Časopis Myslivost

Pořadatelé všestranných zkoušek většinou mívají vytipované vhodné prostory, které pravidelně využívají. Platí to i o Opavsku. Předem se tedy vědělo, že místo určené pro lesní práce je velmi náročné na fyzickou kondici psů. Velmi často je zdejší terén nazýván možná z hlediska češtiny nesprávným, ale přesto velmi výstižným jménem "kotáry". Očekávalo se, že stejně jako před dvěma lety na Memoriálu Richarda Knolla, bude právě les pro řadu psů velkým problémem. Skutečnost byla trochu jiná a zklamáním pro rozhodčí i koronu se stala snad jen čistě výcviková disciplína - přinášení lišky přes překážku.
Pokud si někdo dá práci a spočítá průměr ze zadaných známek, dojde k smutnému číslu 2,5, a to vrcholnému memoriálu příliš neodpovídá. Na omluvu psů je možné uvést, že liška byla velká a těžká a že prostor určený pro odevzdání byl sice posekaný, ale přesto v něm byly jasně viditelné kopřivy. To dělalo potíže zvláště psům samcům, protože u nich při správném dosednutí docházelo k úzkému kontaktu holé kůže s pálící podložkou. Za nejlepší práci na ohrádce označili rozhodčí výkon fenky výmarského ohaře Fatimy z Žehuňské doliny. Jemná fena lišku správně uchopila, vyvážila si ji a vzorně předala.
Výkony na barvách byly lepší. Leckdo ovšem říkal, že je trochu smutné, když na tak prestižní akci dojde pouze jeden pes jako oznamovač a všichni ostatní pracují jako vodiči. Pravdou ale je, že u většiny úspěšných psů byl vodič při losování uveden jako styl práce na barvě a pravdou také je, že barvy splňující "memoriálové" požadavky nejsou vůbec jednoduché. Na zkušebním řádem určené trase v délce 500 - 600 kroků smí být použito maximálně 125 ml barvy. Pokud budeme brát průměrnou délku barvy 550 kroků a průměrnou délku kroku 0,75 m, prostými počty zjistíme, že na 1 m připadá asi 0,30 ml barvy, což určitě žádné závratné množství není. V Opavě se k tomu pracovalo na barvách i šest a více hodin starých. Obecně je možné říci, že s nástrahami "lesa" se většina psů slušně vyrovnala a prokázala schopnost odvést požadovaný výkon.
Rybník určený pro vodní práce byl prostorný a dobře zazvěřený, takže kontakt s živou kachnou nebyl problémem. Vypuštěné kachny ale občas směřovaly spíše na suchou zem než na zrcadlo rybníka, a tak k pobavení korony řada psů předpisově přiaportovala a předala živou kachnu. Méně zábavné to bylo pro vůdce. Někteří psi totiž měli pocit, že daný úkol splnili a nevěděli, proč se do rákosí vracet. Časový limit daný zkušebním řádem je ale neúprosný a musí být dodržen.
Radost divákům určitě udělal ten, kdo vybíral místo pro malé pole. Pohozená se zkoušela v nepříliš vysoké řepě a vlečky na strništi. Cestou rozdělené prostory byly přehledné a korona, v které mimochodem bylo velké množství mladých lidí, na vše dobře viděla. Každá skupina pracovala s čerstvě zapeřeným bažantem. Pro některé psy bylo velkým problémem odlišit, co se od nich vlastně očekává a místo toho, aby zvěř přinesli, začali ji vystavovat. Za velmi ošidnou disciplínu bývá považována vlečka s bažantem. Na letošním MKP až na jednu výjimku nikdo potíže neměl.
Prostory určené pro "práci na velkém poli" se nacházely v těsné blízkosti lovecké chaty v Bolaticích. Zvěře byl na současné podmínky dostatek, pořadatelé se dokonce snažili zpestřit zastoupení jednotlivých druhů a vypustili i koroptve. Velké pole patří do určité míry k stěžejním disciplínám a bývá mu tedy ze strany všech zúčastněných věnovaná velká pozornost. Stejně tomu bylo i na 68. Memoriálu Karla Podhajského a situaci značně zjitřila i skutečnost, že po prvním dni právě na velkém poli "vypadlo" pět psů a další dva psy výkon na něm zařadil do nižší ceny. Spokojeni nebyli vůdci, korona a určitě ani sami rozhodčí a opět se ukázalo, že názory na hodnocení velkého pole se často rozcházejí.
