Časopis Myslivost

Úvod
Na počátku 20. století došlo na území téměř celé Evropy k poklesu početnosti tetřeva Hlušce. V některých lokalitách zcela vymizel, jinde se jeho počet snížil natolik, že přežívající izolované populace jsou na pokraji vyhynutí. U nás se tento pokles výrazně urychlil od 40. let 20. století. Mezi lety 1955 a 1977 poklesla plocha obývaná tetřevem na 10 % původní rozlohy a tento úbytek i dále pokračoval. V období 1973 - 77 byl tetřev zaznamenán v 11 % mapovaných kvadrátů, v letech 1985-89 již pouze v 7 % kvadrátů (Šťastný et al. 1996). V období 1985-89 nebyl tetřev hlušec ve vnitrozemí již zaznamenán a jeho výskyt byl omezen pouze na některá hraniční horstva. Současný stav se na území ČR odhaduje na 150-200 ptáků, z nichž se přibližně 90 % vyskytuje na Šumavě (Málková et al. 2000).

Příčiny úbytku tetřeva hlušce ve volné přírodě
Mezi nejvýznamnější příčiny úbytku tetřevů patří (Andreska et al. 1987, Klaus et al. 1989, Storch 1995, Saniga 1999):
vyhraněné nároky na životní prostředí, vč. neschopnosti tetřevů se přizpůsobit změnám
současná atlantizace klimatu střední Evropy s vlhkými letními měsíci (květen a červen, tj. doba sezení na vejcích, líhnutí a vodění kuřat; ta potřebují sucho a teplo v prvních týdnech života, za nepříznivého počasí hynou)
intenzifikace lesního hospodářství a hospodářské činnosti vůbec, s následkem změny a fragmentace vhodných biotopů
změna struktury lesních porostů, vč. přízemní vegetace (ve smrkových monokulturách ustupuje bylinné patro, především brusnicovité rostliny, které tetřev potřebuje k obživě a jako úkryt před predátory
genetická izolace zbytkových populací tetřevů v malých fragmentovaných územích
imise a škodliviny (biocidy používané v lesním hospodářství, těžké kovy, nitrifikace prostředí, kyselé deště) působí negativně na tetřevy přímo i nepřímo přes jejich biotopy (např. změnou potravní nabídky)
narůstající rekreační aktivity i mimo vyznačené cesty, což vede k rušení ptáků během kritických období zimování, toku a hnízdění
zvýšení početnosti spárkaté zvěře, která při vysokých stavech může pro tetřeva představovat stanovištního i potravního konkurenta
běžný odstřel starých teritoriálních kohoutů v dřívějších letech a časté plašení ptáků na tokaništích s následkem narušení páření
narůstající predační tlak (především lišek)

Sledované území
Tetřevi byli vypuštěni ve východní části Krkonoš ve Lvím dole mezi Saggaserovými a Dolskými boudami (2000) a v oblasti Dvorského lesa na Rýchorách (2001-2002).
Dominantním typem prostředí ve Lvím dole jsou smrkové monokultury, které se střídají s různověkými porosty smrku ztepilého s příměsí jedle bělokoré, borovice lesní, buku lesního, jeřábu ptačího a břízy bělokoré a se světlinami hustě porostlými brusnicí borůvkou. V lesních porostech se nachází velké množství padlých stromů a je zde dobře vyvinuto bylinné patro. Tato lokalita se nachází mimo běžné turistické trasy.
Na Rýchorách dominuje smrk ztepilý s podrostem brusnice borůvky, ovšem vyskytuje se zde více smíšených porostů než na předchozí lokalitě. Jsou zde porosty bukové, bukosmrkové, smrkobukové a smrkové s příměsí jeřábu ptačího. Nedílnou součástí jsou také světliny s hojným podrostem brusnice borůvky.

