsme několikrát jednali o vysílání pravidelných společných pořadů myslivců s rybáři, včelaři a dalšími organizacemi. Několik takových pořadů skutečně spatřilo světlo světa, ty jsou ale vysílány obvykle v nevyhovujících a málo sledovaných časech (ve všední dny odpoledne anebo v noci), anebo byly brzy staženy nikoliv pro nezájem diváků, ale především vlivem změn ve vedeních celostátních či regionálních studií. Zajistit natáčení takových pořadů z vlastních zdrojů je ekonomicky naprosto neúnosné. Možná, že částečným řešením bude činnost našeho Videoklubu, který má zpracovaný dlouhodobý tematický záměr, nicméně i ten musí mít finanční krytí, a to také není laciné i při sebevětší šetrnosti. Do budoucna bude tedy nutno, abychom se zejména my sami na všech organizačních úrovních snažili prosadit do tisku, rozhlasu či televize, nejlépe podle mediálního plánu, který byl vypracován J. Špronglem a následně přijat Mysliveckou radou. V neutuchajícím úsilí o medializaci naší činnosti musíme pokračovat, abychom u veřejnosti docílili vykreslení takového pohledu na myslivce, který si zasloužíme. My totiž jsme skuteční nejen ochránci nýbrž také tvůrci našeho přírodního a životního prostředí, které musí být na nejvyšší kvalitativní úrovni nejen pro lidi, ale i pro zvěř, s jejímiž stavy dlouhodobě hospodaříme a odebíráme z nich pouze tolik, abychom nenarušili přirozené reprodukční procesy. Další z našich možností je pořádání veřejných besed pro zájemce na všech možných úrovních, ale existují také možnosti jiné.

Působení na mysliveckou i nemysliveckou veřejnost je možné také prostřednictvím výstav, které organizujeme v regionech (např. v rámci chovatelských přehlídek či při jiných příležitostech) anebo celostátně, jak je uvedeno v přehledu mezi materiály delegátů. Při té příležitosti se chci pozastavit u mezinárodní výstavy myslivosti, rybářství a včelařství Natura viva 2005 v Lysé nad Labem jíž se zúčastnilo 11 zahraničních vystavovatelů. Před touto výstavou jsme vyslechli či přečetli mnohou polemiku, která byla pouze částečně konstruktivní a v tom případě cílila k tomu, aby výstava byla co neúspěšnější. Také byla, jak o tom svědčí ústní či písemná poděkování našich a zejména zahraničních účastníků výstavy, kteří si organizaci naší výstavy berou za vzor. Jistě se nepodařilo vše tak jak bychom si přáli - o pozadí různých nesrovnalostí však vědí nejlépe pořadatelé, protože návštěvníci odcházeli vesměs, podle našich informací, spokojeni. Znovu se však vracím ke kritickým a většinou anonymním hlasům před výstavou. Mnohé z nich se totiž netýkaly samotné výstavy, ale až urážlivě a nedoloženě kritizovaly práci funkcionářů, což je možno považovat pouze za nedostatek odvahy kritiků, kteří chtějí pouze zpochybňovat naši činnost aniž by byli schopni vyříkat si své bolístky z očí do očí.

Práce s mládeží a myslivecké tradice

Zásadní význam přikládá Myslivecká rada práci s mládeží o niž okresní myslivecké spolky a myslivecká sdružení ve své většině nejeví zdaleka takový zájem jaký bychom si představovali, s čímž souvisí i nedostatek potřebných vědomostí u mladých přátel myslivosti, které musí odpovídat vždy určité věkové kategorii. Na pomoc z ústředí se přitom mohou okresy spolehnout. Budeme se zřejmě muset zaměřit i na dostatečné množství zajímavých učebních pomůcek včetně zapojení počítačových programů. K tomu bude také nutno pokusit se o zajištění dotačních titulů, neboť na zkvalitnění naší práce s mládeží musí mít zájem celá naše společnost. Je také nutno zaměřit se na zvýšení zájmu o přijímání mladých myslivců do mysliveckých sdružení. Od roku 2003 je každoročně vyhlašována a následně veřejně oceňována výtvarná soutěž "Mé toulky za zvěří", což je také možno uvítat jako základ nové myslivecké tradice.

