Monitoring radioaktivních látek u lovné zvěře
Myslivost 11/2006, str. 50 RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc., MVDr. Jiří SEDLÁČEK
V roce 2000 byla v časopise Myslivost č. 8 zveřejněna informace zabývající se problematikou zjištění zvýšených hodnot radioizotopu Cesium 137 ve svalovině u černé zvěře v severním okolí Šumperka, na území okolo obce Velké Losiny. Tato situace byla v té době často komentována ve veřejných sdělovacích prostředcích a v tisku. Problematika radioaktivních látek v přírodním prostředí na daném území byla nadále a to až do současnosti sledována a stručná shrnutí jsou uvedena v tomto příspěvku.
V okrese Šumperk bylo od roku 1986 až do roku 1991 vyšetřeno asi 1120 kusů spárkaté zvěře Tehdy po havárií atomové elektrárny v Černobylu byly místně zjišťovány po několik let zvýšené hodnoty až do 3500 Bq (becquerelů) i více aktivity Cesia 137 v jednom kilogramu vyšetřené zvěřiny. V letech 1994 až 1998 byl v okrese Šumperk na aktivitu Cesia 137 vyšetřen rozsáhlý soubor spárkaté zvěře a u jelení zvěře byla již zjištěna jen průměrná hodnota 92,1 Bq (maximum 242 Bq), srnčí zvěř průměrně 13,3 Bq (maximum 20 Bq) a černé zvěře průměrně 22,8 Bq (maximum 215 Bq).
O to více bylo zarážející, že od roku 1999 začaly být zjišťovány zvýšené hodnoty u černé zvěře, a to dokonce podstatně vyšší než v krátkém období několika let po černobylské havárii. Oproti tomu při souběžně prováděném monitoringu u ostatních druhů spárkaté zvěře byly v letech 1999 až 2004 zjištěny průměrné hodnoty u jelení zvěře jen 59,5 Bq (maximum 282 Bq). V roce 2000 pak u vyšetřené srnčí zvěře průměrné hodnoty 19,6 Bq (maximum 70 Bq) a kamzičí zvěře průměrně 219,1 Bq (maximum 713 Bq). U vyšetřených přežvýkavců nepochybně souvisely vyšší hodnoty u kamzičí zvěře s jejím trvalým pobytem ve vyšších, horských polohách, kde byl radioaktivní spad největší a dodnes jsou zde místy lokality, kde měrná aktivita Cesia 137 dosahuje desetitisícových hodnot v Bq na 1 m2.
Jak se vlastně došlo v roce 1999 k zjištění zvýšených měrných hodnot Cesia 137 v okolí Velkých Losin ve zvěřině černé zvěře?
Bylo to na základě cíleného monitoringu, na kterém se podílelo MS Velké Losiny, které zajistilo za období sledování této problematiky v okrese Šumperk od roku 1992 až dosud přes 60 % vzorků zvěřiny na vyšetření radioaktivity. Na daném území v okolí Velkých Losin byly až do roku 1997 zjišťovány hodnoty Cesia 137 u černé zvěře nižší než 10 Bq. V roce 1998 byla zjištěna u lončáka v lokalitě Maršíkov oproti dřívějším hodnotám z tohoto území nezvykle vyšší hodnota, i když to bylo pouhých 215 Bq. Následně bylo cíleně odebráno z lokality Maršíkov v roce 1999 několik vzorků a byly ve třech případech zjištěny hodnoty vyšší než 700 Bq. S rozšířením monitoringu na celou honební plochu užívanou MS Velké Losiny, čím více se vyšetřovalo, tím byly zjišťovány vyšší hodnoty, až po nejvyšší zjištěnou hodnotu 7510 Bq u slabého asi půlročního selete. Následně bylo provedeno vyšetření v dalších třech navazujících honitbách, kde se pohybuje místní populace černé zvěře, se zjištěním hodnot až do 1720 Bq.
Operativně bylo provedeno porovnání a zajištěno 16 vzorků z jiných vzdálených míst okresu Šumperk - z Mohelnicka a Zábřežska a bylo zjištěno, že průměrná hodnota aktivity Cesia 137 zde byla u černé zvěře jen 66,5 Bq (maximum 240 Bq). Poněkud méně bylo sledování prováděno v okrese Jeseník, kde v letech 1999 a 2000 bylo vyšetřeno pouze 7 ks černé zvěře se zjištěním průměrných hodnot 965,8 Bq (!) a maximálními hodnotami v honitbách Orlík - Rejvíz 2456 Bq, Jánský vrch 2305 Bq a Borek 1886 Bq.
O dalším vývoji této situace v okrese Jeseník není nic známo, protože další vzorky nebyly až dosud z této oblasti vyšetřeny. Výsledky cíleného monitoringu prováděného v MS Velké Losiny ukazuje připojená tabulka. Vyšetřování bylo přerušeno pouze v roce 2003, kdy na tato vyšetření nebyly pro tuto oblast uvolněny finanční prostředky ze státního rozpočtu. Koncem devadesátých let byla úhrada za jedno provedené vyšetření radioaktivity okolo 250 Kč, v současnosti dosahuje úhrada za jedno provedené vyšetření téměř 1400 Kč.
Z údajů v tabulce je zřejmé, že postupně docházelo k snižování zjišťovaných hodnot aktivity Cesia 137. Proto již v roce 2003 ani nebylo vyšetření z tohoto území finančně zajištěno a požadováno. Opětovná kontrola v roce 2004 při provedení jen 7 vyšetření znovu ukázala v jednom vzorku nadlimitní aktivitu Cesia 137 u lončáka v hodnotě 1070 Bq na 1 kg zvěřiny. Vyšetřením dalších tří vzorků byla zjištěna ještě další nadlimitní hodnota 684,1 Bq. V roce 2005 nebyla zjištěna u vyšetřených divočáků žádná nadlimitní hodnota (max. 541 Bq). Nejsou to sice hodnoty nijak vysoké, ale ukazuje to, že ke kontaminaci zvěřiny radionuklidy stále dochází.
V souvislosti s objasňováním zvýšených hodnot aktivity Cesia 137 ve zvěřině divočáků byla provedena řada souvisejících vyšetření stavu přírodního prostředí. V této oblasti s výskytem "radioaktivních divočáků" je do současnosti plošná aktivita Cesia 137 na 1 m2 ve vrstvě půdy 0 až 5 cm od 300 Bq v místech, kde je půda propustná a radionuklidy byly splaveny do hlubších vrstev půdy a spodní vody (dřívější pole, dnes trvalé travní porosty), až po hodnoty 27000 Bq (lesní porosty v místech se skalnatým podložím). Obdobné je to i ve vrstvě půdy 5 až 20 cm od povrchu v hodnotách od 2000 Bq do hodnoty 41000 Bq na 1 m2. Hmotnostní aktivita Cesia 137 na 1 kg půdy je od 2 Bq až po 746 Bq. Celá oblast byla dvakrát letecky monitorována a zmapována a plošně je dnes znám v celém předmětném území příkon dávkového ekvivalentu v rozmezí hodnot od 81 do 247 nanoSievertu za hodinu [nSv/h]. Obdobně byla v celé oblasti provedena pojezdová měření se zjištěním hodnot až do 200 nSv/h. Byla provedena i měření pochůzkově se sondami a místo od místa se stále podle terénu a podloží v rozmezí i jen několika metrů od sebe výrazně odlišují zjištěné příkony dávkového ekvivalentu.
Tato skutečnost se promítá i do hmotnostních aktivit Cesia 137 na 1 kg u rostlin, kdy u kapradin v oddencích a listech byly zjištěny diametrálně rozdílné hodnoty podle míst sběru i podle druhů např. kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana) listy až 3844 Bq, bukovinec osladičolistý (Phegopteris connectilis) kořeny až 633 Bq, kapraď samec (Dryopteris filix mas) oddenky až 1663 Bq a listy 408 Bq, papratka samičí (Athyrium filix femina) odenky 98 Bq, kapraď rozložená (Dryopteris dilatata)
oddenky 173 Bq. Obdobné to bylo i u jiných rostlin např. u třtiny chloupkaté (Calamagrostis virosa) v listech až 526 Bq, metlice křivolaké (Avenella flexuosa) listy až 345 Bq, biky lesní (Luzula silvatica) listy 205 Bq, biky bělavé (Luzula albida) listy 303 Bq, medyňku vlnatého (Holcus lanatus) listy - 33 Bq. Tato vyšetření byla provedena z důvodu objasnění možností vzniku kontaminace zvěřiny spárkaté zvěře při braní potravy. Např. u černé zvěře by mohl mít zvýšený příjem oddenků kapradin určitý vliv na rozsah kontaminace zvěřiny, u přežvykavé zvěře se skutečnost některých zvýšených hodnot u travin a bylin s výjimkou kamzíků tak neprojevily. Ani u hub nebyly zjištěny nějaké vyšší hodnoty - u lupenitých to bylo v rozmezí 5 až 93 Bq a hřibovitých 69 až 127 Bq na 1 kg, přičemž o houbách je známo, že u nich často dochází k zvýšené absorpci radionuklidů. Hmotnostní aktivity Cesia 137 na 1 kg v semenech a plodech, které by připadaly v úvahu jako potrava zvěře (žaludy, hložinky, šípky, bez černý, nažky javoru klenu, klasy kukuřice, jablka), se zjistily hodnoty jen < 0,3 až 1,6 Bq; jeřabiny 9 Bq. Z vyšších nadmořských výšek nad 700 m - borůvky 70 Bq, maliny 182 Bq.