Historie odchovu tetřevů v Krkonoších
Vzhledem k nepříznivému vývoji populací tetřevů v celé Evropě jsou na řadě míst (Šumava, Brdy, Jeseníky, Český les, Bavorský les) realizovány programy směřující k zastavení úbytku tetřevů ve volné přírodě. Jeden z těchto programů probíhá i v Krkonošském národním parku (Klimeš & Klimeš 2000).
I přes různá opatření (omezení rušení ptáků na tokaništích, zákaz sběru borůvek) populační stav tetřevů v Krkonoších v 60. letech 20. století stále rychle klesal. Například v roce 1962 bylo napočítáno 65 jedinců a o tři roky později jen 48. Proto se v roce 1976 začalo uvažovat o umělém odchovu, který by poskytl vhodný materiál pro vypouštění do volné přírody. První chovná stanice byla umístěna ve Vrchlabí v okrajové části zámeckého parku, další byla zbudována přímo v "tetřevím" biotopu na okraji Dvorského lesa na Rýchorách (Flousek et al. 1984).

Materiál a metodika
Ke sledování byli využiti tetřevi hlušci poddruhu Tetrao urogallus urogallus, dovezení z umělého chovu ve Švédsku, kteří byli zhruba po měsíčním karanténním pobytu ve voliérách na Rýchorách vypuštěni do volné přírody. Všichni tetřevi byli označeni ornitologickými kroužky, vybraným ptákům se navíc nasadily vysílačky. V roce 2000 proběhlo vypouštění ve Lvím dole ve dvou etapách, v první 3. 10. bylo vypuštěno pět samců a sedm samic s vysílačkou, dále jeden samec a tři samice s kroužkem. Ve druhé etapě 12. 10. dva samci a tři samice s vysílačkou plus dva kroužkovaní samci, celkový počet vypuštěných ptáků za rok 2000 byl 23. V roce 2001 byli ptáci vypuštěni najednou 17. 11. na Rýchorách, tentokrát sedm samců a čtyři samice s vysílačkami. V roce 2001 byli vybraní ptáci ponecháni ve voliérách přes zimu a vypuštěni až následující jaro - 20. 4. 2002 - tři samci a pět samic s vysílačkou, jeden samec a dvanáct samic s kroužkem, celkem dvacet jedna ptáků. Hlavním důvodem poslední akce bylo zjišťování úspěšnosti jejich přežívání při jarním vypouštění.
K radiometrickému sledování měli ptáci zavěšenou kolem krku vysílačku anglické firmy Biotrack Ltd., typu TW-3. Signál ze vzduchu na zem je u těchto vysílaček slyšet ze vzdálenosti 4-8 km, po zemi 2-4 km. Pro zaměřování byl využíván širokospektrální přijímač typu AOR 8000 s tříprvkovou ruční anténou.
Ptáci označení vysílačkou byli co možná nejčastěji lokalizováni (bylo vybráno 48 bodů, ze kterých byli následně zaměřováni). Jednotlivé lokalizace tetřevů byly prováděny zaměřením ze tří bodů (tzv. triangulační metoda - Francesci & Mattedi 1993) tak, že pomocí přijímače s anténou byl z každého bodu zjištěn směr nejsilnějšího signálu vysílačky a ten pak pomocí buzoly přenesen do lesnické mapy v měřítku 1:10 000. Získaná data byla následně převedena do geografického informačního systému. Za místo výskytu sledovaného ptáka byla považována plocha vzniklá mezi průsečíky přímek, které znázorňovaly směry zjištěných nejsilnějších signálů. Podle porostních map byl následně určen typ porostu, v němž se označený pták v době zaměření vyskytoval.

Výsledky
V roce 2000 byli samci v prvních třech dnech aktivnější než samice, přičemž se ptáci v následujících dnech vraceli často k místu vypouštění. V prvním dni se samci vzdálili v průměru 388, 6 m a samice 201,1 m. I v dalších dnech byli samci dál od vypouštěcí voliéry. Oproti tomu v roce 2001 byly výsledky opačné, samci se v průměru vzdalovali méně než samice. První den zůstali všichni ve voliéře, další dny byly samice aktivnější.
Maximální vzdálenost od místa vypouštění zjištěná u samice byla 7,5 km, u samce 3,8 km.
Nejmenší plocha domovského okrsku u samic byla 9,7 ha a největší 172,2 ha. Nejmenší domovský okrsek samců byl 10,3 ha a největší 127,8 ha. Průměrná plocha domovského okrsku byla u samců 77,1 ha a u samic 51,1 ha.

Preferované typy prostředí
Tetřevi vypuštění v roce 2000 v oblasti Lvího dolu preferovali nejvíce smrkový porost ve stáří 100-160 let, se zakmeněním 8 a s hojným podrostem brusnice borůvky (68,7 % zaměření). V roce 2001 byl tetřevy na Rýchorách preferován 100-160 let starý smrkový porost s příměsí buku lesního a jeřábu ptačího se zakmeněním 7-9 (22,2 % zaměření), dále stejně starý bukovo-smrkový porost (20,6 % zaměření) a 116 let starý smrkový porost se zakmeněním 8 a s podrostem brusnice borůvky (16 % zaměření).

Přežívání
Doba přežívání vypuštěných tetřevů se pohybovala mezi 3 a 113 dny. Průměrná doba přežívání všech ptáků vypuštěných v roce 2000 byla 33 dní. I přes nejkratší dobu života jednoho samce (3 dny) se samci dožívali v průměru delší doby (38 dní) než samice (27 dní). Průměrná doba přežívání všech ptáků vypouštěných v roce 2001 byla 23 dní. Samice žily v průměru 24 dny a samci 22 dní.

Příčiny úhynu
Nejčastější příčinou úhynu vypuštěných tetřevů byla predace liškou obecnou, téměř 90 % vypuštěných ptáků. Po jednom případu byla zaznamenána predace výrem velkým, jestřábem lesním a kunou lesní. Výrazný rozdíl v predaci mezi podzimním a jarním vypouštěním nebyl zjištěn.

Závěry a doporučení
Z předložených výsledků vyplynulo, že vypouštění ptáků dovezených z umělého odchovu ve Švédsku nemělo pozitivní výsledky z hlediska návratu tetřeva do volné přírody a jeho reprodukce. Ani ptáci vypuštění na jaře neměli větší šanci na přežití.
Pokud by se v budoucnu uvažovalo o pokračování záchranného programu v Krkonoších, je nutné vytipovat lokality s vhodným biotopem pro tetřevy, s dostatečnou potravní nabídkou, malou návštěvností turistů a nižší početností predátorů - současná místa vypouštění těmto podmínkám vyhovují až na silnou populaci lišek obecných. Aby byla možná obnova životaschopné populace tetřeva hlušce v Krkonoších, musela by se realizovat ve vybraných lokalitách následující opatření: Nevysazovat husté smrkové monokultury, které nejsou vhodným prostředím pro rozvoj bylinného patra, protože často mívají plné zakmenění a jsou bez světlin, spíše usilovat o výběrný porost, který je pro tetřevy ideální, důsledně pracovat s přirozeným zmlazením a pečovat o zmlazené porosty, aby nebyla narušena dlouhodobá stabilita lesa, zachovávat co nejdéle staré stromy jakožto tokaniště i úkryt tetřevů, omezit vstup turistů do určených lokalit, v jádrových územích tetřevů omezit zásahy do porostu, zkrátit lesní práce na minimální dobu, protože hluk má na tetřevy velmi negativní vliv, omezit tyto práce v období toku, tj. mezi začátkem dubna až polovinou července.
Dále je nutné zabezpečit pro vypouštění mladé zdravé ptáky známého původu v dostatečném množství, aby i přes velký predační tlak alespoň někteří přežili, snížit stav predátorů, především lišek obecných, rozšířit a zkvalitnit telemetrické sledování vypouštěných ptáků, ověřit, zda není vhodnější vypouštění mimo tradiční období na podzim (např. v jarních měsících) a rozšířit potravní nabídku pro tetřevy v rámci zimního přikrmování.