I dodržování mysliveckých tradic je totiž od nás požadováno v zákoně o myslivosti. Na teoretickém poli jsme pro splnění tohoto úkolu udělali zřejmě dost vydáním potřebné literatury, zejména díky J. Kovaříkovi. Nyní je ale na všech myslivcích, aby tyto tradice také dodržovali a šířili je, neboť je máme většinou dlouhodobě zažité a víme, že je od nás přebírají myslivci v zemích kde takové tradice známy nejsou. Tradice jsou součástí naší kultury, a proto nesmíme zapomínat ani na tradice staré, ale současně můžeme na ně navazovat a zakládat tradice nové.

Spolupráce s dalšími kluby a organizacemi

Pod kulturně propagační činnost spadá i spolupráce s některými našimi kluby, především se známým Klubem fotografů přírody, jehož předsedou je R. Stach, také ale s již dlouhodobě zavedeným a úspěšným Klubem trubačů řízeným V. Sekerou a nejnověji s rozjíždějícím se Videoklubem pod vedením J. Vlčka či Klubem informatiků v čele s K. Štípkem. Myslivecká rada již také schválila návrh organizačního řádu Klubu autorů od něhož si slibujeme koncepční činnost v rozvoji myslivecké kultury.

Pokud se jedná o spolupráci s jinými organizacemi, byla již vzpomenuta spolupráce s organizacemi mysliveckými, z nichž s představiteli Řádu svatého Huberta byla podepsána smlouva o spolupráci, která se také podle našich společných představ rozvíjí. Za dobrou je možno označit i spolupráci se Safari clubem, který se podílí na námi organizovaných mysliveckých výstavách a při dalších příležitostech. S představiteli Asociace profesionálních myslivců jsme se snažili zorganizovat programové televizní pořady o myslivosti a myslivcích, jenže bezúspěšně. Společné zájmy prosazujeme v Poradním sboru ministra.

Za velmi dobrou považuji spolupráci s představiteli Českého rybářského svazu, Českého svazu včelařů, Českého zahrádkářského svazu a Českého svazu chovatelů. Scházíme se k posuzování společné odborné problematiky podle potřeby a letos to bylo například při přijetí u ministra zemědělství, jemuž jsme předložili k posouzení některé naše návrhy, které nejsme schopni řešit vlastními silami. Pro informaci to byla například otázka zastupování naší republiky v EU při jednáních o volně žijících živočiších včetně zvěře. Na tato jednání jsou vysíláni zástupci Ministerstva životního prostředí, u nichž nelze vyloučit, že mohou posuzovat otázky chovu zvěře příliš jednostranně včetně dovážených a jimi interpretovaných informací o těchto jednáních. Domníváme se, že by tam mělo být svými odborníky zastoupeno Ministerstvo zemědělství, které je garantem za myslivost. Ostatně i při jednáních o krajinných úpravách by se měli na všech úrovních účastnit také myslivci, buď s hlasem rozhodujícím anebo alespoň poradním. Také veřejné zpochybňování myslivecké statistiky při úvahách o kategorizaci chráněných živočichů včetně zvěře od zástupců MŽP nepovažujeme za seriózní, neboť je to jediná oficiální statistika tohoto státu a neměla by být znehodnocována nedoloženými pochybami. Dalším problémem je současný zákonný a těžkopádný systém prohlížitelů zvěřiny, která je převáděna na trh a při němž většinou přicházejí myslivci o lovecké právo. Přitom v zemích EU existuje systém tzv. laických prohlížitelů zvěřiny, jimiž jsou buď místní veterináři - myslivci, anebo díky veterinářům proškolení myslivečtí hospodáři, kteří mohou vydávat souhlas k zařazení zvěřiny k tržnímu využití. V České republice je přibližně 5400 honiteb, z nichž v každé musí být myslivecký hospodář a není příliš velký problém alespoň tyto hospodáře proškolit a zachránit tak množství kvalitní zvěřiny, která se zatím ztrácí.

Spolupráce s Ministerstvem životního prostředí či Českým svazem ochránců přírody není zatím na takové úrovni jakou bychom si představovali, zejména v otázkách našich zásahů do krajinného prostředí či při vypracovávání mysliveckých provozních řádů na chráněných územích. Přitom si stále myslím, jak už jsem někde napsal, že myslivci i ochránci přírody jsou alespoň z 80 % běžci na stejné trati, což znamená, že máme ve většině případů společné zájmy. Zdá se nám ale, že namísto posilování této spolupráce jsou vyhledávány střety, které nejsou přínosné ani pro jednu stranu.

Zahraniční spolupráce

Pod kulturně-propagační komisi spadá i spolupráce se zahraničními mysliveckými organizacemi. Jak je delegátům sjezdu známo, naše republika byla zakládajícím členem CIC - Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu přírody. V této organizaci jsme dosud a naši delegáti v ní zastávají řadu významných funkcí. O jejich činnosti, stejně jako o činnosti této organizace myslivce podrobně informuje na stránkách Myslivosti pí. Milada Fabelová, která se nemalou měrou zasloužila o dobré jméno naší republiky v mezinárodním měřítku. Jako předseda ČMMJ jsem automaticky převzal bezplatnou funkci vedoucího naší delegace v CIC. Stejně tomu bylo i ve FACE kde mě na jednáních někdy zastupoval člen Myslivecké rady R. Novák, a o činnosti této organizace či naší jste byli opět informováni prostřednictvím Myslivosti. Protože se agenda těchto a dalších mezinárodních organizací neustále rozrůstá, doporučuji, aby byl jeden člen nové Myslivecké rady pověřen právě touto mezinárodní spoluprací. S tím souvisí i mnohá bilaterální jednání na úrovni představitelů mysliveckých svazů. Jak je známo, podepsali jsme smlouvy o spolupráci s mysliveckými svazy Slovenska, Maďarska a Polska. O podobných smlouvách zatím jednáme s Německem a Rakouskem. Bez znalosti mezinárodní či celosvětové problematiky nemůžeme totiž ani my posouvat myslivecké problémy ke zdárným závěrům. Přesvědčil jsem se o tom i v minulých dnech, kdy jsem na vlastní náklady navštívil myslivecké funkcionáře v Rusku a Bělorusku. Nejblíže jsou nám, ovšem, jako tomu bylo i v historii, myslivci slovenští a právě s nimi máme ty nejužší a myslím, že k oboustranné spokojenosti rozvíjené kontakty.

Na II. sjezdu ČMMJ byl zvolen předsedou kulturně-propagační komise J. Syrový, který následně v r. 2002 na svou funkci rezignoval, potom ho zastupoval místopředseda ČMMJ Š. Müller a po něm převzal předsednictví komise B. Bláhovec. Komise měla 15 členů.

ÚSEK MYSLIVECKÝ

Zásadní důležitost připisovala Myslivecká rada také úseku mysliveckému řízenému po celé volební období M. Divišem. Komise byla sedmnáctičlenná a sledovala veškeré dění v naší myslivecké praxi, na něž reagovala návrhy a podněty zejména směrem k myslivecké legislativě a mysliveckému výzkumu. Za tím účelem byli její členové zastoupeni v odborných a poradních komisích MZe a MŽP. Komise byla také iniciátorkou a její členové i účastníky řady konferencí s odbornou tématikou, jejichž seznam je uveden v přiložených materiálech. Mnohé z těchto konferencí se v poslední době věnují zvyšujícím se stavům černé zvěře působícím často neúnosné škody na polních kulturách.

Komise soustavně sledovala vývoj stavů spárkaté i drobné zvěře v naší republice, přičemž u první skupiny se zaměřila prostřednictvím Ústřední hodnotitelské komise na sledování trofejové kvality, zejména účastí členů této komise na okresních chovatelských přehlídkách a poradenskou činností při hodnocení trofejí. Po zveřejnění oficiálního ustanovení Ústřední hodnotitelské komise už ne pod hlavičkou ČMMJ, nýbrž MZe byl jmenován předsedou této komise v roce 2005 namísto Prof. Hromase Ing. J. Růžička a ČMMJ byla pověřena celostátní evidencí bodově hodnotných trofejí. K proškolení předsedů okresních hodnotitelských komisí byla svolána Českomoravskou mysliveckou jednotou tři školení v roce 2004. Předpokládáme, že obdobná školení zaměřená ale na regionální hodnocení chovatelských kriterií průběrného odstřelu a tudíž i chovnosti jednotlivých druhů trofejové zvěře budou svolávána i v příštím volebním období. Nepředpokládáme totiž, že by měla být zavedena kriteria chovnosti celoplošná - tedy celostátní.

Nemenší pozornost byla věnována i stále se nelepšícím stavům drobné zvěře, zejména s ohledem na zkušenosti ze zahraničí, přičemž hlavní pozornost byla věnována osvětové činnosti směrem k uživatelům honiteb. Vzhledem k malým úspěchům při umělém odchovu koroptví a vlivem velkých ztrát po jejich vypuštění do přírody, ztrácejí myslivci o tuto zvěř zájem a podobně je tomu i u umělých chovů bažantů, na něž jsou věnovány poměrně velké náklady jimž pak ale neodpovídají výsledky. Chovy divokých kachen jsou stále kritizovány pro jejich možná prokřížení s kachnami domácími, ale také proto, že jejich létavost je minimální. Umělé chovy zajíců či králíků podporuje naše Asociace chovu zajíců a králíků, jejíž činnost však teprve začíná. Vypouštění zajíců do honiteb postižených povodněmi bylo nezpochybnitelným přínosem a bylo pro nás také velkým poučením.

