Nebezpečí echinokokózy v přírodě
Myslivost 11/2006, str. 30 Prof. MVDr. Vlasta SVOBODOVÁ, CSc.
Pohyb v přírodě, ať již pracovní nebo rekreační, může být spojen s určitými riziky, mezi něž patří také infekce echinokokózy. Toto onemocnění se právem řadí mezi nebezpečné a aktuální zoonózy – nemoci přenosné mezi zvířaty a lidmi. Původcem jsou drobné tasemnice Echinococcus multilocularis, jejichž vývoj probíhá ve dvou hostitelích. Jak lze vidět na obrazovém znázornění vývojového cyklu, dospělé tasemnice parazitují ve střevě definitivních hostitelů psovitých a kočkovitých šelem, které se nakazí lovem a pozřením mezihostitelů hlodavců. Tento základní vývojový cyklus nijak nenaznačuje nebezpečí pro člověka. Problémem je, že člověk figuruje jako příležitostný (aberantní) mezihostitel. Vývoj parazita v člověku je obdobný jako u hlodavců, larvocysty však dosahují během několika let značné velikosti a nevyvíjejí se pouze v játrech, ale i v ostatních orgánech.
Tasemnice Echinococcus multilocularis měří pouze 1,2 až 4,5 mm. K sliznici tenkého střeva se přichytí pomocí háčků a přísavek na hlavičce, za níž následuje 3 až 5 článků. Poslední článek je zralý a zcela vyplněn vajíčky. Trusem odcházejí zralé články i uvolněná vajíčka a kontaminují prostředí. Jsou velmi odolná, v přírodě v klimatických podmínkách střední Evropy přežívají v létě 3 měsíce a od podzimu do jara 8 měsíců. V játrech, eventuálně dalších orgánech mezihostitelů, se vyvíjejí larvální stádia tvořená četnými drobnými puchýřky spojenými v houbovitou strukturu (alveokoky). Podle těchto změn se onemocnění nazývá alveolární echinokokóza. Krevními a lymfatickými cestami se alveokoky rozšiřují především u člověka do dalších orgánů, kde tvoří metastázy podobně jako známe u nádorového bujení.
Z epidemiologického hlediska se E. multilocularis vyskytuje ve dvou cyklech, sylvatickém (přírodním) a synantropním (v blízkosti člověka). Sylvatického cyklu se zúčastňují jako definitivní hostitelé pouze volně žijící psovité a kočkovité šelmy a volně žijící drobní hlodavci jako mezihostitelé. V Evropě je nejdůležitějším definitivním hostitelem liška obecná (Vulpes vulpes). V některých oblastech je infikováno 40 až 75 % populace. Podružnou roli vzhledem k málopočetným populacím hrají v epidemiologii echinokoků ostatní vnímavé šelmy jako psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), vlk obecný (Canis lupus), šakal obecný (Canis aureus), kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx). Úplně vyloučit můžeme lasicovité šelmy, jako je kuna, tchoř, hranostaj, kolčava, jezevec, vydra i doma chované fretky a z kožešinových zvířat norek. Totéž platí i pro medvědovité a medvídkovité šelmy. Nejdůležitějšími mezihostiteli jsou hraboš polní (Microtus arvalis), hryzec vodní (Arvicola terrestris) a ondatra pižmová (Ondatra zibethicus). E. multilocularis cirkuluje hlavně v sylvatickém cyklu, což ji do jisté míry odděluje od člověka. Rizikovými faktory však jsou sbírání a konzumace lesních plodů (jahody, borůvky), hub, okusování stébel trávy, sbírání dřeva na oheň a hospodářské práce. V synantropním cyklu hrají roli definitivních hostitelů psi a kočky lovící drobné hlodavce.
Na barevném znázornění Evropy vidíme, že výskyt E. multilocularis se postupně rozšiřuje. V České republice proběhlo plošné sledování E. multilocularis u lišek v letech 1994 až 1998. Průměrný výskyt se v různých krajích pohyboval v rozmezí 2,5 % až 22,9 %. Nejnižší výskyt byl ve středočeském kraji. Extrémně vysoký byl zjištěn v oblasti Českého Krumlova a Klatov (63,3 % až 70,6 %). V téže oblasti bylo prováděno v roce 2003 až 2004 vyšetření trusu psů a koček. Echinokokóza byla zjištěna u 8,1 % psů, jejichž majitelé potvrdili častý pobyt v přírodě a lov hlodavců. U koček s volným pohybem byl výskyt echinokokózy 3,7 %. Na Klatovsku se vyskytl v roce 1979 dosud jediný případ alveolární echinokokózy člověka v České republice.
Na Slovensku je prováděn rozsáhlý epidemiologický průzkum E. multilocularis, který ukázal nárůst průměrného výskytu u lišek v roce 2002 až na 32,8 %. Průměrná intenzita infekce byla rovněž velmi vysoká, až 1128 exemplářů E. multilocularis u jedné lišky. První případy alveolární echinokokózy člověka byly diagnostikovány v roce 2000 a v dalších letech přibyly tři nové případy. V Polsku došlo rovněž k navýšení výskytu u lišek, v roce 2004 byl průměrný výskyt 29 %, přičemž výrazně vyšší výskyt byl zaznamenán v severních oblastech. Pozitivních bylo také 5 % psíků mývalovitých. V Polsku bylo dosud diagnostikováno 40 případů alveolární echinokokózy člověka. V Maďarsku probíhalo vyšetřování lišek v letech 2003 až 2005 a potvrdilo výskyt v různých oblastech v rozmezí 3 % až 26 %. První a dosud jediný případ alveolární echinokokózy člověka v Maďarsku byl potvrzen letos v roce 2006.