V předmětné oblasti je sledován již od roku 1999 soubor myslivců a jejich rodinných příslušníků - konzumentů zvěřiny černé zvěře. Je u nich každoročně sledována aktivita Cs 137 v moči [Bq/den]. Oproti obyvatelstvu České republiky, kde jsou zjištěny od roku 1998 trvale průměrné hodnoty jen 0,2 Bq za den, byly výchozí průměrné hodnoty u myslivců v roce 1999 skoro 4 Bq/den a do roku 2002 klesly na 2,2 Bq/den. Od roku 2003 však vzrostly do současnosti až k průměru 7 Bq/den (nejvyšší hodnota 35,2 Bq/den), což jsou o více než dvakrát vyšší hodnoty než bylo např. zjišťováno v roce 1988 u obyvatel České republiky po černobylské havárii a 35x vyšší než současné průměrné hodnoty u obyvatel ČR. Je značně pravděpodobná souvislost těchto hodnot v závislosti na konzumaci zvěřiny divočáků.
Závěrem lze konstatovat, že místně je zřejmé, že černobylská radiace bude přetrvávat delší dobu i v budoucím období, neboť poločas rozpadu Cesia 137 (tj. snížení hodnot na polovinu) je 30 let - to je do roku 2016 a jeho přetrvání v půdě bude ještě dlouhodobé. Ostatní radionuklidy byly významné jen v prvním období po havárii, kdy radioaktivní mrak také obsahoval radioizotopy dalších prvků - jód s poločasem rozpadu 8 dnů, ruthenium 103 - jeden rok, telur - 3 dny, cesium 134 dva roky. V době havárie byl poměr Cesia 134 ku Cesiu 137 - 2 ku 1. Dnes jsou hodnoty Cesia 134 včetně zvěřiny i v jiných vyšetřeních prakticky již téměř neměřitelné. Při provádění vyšetření bude zřejmě místně zjišťována určitá kontaminace zvěřiny i nadále, zvláště tam, kde se radioaktivní mrak opakovaně vracel, jako nad Jeseníky celkem třikrát a při prvním průchodu 30. dubna 1986 dosahovaly hodnoty radioaktivity ve vzduchu v ČR úrovně 257 Bq na 1 m3. V Jeseníkách navíc pršelo a rozdíly v množství napadaných Bq na 1m2 byly v ČR až 160násobné v místech s deštěm a bez něho.
Normativ pro zvěřinu v rámci Evropské unie je v současnosti 600 Bq na 1 kq [nařízení Rady (EEC) No. 737/90]. V ČR byly nejvyšší hodnoty Cesia 137 zjištěny na 1 kg zvěřiny u divočáka v hodnotě přes 49 000 Bq. V Německu např. u lesní správy Zwiesel u kňoura (na německé straně Šumavy) dokonce neuvěřitelných 65 000 Bq. I když od havárie v Černobylu uběhlo 20 let, je situace místně stále živá a monitoring radioaktivních látek - radionuklidu Cesium 137, sledovatelného i podle druhu zvěře, jako přirozeného indikátoru stavu životního prostředí, bude nadále nutné provádět a sledovat další dynamiku vývoje měrných hodnot radioaktivních látek přetrvávajících v naší přírodě.
RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc., MVDr. Jiří SEDLÁČEK