Myslivecká komise věnovala trvalou a odpovídající pozornost zdravotnímu stavu, event. léčení zvěře prostřednictvím předkládaných směsí v krmivech a přitom úzce spolupracovala s Prof. B. Ševčíkem. Problémem zůstávají stále se zvyšující úhyny vodního ptactva včetně chráněných druhů vlivem botulotoxinu. Věnovala také patřičnou pozornost regulaci stavů predátorů, zejména lišek a kun, což se však zatím ve většině našich honiteb nijak výrazně neprojevilo. Přitom jsme se, jako Myslivecká rada, rozhodně postavili proti nelegálním způsobům lovu těchto anebo jiných šelem či dravců. ČMMJ je členem Spolku na ochranu velkých šelem. Pytláctví se nám snad podařilo omezit díky zavedení plomb, ale i přesto se čas od času objeví zprávy o přistižení pytláka, někdy dokonce s neuvěřitelným množstvím trofejí. Je nutno takové případy sledovat, distancovat se od nich a následně vyžadovat přísné tresty.

Přestože se po přijetí nového zákona o myslivosti podařilo udržet převážnou většinu honiteb pro naše aktivní myslivce v mysliveckých sdruženích, zůstává jako problém pomalé, nicméně prokazatelné snižování výměr honební plochy, zejména v nejprodukčnějších polohách. S tím souvisí i časté oplocování honebních pozemků zakládající možnost jejich převodu na pozemky nehonební anebo přinejmenším bránícím volnému pohybu či dokonce působícím zraňování zvěře, což úzce souvisí s proklamovaným právem zvěře na volnou krajinu.

Do činnosti myslivecké komise náleží i sokolnictví, o němž je také referováno v přiložených materiálech. Chci však seznámit delegáty sjezdu, že po letošním světovém kongresu Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců (IAF) spojeném s tradičními praktickými ukázkami sokolnictví na Opočně jsme obdrželi od předsedy této organizace Patricka Morela děkovný dopis za vynikající uspořádání obou uvedených akcí a žádost o podporu zařazení sokolnictví jako pradávné kulturní aktivity do seznamu kulturních akcí UNESCO. To samozřejmě vřele doporučuji.

Možná činnost myslivecké komise i v budoucím období, především v poradní a připomínkové činnosti bude i v budoucnu neobyčejně rozsáhlá, přičemž bude nutno se soustředit především na nejzávažnější problémy a využít k jejich řešení nejen příslušné odborníky a instituce, nýbrž i naši mysliveckou veřejnost, která musí být o práci komise i nadále co nejpodrobněji informována, jako tomu bylo na stránkách Myslivosti dosud.

ÚSEK EKOLOGIE

Nedílnou součástí práce komise myslivecké byla také naše činnost na úseku ekologie, neboť veškerá myslivecká činnost je podmíněna ekologickými znalostmi, z nichž naše chovatelské zásady nezbytně musí vycházet. V této komisi řízené od počátku F. Libosvárem bylo stálých 12 členů a příležitostně byli na její jednání zváni někteří další odborníci. Během volebního období z ní byl Z. Mařík uvolněn a P. Koubek na vlastní žádost vystoupil.

Hlavním úkolem komise byla navázání trvalých kontaktů s orgány Ministerstva životního prostředí a s Českým svazem ochránců přírody. Zástupci těchto a dalších organizací byli zváni na odborné semináře, které komise pravidelně k ekologickým problémům pořádala a které jsou rovněž uvedeny v materiálech rozeslaných delegátům sjezdu. Většinou se jednalo o otázkách možného zkvalitňování životního prostředí zvěře, které musí i do budoucna zůstat naší základní prioritou v péči o zvěř.

Cílem naší činnosti na ekologickém úseku musí být další uvědomování myslivců o významu chovu zvěře v jejím životním prostředí, které musíme i nadále aktivně zkvalitňovat. K tomu musíme využívat všech legislativních možností včetně získávání dotačních titulů od příslušných ministerstev či z jiných zdrojů.

ÚSEK ORGANIZAČNĚ-PRÁVNÍ

Nejen na pomoc činnosti uvedených komisí, nýbrž na pomoc celé Myslivecké rady a ČMMJ je zaměřen úsek organizačně-právní. Byla už vzpomenuta úloha této komise při koncipování a přijímání zákona o myslivosti včetně prováděcích vyhlášek. Komise však sehrává význačnou roli také při přijímání různých usnesení Myslivecké rady, neboť její členové posuzují legislativní čistotu návrhů jiných komisí. Konečně i obsahová čistota, příp. návrhy změn stanov ČMMJ jsou v kompetenci této komise, i když jsou následně přijímány např. usnesením sjezdu apod. Některé změny jsou navrženy ke schválení i delegátům sjezdu současného. K částečným změnám docházelo i v současném znění přijatého a obecně platného Mysliveckého řádu, v koncipování různých mezinárodních smluv či ve smlouvách majetkově delimitačních, s nimiž bylo spojeno mnohdy nepředstavitelné množství práce a času. Zejména když obě strany stály na svých stanoviscích, jako tomu bylo například při projednávání vlastnictví budovy v Plzni, na Ruské ulici č. 16, což je jedna z posledních delimitačních akcí, které se dosud nepodařilo uzavřít ani přes zahájení správního řízení.

Významnou pomoc této komise naší členské základně je možno spatřovat také ve zveřejnění seznamu právních předpisů vztahujících se k myslivosti na internetových stránkách ČMMJ. Další významnou činností komise je realizace Právní poradny - pravidelné součásti obsahu Myslivosti včetně jejích internetových stránek, která je aktuální a odborně fundovanou odpovědnou na různé dotazy čtenářů s legislativní tematikou. Nemluvě již o přímé písemné odpovědi v dopisech či o osobních kontaktech anebo o besedách při různých příležitostech. Nejčastější dotazy se týkaly tvorby a užívání honiteb, přičemž jsme považovali za prvořadé hájit vždy zájmy myslivosti a mysliveckých sdružení, i když někdy se jednalo i o zájmy protichůdné, zejména v oblasti mezilidských vztahů. Mělo by být naším cílem, aby byly právě ony oproštěny od závisti či jiných sobeckých zájmů.

Práci organizačně právní komise, v níž se setkávalo 11 členů, zodpovědně řídil po celé funkční období její předseda J. Vaněk.

ÚSEK MYSLIVECKÉ KYNOLOGIE

Za jeden z nejvýznamnějších úseků činnosti Myslivecké rady byla myslivecká kynologie řízená s dokonalou znalostí nejen naší, nýbrž i zahraniční kynologické problematiky po celé funkční období J. Němcem. V komisi pracovalo 8 stálých členů, ale na činnosti komise se účastnili i přizvávaní aktivisté včetně předsedy Českomoravské kynologické jednoty B. Uchytila. Uvedená jednota byla založena především proto, aby překlenula dosud nepřekonané problémy vzniklé tím, že ČMMJ není členem Českomoravské kynologické unie, která oficiálně zastupuje naši kynologii v mezinárodním měřítku v FCI. Tuto Unii jsme pomáhali zakládat a mysleli jsme si, že budeme také jejími členy. Stanovy této Unie to však zatím nedovolují, takže se přání našeho minulého sjezdu nepodařilo naplnit. Tak se stalo, že Unie, příp. Kynologická jednota pořádají výstavy psů na různých úrovních včetně mezinárodních a vedou plemennou knihu našich psů na jejímž základě pak vystavují průkazy o původu psů. ČMMJ si pak ponechala pořádání zkoušek loveckých psů z výkonu. Je možno konstatovat, že kontakty mezi uvedenými organizacemi jsou na velmi dobré úrovni.

ČMMJ pořádá ve spolupráci s chovatelskými kluby, jejichž aktivita je mnohdy příkladná, každoročně asi 650 zkoušek lovecké upotřebitelnosti psů a dva vrcholné memoriály, jejichž organizaci si nelze představit bez dobré spolupráce s okresními mysliveckými spolky. V uplynulých letech to byl Memoriál Richarda Knolla v Hodoníně, Tachově, Třebíči, Opavě a Olomouci a Memoriál Karla Podhajského v Pardubicích, Olomouci, Kutné Hoře, Tachově a Českých Budějovicích. Oba tyto memoriály byly organizovány tak, aby na nich mohli být přítomni zahraniční vůdci i rozhodčí, čímž se kvalita těchto zkoušek nepochybně navyšuje. Na všech těchto a dalších akcích měla rozhodující podíl kynologická komise ČMMJ, jíž je možno přičíst i zásluhy na proškolování rozhodčích za účelem ujednocování výkladů zkušebních řádů. Zejména také ale na přezkušování čekatelů na funkce zkušebních rozhodčí, jimž se každoročně podrobuje v průměru 150 kynologů. Kynologických akcí v zahraničí se s úspěchem účastní i naši vůdci a rozhodčí v rámci Mezinárodní kynologické federace (FCI) a i tím přispívají k dobrému jménu naší kynologie.