Alveolární echinokokóza člověka se rozvíjí záludně, dlouhodobě 10 až 15 let, v pokročilém stádiu způsobuje těžké onemocnění poznamenané až smrtí. Parazit se rozrůstá podobně jako novotvar s možností tvorby metastáz v mozku a plicích. Z počátku probíhá onemocnění skrytě, až po několika letech se u pacientů začne projevovat únava a úbytek hmotnosti. Postupně se rozvíjí typický obraz onemocnění. Období bez příznaků onemocnění však může trvat i více než 10 let. Diagnostika je složitá a spočívá ve vyhodnocení výsledků zobrazovacích metod (USG, CT), laboratorních testů a klinického vyšetření pacienta. Rovněž léčba je velmi náročná. Z lékařského hlediska je preferován rozsáhlejší chirurgický zákrok, kterým je odstraněna postižená i okolní tkáň. Chirurgický zákrok je doplněn podáváním antiparazitik ze skupiny benzimidazolů. V případech, kdy chirurgický zákrok nemůže být proveden, je nutná mnoholetá až celoživotní chemoterapie. Omezeně může být navržena i transplantace jater.
Naproti tomu hostitelství dospělců E. multilocularis (lišky, psi, kočky) je bez jakýchkoli příznaků, i když se může jednat o stovky až tisíce jedinců.
Cirkulace E. multilocularis především v přírodním cyklu omezuje možnosti účinné likvidace parazita. Podobně jako při eliminaci jiných chorob (vzteklina, mor prasat) se ověřovalo použití návnad s antiparazitárním léčivem praziquantel, který je specifický a účinný lék na tasemnice. Je netoxický i pro jiné druhy volně žijících zvířat, a proto i v případě přijetí návnady necílovými živočichy nehrozí žádné zdravotní riziko. Experimentálně byla tato metoda ověřována na Slovensku. Ve třech lokalitách byly umístěny návnady v počtu 20 kusů na km2 každé 4 týdny po dobu 6 měsíců. Už při druhé aplikaci se projevil výrazný pokles ve dvou lokalitách. Na třetí lokalitě, kde byla vysoká hustota populace divokých prasat, nebyly návnady účinné. Nicméně před zavedením této metody do širší praxe je třeba dořešit mnoho otevřených problémů. Pro snížení rizika nakažení lidí alveolární echinokokózou v rizikových oblastech s vysokým výskytem tasemnic u lišek se doporučuje terapie psů a koček ve čtyřtýdenních intervalech, které odpovídají době nutné k dosažení zralosti a vylučování vajíček tasemnicí, přípravkem obsahujícím praziquantel samostatně nebo v kombinaci s látkami účinnými na hlístice (škrkavky). Tato vysoká frekvence je opodstatněná, jestliže se zvířata pohybují volně v přírodě, loví a požírají hlodavce. Ostatní psy a kočky preventivně odčervujeme podle doporučení veterinárního lékaře, zpravidla dvakrát ročně.
Vzhledem na závažnost alveolární echinokokózy je nejdůležitější prevence. Především osoby, které jsou vystaveny riziku nakažení, musí důkladně znát cesty infekce, aby se mohly účinně chránit. Primárním zdrojem jsou vajíčka E. multilocularis. K nakažení dochází pozřením vajíček, která se nacházejí na kontaminované zelenině nebo lesních plodech, které jsou konzumovány čerstvé. Vajíčka jsou také na povrchu půdy, trávě, spadlých větvích. Mohou být i na srsti psa či kočky. Přežívají také ve vodě, a proto je nevhodné pít vodu z lesních studánek a neznámých vodních zdrojů. Největšímu riziku jsou vystaveni obyvatelé oblastí s vysokým výskytem echinokoků u lišek, zejména myslivci, lesníci a lesní zaměstnanci, sběrači lesních plodů a hub, farmáři a zahrádkáři. Údaje o stupni rizika v určité oblasti lze nalézt na webových stránkách výzkumných ústavů nebo organizací zajímajících se o ochranu životního prostředí. Nejlepší ochranou je osobní kontrola svého chování v lese (pitnou vodu s sebou, nežvýkat stébla nebo větvičky), pozor na špinavé ruce - nekonzumovat potraviny při práci, jíst pouze omytou syrovou zeleninu a ovoce. Frekvence podávání účinných prostředků proti tasemnicím psů a kočkám by se mělo odvíjet od místa bydliště a způsobu života, především možnosti lovit hlodavce. Alveolární echinokokóza je závažné onemocnění a stejně jako při ostatních zoonózách a přenosných onemocněních je nezbytné znát nejen zdroj a přenos infekce, ale i opatření, kterými si můžeme chránit své zdraví a předejít tak zatížení dlouhodobou náročnou terapií.
Prof. MVDr. Vlasta SVOBODOVÁ, CSc.
Ústav parazitologie
Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno
Autorka čerpala z publikace V. Svobodová, P. Dubinský, W.Cabaj, T. Sréter a kol. Rizika onemocnění získaných v přírodě a potravin, International Visegrad Fund - Noviko, 2006, ISBN 80 - 86542 - 10 - 6, 91 s.