Největším zdrojem dohadů, nejasností i sporů je posuzování jedné části hledání - stylu a systému. Připomenout je třeba, že limitní známka pro první i druhou cenu je v jejich případě poměrně vysoká a že právě styl si celá řada lidí vykládá různým způsobem. Někdo pod ním hledá způsob práce psa obecně, někdo výkon typický pro určité plemeno (to nakonec říká i Zkušební řád) a někdo příležitost svoje představy o ideální práci ohaře přenést na většinu plemen z FCI sk. VII. Styl určitého plemene asi dobře znají ti, co s ním pravidelně pracují. Občas se hovoří o tak zvaných pracovních standardech, ale je otázkou, kde je získat. Oficiální materiály FCI je na rozdíl od standardů exteriérových u většiny plemen neuvádějí a pracovní standardy se tak stávají spíše záležitostí klubů. Jedná-li se o klub země původu plemene, je asi možné jeho názory akceptovat. Do pracovních standardů ale hovoří i kluby jiné a je pak otázkou, do jaké míry jejich představy korespondují s plemenem samotným, či jak moc je ovlivňují místní typy honiteb a z nich vycházející požadavky na způsob lovu a tedy i na výkon psa.
Celou záležitost trochu komplikuje skutečnost, že v současné době u nás probíhají zkoušky, které je možné orientačně rozdělit do dvou oblastí - na zkoušky lovecké upotřebitelnosti a na oblast spíše sportovní - Field Trial. Spory se vedou o to, do jaké míry se mají požadavky na trailové hledání promítnout do stejné oblasti například na všestranných zkouškách. Náš zkušební řád se v této otázce vyslovuje naprosto jasně. Říká že: "Hlavní zásadou při posuzování je správný výklad zkušebního řádu se zřetelem na použití psa v myslivecké praxi". Z tohoto pohledu je asi důležitější, zda pes zvěř najde a vystaví než to, zda například náhodou nenese hlavu nepatrně níže, než si posuzující rozhodčí představuje nebo zda má při vystavování prut v naprostém klidu nebo s ním mírně pohybuje. Praxe také učí, že řada psů vystavuje různé druhy zvěře různě a že vůdce na základě chování psa může odhadnout, oč se jedná.
Určitě je třeba v celé záležitosti udělat jasno. Pokud budou rozhodčí přistupovat k hodnocení psů rozdílně, pokud bude docházet k tomu, že jeden ohodnotí styl práce psa, který by měl být vrozený, známkou 4 a jiný známkou 2, bude velmi obtížné pro všechny zúčastněné najít společnou řeč. Zbývá jen doufat, že ti, co budou mít konečné slovo, nezapomenou, že česká myslivecká kynologie má dlouhou tradici, že způsob práce odpovídá našim honitbám a typu lovu, že individuální lov se u nás nepraktikuje a že vše, co přichází ze zahraničí ještě nemusí být vhodné pro naše podmínky. Nic přece nebrání tomu, aby si každý majitel nebo vůdce psa mohl vybrat, kterým směrem jeho výcvik povede a klidně vedle sebe mohou probíhat jak zkoušky lovecké upotřebitelnosti, tak trailového hledání a totožné požadavky na práci psa nemusí být nezbytnou nutností. Otevřela by se tím i možnost pro porovnání výkonů psů. Z praxe je zatím známo, že špičkový všestranný pes na trailu uspěje, ale pro špičkového trailového psa bývají všestranné zkoušky nepřekonatelným problémem.
Jinou otázku tvoří podmínky pro zařazování do chovu a to, zda příslušné kluby budou vyžadovat prokázání pro plemeno typického stylu práce či ne. Pochybnosti o tom, zda současné podmínky u některých plemen nejsou postaveny spíše na schopnosti jednotlivých vůdců psa vycvičit než na dědičně podložených vlohách se ozývají stále častěji.