Dlouhodobě se komise věnovala zpracování návrhu novelizace nových zkušebních řádů pro zkoušky loveckých psů, kterou konzultovala s jednotlivými chovatelskými kluby a nakonec předložila ke schválení Sboru zástupců v letošním květnu. Tam byl tento návrh po připomínkách přijat a tím bylo v zásadě dovršeno nemalé úsilí, které musela kynologická komise v minulém funkčním období vynaložit. Předpokládáme, že se k našemu návrhu kladně vyjádří i Ústřední komise pro ochranu zvířat, aby ho bylo možno vydat a následně uvést do praxe. Uplatnění tohoto návrhu v praxi pak bude vyžadovat další úsilí jak vůdců psů tak i kynologických rozhodčích.

ÚSEK STŘELECKÝ

Úsek střelecký vedla příslušná desetičlenná komise zpočátku v čele s F. Malým, kterého následně vystřídal T. Budík. Jejím úkolem bylo především sledování příslušné legislativy, abychom ji mohli od počátků připomínkovat a následně ji akceptovat ve střelecké praxi. Ta je ve střeleckých soutěžích úzce propojena s pravidly Střeleckého svazu, s jehož představiteli je podepsána smlouva o spolupráci, která se projeví zejména při organizaci Evropské soutěže v lovecké střelbě. Toto mistrovství se bude konat v roce 2006 na střelnici Hvězda - Kotojedy, která se ještě letos ve spolupráci ČMMJ s OMS Kroměříž a s dalšími místními orgány dobudovává.

Střelecká komise vyhlásila už v roce 2001 střelecké kategorie mládeže 10 - 14, 15 - 16,17 - 18 let, juniorů 19 - 20 let, mužů 21 - 55 let, seniorů 56 a více let a o kategorii žen se stále jedná. Od roku 2004 se v Olomouci začaly konat úspěšné celostátní přebory ve střelbě mládeže ze vzduchovek. Okresní myslivecké spolky pořádají podle střeleckého kalendáře přebory ve střelbě z brokovnic a kulovnic. V roce 2005 proběhl výběr mladých střeleckých talentů. Je v našem zájmu nejen abychom měli pušky dobře nastřelené ještě před zahájením lovecké sezóny, ale také abychom s nimi uměli již od začátku dobře, tj. bezpečně zacházet. Organizují se i každoroční pořádané celostátní přebory v kulovém čtyřboji, na loveckém kole, v loveckém desetiboji a loveckém parkuru, na něž komise deleguje hlavní rozhodčí. Každoročně se vyhodnocuje a dotuje soutěž o tři nejlepší střelce. V roce 2002 bylo nominováno naše střelecké družstvo na Evropskou soutěž v lovecké střelbě v Rakousku a stejná soutěž s naší účastí se konala také v roce 2004 v Estonsku. Naši střelci byli vždy úspěšní. V každém sudém roce je organizována pravidelná mezinárodní soutěž v loveckém desetiboji, kterou pořádá jednou ČMMJ a jednou SPZ.

Střelecká komise pořádá každoročně kurzy rozhodčích a střeleckých instruktorů pro potřeby okresů, ale ti by měli se svou a celkově i s naší mysliveckou činností více seznamovat mysliveckou i nemysliveckou veřejnost ve všech dostupných hromadných sdělovacích prostředcích a přitom publikovat i různé prohřešky proti myslivecké etice či legislativě jako je například volné pouštění psů do honiteb apod., aby i veřejnost věděla co si může anebo nesmí dovolovat.

ÚSEK EKONOMICKÝ

Ekonomický úsek ČMMJ byl řízen od samého počátku funkčního období osmičlennou komisí v jejímž čele stál pozdější místopředseda ČMMJ J. Chmel. Tato komise projednávala všechny finanční aktivity ČMMJ a navrhovala rozpočty na jednotlivé roky, které pak schvalovaly Sbory zástupců. Většinu těchto rozpočtů se dařilo dodržovat a spíše končily s mírnými zisky. Je samozřejmé, že ekonomická komise hlídala i rozpočty jednotlivých komisí, obchodních organizací ČMMJ i celého sekretariátu. Vyjadřovala se také k žádostem okresních mysliveckých spolků o finanční podpory.

K pomoci komise a jednotlivých (i slovenských) okresních mysliveckých spolků ve vedení účetnictví bylo i Výpočetní středisko v Brně, které zpracovávalo účetnictví v letech 2000 - 2003 pro 18 našich OMS, v roce 2004 pro 21 OMS a v letošním roce je předpoklad, že se k této spolupráci přihlásí i další OMS. Ty jsou totiž soustavně upozorňovány na změny v oblasti účetnictví a daňové buď písemně anebo při pravidelných školeních jednatelů v Benešově. Na webových stránkách Myslivosti je otevřena i daňová poradna.

Sekretariát ČMMJ pořádá každoročně školení výpočetní techniky, které je zaměřováno na práci s programy MYSLEV a ovládání počítačů. Program členské evidence MYSLEV má v současnosti nainstalován 63 OMS, ale pracuje v něm a sestavy na disketách do centrální kartotéky zasílá pouze 35 OMS. Navíc se ukazuje, že ne vždy souhlasí údaje z členské evidence na OMS s údaji v centrální kartotéce. Zdá se, že základní požadavek jednotného informačního systému, tak jak byl před lety vyžadován a schválen, dodnes není realizován a bude tudíž na nové Myslivecké radě a ekonomické komisi, aby se zaměřily i na tento problém.

Hospodaření obchodních organizací

V roce 2003 byly uskutečněny finanční analýzy hospodaření našich obchodních organizací od počátku jejich existence, z nichž následně vycházely návrhy na řešení situace s cílem jejího zlepšení. V některých organizacích se to dařilo lépe (Halali, Myslivost) v jiných v posledních letech hůře (Interlov), z čehož pak byly vyvozovány příslušné důsledky, o nichž již byla řeč. Návrh na revoluční řešení této situace jsme si později přečetli v záříjovém Usnesení z jednání zástupců OMS kraje Vysočina, na něž jsme potom reagovali vysvětlujícím dopisem. Na ten jsme ale dostali pouze jedinou odezvu z OMS v Havlíčkově Brodě. Ukazuje se, že skutečně nelze pracovat jinak než při informovanosti z jedné i druhé strany.

O problémech Interlovu jsem již hovořil, zbývající informace mají delegáti sjezdu ve svých materiálech. Mají v nich i informace o pojišťovně Halali, v níž má ČMMJ podíl 80 % a Interlov 20 % (přičemž Interlov náleží ČMMJ ze 100 %) a také o Myslivosti, v níž má ČMMJ podíl 90 %. S uvedeným souvisí i otázka domu v Jungmannově ulici 25, který jsme museli zakoupit prostřednictvím pojišťovny po restituční ztrátě domu na Husově ulici 7. Tento dům je veden jako nemovitost navyšující v současné době finanční majetek Halali, ale nikoliv její základní kapitál, jak je někdy chybně interpretováno. Základním kapitálem pojišťovny je 68,545 000 Kč. V ekonomická komisi i v Myslivecké radě jsme spolu s ředitelem pojišťovny A. Stibůrkem mnohokrát zvažovali jak naplnit usnesení minulého sjezdu a převést dům do majetku ČMMJ. V současné době je to možné prodejem anebo darem. V obou případech se jedná o ekonomicky neúnosné částky navýšené ještě o zdanění. Doporučujeme vyčkat možností ekonomicky příhodnějších vypořádání anebo zvážit postupný několikaletý převod domu z majetku Halali do majetku ČMMJ podle našich ekonomických možností. Nejsou vyloučeny ani další možnosti, které ale bude nutno dále zvážit.

Zatím byla do domu na Jungmannově ulici nastěhována prodejna Myslivosti, která si už našla svou klientelu. Do druhé přízemní části se nastěhovala prodejna Interlovu, jejíž negativní výsledky však jej donutily, aby prodejnu opustil a ta pak byla pronajata jinému nájemci. Halali uvažuje o dalším využití domu k možnostem ubytovacím i parkovacím a existují již i projekty na vybudování restauračního provozu. Problémy však stále zůstávají v ekonomické oblasti.

O úspěšné činnosti Myslivosti již byla také řeč a z ekonomického hlediska je třeba se podívat i na další naše organizace, jejichž náplní je do určité míry také ekonomika. Jsou to například Služby myslivosti, jejichž úkolem je poskytování servisních služeb pro ČMMJ včetně zajišťování propagačních materiálů a pomůcek a také pořádání akcí konaných pod hlavičkou ČMMJ při daňovém zvýhodnění. To měla za cíl i Myslivecká nadace získávající ke své činnosti prostředky od donátorů a následně je převádějící ve prospěch mysliveckého výzkumu či propagace. Obě tyto organizace vykazují předpokládané výsledky a jsou pro ČMMJ výhodné, takže je možno s nimi uvažovat i do budoucna.

Členské příspěvky

Přestože se mnohdy zdá, že ČMMJ má díky příspěvkům svých členů dostatek finančních prostředků ke krytí svých potřeb, skutečnost je poněkud jiná a není vyloučeno, že bude opět nutno časem přistoupit k navýšení členských příspěvků. Je známo, že ze současných členských příspěvků 500 Kč u členů v produktivním věku je vykazováno 150 Kč ve prospěch zákonného pojištění (100 Kč na odpovědnost a 50 Kč na úraz) a ze zbývajících 350 Kč připadá 260 Kč okresním mysliveckým spolkům a 90 Kč sekretariátu, z nichž 5 Kč se dále převádí do Fondu pro podporu a rozvoj složek. Obdoba je u zvýhodněných členských příspěvků 300 Kč, z nichž se opět 150 Kč převádí na pojišťovnu Halali, 100 Kč zůstává na OMS a 50 Kč získává sekretariát, převádějící z toho zase 5 Kč na FPR. Další prostředky pro svou činnost bychom měli získávat od našich obchodních organizací, což není v posledních letech vždy podle našich představ. Přitom ale nesmíme opomenout ani příspěvky pomáhající nám dotovat naši činnost, které získáváme například zejména od Zbrojovky v Uherském Brodě či od podniku Sellier Bellot ve Vlašimi anebo od jiných organizací. Na zazvěřování po povodních a také na organizaci mezinárodní výstavy Natura viva 2005 v Lysé nad Labem nám významnou měrou pomohly dotace Parlamentu České republiky. Jedině těmto a dalším dotacím můžeme vděčit za rozmanitost našich aktivit ve prospěch myslivosti a ke zviditelňování naší činnosti před nemysliveckou veřejností. Poslední takovou akcí je myslivecká expozice nainstalovaná letos v zařízeních L. Jaroška v Mutěnicích na Hodonínsku a kterou doporučuji všem myslivcům ke shlédnutí.

Jistě by se dalo hovořit i o mnoha dalších akcích sledovaných ekonomickou komisí a organizovaných Mysliveckou radou, ale závěrem vzpomenu pouze jedinou. Bylo to 80. výročí založení Československé myslivecké jednoty a následně i naší jednotné myslivecké organizace, které mělo důstojný průběh v roce 2003 v Brně a k němuž byla vydána informativní publikace, v níž je dosavadní vývoj naší organizované myslivosti přehledně uveden.

Právě na této chronologicky uspořádané vývojové řadě je možno prokazatelně dokumentovat, že pouze jednotná organizace myslivců má perspektivu i do budoucna. Není přitom třeba hovořit o tom, že je nyní naše myslivost na rozcestí, jak se můžeme porůznu dočíst. Rozcestí totiž pro mne osobně znamená buď obrat nalevo anebo napravo, což může vést až k revolučním náladám. Pokud si ale vzpomínám, tak zatím všechny revoluce vyvolaly pouze revoluční nadšení, které postupně opadlo a bylo vystřídáno buď běžným pracovním úsilím anebo apatií původních revolucionářů. Této apatie bych se v myslivosti nerad dožil. Proto jsem přesvědčen, že bude nutno nepovažovat tento sjezd za rozcestník, nýbrž za pokračování té rovné a dopředu směřující cesty, kterou jsme si už před lety zvolili a která nám zatím přinesla řadu úspěchů za něž bych chtěl i touto cestou poděkovat stávající Myslivecké a Dozorčí radě.

Na uvedené úspěchy nejen nově zvolení funkcionáři, nýbrž i celá naše myslivecká veřejnost v budoucnu nepochybně naváží. Jsem o tom skálopevně přesvědčen, neboť se o mně píše a i já o sobě vím, že jsem rozený optimista a jinou cestu než směrování k dalším mysliveckým úspěchům si nepřipouštím. Proto vám všem i sobě přeji "Myslivosti zdar!"

Prof. Ing. Josef HROMAS, CSc
předseda Českomoravské myslivecké jednoty