68. Memoriálu Karla Podhajského se zúčastnilo dvacet psů. Devět vůdců pocházelo z České republiky, jeden z Holandska, jeden z Polska, jeden z Rakouska a osm milých hostů přijelo ze Slovenska. Na slavnostním zahájení stálo u svých čísel jedenáct německých krátkosrstých ohařů, tři čeští fousci, dva pointeři, jeden německý drátosrstý ohař, jeden německý dlouhosrstý ohař, jeden malý münsterlandský ohař a barvy svého plemene úspěšně hájila jedna fenka výmarského krátkosrstého ohaře. Memoriál úspěšně dokončilo osm psů, deset psů neuspělo a ve dvou případech vůdci po obdržení známky řadící psa do nižší ceny dál v soutěži nepokračovali.
Vítězem nebo spíše vítězkou memoriálu se poprvé v historii stala žena. Paní Olga Hrabáková vedla německého krátkosrstého ohaře Ora z Kvítele s nadhledem a důvěrou v jeho schopnosti. Oro pracoval oba dva dny s viditelnou chutí a jiskrou a ukázal v těžkých podmínkách vysoce ceněný stabilní výkon. Dvojice si mimo titulu Vítěz MKP odnesla cenu za nejlepší les, čekatelství šampionátu CACIT a CACT a obdržela 453 bodů. Za zmínku určitě stojí, že Oro z Kvítele byl před Memoriálem Richarda Knolla jedním z náhradníků a že v celkovém hodnocení za sebou nechal psy s vyšším počtem bodů ze všestranných zkoušek.
Druhé místo patřilo elegantní a ušlechtilé feně stejného plemene Coře z Dubovských luhov vedené Ing. Jozefem Jursou, Csc. Dvojice přijela ze Slovenska, získala čekatelství r.CACIT a r.CACT a celkově 445 bodů.
Třetí místo obsadil další slovenský pes - německý krátkosrstý ohař Lux z Potoňskej lúky vedený Jozefem Kovácsem. Pes získal ceny za nejlepší vodní práci.
Čtvrté místo vybojovala fenka českého fouska Bety z Koblova vedená Josefem Sikorou. Výkony této dvojice jsou naprosto vyrovnané. Na Memoriálu Richarda Knolla byli druzí a sympatie korony si získávají nejen tím, co umí, ale i nadmíru korektním nebo spíše vůči všem slušným a ohleduplným vystupováním vůdce. Fenka získala I. cenu a 426 bodů a řadu cen, mezi kterými asi tou nejkrásnější a nejméně obvyklou bylo štěně českého fouska.
V superlativech by se dalo psát o dalších psech. O německém dlouhosrstém ohaři Endym z Budišovské doliny, o Fatimě z Žehuňské doliny, o Montym Fransto, který ve věku patnácti měsíců memoriál nejen úspěšně dokončil, ale obdržel ocenění za nejlepší pole a barvu, i o Cilce z Okřešic, která obsadila osmé místo.
Po organizační stránce byl memoriál výborně připravený. Pořadatelé byli příjemní, stánky na všech disciplínách bohatě zásobené a prostoru pro přátelská setkání víc než dost. Každá skupina psů měla svého závodčího, takže nikdo nebloudil a nepřemýšlel, kam že má právě teď jet. Memoriálu se zúčastnili i čestní hosté. Patřili mezi ně členové Myslivecké rady JUDr. Jan Kovařík, Dr. Ing. Rudolf Novák a Ing. Miroslav Kraus. Zvláště účast posledního z uvedených pánů byla příjemným překvapením. On a jeho další kolegové přijeli nejen podpořit soutěžící ze svého kraje, ale také se podívat, jak se v Opavě s memoriálem vyrovnají. Příští už 69. ročník naší nejvyšší soutěže ohařů se totiž bude konat právě u nich, na Litoměřicku. Srdcem memoriálu by měla být půvabná Roudnice nad Labem a to, že se pořadatelé s ročním předstihem snaží vymyslet co, jak a co nejlépe udělat, dokazuje, jak jeho přípravu berou vážně. Určitě je na co se těšit.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý